Máma na plný úvazek

Recenzní výtisky - říjen 2017

Včera v 18:11 | Karin
Mám pocit, že jsou snad Vánoce!
Včera to zahájilo nakladatelství Mystery Press, od nichž mi v knihovničce na Palm knihách přistálo dlouho očekávané Neskrytější přání.
A dnes už přišly hmatatelné knihy s obálkami v dokonale podzimních barvách.
Od Bety recenzní výtisk novinky od Stephena Kinga: Danse Macabre! Ano, samozřejmě jsem se do čtení pustila hned, co jsem ji vybalila z krabice! A skákala jsem u toho metr vysoko. Takže už teď říkám DÍKY DÍKY DÍKY!
Od Omegy zase přišla pořádná nálož - hned tři knihy: Strom lží (na který jsem hodně natěšená), Historie včel (na tu jsem natěšená od chvíle, co jsem se o ní dočetla v Hostu pochvalné recenze), a aby toho nebylo málo, ještě Temní muži (asi abych se i trochu bála).
Takže teď po mně nikdo nic nechtějte. Uspím dítě, zavrtám se do deky a budu číst, číst a číst ♥

Velký knižní čtvrtek

Pondělí v 21:29 | Karin
I letos vychází podzimní, dlouho očekávané knižní novinky v rámci akce nazvané Knižní čtvrtek. Tentokrát je to 16 knih, které se na pultech obchodů objeví od 19. ŘÍJNA 2017. Akce je provázena i autorskými čteními a autogramiádami, které se uskuteční v Praze (19 . 10. od 17.00 v Městské knihovně) a Brně (26. 10. od 17.00 v Knihovně Jiřího Mahena).
Více o akcích se dočtete zde. Je trochu škoda, že v Brně nebudou k vidění všichni autoři, na čtení Petry Soukupové bych si určitě zašla...
O autorech a knihách se dočtete například na Databázi knih: https://www.databazeknih.cz/novinky/velky-knizni-ctvrtek-19-rijna-736
Já si brousím zuby na již zmíněnou knihu Petru Soukupové: Kdo zabil snížka?
A Kromobyčejnou pouť Barnabyho Brocketa od Johna Boyna (autor Chlapce v pruhovaném pyžamu).
A jaká z knih zaujala vás?

První procházka s miminkem

6. února 2017 v 11:55 | Karin
Natěšeně jsme vyčkávali ten den, kdy poprvé vezmeme náš poklad ven a necháme malou princeznu poprvé pohladit slunečními paprsky, vychutnat vůni babího léta... Byl mimořádně teplý začátek září, když se narodila. Doma jsme ji měli tři dny pěkně schovanou, aby nám ji náhodou vítr neo(d)foukl, ale jelikož začala mírně žloutnout, bylo třeba ji vyvézt ven.
Můj drahý muž se hned ráno osudného dne chopil plánování té nejbezpečnější, nejhezčí a nejklidnější trasy. Počínal si jako zkušený taktik, div že si nevzal na pomoc mapu Brna, aby si vše zaznamenal barvenými fixami. Dítko bylo nakrmeno, nastal první problém. Do čeho toho drobečka oblečeme? Dvě hlavy ví víc, než jedna? Přece nebudeme potupně volat prarodiče o radu. Ne, máma přece nejlíp ví (nebo si to aspoň myslí). Venku bylo nějakých dvacet stupňů. Katrinka (to je to naše poupě) dostala overal s dlouhým rukávem, tenkou čepičku, samozřejmě rukavičky (tatínek jí rukavičky sundával maximálně před koupáním), zabalili jsme ji do zavinovačky a hurá mohlo se jet!
Jen co jsme vytlačili kočárek před branku, nastal problém. Muž, taktik, sice přesně naplánoval trasu, ale už neurčil, kdo bude řidič. Chvíli jsme tedy tlačili kočárek každý jednou rukou, což se ukázalo jako nepohodlné a trochu nebezpečné. Následně jsme se střídali asi po pěti minutách, vždy s argumenty odpovídajícími našemu věku i novému postavení jakožto hlav rodiny: "Už jsi ji měl dlouho, teď zas chvíli já." "Pujč mi ji taky, já chci tak tlačit kočárek."
Sluníčko svítilo, dítko spinkalo a oba dospělí koukali do kočárku. Takže poměrně brzy začali narážet do obrubníků, stojících automobilů, vystouplých kanálů. Bylo třeba to zorganizovat! Kdo tlačí, kouká do kočárku. Druhý je navigátor, který včas hlásí zatáčky, překážky, chodce. Tak trochu rallye styl. To bylo dobrodružství!
Ukázalo se, že tatínek nevzal v potaz možné převýšení terénu a tedy když jsme jeli z docela prudkého kopce, rázně převzal řízení a s argumentem: "Přece ji nemůžeme vézt hlavičkou dolů! Vždyť se jí překví mozek!" zkoušel, jestli je jednodušší z kopce vézt kočárek jen po zadních kolečkách s předkem zvednutým do roviny, nebo jít pozadu, aby hlavička dítka byla v bezpečné výši.
Byli jsme spokojeni. Hrdě jsme si vykračovali, prsili se. Jsme rodiče. He! A kdo je víc?! Pojďte, nakoukněte do kočárku a klekněte na kolena v němém úžasu... A tu proti nám maminka tlačí kočárek se dvojčátky, jen o pár měsíců staršími. Nakouknu a vidím, že ti dva kloučci si tam leží odkrytí, jen v bodýčku s krátkým rukávem, nožky holé, spinkají... "Miláčku," oslovím muže, když je zkušená matka z doslechu, "nemůže jí být trochu horko?". A tak zastavujeme, odstrojujeme chudáka dítě a říkáme si, jak teď už budeme vědět... Ale nebudeme. (Prarodiče na první procházce polovinu cesty couvali, aby vnoučeti nesvítilo slunce do očí :-D ).
Neustálé dilema, zda nechat na dítě svítit slunce, nebo ne; když byla venku poprvé 0, s babičkou jsem si vyměnila pět zpráv o tom, jestli dát dítěti kombinézu, fusak a co pod to... Být rodičem je občas vážně sranda :) .

Recept na tiramisu (pro čerstvé rodiče)

28. ledna 2017 v 10:04 | Karin
Můj drahý muž měl na konci září svátek. Řekla jsem si, že ho přece nemůžu odbít kupovaným dortem a s třítýdenní dcerou určitě zvládnu nějaký jednoduchý dezert. Třeba tiramisu, jehož příprava zabere chviličku. Tak tedy "Jak udelat tiramisu?"
A) Uvařit silnou kávu. Vzít vejce, oddělit bílky od žloutků. Žloutky s cukrem vyšlehat do pěny, přidat mascarpone, vmícháme sníh. Piškoty namočíme do kávy s Amarettem. Skládáme do formy - piškoty, krém, piškoty, poslední vrstvu posypeme kakaem.
B) Přijít s dítětem z procházku. Dítě spí v kočárku. Vypadá to, že bude spát dlouho. Vyndat vajíčka z lednice, nachystat dvě mísy a recept. Dítě je vzhůru. Přebalit. Nakrmit. Dítě nespolupracuje. Odbrknout. Dítě nebrká. Houpat. Dítě začne brečet. Přebalit. Dítě brká. Vozit v kočárku přes práh a vykládat nesmysly o tom, že dnes bude v osm večerka. Dítě přebírá otec. Uklidit nádobí a ten bordel z linky, který tam tatínek nechal, když chystal oběd. Dítě spí. Oddělit bílky od žloutků. Umíchat žloutky s cuktem do pěny. Dítě řve hlady. Nakrmit. , Odbrknout... Napsat status o tom, že tiramisu je nad vaše síly ;-) a doufat, že dítě usne aspoň v jedenáct, abyste to v noci mohla dodělat.

A k tomu jeden úžasně povedený gif:
 
 

Reklama