Máma na plný úvazek

Zápisník šílené mámy

4. ledna 2018 v 20:52 | Karin
Už asi rok jsem nečůrala se zavřenými dveřmi. Zhruba od doby, co se malá naučila obstojně plazit, jsem měla strach, že během té minuty na sebe něco převrhne. Když začala chodit, samozřejmě běhala po bytě a hledala mě. S brekem. Pokud jsem se ozvala, bouchala na dveře. A tak teď při čůrání čtu pohádky, oceňuji její plyšové mazlíčky nebo děkuji, že mi trhá papír. Hromady, haldy papíru. Díky... fakt. No a jsem tak zblbá, že jsem si ty dveře nezavřela, ani když asi o metr a půl ode dveří dva cizí chlapi zapojovali televizi (pro ty techničtější - setobox).

A dneska jsme si pod linkou udělaly kaši. Samozřejmě obilnou. Dceruška ji tam úspěšně asi před třemi dny rozsypala (vysála jsem, co se dalo). Já dnes úspěšně rozlila její hrnek s čajem na stejném místě. No, to se bude táta divit, až nám tu provizorní linku posune.
Mateřství je fakt sranda :)
Foto je vzpomínka na podzim v našem parku.

Bilance 2017

31. prosince 2017 v 13:03 | Karin
Poslední den roku se zastavujeme a přemýtáme, hodnotíme, co bylo a slibujeme si, co v tom novém roce určitě změníme. Novoroční předsevzetí si nedávám. Ne, že bych byla perfektní, ale nikdy u ničeho dýl než týden nevydržím.
Byly roky, kdy jsem na Silvestra seděla s brekem ve vaně. Byly roky, kdy jsem noc propila, protančila a prolíbala se svým princem. Loni jsem ztěží vydržela vzhůru do jedenácti, aby se o půlnoci malá vzbudila na kojení. A letos? Máme v plánu neskutečné obžerství (tohle přece ve dvou dospělých, jednom prckovi a jednom asi šesticentimetrovém miminku nemůžeme sníst!). V osm zapálíme fontánky, nic co by dělalo zbytečný rámus. A v deset nejspíš všichni odpadneme :-D. Ale neměnila bych.
Tenhle rok přinesl mnoho úžasných chvil, smíchu, slz dojetí. Byl to rok prvních krůčků, prvních slov, prvních přátel, nových začátků. Letos jsem byla na jeden den princeznou a vdala se. Letos jsme koupili byt a odstěhovali se. Letos jsme počali nový život. A o to šílenější bude ten rok příští :) a já věřím, že to bude jízda.

Jsem zámeckou paní

27. prosince 2017 v 23:01 | Karin
Je to oficiální. Jsem zámeckou paní.
Můj milý, zabalil věci do krabic, naložil do velikého auta (měli jsme víc krabic, než místa v bytě!) a už týden a půl bydlíme i s malou princeznou. Ano, ten týden před vánoci to bylo náročnější. Každá třetí věta začínala: "Prosímtě nevíš, ve které krabici je ...(doplň libovolný předmět)?" Do toho se všude kolem motala malá treperenda, která samozřejmě pomáhala vybalovat a půlku věcí by nejraději ihned ochutnala :-).

O vánocích jsme už měli vybaleno, naklizeno, upečeno a lehárko. Dokonce můj drahý, skvělý muž během pár dnů zařídil televizi na pohádky i internet. A měli jsme jeden druhého. Tak, jak jsme samo chtěli. Poprvé jsme spolu vařili rybí polévku, poprvé kupovali s malou kapra... Je krásné, mít i po šesti letech stále milá poprvé. Ale upřímně, stěhování už bylo dost. Tohle je NAŠE. Napořád :).

Jsme kompletně vybavení. Tedy jen ta kuchyně bude v únoru. Máme zatím takovou provizorní "krásku", která pak poputuje do zahradního domku. A díky dobrým duším máme i malinkatou troubu, ve které jsem úspěšně upekla FAMÓZNÍ vánočku! Plníme si postupně sny - mám svoji vysněnou červenou sedačku, muž má červenou ledničku, tři sklepy na trucování a souseda na tajné popíjení piva :-). Máme to tu přesně podle svých představ. Dokonalé. Usměvavé. A tak akorát velké, abychom se potkávali a já se z uklízení nezbláznila.
Teď už to tady má i malá zmáknuté. Užívá si koupání, zapíná pračku a samozřejmě moc dobře ví, kde jsou schované čokoládové bonbony z vánoční kolekce.

Jsem šťastná, šťastná zámecká paní ♥

V srpnu objednáte, v únoru možná dodáme

3. prosince 2017 v 21:54 | Karin
Víte co se říká, když se něco může pokazit...
V červnu jsme dostali od bytu klíče. V srpnu jsme si vybrali krásnou, velkou, stylovou kuchyni na míru od německé značky, jejíž neuvěřitelně pitomá znělka obsahuje slova: tatatata... dům s červenou židlí. Prodejce se usmíval, sliboval, chválil. A na nákresech byla kuchyň snů za nemalý peníz.
První problémy začly záhy: zpoždění měl už zaměřovací technik. Následně jsme měsíc čekali na podpis zaměření. Pak už byla prý kuchyně ve výrobě a určitě do půlky prosince bude (jak bylo ve smlouvě).
Je to čtrnáct dní, co nám napsali, že kuchyně NEBUDE v termínu, ale zpozdí se o 6 týdnů (naskladnění). To znamená, že montáž se zpozdí až o 8 týdnů... Takže nás nechají na vánoce bez kuchyně. Žádné slovo o kompenzaci, žádné vysvětlení.
Ve smlouvě je, že kompenzace dělá 0,03% z prodejní ceny za den a musíte si o ni říct. (Je to na den asi 30 kaček, super...)
Kdo ví, co všechno se ještě pokazí. Kdo ví, kdy kuchyně bude.
Nejhorší je, že i kdybychom odstoupili od smlouvy, jinde nám kuchyni rychleji ani levněji neudělají...
A já vám radím jediné: do firmy s červenou židlí pro kuchyni NIKDY nechoďte! Nemuseli byste se dočkat.

Vyhlášení soutěže o knihu

6. listopadu 2017 v 12:11 | Karin
Milí čtenáři a milé čtenářky blogu,
slavnostní vyhlášení soutěže o knihu Hotová zlodějka, je tu! Celkem se přihlásilo sedm statečných, z nichž byla vybrána jedna vítězka.
A tou je

Tánička.

Moc gratuluji! A všem ostatním děkuji za účast. Třeba mě zase napadne nějaká soutěž ;-)
Vítězka, byla kontaktována na e-mail :) a jelikož si přála spíš knihu Rande na slepo, dostane tu :)

SOUTĚŽ O KNIHU

23. října 2017 v 15:46 | Karin
Rozhodla jsem se vám udělat radost (a přitáhnout třeba pár nových čtenářů). Vyhlašuji soutěž o knihu Hotová zlodějka od Augustuse Rose. Recenzi na ni naleznete ZDE.
Doba trvání soutěže: od pondělí 23. 10. 2017 do neděle 5. 11. 2017 (do půlnoci).
Podmínky:
  1. Stát se fanouškem stránky na facebooku: https://www.facebook.com/Karingakniznivila/
  2. Okomentovat alespoň dva jakékoli články na tomto blogu.
  3. Do komentáře pod tento článek napsat, jaká je vaše nejoblíbenější kniha + kontakt na vás (e-mail nebo odkaz na blog). Klidně můžete do komentáře i připsat, jak se vám tu líbí ;-) a kterou knihu byste chtěli vyhrát.
    POZOR: POKUD BUDE POD TÍMTO ČLÁNKEM ALESPOŇ 15 SOUTĚŽNÍCH KOMENTÁŘŮ, BUDEME SOUTĚŽIT O DALŠÍ KNIHU: RANDE NASLEPO. BUDOU TEDY DVA VÝHERCI. Tak sdílejte ;-)
Vyhlášení: Všechny přihlášené si vytisknu a pak bude dcerka tahat papírek/papírky se jmény (v pondělí 6. 11. 2017). Vítěz bude kontaktován a na blogu bude samozřejmě článek s vyhlášením. Do zahraničí knihu nezasílám.

Kniha by mohla být jen příběhem o těžkém údělu dívky bez domova, ale má i hlubší rozměr odkazující ke knihám Dana Browna - tajný spolek, ukradené umělecké dílo, skryté poslání onoho objektu, skryté místnosti. Lee nemůže věřit nikomu. Autor strávil mnoho času výzkumem a můžu prozradit, že vynález, který Lee nosí v tašce, může zcela změnit vnímání světa, tak jak ho známe.

Recenzní výtisky - říjen 2017

17. října 2017 v 18:11 | Karin
Mám pocit, že jsou snad Vánoce!
Včera to zahájilo nakladatelství Mystery Press, od nichž mi v knihovničce na Palm knihách přistálo dlouho očekávané Neskrytější přání.
A dnes už přišly hmatatelné knihy s obálkami v dokonale podzimních barvách.
Od Bety recenzní výtisk novinky od Stephena Kinga: Danse Macabre! Ano, samozřejmě jsem se do čtení pustila hned, co jsem ji vybalila z krabice! A skákala jsem u toho metr vysoko. Takže už teď říkám DÍKY DÍKY DÍKY!
Od Omegy zase přišla pořádná nálož - hned tři knihy: Strom lží (na který jsem hodně natěšená), Historie včel (na tu jsem natěšená od chvíle, co jsem se o ní dočetla v Hostu pochvalné recenze), a aby toho nebylo málo, ještě Temní muži (asi abych se i trochu bála).
Takže teď po mně nikdo nic nechtějte. Uspím dítě, zavrtám se do deky a budu číst, číst a číst ♥

Velký knižní čtvrtek

16. října 2017 v 21:29 | Karin
I letos vychází podzimní, dlouho očekávané knižní novinky v rámci akce nazvané Knižní čtvrtek. Tentokrát je to 16 knih, které se na pultech obchodů objeví od 19. ŘÍJNA 2017. Akce je provázena i autorskými čteními a autogramiádami, které se uskuteční v Praze (19 . 10. od 17.00 v Městské knihovně) a Brně (26. 10. od 17.00 v Knihovně Jiřího Mahena).
Více o akcích se dočtete zde. Je trochu škoda, že v Brně nebudou k vidění všichni autoři, na čtení Petry Soukupové bych si určitě zašla...
O autorech a knihách se dočtete například na Databázi knih: https://www.databazeknih.cz/novinky/velky-knizni-ctvrtek-19-rijna-736
Já si brousím zuby na již zmíněnou knihu Petru Soukupové: Kdo zabil snížka?
A Kromobyčejnou pouť Barnabyho Brocketa od Johna Boyna (autor Chlapce v pruhovaném pyžamu).
A jaká z knih zaujala vás?

První procházka s miminkem

6. února 2017 v 11:55 | Karin
Natěšeně jsme vyčkávali ten den, kdy poprvé vezmeme náš poklad ven a necháme malou princeznu poprvé pohladit slunečními paprsky, vychutnat vůni babího léta... Byl mimořádně teplý začátek září, když se narodila. Doma jsme ji měli tři dny pěkně schovanou, aby nám ji náhodou vítr neo(d)foukl, ale jelikož začala mírně žloutnout, bylo třeba ji vyvézt ven.
Můj drahý muž se hned ráno osudného dne chopil plánování té nejbezpečnější, nejhezčí a nejklidnější trasy. Počínal si jako zkušený taktik, div že si nevzal na pomoc mapu Brna, aby si vše zaznamenal barvenými fixami. Dítko bylo nakrmeno, nastal první problém. Do čeho toho drobečka oblečeme? Dvě hlavy ví víc, než jedna? Přece nebudeme potupně volat prarodiče o radu. Ne, máma přece nejlíp ví (nebo si to aspoň myslí). Venku bylo nějakých dvacet stupňů. Katrinka (to je to naše poupě) dostala overal s dlouhým rukávem, tenkou čepičku, samozřejmě rukavičky (tatínek jí rukavičky sundával maximálně před koupáním), zabalili jsme ji do zavinovačky a hurá mohlo se jet!
Jen co jsme vytlačili kočárek před branku, nastal problém. Muž, taktik, sice přesně naplánoval trasu, ale už neurčil, kdo bude řidič. Chvíli jsme tedy tlačili kočárek každý jednou rukou, což se ukázalo jako nepohodlné a trochu nebezpečné. Následně jsme se střídali asi po pěti minutách, vždy s argumenty odpovídajícími našemu věku i novému postavení jakožto hlav rodiny: "Už jsi ji měl dlouho, teď zas chvíli já." "Pujč mi ji taky, já chci tak tlačit kočárek."
Sluníčko svítilo, dítko spinkalo a oba dospělí koukali do kočárku. Takže poměrně brzy začali narážet do obrubníků, stojících automobilů, vystouplých kanálů. Bylo třeba to zorganizovat! Kdo tlačí, kouká do kočárku. Druhý je navigátor, který včas hlásí zatáčky, překážky, chodce. Tak trochu rallye styl. To bylo dobrodružství!
Ukázalo se, že tatínek nevzal v potaz možné převýšení terénu a tedy když jsme jeli z docela prudkého kopce, rázně převzal řízení a s argumentem: "Přece ji nemůžeme vézt hlavičkou dolů! Vždyť se jí překví mozek!" zkoušel, jestli je jednodušší z kopce vézt kočárek jen po zadních kolečkách s předkem zvednutým do roviny, nebo jít pozadu, aby hlavička dítka byla v bezpečné výši.
Byli jsme spokojeni. Hrdě jsme si vykračovali, prsili se. Jsme rodiče. He! A kdo je víc?! Pojďte, nakoukněte do kočárku a klekněte na kolena v němém úžasu... A tu proti nám maminka tlačí kočárek se dvojčátky, jen o pár měsíců staršími. Nakouknu a vidím, že ti dva kloučci si tam leží odkrytí, jen v bodýčku s krátkým rukávem, nožky holé, spinkají... "Miláčku," oslovím muže, když je zkušená matka z doslechu, "nemůže jí být trochu horko?". A tak zastavujeme, odstrojujeme chudáka dítě a říkáme si, jak teď už budeme vědět... Ale nebudeme. (Prarodiče na první procházce polovinu cesty couvali, aby vnoučeti nesvítilo slunce do očí :-D ).
Neustálé dilema, zda nechat na dítě svítit slunce, nebo ne; když byla venku poprvé 0, s babičkou jsem si vyměnila pět zpráv o tom, jestli dát dítěti kombinézu, fusak a co pod to... Být rodičem je občas vážně sranda :) .

Recept na tiramisu (pro čerstvé rodiče)

28. ledna 2017 v 10:04 | Karin
Můj drahý muž měl na konci září svátek. Řekla jsem si, že ho přece nemůžu odbít kupovaným dortem a s třítýdenní dcerou určitě zvládnu nějaký jednoduchý dezert. Třeba tiramisu, jehož příprava zabere chviličku. Tak tedy "Jak udelat tiramisu?"
A) Uvařit silnou kávu. Vzít vejce, oddělit bílky od žloutků. Žloutky s cukrem vyšlehat do pěny, přidat mascarpone, vmícháme sníh. Piškoty namočíme do kávy s Amarettem. Skládáme do formy - piškoty, krém, piškoty, poslední vrstvu posypeme kakaem.
B) Přijít s dítětem z procházku. Dítě spí v kočárku. Vypadá to, že bude spát dlouho. Vyndat vajíčka z lednice, nachystat dvě mísy a recept. Dítě je vzhůru. Přebalit. Nakrmit. Dítě nespolupracuje. Odbrknout. Dítě nebrká. Houpat. Dítě začne brečet. Přebalit. Dítě brká. Vozit v kočárku přes práh a vykládat nesmysly o tom, že dnes bude v osm večerka. Dítě přebírá otec. Uklidit nádobí a ten bordel z linky, který tam tatínek nechal, když chystal oběd. Dítě spí. Oddělit bílky od žloutků. Umíchat žloutky s cuktem do pěny. Dítě řve hlady. Nakrmit. , Odbrknout... Napsat status o tom, že tiramisu je nad vaše síly ;-) a doufat, že dítě usne aspoň v jedenáct, abyste to v noci mohla dodělat.

A k tomu jeden úžasně povedený gif:
 
 

Reklama