Čtenářský deník

Na začátku byl rýč (Pavel Chlouba)

Úterý v 11:09 | Karin
Začalo nám jaro a už i já jsem se dala do přesazování zahrádky. Jestli se taky rádi porýpáte v hlíně a ještě si o tom chcete něco přečíst, kniha Na začátku byl rýč od profesionálního zahradníka Pavla Chlouby je přesně pro vás. Protože jak píše: sázet (rostliny) můžete kdykoli jste šťastní, v pohodě, když máte na práci dostatek času a když nehladovíte!

Nečekejte příručku o zahradničení, ale sbírku úsměvných fejetonů doplněných neméně úsměvnými perokresbami. Neubránila jsem se pocitu, že je to šťastná kniha, protože jak autor několikrát zdůrazňuje, zahradničení vyžaduje lásku a z ní pramenící pocit štěstí. Receptář prima nápadů Přemka Podlahy byl televizní přehlídkou šťastných lidí. Chlouba dává k dobru mnoho vlastních historek ze života, které vás zajisté rozesmějí.

Překvapilo mě, jak pestrá škála námětů se zahradničení týká. Jestli chcete vědět něco o laskavosti amatérského zahradničení, o zahradnických předsevzetích, trpaslících, počasí, škůdcích a žížalách, sáhněte po Na začátku byl rýč (a proč vlastně rýč?). Vybrala jsem ukázku z fejetonu o defenestraci rostlin Vyhoďte ho z okna!:
"Jednou se do hádky zapletla i její dracéna: milou dracénou mrskla moje spolužačka ze vzteku o stěnu pokoje, což vedlo k totální destrukci květináče a dalším dramatickým scénám v rodině. Oba manželé výměnu názorů přežili bez úhony a nakonec došlo i k záchraně dracény, která se jejich hádky účastnila. Ta kupodivu vyšla ze zkušebního letu také v pořádku. Navíc se po několikaletém odpočinku rovněž rozhodla růst, načež se prý poměrně brzo stala nejhezčí rostlinou v rozhádané domácnosti."
No vidíte, a já jsem si vždycky myslela, že se má květinám zpívat.

Hodnocení: 95 %
Kniha mi připomínala Čapkův Zahradníkův rok jak tematicky, jazykově i humorem. Autor našel rovnováhu mezi radostí z vyprávění a touhou vám trochu prokypřit půdu pod nohama (poučit vás). Ilustrace Markéty Vydrové jsou ozdobou knihy - díky nim hned na první pohled poznáte, že v ruce nedržíte botanickou příručku - černobílé perokresby jsou doplněny o úsměvné slogany. Není to náročné čtení, zato je to čtení šťastné. A ať už jste zahradníkem nebo ne, po jejím přečtení podlehnete touze přesadit tu unavenou africkou fialku (Saintpaulii) na okně a třeba ji i trochu přihnojit.

Za recenzní výtisk a radost moc děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu můžete zakoupit.
Pavel Chlouba: Na začátku byl rýč. Praha, Triton, 2018. Ilustrace Markéta Vydrová.

Ostrov (S. H. Björnsdóttir) - temné hlubiny lidství

Neděle v 9:27 | Karin

Dystopie ze země ohně a ledu


Na Islandu se lidé probouzejí do svých obyčejných životů, ale něco je jinak - svět mimo ostrov zmizel. Podmořské kabely jsou mrtvé, nelze navázat telefonní ani internetové spojení s okolním světem. Dokonce ani prostřednictvím radiových vln. Vyslané lodi a letadla se ztratily. Island musí být najednou soběstačný, což není na chladném a deštivém místě snadné. Vláda musí na změny reagovat - potlačit strach obyvatelstva, zaměřit se na zářnou budoucnost islandské samostatnosti. Novináři mají za úkol šířit samé dobré zprávy, média už nejsou svobodná, ale podřízena vládě. Lidé mají strach, hromadí potraviny, které i tak brzy docházejí, obchody jsou prázdné, daří se černému trhu, peníze ztrácí hodnotu, lidé přicházejí o práci, šíří se vlna nenávisti proti cizincům a turistům, kteří by měli odejít, protože ujídají ze zásob... Situace se vymyká kontrole.

"Nejsou jediní, ke komu se zpráva o rýži donesla, na západ proudí davy lidí, někteří jedou na kole, jiní před sebou tlačí nákupní vozíky a dětské kočárky, skupina žen za sebou táhne velikou káru, přes ramena si přehodily popruhy a plahočí se jako tažná zvířata u pluhu. Před supermarketem vládne naprostý chaos, někteří stojí ve frontě, ale jiní se derou dopředu, odstrkují lokty důchodce a rodiče s malými dětmi v náručí. Všude se ozývá křik a volání..."

Vyprávění se točí kolem několika postav - zejména kolem novináře Hjaltiho, jeho přítelkyně imigrantky Maríi a jejích dětí). Hjalti je novinář (mimochodem stejně jako autorka knihy), který se díky stykům na ministerstvu dozvídá i přísně tajné informace. Bohužel ho ale změny přicházející shora víc a víc děsí.
María je umělkyní, hudebnicí. Má dvě malé děti, které Hjalti přehlíží, a proto se rozejdou. V těžké době se tak o syna i dceru musí postarat sama.
Leif - bratr Hjaltiho, jeho děti byly v sobě výpadku a v cizině a on se musí vypořádat s tím, že už je možná nikdy neuvidí. Pracuje jako lékař v nemocnici, kde docházejí léky a děti umírají i na dřív bezvýznamné nemoci.
Střídají se kapitoly z přítomnosti na tajemném nehostinném místě jménem Hladov a minulosti, proloženy jsou novinovými zprávami, které dodávají realističtější vyznění. Postavy jsou psychologicky propracované a vyvíjí se. Ocenila jsem, jak jsou hrdinové knihy lidští a mají opravdu spoustu chyb. Trošičku mi dělala problém jména, protože hned nepoznáte, jestli se jedná o muže či ženu.

Hodnocení: 100 %
Knihu si užijí všichni fanoušci dystopií. Umístit děj knihy právě na Island byl geniální tah. Krásná příroda, ale temno, chlad. Do knihy jsem se velmi rychle začetla a nutila mě ještě několik dní přemýšlet. V Evropě se totální izolace pravděpodobně bát nemusíme a díky mírnému podnebí snad ani hladu, ale... Seberte lidem jistoty a promění se ve zvířata. Ba hůř. Z knížky jsem měla husí kůži, jednak proto, že i my jsme zcela odkázaní na to, že si jednou za týden zajedeme do supermarketu na pořádný nákup, a jednak proto, že k rozpoutání chaosu (nebo fašismu) stačí tak málo. Může nás to potkat kdykoli. Ostrov je hodně zdařilou sondou do temných hlubin "lidství". Po přečtení zůstává hodně otázek - dokázali bychom se jako národ i jako jedinci semknout, nebo bychom bojovali o koryta? Kam až bych byla schopná zajít, aby mé děti nešly spát hladové?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fobos spadající pod Knihy Dobrovský. Neváhejte a knihu objednávejte zde. Zkuste se podívat i na ukázku z knihy. Pokud máte rádi podobný typ románů, podívejte se i po Modré od Maji Lunde, kterou jsem recenzovala nedávno.
Sigríður Hagalín Björnsdóttir: Ostrov. Praha, Fobos, 2019. 272 stran.

Čtěte dětem knihy II. - O zvířátkách

10. března 2019 v 15:10 | Karin
Čtení má velký význam pro rozvoj dítěte a nikdy není příliš brzy začít. Oběma našim holkám jsme četli už do bříška. Po narození společné čtení prohlubuje vztah mezi rodiči a dítětem, později samozřejmě rozšiřuje slovní zásobu, učí děti naslouchat.
Kolem jednoho roku začala naši dcerku hodně zajímat zvířátka. Nejdřív pejsci všeho druhu, kterých po sídlišti běhalo hodně, později kočky, ptáci, rybičky... Začali jsme tedy shánět pěkná leporela - daleko víc se jí líbí fotky, než kreslené obrázky. Všechny knížky jsme koupili v Levných knihách a všechny ji doteď baví. Jsou prima i na cesty autem nebo vlakem, když potřebujete dítě zabavit.
Kniha Kamarádi zvířátka je plná milých veršů Jiřího Žáčka a krásných ilustrací zvířat žijících v našich končinách i zoologických zahradách.
Na leporelech Děti poznávají je kromě velkých fotek prima i tematické rozřazení zvířátek. Malé výhrady bych měla ke knize Obyvatelé lesa, protože jsou tam i zvířata, která v našich končinách v lese určitě nepotkáte a nikdy jste nepotkali.

Takže hurá do Levných knih. Jak vidíte, knihy už něco zažily a o to míň pak bolí vaši peněženku, když dítě třeba kus knížky sežvejkne. Mrkající

Poslední číslo - Krutý svět pod blyštivým kostýmem

8. března 2019 v 20:02 | Karin

Cirkus jako vězeňský tábor

V blízké budoucnosti se lidé dělí na Čisté příslušníky britské rasy a Dreky, nečisté, kterým jsou vyhrazena ghetta a upírány základní lidská práva a potřeby. Hošiko byla z ghetta odvedena jako malé děvčátko do cirkusu, kde je teď jednou z hlavních atrakcí - světoznámou provazochodkyní. Odměnou za vystoupení jsou jí malé příděly jídla, ponižování, bití a strach o vlastní budoucnost. Jakmile přestane být pro publikum dostatečně zajímavá, čeká ji smrt. Přímo před očima diváků. A jestli něco nenávidí víc než krutého principála cirkusu, jsou to Čistí. Ben je synem významné političky, jejímž cílem je Dreky eliminovat. Do města přijíždí cirkus, který zcela změní vše, v co kdy Ben věřil.

"Oni nemají zájem vidět, jak vypadáme, než si oblékneme všechny ty kostýmy a flitry, a díky těm tunelům se můžeme zjevit, odehrát představení a zase zmizet, tak říkajíc mrknutím oka. Jsou velmi příhodné také v případě úmrtí. Když je nutné někoho seškrábnout ze země a odklidit ho, Čistí se na to alespoň nemusejí dívat. Ti dávají přednost dramatu násilné smrti před tou nepříjemností, co nastane potom."

K napsání Posledního čísla inspirovala Hayley Barker vzrůstající vlna nenávisti proti etnickým menšinám v Anglii. Poselství knihy je tedy zřejmé: zrůdu z člověka nedělá barva kůže nebo původ, ale jeho chování. Očekávejte velmi dojemný příběh o síle lidskosti přežívající i v nelidských podmínkách a zároveň o zaslepení propagandou, která dovede pokřivit vnímání normálnosti, dobra. Při čtení o všem tom týrání a strádání účinkujících v cirkuse (všichni, až na pár výjimek, to byly děti!) jsem se neubránila pocitu, že je to takový blyštivý koncentrační tábor. Až tak drastické to je. Kdykoli máte pocit, že už to nemůže být horší, stane se něco, co vám opět vyrazí dech. Ale je to young adult, takže nemůže chybět osudová velká láska, v tomto případě hned na první pohled. Musím poznamenat, že romance mezi hlavními hrdiny (nečekaně) nepůsobí ani trapně ani šroubovaně.

Kniha je psána ich-formou a vypravěči (Hošiko a Ben) se střídají v krátkých kapitolách. Často líčí stejnou událost ze dvou různých pohledů. První polovina knihy seznamuje čtenáře s propastnými rozdíly mezi přežíváním v cirkuse a životem v blahobytu mezi Čistými, druhá polovina je věnována především akci. V mnohém Poslední číslo připomíná ty nejlepší knihy žánru YA (především Divergenci a Hunger games), takže není nad čím váhat.

Hodnocení: 100 %
Nenapadá mě, co bych mohla knize vytknout. Obálka s balancující kočkou připoutanou silným řetězem zaujme na první pohled. Byl to strhující, silný příběh, hlavní hrdiny jsem si velmi rychle oblíbila - Hošiko pro její kuráž a Bena, ačkoli je to trochu ňouma, pro jeho ryzí srdce. Knihu bych doporučila až pro starší náctileté čtenáře. Původně jsem si říkala, že kvůli docela drastickým popisům násilí, by byla vhodná tak od patnácti let, ale sama jsem v tom věku už hltala Kinga... takže se asi nic nestane, když si knihu přečte i někdo mladší. A vy, co už vám není -náct, se budete bavit u Posledního čísla úplně královsky. Druhý díl trilogie vyjde už na podzim jako Zloděj čísel.
Připravte se, světla zhasínají.

Za recenzní výtisk opět musím moc poděkovat nakladatelství Dobrovský, u nich můžete knihu zakoupit. A pokud máte chuť na nějaké další knihy podobného ražení, zkuste se podívat na web nasenakladatelstvi.
Hayley Barker: Poslední číslo. King Cool, Praha, 2019. 432 stran.

Pradědova válka (Dopisy z fronty 1914-1918)

1. března 2019 v 15:46 | Karin
Jaké poklady může skrývat zaprášená bedna na půdě dědečkova domu? Třeba sto let staré dopisy, které posílal během první světové války pradědeček domů manželce Anně. Libor Michalec se rozhodl nalezenou korespondenci a fotografie roztřídit, zeditovat a vydat. Právě fotografie, které se mimochodem stihly ještě jednou ztratit a zázrakem zase objevit, mají nevyčíslitelnou výpovědní hodnotu. Místo unavených vojáků zamazaných blátem jsou na nich vozy tažené koňmi, které kličkují po zamrzlých cestách, koulující se vojáci uprostřed fronty, válečný štědrý večer, kuchyně, holení v polních podmínkách, děla ukořistěná Rusům, portréty civilního obyvatelstva…

František Michalec velel v první světové válce zásobovacímu oddílu (kupoval a převážel zásoby, staral se o koně, vozy…), tím pádem se přímo neúčastnil bojů. Nicméně jeho vyprávění tím neutrpělo na zajímavosti. Dělí se s manželkou o radosti i starosti běžného dne na frontě a nezapomíná ji ujišťovat o svém zdraví i o tom, že bohužel neví, kdy se vrátí domů. Píše jí o nových kamarádech, utahuje si ze svých dlouhých vousů i nutnosti pít víno místo vody (aby se nenakazil cholerou). Odpovědi Anny se sice nezachovaly, ale z kontextu mnohdy není těžké odvodit, o čem psala. V dopisech se objevují německá slova v různém stupni počeštění, která dnešnímu čtenáři možná trochu ztíží porozumění textu, ale na druhou stranu ho donutí se případně dovzdělat.

Pro mě jako pro čtenáře, který knihy o Velké válce nevyhledává a z hodin dějepisu mi v hlavě zůstalo jen pár letopočtů a jmen, byly doplňující informace od Libora Michalce velkým přínosem. Poučil mě (nijak vyčerpávajícím způsobem) o průběhu války, využití nových zbraní (nervového plynu, letadel, děl), ale i o nemocech šířících se zákopy, o cvičení psů jako kurýrů i zdravotníků, o vlivu války na emancipaci žen atd. Tyto poznámky svým umístěním korespondují s obsahem dopisů a vhodně je doplňují. I když nevím, nakolik budou informace přínosné pro někoho učenějšího, než jsem já. Libor Michalec (pravnuk pisatele dopisů) se zároveň vydal po stopách pradědečka, a tak knihu doplnil i popisem cesty a krátkými zamyšleními nad tím, jak se města a krajina za těch sto let (ne)změnily.

Hodnocení: 100 %
Kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením. Opravdu zajímavé byly dobové fotografie zachycující všední radosti i starosti vojáků u zásobovacího oddílu. Kniha mi přišla vyvážená - dopisy doplňovaly informační pasáže plné zajímavostí a krátké pasáže popisující putování po stopách pradědečka (to by bylo asi dobré odlišit typem písma, protože mi vždycky chvíli trvalo, než jsem se zorientovala). Ačkoly byly dopisy kráceny, přišly mi srozumitelné (až na pár německých slov, které jsem si, ač znalá Švejka, musela vyhledat). Mimo jiné jsou dopisy i zajímavou sondou do tehdejších vztahů mezi muži a ženami (Anna zjevně manželovi dávala kapky za dlouhé vousy, popíjení a neopatrnost).
Knihu můžu s klidným svědomím doporučit nejen fanouškům literatury o Velké válce, ale i těm, kteří toho o první světové válce ví jen tolik, kolik do nich natloukli učitelé dějepisu.

Za recenzní výtisk a poučení velmi děkuji nakladatelství Triton. U nich můžete knihu zakoupit s krásnou slevou ;-). Rovněž se můžete podívat na ukázku.
Michalec, Libor: Pradědova válka - Dopisy z fronty (1914-1918). Praha, Triton, 2018.

Stopem na konec světa (a není to cestopis)

25. února 2019 v 21:21 | Karin
V kraťoučké knížce čítající deset povídek a několik černobílých, snově působících ilustrací, najdete příběhy obyčejných lidí, kterým do běžného života zasáhne náhoda a změní jejich nazírání na svět. Jednou je to setkání s inspirativním člověkem, jindy těžká nemoc, nebo smrt blízké osoby. Povídky jsou humorné i smutné, psané s nadhledem, s vírou v zázraky číhající na vás na krajnici u silnice. Častým motivem je, jak už z názvu vyplývá, cesta. A také útěk. Hrdinové příběhů utíkají od svých jednotvárných životů, od skutků, kterých se dopustili. A po pár stránkách jejich příběh končí. Tedy končí vyprávění, ale autor vás už zdatně nasměroval tak, aby vaše fantazie běžela dál.
"Poslední tah. Dáma na c1 a on se stane vítězem. Těch padesát diváků mu bude tleskat a on dostane pozlacený pohár, který si vystaví v knihovně a který mu bude připomínat tenhle smysluplný den. Možná jediný smysluplný den v životě, alespoň po těch sedmnácti letech, kdy seděl v kanceláři a netušil, co má dělat."

Hodnoceni: 85 %
Kniha to byla milá, dojemná, inspirující. Ukázala mi, jak je důležité život opravdu ŽÍT. Mnohým jistě dodá odvahu k tomu, aby se vydali na cestu... kamkoli. Povídkám by ale slušelo, kdyby byly trochu delší. A z ilustrací mám rozpoluplný pocit - ta na obálce je veselá, snová, zatímco ty v knize připomínají spíš karikatury. Snad abychom ten život a příběhy nebrali až tak vážně. A co se mi líbilo, tak to byly typicky české kulisy.
A komu knihu doporučit? Komukoli bez ohledu na věk nebo pohlaví. Komukoli, kdo bude ochoten ušetřit deset minut denně k četbě knížky, a tak si zpestřit jinak obyčejný den.

Petr Bobek: Stopem na konec světa. Praha, Triton, 2019. Ilustrovala Sofie Helfert.
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Triton, na jejich webu můžete knihu zakoupit.

Písně mrtvých (George R. R. Martin)

20. února 2019 v 21:22 | Karin

Možná byste na obálce knihy G. R. R. Martina, autora série fantasy románů Píseň ledu a ohně, čekali spíš rytíře na koni, než zakuklenou postavu s jeřáby a dolovacími stroji v pozadí. Písně mrtvých vás zaujmou nejen obálkou a poetickým názvem ale i pestrostí. Šestice povídek vznikla v 70. a 80. letech minulého století.


Hned první povídka nesoucí název Opičí kúra jistě čtenáře trkne a připomene jim prózy jiného bestsellerového autora - Stephena Kinga. Mám na mysli povídku Nekuřáci a. s. (najdete ji vesbírkách Noční směna a Mrtví se někdy vracejí) a Bachmanův román Zhubni. Tohle byl můj šálek kávy, i když vypitý s nakrčeným obočím a zhýralým úsměvem (che che che). V podstatě jde o příběh obézního muže, který se rozhodne s nadváhou zatočit pokud možno bez práce a diet. 10/10
Jehláci využívají klasický motiv temných mužů, kteří se plíží ulicemi, a pokud si nedáte dostatečně pozor, už vás nikdo nikdy neuvidí. Odvlečou vás a … Závěrečná pointa je brilantní! (9/10)
Chlap z masovny v postapo kulisách problematizuje vztah mezi mužem a ženou (a mrtváky). Jako by Martin testoval, co ještě čtenáři snesou. Motiv využívání mrtvých těl jako levné pracovní síly nebo prostředku k uspokojení sexuálních choutek - z toho vás musí mrazit. (8/10)
Netopýři jsou sci-fi hororová, poměrně rozsáhlá povídka. Skupinka vědců a lidí s parapsychologickými schopnostmi se vydala na misi napříč vesmírem, aby nalezli bájnou vesmírnou rasu. Kapitán lodi je tajnůstkář, který s posádkou komunikuje pouze skrze hologram. A když jeden z telepatů zemře při pokusu dopátrat se pravdy, věci se dají do pohybu. (7/10)
Nezapomenutelná Melodie - krátká duchařina. Za mě nejslabší povídka knihy. (5/10)
Třešnička na pomyslném literárním dortu - Proměna kůže. Musím souhlasit s většinou recenzentů, kteří povídku hodnotili jako 12 z 10. A ano, kdyby ji někdo zfilmoval, šla bych do kina mezi prvními. O smečkách lykantropů pobíhajících za měsíčných nocí spícími městy už byla napsána nejedna kniha, Martin k látce přistupuje s respektem. Navíc do "dortíku" přimíchal i detektivní prvky. Hlavní hrdince před osmnácti lety zemřel otec - policista. Podle všeho byl roztrhán psem, když vyšetřoval zmizení několika místních dětí. Historie se opakuje. Atmosféra je temná jak bezměsíčná noc a stříbrné kulky jsou ve městě nedostatkové zboží.
"Chvíli odpočíval, teprve pak si všiml, že na sobě má pořád trenýrky. Zasmál by se, kdyby mu to umožňovalo hrdlo. Představil si řidiče náklaďáku, rád by věděl, co si asi myslel, když se mu ve světlech objevil hrozivý šedý přízrak, oči rudě zářící jako samo peklo, a v bílých trenkách."

Hodnocení: 95%. Povídky byly nejen různých žánrů, ale i různé kvality. Martin mi dokázal, že je právem považován za mistra fantasy žánru, ale umí skvěle napsat i horor, sci-fi (i pohádku - přečtěte si Ledového draka). Nebojí se krve (to dokázal fanouškům Hry o trůny velmi brzy), nebojí se naturalistických popisů a zároveň není zbytečně užvaněný. Až na Písně mrtvých narazíte v knihkupectví nebo knihovně, nalistujte si první a poslední povídku. A pak si knihu odneste domů, abyste si ji dočetli, protože vás prostě nenechá v klidu. Písně mrtvých zní a musejí hrát do posledního tónu. Stále je slyším.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu můžete zakoupit.
G.R.R. Martin: Písně mrtvých. Praha, Triton, 2006. Edice Trifid.

Čtěte dětem knihy - část první

15. února 2019 v 20:52 | Karin
Rozhodla jsem se vám představit pár našich knižních favoritů z oddělení knih pro děti. Předně musím poznamenat, že máme doma dvě holčičky (2,5 roku a 7 měsíců), takže leporela s auty u nás doma prostě nenajdete. Z fotek jde na první pohled poznat, že knížky byly opravdu prohlížené, čtené, žužlané, kousané i válené po zemi. Baví mě instamatky, které propagují jejich oblíbené dětské knihy, které nejspíš prohlíží v rukavicích.

U nás je dlouhodobě číslo jedna Krtek a jeho svět (a podle toho taky vypadá - vyrvaný z vazby a mnohokrát slepované stránky izolepou, přesto se mu leporela s krtkem nemůžou vyrovnat). Je to knížka, která zajímá obě naše holky, a tak si čteme společně. Nádherné ilustrace Zdeňka Milera zaujmou už opravdu malé děti a doplňují je verše Jiřího Žáčka a Miloše Kratochvíla. Díky nim se děti naučí počítat, znát základní barvy, tvary i základy slušného chování. Velmi laskavá kniha, která bude bavit i dospělé. Navíc má 120 stran, takže z toho "nezblbnete" a vyberete si, na co máte zrovna náladu. Koupit.


Nejoblíbenější zvířátka (Knížka s puzzle). Tuhle krásku jsme pořídili v Levných knihách a hrají si s ní stále obě holky. Menší vyndává puzzle a pokouší se je sníst (jsou velká, nejde to). Oblíbila si ji tak, že se snaží podobným způsobem vyndávat i obrázky z povlečení, ubrusu a podobně. Starší samozřejmě puzzle zastrkává. K dostání je víc druhů (Nejoblíbenější obrázky, Nejoblíbenější zvířátka pro děti od 10 měsíců).

První slůvka. 9 miniknížeček pro malé ručičky. Velmi vděčná věcička. 9 knížek akorát velikostně pro malé ručičky (v našem případě i pusinky). Dostali jsme se k ní úplnou náhodou, když tchýně obdarovala dceru jednou z miniknížek, a tu jsme pak museli brát s sebou úplně všude. K dostání jsou i podobné varianty (například v Levných knihách).

Na dvoře, V lese. Touto knížkou začala naše zvířátková mánie. Obrázky jsou realistické, a i když veršovánky se těm od Žáčka vyrovnat nemůžou, dcerka se u nich bavila. Sloužila nám k učení prvních zvířátek.
A o zvířátkách bude především druhá část Čtěte dětem.

Snad se vám ukázka naší knihovničky líbila. S čím začínaly vaše děti?
Sledujte mě i na facebooku, brzy tam bude soutěž o knihu od G. R. R. Martina!

Knihy Dobrovský pro vás připravily 50 % slevu na 20 vybraných knih pro děti. Sleva platí na e-shopu do 20. 2. se slevovým kódem "DETEMZAPULKU". Výběr titulů najdete snadno a přehledně na www.knihydobrovsky.cz/detemzapulku.

Ashley Bellová (Dean Koontz)

11. února 2019 v 15:18 | Karin

Udatná dívka, elegantní vrah


Bibi Blairová je dvaadvacetiletá dívka, které v životě většinou všechno vychází podle jejího přání. A když to nevychází, je Bibi dostatečně cílevědomá na to, aby i z prohry dokázala vytěžit maximum. Má skvělé rodiče, vlastní byt, snoubence a slibně rozjetou kariéru spisovatelky na volné noze. Ze dne na den se jí obrátí život vzhůru nohama. Hned dvakrát. Je jí diagnostikována agresivní a neléčitelná rakovina mozku. Zbývá jí rok života, pokud podstoupí nepříjemnou onkologickou léčbu. V nemocnici ji zcela paralyzuje záchvat, ale po procitnutí z něj se stane zázrak - uprostřed noci ji na pokoji navštíví tajemný muž se psem a ráno po probuzení je Bibi zdravá, bez nádoru. Jak je to vůbec možné? A jaká bude cena za uzdravení z nevyléčitelné choroby? Kdo je Ashley Bellová? A před kým ji má zachránit?

Dean Koontz je mistrem řemesla a poznáte to, jakmile přečtete prvních několik řádků. Vládne slovem takovým způsobem, že máte pocit, že čtete báseň. Jeho popisy jsou dech beroucí.
"Ačkoliv se zdálo, že jí musí být přes osmdesát, čas si pohrál s její tváří jedním ze svých milosrdnějších způsobů. Ponechal náznaky její dřívější krásy a doplnil její rysy do příjemné plnosti pomocí jemných sochařských technik, naopak své oblíbené kladivo a dláto nechal tentokrát zahálet."
Ashley Bellová je prvotřídní thriller využívající typické motivy - hrdinka stojící proti silnějšímu protivníkovi, v tomto případě proti tajemnému "elegantnímu vrahovi". Musí zabránit vraždě mladé dívky, ale častokrát narazí na falešnou stopu. Nemůže nikomu důvěřovat, ani sama sobě. Kapitoly končí v nejnapínavějších momentech a střídají je kapitoly z úplně jiného prostředí k prodloužení napětí. Nechybí ani mysteriózní prvky, které čtení dodají šmrnc.

Hodnocení: 90 %. Ashley Bellová je tak dobře napsaná, že u ní každý pečlivější čtenář bude mít i tužku, aby si mohl podtrhávat zajímavé slovní obraty i myšlenky. Je poněkud složitěji vystavěná, v krátkých kapitolách se střídá minulost, současnost i vzpomínky na vzpomínky. Knihu bych doporučila čtenářům, které baví odkrývání záhad (zejména těch, které máme ve své vlastní hlavě) a sledování udatné hrdinky, která vyměnila pohodlí za psacím stolem za pronásledování a útěky s prstem na spoušti pistole.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Dobrovský. Na jejich e-shopu knihu můžete zakoupit (přes tento odkaz) a přidat k ní třeba některý z kousků z velkého knižního výprodeje nebo využít slevu na knihy od mistrů napětí!
Dean Koontz: Ashley Bellová. Knihy Omega, Praha, 2019. 552 stran.
Sleduj mě i na facebooku, brzy vyhlásím soutěž o knihu.

Knižní nálož od Tritonu

7. února 2019 v 12:10 | Karin
Zajímá vás, co nového vyšlo v poslední době u Tritonu? Přišel mi krásný knihobalíček. Dokonalá ochutnávka z jejich produkce.
Dvě válečné knihy, česká beletrie, magazín o sci-fi mimo jiné s povídkou od Kinga, povídky od Martina (sbírka obsahuje sci-fi a hororově laděné prózy) i další díly Lháře. Díky moc.
A máte právě rozečteno vy?
Mrkněte i na facebook (odkaz vlevo v menu), až bude sto sledujících, čeká vás další soutěž o knihu.

Kůže plná stínů (Dívenka čelící hladovým duším)

1. února 2019 v 21:25 | Karin
Makepeace je obyčejné, chudé dvanáctileté děvče žijící jen s matkou u příbuzných. Trápí ji strašlivé noční můry, kvůli kterým by snad mohli přijít i o střechu nad hlavou. Proto se musí naučit svým strachům čelit - čelit duchům na hřbitově, kteří se jí snaží dostat do hlavy. Když pak tragickou náhodou přichází o matku, musí se přestěhovat k otcovým příbuzným, které nikdy nepoznala, a kteří jsou přinejmenším zvláštní. V rodinném sídle je s ní jako s levobočkem drsně zacházeno, ale najde spojence - nevlastního bratra Jamese. Postupně společně odhalují strašné tajemství rodiny Fellmottů - všichni mají dar v sobě udržet víc než jednu duši. Díky tomu se stávají hostiteli pro Starší - duše předků, jež jim dodávají až nadpřirozené schopnosti. Má to ale háček - ne vždy je místo i pro duši původní a Makepeace tuší, že je pro rodinu jen nádobou, která by se mohla hodit a nikdo jí nezaručí, že její duši neroztrhají na kousky, aby měli místo sami pro sebe. Zbývá jí jediné - utéct a zachránit nevlastního bratra ze spárů Fellmottů.

Autorka využila skutečný historický kontext - občanskou válku v Anglii ve 40. letech 17. století, díky němuž působí příběh věrohodně. Obyčejné životy lidí jsou poznamenány válkou, hladem, nemocemi, strachem. Z knihy čiší napětí - všichni tuší, že dojde ke konfliktu, jen neví, kdy přijde. I nejbližší přátelé se zrazují jen kvůli politickým preferencím. Atmosféru rozkladu ještě dokreslují tajuplná místa, jako jsou mokřiny, vřesoviště, rozlehlé usedlosti. Tomu všemu musí dvanáctileté děvče čelit. Makepeace je především na svůj věk velmi vyspělá a silná osobnost. Trpělivost a rozvaha jsou jí vlastní, a právě díky nim je schopná v rodině přežívat.

Hodnocení: 95 %
Frances Hardinge dokázala už v předchozím románu Strom lží, že příběhy ve kterých mladé hrdinky čelí osamocení, zradám a ponižování, navíc v cizím prostředí velkých domů, za jejichž okny se rozléhají nepřátelské lesy, umí skvěle napsat a historickému období přizpůsobit jazyk. Ani v Kůži plné stínů vás nečekají klišé nebo hloupé románky. Kniha je nápaditá, námět neotřelý a popisy mnohdy až naturalistické. Makepeace bojuje o vlastní život a duši se silou medvěda, který se shodou náhod stal prvním duchem uvnitř její hlavy. A věřte mi, že nebyl posledním.
Velké plus je pro knihu jistě i náramně slušivá obálka, malým mínusem místy ne úplně vybroušený překlad (například krkolomná věta: "Krajina kolem Oxfordu vyhlížela, jako kdyby zde nastal konec dnů.").
Doporučení: Knihu mohu doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi dobré historické příběhy s nadpřirozenými prvky a sympatické hrdinky. Děsiví Fellmottovi připomínající upíry, živící se namísto krve duší, vám rozhodně nedají spát.

"S nadlidským vypětím vůle zavřela oči a uzamkla se s Medvědem v temnotě. Byla to noc plná němých zvuků, protože její mysl v panice řvala stejně jako Medvěd.
Něco se stalo. Náhlý úder otřásl její myslí od základů. Na kratičký okamžik ucítila, jak se její duše scvrkla, a jen s velkým úsilím se zase narovnala. Paměť krvácela, myšlenky byly rozervané. Medvěd ji napadl."

Za recenzní výtisk velmi děkuji Nakladatelství Dobrovský, na jejichž e-shopu můžete knihu zakoupit (se slevou dalších 5 % platnou do konce února 2019, po zadání kódu EPHQJD). Nezapomeňte si tam přečíst i ukázku z knihy.
Jsem také na facebooku.
Hardinge Frances: Kůže plná stínů. Edice Knihy Omega, Praha, 2018. 408 stran.

Knižní výprodej Knihy Dobrovský + 5 % sleva

25. ledna 2019 v 11:40 | Karin
Nový rok se nese ve znamení změn, a proto je třeba se zásobit dobrým čtivem. Nepřinesl vám Ježíšek všechny knížky, co jste měli na seznamu? Od 24. ledna do 28. února spouští Knihy Dobrovský velkou výprodejovou akci na e-shopu Knihy Dobrovský. Slevy se týkají vybraných knižních titulů, které naleznete v této kategorii.
A protože jsem skvělá, mám pro vás ještě 5% slevu na cokoli z eshopu, při zadání kódu: EPHQJD (takže dohromady 25 %).

V akci můžete například pořídit děsivý román Zimní lidé, který jsem recenzovala. Studujícím by se mohla hodit kuchařka Strava pro zdravý mozek, několik románů od Viewegha nebo třeba Diany Gabaldon. Nechybí tam ani díla klasiků, životopisy, omálovánky pro dospělé, esoterické a motivační knihy.

Po tmě se Simmonsovým Temným létem

13. ledna 2019 v 11:47 | Karin
Během letošních lednových mrazů jsem se poprvé setkala s Danem Simmonsem, který se rozhodl mi vyprávět o jednom Temném létě. A opravdu byly chvíle, kdy jsem měla pocit, že kolem mě hopsají ve vysoké trávě kobylky, voní grilované maso a šustí vzrostlá kukuřice. A opravdu byly noci, kdy jsem se bála podívat z okna, aby se za ním nevznášela bledá umrlčí tvář.
Temné léto je hojně srovnáváno s Kingovým románem TO. Prostě proto, že je to postaveno na totožných základech - malé městečko s temnou minulostí, 60. léta, dětství, přátelství, léto, děs, postavení se něčemu hrůznému. Ten kontrast mezi letními prázdninami a oživlými mrtvolami, které se po městě po nocích potulují funguje. ALE!

První polovina knihy je "soumrak" - začíná tou asi nejnudnější kapitolou v historii literatury. Působí to jako slohové cvičení na čtyři stránky, které by se ale dalo shrnout jednou větou. V duchu jsem úpěla. Dalších asi tři sta stran je působivá seznamovací akce s pěticí kluků, kteří spolu tráví celé dny na kolech, skákáním do vody, schováváním se v jeskyni a zároveň se nesvěřují o tom, že se kolem nich začínají dít dost divné věci. Někdo může říct, že je to pozvolna se plížící zlo nechává chladnými. Ale ono to dětské přátelství je trochu kruté a nikdo by nechtěl být srabík.

Pak světla zhasnou. Občas jsem měla chuť knihu zaklapnout se znechuceným "no fuj", ale jsem asi trochu masochista a tak jsem si ty plavající nafouklé mrtvolky a hooodně zubaté bestie užívala. Ať už působily malinko okoukaně nebo ne. Upřímně, kdo z nás neměl pod postelí bubáka. A pak, když čtete, že po jednom z kluků opravdu chňapne bílá ruka a stáhne ho pod postel, jakoby vám zas bylo jen osm let. Nečekejte jednání v rukavičkách, budou tam umírat i děti.
"Netvorovi se zavlnila ústa, vyšpulila se, proměnila se v jakýsi masitý trychtýř, jenž se pak přímo před Mikovýma očima a za knězova vyděšeného křiku začal protahovat. Ohavný sosák už byl víc než dvanáct - dvacet - centimetrů dlouhý, když se sklopil ke knězovu hrdlu."

Hodnocení: 95%
Simmons mi dokázal, že je právem považován za mistra hororového žánru a já se s ním a hrdiny Temného léta velmi ráda setkám znovu díky Zimnímu přízraku, který by měl vyjít v květnu 2019. Myslím si, že Temné léto je oslavou všech nebezpečných dětských dobrodružství a ukazuje nám přátelství mezi chlapci ve vší jeho pestrosti (i drsnosti). Zároveň je to zdařilá sonda do dvou odlišných světů: dětí a dospělých. Dospělí jsou ti, co by to prostě nepochopili. Příběh se vám usadí v hlavě a bude tam růst a zrát (snad jako kukuřice). Jestli milujete Kinga, se Simmonsem si budete taky rozumět.

Dan Simmons: Temné léto. Praha, edice Fobos, 2018. Za recenzní výtisk velmi děkuji Knihám Dobrovský, na jejichž webu knihu s krásnou slevou můžete zakoupit.

O Radostníčcích (Jan Houkal)

4. ledna 2019 v 19:19 | Karin
Útlá pohádková knížečka mě upoutala už krásnou ilustrací na obálce - skupinkou veselých skřítků vykukující z kapradí. Příběhy o vílách a skřítcích mám moc ráda, a tak bylo jasné, že si je s chutí přečtu.
Na padesátce stran se skrývají tři příběhy nabádající čtenáře k zamyšlení nad nešvary jako je sobeckost a nad tím, jak důležitá je pro lidi láska. V závěrečných pointách příběhů je kladen důraz na sílu Boží pomoci, ale troufám si říct, že konat dobro lze i bez ní. Nejvíc se mi líbila hned první pohádka O člověku, který našel to nejdůležitější využívající tradiční pohádkové postupy a motivy (cesta za poznáním, zámek jako cíl, využití trojek a sedmiček atd.). I příběh o Radostníčcích byl poučný, ale po stylistické stránce slabší, ačkoli doprovázen opravdu nádhernými ilustracemi Markéty Vydrové. Třetí příběh jistě potěší všechny malé slečny.

"Byla jednou taková zvláštní louka. Ne že by na ní kvetlo jiné kvítí než na jiných loukách anebo tam rostla jiná tráva než jinde. To ne, v tom ta louka zvláštní nebyla. Žili na ní ale na první pohled prazvláštní tvorečci. A právě tím se naše louka lišila od všech ostatních luk."

Hodnocení: 90%
Kniha je pro čtenáře od osmi let, ale díky veselým ilustracím jistě zaujme i předškoláky, kterým rodiče mohou příběhy převyprávět. Jistě ji ocení nejen věřící rodiče. Laskavých příběhů není nikdy dost. Navíc je úžasné, jak mohou být v tak útlé knížečce tak různorodé příběhy.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton.
Jan Houkal: O Radostníčcích. Triton, Praha, 2016. 56 stran, brožovaná. Pro čtenáře od 8 let.

Lhář (Jakub Ćwiek) Náfuka s párátkem v puse

1. ledna 2019 v 16:17 | Karin
"Bolest krku, žeber a slaná, kovová pachuť v ústech mu prozradily, že ještě pořád žije... a že je až po uši ve sračkách. Musel ale uznat, když se rozhlédl po dobře známém interiéru, že se ocitl ve výjimečně okázalých sračkách - v hodovní síni, nejdůležitější komnatě Valhaly."

Loki, jedna z nejvýraznějších postav severské mytologie, bůh přetvářky a falše, je nám znám hlavně díky marvelovskému zpracování příběhů o Thorovi. V knize vystupuje jako moderně oblečený blonďák ovládající všechny současné technologie a libující si ve střelných zbraních a pseudonymech. Valhala padla, on byl osvobozen a od té doby dělá špinavou práci pro archanděly (pěkně nafoukané a drsné chlápky). Ať už jde o záchranu rukojmích z obsazené budovy, vymítání ďábla, nebo vraždu svatého Víta. Vážně!
V krátkých povídkách se střetávají mytologie slovanská, egyptská, severská i křesťanská. A funguje to. Loki na sebe může vzít jakoukoli podobu nebo se zneviditelnit, a to mu usnadňuje řešení většiny problémů. S párátkem v puse zmasakruje bandu satanistů hrajících si ve sklepě, pak po sobě ten svinčík uklidí a ještě odpálkuje archanděla Michaela. Nebere si servítky a královsky vás pobaví svými hláškami.

Ze začátku můžou být vsuvky ze slovanské mytologie v povídkách trochu rušivé, ale zvyknete si. Pokud o ní toho moc nevíte, bez wikipedie nebo Gaimana se neobejdete. Vzájemné vztahy mezi Lokim a ostatními bohy jsou jen letmo naznačeny a prostor je věnován hlavně akci a kreativním řešením problémů u kterých se zasmějete. K tomu přidejte lákavou obálku a máte skvělé urban fantasy.

Hodnocení: 100% A víte co? Hned jdu shánět druhý díl!
Za recenzní výtisk děkuji laskavému nakladatelství Triton, na jejichž eshopu můžete knihu zakoupit (za pár kaček).
Jakub Ćwiek: Lhář. Praha, Triton, 2011.

Malý, velký magický Příběh (John Crowley)

28. prosince 2018 v 13:32 | Karin

Magický realismus oceněný Světovou cenou fantasy

Kdesi a kdysi v jakémsi Hvozdném stojí dům o mnoha patrech, mnoha dveřích a mnoha tvářích. Jeho zdi jsou už po generace domovem rozvětvené rodiny, jejíž členové jsou z nějakého důvodu blíž magické říši Férii. Pociťují přítomnost zvláštních, kouzelných bytostí a jsou si vědomi toho, že jsou součástí velkého Příběhu.

Kniha je především zvláštní. Věřte mi, že jste nikdy nic podobného nečetli - možná v tom tkví kouzlo magického realismu, který nezná hranic. A vlastně ani při samotném čtení netušíte, jestli právě čtete vyprávění, sen, vizi, nebo příběh z knihy. Všechno se prolíná, souvisí a zároveň rozbíhá, rozpojuje. Nic není nemožné. Kniha vyžaduje velmi pečlivé čtení, ale odměnou vám bude zážitek, po kterém už nebudete stejní. Ač má kniha přes pět set stran, stejně budete mít na konci daleko víc otázek než odpovědí. Nevyřčenost vládne i dialogy - lidé mluví, ale nejsou schopni se otevřít a domluvit se. Jako by žili jen uvnitř své hlavy.

Poprvé jsem knihu Malý, velký držela před několika lety, ale nedokázala jsem se příběhem prokousat. Odbočky mě mátly a já se ztratila. Tentokrát, snad proto, že už jsem zvládla přelouskat Ajvaze píšícího v podobném duchu, jsem jakž takž zvládla držet směr, ačkoli se zdá, že to nedovedou ani hrdinové románu. Velmi jsem se těšila, že bude kniha pojednávat o vílách, ale není tomu tak. I ony jsou jen stínem na fotografii. Všudypřítomné a přitom okem neviděné. Na obálce knihy jim to ale sluší.

"Představte si náš svět jako kruh, na jehož obvodu se vyskytuje mnoho cest - říkejme jim dveře -, jimiž můžeme vstoupit do dalšího menšího, uvnitř však většího kruhu jiného světa. Jeho obyvatelé jsou velcí asi jako malý pták nebo plamen svíčky. Tak je nejčastěji spatřujeme, protože většina lidí překročí pouze první obvod, pokud vůbec,".

Za recenzní výtisk jsem velmi vděčná nakladatelství Triton, na jejichž webu ještě zakoupíte posledních pár kusů tohoto téměř vyprodaného fantasy skvostu.
Crowley John: Malý, velký. Argo a Triton, Praha, 2011. 528 stran.

Gregor a město pod městem (Suzanne Collinsová)

27. prosince 2018 v 19:40 | Karin

Výprava do hlubin mezi šváby, netopýry, potkany a lidi s fialovýma očima

Když se jedenáctiletý Gregor a jeho dvouletá sestra Botka dostanou náhodou do podzemí, mají obrovské štěstí, že je brzy naleznou místní lidé přizpůsobeni životu bez slunečního svitu. Jejich nádherné město se jim stane na přechodnou dobu domovem, ze kterého ale nesmějí odejít. Podle místních obyvatel je Gregor HRDINA z proroctví, který jim má přinést světlo a zachránit je. Legendu však znají i další obyvatelé říše, kteří by rádi získali daleko víc území pro sebe - úhlavní nepřátelé lidí jsou potkani. A Gregorovi jde najednou o život.
"Švábi byli bizarní tvorové a netopýři naháněli člověku strach, ale tihle potkani byli vyloženě hrůzostrašní. Seděli s pokrčenýma zadníma nohama, na výšku měřili tak dva metry a jejich nohy nebo ruce, či jak by se to dalo nazvat, měly pod šedivou srstí mocnou vrstvu svalů. Nejhorší ale byly jejich zuby: patnácticentimetrové řezáky, které jim čněly z tlamy obrostlé dlouhými vousy."


Hodnocení: 100%
První díl Letopisů Podzemě s autorčiným bestsellerem Hunger games nelze srovnávat, ale ne proto, že by byl snad horší. Jen je pro jinou věkovou kategorii čtenářů. Kniha je pro čtenáře od deseti let a pevně věřím, že ti se u čtení budou trochu bát. On se totiž bude bát i dospělák. Titulní hrdina je správňácký a jeho dvouletá sestřička vás bude rozesmávat. Líbil se mi netradiční pohled na další obyvatele říše - kdo by to byl řekl, že členem záchranné výpravy může být i šváb, netopýr nebo pavouk. Rozhodně v knize není nouze o akci a napětí, ačkoli se občas konflikty vyřeší až podivuhodně jednoduše. Na druhou stranu - konečně YA, které není zbytečně užvaněné a nacpané pocity (snad proto, že je Gregorovi teprve jedenáct let). Je to napínavé čtení o odvaze, obětech, moudrosti a rovnosti (i obyčejný šváb je důležitý). Takže pokud máte vedle sebe kluka nebo holku, které byste rádi přivedli ke čtení a odvedli od počítače, kupte jim Gregora a město pod městem. Díky většímu písmu se jim bude krásně číst a jistě si je získá už krásnou obálkou.
Suzanne Collinsová: Gregor a město pod městem. Fragment, Praha, 2018.

Medvěd a Slavík (Katherine Arden): Winter is coming

19. prosince 2018 v 16:39 | Karin

Nádherný zimní příběh vycházející z ruské legendy o Mrazíkovi

Nejsou to jen pohádky, které vypráví chůvy dětem za dlouhých zimních večerů. Příběhy o zimním králi, domácích skřítcích, rusalkách, čertech i démonech. Vasja, mladá nezkrotná dívka, má dar vidět strážce lesa i množící se temné postavy. Jejím úkolem bude zachránit nejen vlastní rodinu a vesnici, ale i víru v bytostníčky, kteří slábnou a mizí, protože jim lidé přestávají nosit obětiny a věřit na ně. Z velké Moskvy totiž dorazil katolický kněží hlásající novou víru, v jejímž jménu je schopen čehokoli. Velkou roli zde hraje síla rodinných pout a rozdíly v postavení mužů a žen té doby.

"Všechny nás zabije," odpověděla rusalka tichým hlasem a nespouštěla přitom oči ze své kořisti. "Už to začalo. Když bude takhle dál pokračovat, zmizí všichni strážci hlubokého lesa. Přijde bouře a nebude nikdo, kdo by zemi chránil. Copak jsi to neviděla? Nejprve přijde strach, potom oheň a pak hlad. On do tvých lidí zasel strach. A pak začaly hořet ohně a teď slunce spaluje zemi. Budete mít hlad, až přijde zima. Zimní král je slabý a jeho bratr už je blízko. Přijde, jestli stráž padne. Všechno je lepší než tohle."

Medvěd a Slavík je fantasy-pohádka, první kniha Winternight Trilogie. Zamilujete si ji už pro svéhlavou a statečnou Vasju, která nepodléhá tlaku okolí a je ochotná se vzepřít i přání vlastní rodiny. Pocítíte svobodu, když se po boku Vasji budete prohánět na koňském hřbetě nebo utíkat do lesa. Zamilujete si ji pro dokonale uvěřitelnou atmosféru ruské zimy, nedostatku a možná vás při čtení budou zebat konečky prstů. A určitě se budete bát, až kolem oken budou obcházet mrtví.

Hodnocení: 100%
Medvěd a Slavík je jedna z těch knih, kterou nechcete dočíst jen proto, aby ještě nebyl konec. Musím vyzdvihnout dokonalý překladatelský um Kateřiny Cardové a jediné, co knize vytýkám (a za co kniha nemůže), je nedotažená redaktorská práce a naprosto zbytečné typografické i gramatické chyby. Možná se i korektor tak ponořil do příběhu, že zapomněl opravovat. Trochu jsem se bála ruských jmen, ale postav je v románu tak akorát, aby se vám nepletly, takže jsem neměla se čtením sebemenší problém. Navíc jsou postavy umně vykresleny a velmi rychle si je oblíbíte. Medvěd a Slavík je jednou z prvních knih z edice King Cool a já jsem si jistá, že ji budu sledovat, protože tohle bylo čtení přesně pro mě. Miluji příběhy s nadpřirozenými postavami a tady obývaly každý kout. Velmi se těším na další díl trilogie.

Katherine Arden: Medvěd a Slavík. King Cool, Praha, 2018. 344 stran.
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský, knihu zakoupíte s krásnou slevou u Dobrovského. Nezapomeňte mě sledovat také na facebooku.

Milý Ježíšku, daruj mi víc času na čtení.

10. prosince 2018 v 14:56 | Karin
Vánoce bez knižní nadílky? To už si neumím představit! Knihy ráda pod stromeček balím blízkým a ještě raději dostávám.
Stephen King - Čtyřicet let hrůzy, život a dílo krále hororu - George Beahm
Letos se na mém seznamu ocitly tyhle krásky:
  • George Beahm: Stephen King - Čtyřicet let hrůzy, život a dílo krále hororu. Tu knihu jsem držela v ruce v jenom nejmenovaném knihkupectví, kde stála tak hrozné peníze, že jsem si ji prostě nemohla dovolit. Inu jinde ji mají levněji a bude to skvělé čtení. Četla jsem zatím jen jednu kapitolu (o vzniku Osvícení, jak taky jinak, když je to moje nejoblíbenější kniha od Kinga) a styl psaní se mi líbil.
  • Jelikož jsem velká fanynka Hunger games, samozřejmě jsem se nemohla dočkat vydání prvního dílu nové série Letopisy Podzemě: Gregor a město pod městem.
  • Dlouho dlouho byla na mém seznamu také kniha Johna Crowleyho: Malý, velký. Kniha o prolínání světu víl a skřítků s tím naším. Už jsem začala číst a je to velmi zvláštně napsané, člověk se musí opravdu soustředit na každou větu. Magický realismus - dokonalé! Díky patří nakladatelství Triton za zaslaný výtisk. Mimochodem mrkněte k nim na eshop, mají hromady skvělých fantasy a sci-fi knih!
Jméno větru - Kronika Královraha 1 - Patrick Rothfuss
  • Když už jsme u toho fantasy, znáte Jméno větru od Patricka Rothfusse? Kolegyně mi tehdy v knihkupectví řekla - půjčím ti knihu, co ti změní život. A měla pravdu. Ta kniha je naprosto geniální. Troufám si říct, že se mi líbila stejně jako Odkaz dračích jezdců. Troufám si říct, že by mohla konkurovat Pánu prstenů (ale jen těm filmovým, neboť jsem Tolkiena nečetla - na pranýř se mnou!). Jakoby z té knihy sálala nějaká magie. A co je důležitější, už je tu i druhý díl - Strach moudrého muže a útlá knížečka o Auri žijící pod Univerzitou - Hudba ticha.
  • A protože jsem holka šikovná a už pěknou dobu věrná čtenářka novinek od Omegy, nabídli mi hromadu knih ke čtení. Tyhle tři krásky (dole pod článkem) mi přišly k Mikuláši. To je nadílka přesně podle mého gusta. K Lískovému lesu najdete recenzi v předchozím článku. Temné léto bývá přirovnáváno k TO od Kinga (jasně, to si musíte přečíst)! Medvěd a slavík je pohádka. A ty já mám ráda.
A co obsahuje váš seznam pro Ježíška? Co mi doporučíte?

Lískový les (Melissa Albert)

9. prosince 2018 v 22:09 | Karin
Žila byla jedna mladá dívka jménem Alice, která byla většinu svého života na útěku a stejně si ji smůla vždycky našla. Jako by těch věčných změn nebylo málo, dostane se jí do rukou zlomek dopisu o smrti její babičky - velmi slavné spisovatelky žijící v ústraní v Lískovém lese. Alice svoji babičku nikdy nepoznala, ale přesto ji k Lískovému lesu něco přitahuje. Věci se dávají do pohybu, když jakási tajemná bytost unese Alicinu matku. Přijde celé věci teprve sedmnáctiletá dívka na kloub? A jak moc mohou být pohádky skutečné?

Na knihu jsem se velmi těšila - podivný dům, magie, pohádky (a pěkně strašidelné), jiné světy. To je něco pro mě. Bohužel dvě třetiny knihy popisují Alicino pátrání v našem světě po skrytém Lískovém háji a prchání před podivnými bytostmi z druhé strany. Takže při čtení jsem si jaksi netrpělivě opakovala: tak kdy už tam bude?! Při setkání s kouzelnými bytostmi a artefakty je to celé bohužel zjednodušené a v pohádkovém světě je to sice správný chaos, ale ani se tam neohřejeme.
Celé vyprávění se točí kolem knihy Příběhy z dalekého Vnitrozemí, které ale vypravěčka Alice nikdy nečetla. Autorka by si jistě usnadnila vyprávění, kdyby se hrdince do rukou kniha dostala. Dva z příběhů jsou zdařile převyprávěny - jsou to takové strašidelné pohádky naruby.
Alice je navíc trochu problematická vypravěčka, jak už to tak u teenagerů bývá, bojuje hlavně sama se sebou a svou horkou hlavou. Možná právě proto mi byla sympatická - byla prostě svá a jaksi opravdová.
Za zmínku stojí krásné grafické zpracování obálky i zdařilé černobílé ilustrace u jednotlivých kapitol, které působí tak trochu Burtonovsky. Navíc odpovídají tématu dané kapitoly a doplňují ji.

"Hrůza a děs roztříštily zbytky mého racionálního uvažování na malé střípky a jediné, čeho jsem byla schopna, byl hysterický křik a bezhlavé kopání. Tvor však nehnul ani brvou a dál se mě houževnatě držel."

Hodnocení: 75%
Mám z Lískového lesa rozporuplné pocity. Místy je kniha napínavá, dokonce jsem se i trochu bála (dvakrát zabité Kathrin), ale hned poté působí zkratkovitě a i po dočtení zůstává hodně nedořešených otázek. Některé postavy se navíc chovají nesmyslně a jako celek to prostě úplně nefunguje. Přesto si kniha zaslouží vaši pozornost pro netradiční námět a opravdu vás překvapí, jak to s Alicí vlastně je, a proč o ni všichni tak usilují. Kéž by se další kniha autorky odehrávala celá ve Vnitrozemí. Doporučila bych ji dospívajícím dívkám, které si rády přečtou temnější oddechové YA.

Děkuji za recenzní výtisk nakladatelství OMEGA. Knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského. Na jejich webu je také k nahlédnutí první kapitola.
Melissa Albert: Lískový les. Praha, Omega, 2018. 432 stran.
Výsledek obrázku pro lískový les

Knižní rádce pro Ježíška (Ne, raději knihu!)

4. prosince 2018 v 21:50 | Karin
Blíží se Vánoce (ťuk ťuk, už jen dvacet dní) a nákupní horečka vrcholí. Snad je i u tebe tradicí, nechat pod stromečkem místo krému na ruce a ponožek raději nějakou tu knihu. Jenže kdo se v tom množství vydaných titulů má vyznat?
Mám tu seznam knih, které jsem za poslední dva roky přečetla a můžu je s klidným svědomím doporučit dál (jestli lžu, Ježíšek to pozná a nic mi nepřinese). Na všechny zde zmíněné knihy najdete na tomto blogu recenze nebo je mám sama na seznamu k Vánocům.

Knižní tipy pro milovníky napětí


Musela bych se stydět, kdybych jako první nedoporučila nové kingovky (navíc nezapomínejme, že Stephen King má u nás pořádnou fanouškovskou základnu).
Letos od něj vyšly Růženky, Kouzelná skříňka pro Gwendy a opětovné vydání povídkové sbírky Noční směna (a to je vážně klenot!). A pokud chcete zabrousit trošičku jinam můžu doporučit Jennifer McMahon a její vážně děsivé Zimní lidé (nedávno vyšel nový román Vermontské psycho, který už ale není tak dobře hodnocen). A pokud srdce někoho z vašich blízkých touží po zdařilé postapokalypse, sáhněte po Ochránci.

Young adult pro sestru a sci-fi pro bráchu

Pro mladší sestru bude trefou do černého první díl slibně se rozjíždějící série První život a pokud miluje Hunger games, určitě jí kup nejnovější román autorky Letopisy Podzemě - Gregor a město pod městem.
O Ready player one jsi určitě slyšel/a minimálně v souvislosti se skvělým filmovým zpracováním. Jak už to bývá, kniha je ještě lepší! Potěší všechny milovníky počítačových her a záhad. Pokud je tvůj brácha nebo třeba přítel maniak do moderních technologií, pak mu kup knihu Zero.
První život - Gena Showalter Letopisy Podzemě – Gregor a město pod městem - Suzanne Collins Ready Player One - Ernest Cline Zero - Marc Elsberg

Romány a romantika pro ženy (mámy, babičky i kámošky rockerky)

Velkou událostí letošního roku pro mě bylo vydání románu Modrá od Maji Lunde, kterou jsem si zamilovala už při čtení o Historii včel. Obě její knihy jsou moudré, trochu ekologické a prolíná se v nich současnost s nepříliš zářnou budoucností.
Pokud obdarovaná vybrečela potoky slz u čtení Hvězdy nám nepřály, pak je kniha Blízko obzoru přesně pro ni. Tematicky jsou totiž velmi podobné - přátelství, odpuštění, odvaha, boj.
Kámoška miluje rockovou hudbu a písničky od Nirvany zná nazpaměť? Kup jí Skrytou píseň. Román o hledání sestry i sebe sama. Román o propojení díky hudbě skrze prostor i čas. Místy je to i docela drsné čtení.
A pro ty, kteří prostě milují knihy, je tu laskavý příběh/pohádka o dívce, která je chtěla zachránit.
Modrá - Maja Lunde Historie včel - Maja Lunde Blízko obzoru - Koch Jessica Skrytá píseň - Valentina Nazarova Dívka, která chtěla zachránit knížky - Klaus Hagerup

Čtivo pro tátu je nutností

Můj táta je knihomol, který si rád nechá poradit s výběrem knih (takže ten nejlepší táta na světě). Letos jsem mu k narozeninám dala nadupanou knihu AC/DC - Ať žije rock!. Je to skvost plný fotografií, palcových titulků, informací o kapele, písních, členech... Ale žádné nudné čtivo. Oni taky nejsou ledajaká hudební skupina.
A s naprostým klidem jsem mu koupila i kraťoučkou knížku od Zdeňka Svěráka Strážce nádrže. Ten kdo miluje jejich typ humoru, určitě nebude zklamán.
Opomenuty nesmí zůstat ani povídky Toma Hankse Neobvyklý typ, jimiž se zapsal i mezi slibné autory prózy.
Je libo vtipný cestopis? Ziburu už táta zná? Jestli je pro každou srandu, ať si přečte Sí, vole! - o putování třech vandráků po Střední Americe.
AC/DC - Ať žije rock! - Paul Elliott Strážce nádrže - Zdeněk Svěrák Neobvyklý typ (něco málo povídek) - Tom Hanks Sí, vole! - Kolektiv

A co tvoje knižní tipy? Co nechybí na tvém seznamu?

Marc Elsberg: Zero (Velký bratr tě vidí!)

23. listopadu 2018 v 17:30 | Karin
Velký bratr tě vidí. Sleduje tě očima pouličních kamer. Ví, kde nakupuješ a za co utrácíš. Ví, kde dlužíš. Sleduje stopy, které za sebou necháváš při placení kartou. Je ve tvém počítači, nosíš si ho v kapse...

Svět je šokován přímým přenosem záběrů prezidenta hrajícího během dovolené golf. On ani tak není šokující ten prezident, jako to, že se do jeho těsné blízkosti dostalo několik dronů a ochranka si s nimi nedokázala poradit. Má to na svědomí jakýsi ZERO, internetový aktivista varující před všudypřítomným sledováním. Novinářka Cynthia dělá řemeslo pěkně postaru, nejlíp s papírem a tužkou v ruce. Technické vymoženosti ji nechávají chladnou. Je v šoku, když zjistí, že její náctiletá dcera prodává svá data na Freemee, super populární internetové platformě pracující se statistikami a shromažďující data milionů uživatelů. Data, která si pak může zobrazit každý. Data, kvůli kterým jste polapeni. Data, díky kterým s vámi mohou manipulovat. Cynthiu čeká nebezpečné pátrání, během kterého jí půjde i o život.

"Z dalšího poznatku jí přeběhne mráz po zádech: Google, Facebook a ostatní sice informace filtrují a mohou tak ovlivnit lidské chování, ale ActApps udílejí rady, jak jednat! To znamená, že poskytovatelé poradenských programů, jako je Freemee, mají přímý vliv na chování lidí, kteří ty návrhy poslouchají dobrovolně, aby zvýšili svůj rating. Takovým podnikům se pak otevírají nezměrné možnosti manipulace!"

Autor nám otevírá oči a poukazuje na hrozby spojené s internetovým věkem. Apeluje na náš zdravý rozum. A možná nás trochu donutí se bát. Myslím si, že takové romány svět potřebuje. Před pár lety by vám připadalo šílené sdílet soukromé fotky se všemi lidmi světa... Soukromí mizí. Ztrácíme ostražitost. Je námi manipulováno. Jsou aplikace mapující vaši fyzickou činnost a spánek pouze k vašemu užitku? Ať žije paranoia!
Mimo to je román Zero i o skvěle napsanou knihou, ve které nechybí akce, honičky městem i kanály, postupné odkrývání tajemství. Navíc vychází z již existujících technologií. Je jen na vás, na čí stranu se nakonec postavíte. Trochu mi připomíná Brownův Počátek a tajně doufám, že se třeba dočkáme i filmového zpracování.

Komu bych knihu doporučila? Všem, kteří podobně jako já kontrolují facebook desetkrát denně, v peněžence se jim kupí věrnostní karty, chodí s chytrými hodinkami i spát, bez obav se připojují ke kdejaké veřejné wifi a v mobilu mají hromady aplikací. Vážně, to není v pořádku. Zero říká stop chobotnicím! A nemusíte se bát "technické stránky věci" - pokud nejste zrovna IT specialista, stejně je příběh dostatečně srozumitelný a možná i trochu proniknete do tajů hackování.

Hodnocení: 100%
A pokud vás dramatické knihy baví, neváhejte sáhnout po románu Blackout rovněž od Marca Elsberga, ve kterém tematizuje celoevropský kolaps energetických sítí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Knihu s krásnou slevou zakoupíte například u Dobrovského.
Marc Elsberg: Zero. Praha, Omega, 2018. 480 stran.
Nezapomeňte mě sledovat i na facebooku, ať nepropásnete novinky z knižního světa (třeba chystanou recenzi na nového Kinga nebo knižní tipy pro Ježíška).

Maja Lunde: Modrá (Kniha co vás rozerve na kusy.)

17. listopadu 2018 v 21:52 | Karin
Voda. Celý život je voda. Proudí z nebe jako déšť, sníh, plní jezera, leží jako led v ledovcích, proudí, víří, ničí, hladí, chladí. Zmizí?

Signe je stárnoucí norská aktivistka, která se celý život snaží bojovat za zachování krás norské přírody, ač ji to stálo nejen čas a úsilí, ale i nejbližší. A co jsou jedny ruce, jeden hlas stojící proti korporacím a penězům? Signe vyráží na nebezpečnou plavbu přes oceán, aby jednomu muži po letech otevřela oči.
David je s malou dcerkou na cestě do uprchlického tábora, kde se má sejít s manželkou a jejich malým synem. Píše se rok 2041, jižní Evropa se potýká s nebývalým suchem. Půda je vyprahlá, šíří se požáry, lidé jsou nuceni opustit města bez vody a prchat na sever. Všude jen prach. Je opuštěná stará loď příslibem naděje?

Maja Lunde je norská autorka píšící zejména pro děti, Modrá je jejím druhým románem environmentální trilogie, první díl Historie včel pojednává o rizicích, které sebou nese masové vymírání včelstev. Tentokrát nás kniha nutí zamyslet se nad věcí tak samozřejmou jako je dostatek pitné vody. O globálním oteplování slyšel každý, vědci bijí na poplach už delší dobu. Lunde líčí devastaci krajiny působenou stavbou přehrad. Odklánění vodních toků do potrubí kvůli elektrárnám se dotýká všeho živého (i toho nejmenšího hnízdícího ledňáčka). Varuje a vyvolává diskusi. A snad i akci. Rok 2041 není až tak vzdálená budoucnost. Přesto však nepůsobí ekologický aspekt v knize násilně. Obklopuje ho skvěle vystavěný příběh, v němž jsou opět lidé propojeni napříč časem a zároveň nenalézají porozumění ani u svých nejbližších. Upřímně, ta kniha mě rozervala na kusy. Nejde číst s klidem.

Hodnocení: 100%. Už při čtení předchozího románu Maji Lunde mi běhal mráz po zádech při představě, co se může stát. Tentokrát nás připravila o to nejdůležitější - o vodu. A bez ní se žít nedá. Hrdinům zbývá jen utíkat, hledat a doufat. Je to román, který se musí číst a musí se o něm mluvit. My jsme ti, kteří ovlivňují přítomnost a všechno, co nastane po ní. My tvoříme svět pro naše děti. A je jen na nás, jestli bude jejich svět bezpečný.

"Už dlouho jsem nehodila kámen na ledovou plochu. Led už dávno na jezerech neleží, voda v zimě už nezamrzá, pylová sezóna začíná v lednu, led roztaje a svět zalije tekoucí voda."

Maja Lunde: Modrá. Praha, Omega, 2018. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského. Velmi se těším na další romány této autorky.

Akademie vyvolených (K. C. Archer)

24. října 2018 v 20:40 | Karin
Young adult pro dospělé se svéráznou hlavní hrdinkou, která dostane druhou šanci. A ve škole se musí naučit nejen ovládat své schopnosti, ale i temperament.

Hledáte nové zpracování románu pro "mladé dospělé" ze školního prostředí? Co když budou tentokrát v lavicích sedět telepati, empatici, pyromani a jasnovidci?

Teddy je čtyřiadvacet a stále bojuje sama se sebou. Bydlí u rodičů v garáži, nemá práci, ale zato měla talent na hraní pokeru. Než jí byl zamítnut vstup po kasín. Při útěku z tajné návštěvy jednoho z nich, jí tajemný muž nabídne možnost studovat na akademii pro vyvolené. Její talent na hraní pokeru není náhoda - ovládá astrální telepatii. Během prvního roku studia na tajné univerzitě bude vycvičena nejen v ovládání paranormálních schopností, ale i schopnosti empatie, detektivní práce a v neposlední řádě projde tvrdým fyzickým výcvikem. Až absolvuje, bude zachraňovat lidské životy… nebo bude jen pěšákem na velké šachovnici?

Podle anotace se může zdát, že jde o další knihu ve stylu Divergence, čtyřiadvacetiletá dívka má ale dospělejší pohled na svět. Je vtipná, inteligentní, pohrdá autoritami a vrhá se do všeho po hlavě. Stává se součástí týmu Zmetků, šestice mladých obdařených různými schopnostmi (pyrokinetikem počínaje a dívkou, která občas umí předpovědět smrt konče). Teddy se postupně učí zbořit obranou zeď kolem svého srdce a vybudovat novou k ochraně mysli. Na univerzitě pro výjimečné se vám totiž snadno dostane někdo do hlavy.

Můj názor: od prvních stránek se mi zamlouvala svéhlavá hlavní hrdinka, která zůstávala až do konce knihy svá. Bavily mě její poznámky na adresu opačného pohlaví i to, jak není schopná zvládat sílu svého nadání. V druhé polovině knihy se vydala po stopách vlastní minulosti a ukázalo se, jak je těžké rozlišit, kdo je přítel (a to i pro jasnovidce). Vyprávění se točilo kolem vztahů s novými přáteli, učiteli a poznávání sebe sama. Minulost Teddy je totiž velkou neznámou a jeden klíč k jejímu rozluštění se skrývá za branami akademie. Slibný rozjezd nové série.

"Dlaně se jí potily - ne, potila se celá, vlasy se jí lepily na čelo. Něco překleplo a ona zas ucítila ten důvěrně známý pocit zapojení, jaký mívala u pokerového stolu. Skoro jako by strčila prsty do elektrické zásuvky. Najednou viděla všechny karty v rukou všech studentů v celém sále.
Kárové eso, srdcová trojka, křížová šestka, listový kluk, srdcová dáma.
Trhla sebou, ale pak karty najednou zmizely a Teddy se ocitla pod palbou jiných obrázků. Viděla plakajícího Pyra v hlídkovém voze policie tu noc, co mu zastřelili rodiče. Viděla Jeremyho Leea, jak se jedenáctého září snaží dovolat své matce. Viděla Molly, jak proniká do uzavřené sítě CIA. A najednou jí došlo, že to jsou jejich vzpomínky."

K. C. Archer: Akademie vyvolených. Beta-Dobrovský, Praha, 2018. Ilustrace na obálce namalovala teprve třináctiletá Julie Fajmanová.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji milému nakladatelství Beta. Knihu zakoupíte s krásnou slevou na jejich eshopu. Doporučuji nahlédnout i ukázku.

Najdete mě i na Facebooku.

Zfetovaná duše - Zdeněk Horký

17. října 2018 v 19:58 | Karin
Sázení na zápasy, automaty, dluhy, šňupání pervitinu, vaření, prodávání, píchání, kradená auta, vězení.


Varovali mě, že to bude drsné čtení, ale nevěřila bych jak moc. Předně - nejde o vyfabulovaný příběh, ale o skutečné deníkové zápisky člověka, který si tím vším prošel. Zdeněk (v knize figuruje jako Zbyněk) je velmi inteligentní, ambiciózní mladý muž, který si chce otevřít na malém městě bar. Z nudy za pultem začne zkoušet sázení a automaty. Občas to vyjde, občas ne. Ale on má pocit, že to má pod kontrolou. Přijde o hromadu peněz. Jezdí s kamionem, okrádá šéfy a sám přijde na to, jak si přivydělat bokem. A pak mu jeho bratr nabídne drogy. Proč to nezkusit? Je přece borec… Ocitá se v začarovaném kruhu - drogy mu pomáhají zapomenout na dluhy a problémy. Během několika let přijde o všechno.

Deníkové zápisky začínají rokem 1998, končí během jeho pobytu ve vězení v roce 2012. Čte se to svižně, kapitoly jsou krátké a zaměřené jen na to nejdůležitější. Hrál jsem, prohrál jsem, hrál jsem dál, prohrál jsem ještě víc. Autor text neobaluje zbytečnými popisy, jde přímo k jádru věci. Je neuvěřitelné, jakými způsoby může člověk získat peníze na hazard a jak vysoké částky prohrát za jediný den.
"Máš tady padesát osm zmeškaných hovorů od manažera," vrtí hlavou Jiřina.
"To je v hajzlu, nevím, co mám dělat," vydechne v úzkosti.
Pět set třicet tisíc v minusu.
Poleje ho studený pot.

Pro Zbyňka nic není problém a nikdo mu nevymluví, že peníze ze sázek nezíská zpět dalším riskováním, že nemá svoji závislost na pervitinu pod kontrolou, že by se měl raději starat o malého syna. Právě rodina je jediná, kdo za ním vždy stojí a znovu a znovu mu všechno odpouští, starají se mu o dítě, o bar, dluhy, posílají mu balíky do vězení. Zatímco on je obelhává a mistrně jimi manipuluje k dosažení svého. Sympatické je, že alespoň ze svých chyb neviní ostatní, ale narovinu píše: jsem blbej.

Kdyby šlo o fiktivní příběh, bylo by mi ho líto, fandila bych mu. On je ale skutečný. Tak skutečný, že s jeho bratrem posedáváme na zahradě. Kvůli svému egu zničil nejen sám sebe, ale odnesli to i jeho nejbližší. Znovu a znovu. Má ještě vůbec šanci se změnit? Může mu ještě někdo věřit? Snad dokáže toho démona v sobě porazit už nadobro.
Přiznám se, že jsem měla ze sepsání recenze trochu strach, protože osobně znám lidi, o kterých se píše. Tímto jim děkuji za projevenou důvěru a samozřejmě za několik večerů strávených s dobře napsanou knihou. Chtělo hodně odvahy se tak otevřít. Dole naleznete odkaz na ukázku, doporučuji, abyste si ji otevřeli. Sami uvidíte, jak dobře se to čte a jak snadno vám na rukou naskáče husí kůže.

Knihu bych doporučila každému čtenáři, který se chce dozvědět, jak nebezpečná může být závislost. Zfetovaná duše by měla obsadit poličky ve středoškolských knihovnách, aby byli mladí lidé tímto způsobem včas varováni.

Zdeněk Horký, Markéta Bednářová: Zfetovaná duše. Triton, 2015.
Koupíte například přímo u Tritonu za krásných 183 Kč. Zde je i ukázka (jak Zbyňka od vaření pervitinu neodradí ani vědomí, že je sledován policisty z protidrogového).

Ve stínech za zrcadlem (aneb O životě s psychózou)

23. září 2018 v 16:46 | Karin
Od nových sousedů se mi dostala do rukou zajímavá kniha - zpověď psychicky nemocného člověka.
Markéta byla do devatenácti let zdravá žena s talentem na jazyky a výbornými organizačními schopnostmi. Během pracovního pobytu v zahraničí zkolabovala a dostala se až na uzavřené oddělení v psychiatrické léčebně. Nevyhnula se jí svěrací kazajka, elektrošoky ani léčba silnými medikamenty. Na propuštění si počkala půl roku a stále neměla vyhráno. Schizofrenie není léčitelná a přibližně každé dva až tři roky musela být Markéta opětovně hospitalizována. S tím souviselo i zpřetrhání vztahů s přáteli, kolegy, ztráta zaměstnání... Vždycky musela začít od nuly. Nemoc má samozřejmě negativní dopad i na její rodinu.

Ve stínech za zrcadlem působí jako deníček, jistá forma autoterapie. Kniha je rozdělena na 21 kapitol, které jsou členěny na krátké podkapitoly zaměřené na určité téma. Větší celky textu jsou prokládány autorskými básněmi. Při psaní si Markéta jednak sama ujasňuje své pocity, reakce a snaží se smířit s minulostí a čtenáři objasnit úskalí nemoci. Děsivě působí líčení pobytů v nemocnici - neochota zdravotních sester, chybějící lékaři, nucené režimy nerespektující potřeby pacientů, nedostatek soukromí na pokojích. Ve 21. století se zdá nemožné, že jsou psychicky nemocní lidé ponecháváni napospas svým bludům připoutání k lůžku; že jim není dovoleno přes den spát; že si nemají jak zavolat na pomoc zdravotní sestru...
Nejhorší a možná až neuvěřitelné bylo, že se pokoje přes den stejně zamykaly. Pacienti byli odkázáni na společný pobyt v jedné společenské místnosti. Většinou užívali velké dávky tlumících léků, chtělo se jim proto pochopitelně velmi spát. Ale neměli možnost. Různě polehávali a posedávali po místnosti, většinou na zemi..."

Můj názor: k sepsání Ve stínech za zrcadlem bylo předně zapotřebí hodně odvahy. Napsat otevřeně o problematickém vztahu s matkou (která knihu jistě četla), o vlastních chybách, neúspěších, bolesti a ponížení, za tím je hodně síly. Jedním z poselství knihy může být i to, že psychicky nemocný člověk může normálně pracovat, přátelit se, milovat. Nemusí být celý život zamčený pod zámkem. Kniha přispívá k porozumění světu nemocných. Zpočátku mi dělal problém lehký styl psaní působící místy až jako školní slohová práce, ale na druhou stranu nejde o beletrii. Nakonec jsem byla za odlehčenou formu ráda, protože jsem knížku přečetla za tři odpoledne. Kniha je o opakovaných ztrátách jistot (bydlení, práce, přátelé). Zůstává rodina a vědomí, že po remisi přijde dřív nebo později ataka. A já přeji Markétě, aby byla její šťastná období co nejdelší.

A protože mi byla kniha věnována, ráda ji pošlu dál a tím rozšířím povědomí o životě se schizofrenií dál. Takže pokud někdo dočetl až sem a má zájem o jeden výtisk s trochu oslíma ušima a silným příběhem, nechť mi tu zanechá komentář, že po výtisku touží a připojí i kontakt na svou maličkost. Knihu mu zašlu (ať žije minimalismus a zero waste).

Markéta Bednářová, Libuše Horká: Ve stínech za zrcadlem aneb O životě s psychózou. Triton, 2013.

AC/DC: Ať žije rock!

17. září 2018 v 21:26 | Karin
Je to vůbec poprvé, co recenzuji hudební biografii nějaké kapely. Když se mi do ruky dostala kniha AC/DC: Ať žije rock, od amerického hudebního publicisty Paula Elliota, byly moje obavy, že se do knihy nezačtu, okamžitě rozptýleny.
Už od pohledu jde o graficky vymazlenou biografii plnou fotografií z koncertů, profi focení i ze zákulisí, které doplňují palcově vysázené titulky a především citáty členů kapely a dalších významných osobností pohybujících se v hudebním průmyslu. Dvě stovky fotek vyváženě doplňuje text.

AC/DC je bezesporu nejvlivnější rocková kapela všech dob. Pecky jako Highway To Hell, Hells Bells, Shoot To Thrill, T.N.T. nebo třeba Back In Black zná každý. Dosud jsem se o kapelu zajímala čistě po hudební stránce, takže kniha pro mě byla přínosem. Paul Elliott mapuje historii AC/DC od jejich vzniku v roce 1973 v australském Sydney bratry Youngovými, až po smrt Malcomla Younga loni v listopadu. Možná to bude znít jako klišé, ale kniha je čtivá v tom nejlepším slova smyslu. To, že je autor hudební publicista je znát.
"Album bylo skutečně nabité, se čtyřmi skvělými peckami, z nichž vyčnívá Thunderstruck, megahit a nejlepší věc od dob For Those About To Rock. Její úvod se skandovaným sloganem podobný tomu ze starší klasiky T.N.T. a zpěv Briana Johnsona, který, dle slov Anguse zněl, jako kdyby mu náklaďák přejel nohu, byl zárukou úspěchu... I když má úvodní skladba alba nezvykle hutný spodek, temnou sílu a zlověstné vibrace, zbytek alba jsou rutinní věci..."

Dozvíte se, kdo psal texty nejznámějších písní, kde vznikaly i co vlastně znamenají (co si budeme povídat, sex, drogy, rock a ženské inspirují AC/DC už pětačtyřicet let a občas to jsou pěkné prasečiny, jak poznamenal Brian.). Nechybí ani zhodnocení dalších dobových recenzí na právě vydaná alba, drby a povídačky ze zákulisí i citlivé zpovědi o smrti Bona, jejich prvního zpěváka.

AC/DC: Ať žije rock! je přesně taková, jaká má hudební biografie být - oslavná, inspirující, nabitá. Při čtení jsem si pouštěla alba, o kterých zrovna byla řeč a nad trefnými poznámkami členů kapely jsem se smála nahlas. Konečně jsem se dozvěděla, odkud se vzal název kapely a proč tam ten kytarista ve školní uniformě tak šíleně poskakuje. A pokud se do ní začtete taky, dozvíte se třeba i kde byl nahrán zvuk kostelního zvonu k úvodu Hells Bells nebo při které písni si Angus Young (ten šílenec v uniformě) sundává na koncertech kahoty a ukazuje zadek! AC/DC nikdy nebyli nafoukaní, nikdy se nezpronevěřili rocku a nepodřídili se tlaku zvenčí. Stali se inspirací pro desítky, stovky vznikajících kapel a psali dějiny hudby. Jsou divocí, nezkrotní a sví. Musíte je milovat! A po přečtení téhle knihy budete nejspíš pár dní krapet T.N.T. (špinaví, sprostí a necudní). Takže do toho!

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského.

Paul Elliott: AC/DC: Ať žije rock. Omega. 2018.

Ready player one

28. června 2018 v 9:30 | Karin
Prvotní poprask kolem vydání knižního bestselleru Ready player one mě neminul, ale nepocítila jsem nutkání si ji přečíst. Teď je druhé kolo poprasku - kolem filmové podoby. A já mám dočteno.
V roce 2045 (což není až tak vzdálená budoucnost), se svět utápí v energetické a ekonomické krizi. Lidé obtížně shání práci, jídlo i místo k bydlení. Čím dál víc jich končí na ulici, kde je to pořádně nebezpečné. Přesto si dokážou najít čas na hraní videoher, konktrétně OASIS - uměle vytvořené realitě, ve které nejen, že cestujete po tisícovkách planet, navazujete přátelství, vylepšujete svého avatara (samozřejmě za skutečné peníze), ale taky tam můžete chodit do opravdové školy. Tvůrce hry James Halliday udělal hru ještě populárnější, když do ní těsně před svou smrtí ukryl klíč k veškerému svému majetku. Už pět let se hráči snaží pomocí chatrných nápověd poklad najít. Mezi nimi i devatenáctiletý Wade. Odborník na tvůrce hry i jeho posedlosti - popkulturu 80. let 20. století. Podaří se mu najít klíče k bohatství?

Wade je skvělý vypravěč - trochu sebeironický, obyčejný kluk, co má pro strach uděláno... aspoň v tom virtuálním světě. Všechen svůj volný čas věnuje buď OASIS nebo studiu filmů, seriálů, hudby, knih a samozřejmě videoher z 80. let minulého století. To všechno proto, aby rozluštil první hádanku vedoucí k nalezení stříbrného vejce. Je zajímavé sledovat jeho přeměnu během knihy. No a na druhou stranu je to typický geek, kterého nic z reálného světa a jeho problémů nezajímá. Typický povaleč, mimoň...

Společnost se zhroutila a lidé před realitou utíkají do světa iluzí. Tady to zavání až jakousi apokalypsou, ve které zvítězila lidská lenost.
Pokud máte rádi fantasy a scifi čtivo, určitě se vám bude kniha líbit. Zahrajete si staré hry na automatech, budete se bít s draky, objevovat nové světy. Autorovi se skvěle podařilo navodit dojem, že hrajete s Wadem a místy jsem i já musela přemýšlet, jestli jde o "skutečný svět" nebo ten herní.

Pokud jde o filmovou podobu, ta přijde na řadu dnes večer. Však to znáte - je prima při filmu otravovat všechny kolem svými všetečnými komentáři, že v knize to přece bylo úplně jinak!
Hodnocení: 100%
Naprosto mě to vtáhlo, pohltilo. Nebylo tam hluché místo a postavy jsem si hned zamilovala. (Nebojte se, nechybí tam ani online láska.)
Ernest Cline: Ready player one - Hra začíná. Jota, 2012. Koupíte u Dobrovského.

Nesmrtelní z Meluhy (Trilogie Šiva 1)

7. června 2018 v 13:31 | Karin
Velmi dávno, 1900 let p.n.l. se v daleké zemi na území dnešní Indie proti sobě stály dvě říše - vznešená Meluha obývaná súrjavanši a Svadvíp obývaný čvadravanši. A ačkoli je Meluha velmi vyspělá, její lid moudrý a dodržující způsoby, nedovede se bránit krutým nájezdům Nágům (zdeformovaným válečníkům s neuvěřitelnými schopnostmi). Jejich jedinou nadějí je proroctví slibující příchod cizince s modře zářícím krkem, který povede jejich vojsko do vítězné bitvy. Spasitelem Meluhy je Šiva - udatný bojovník z malého, cizího kmene.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Čekala jsem úplně nové fantasy plné legend z dalekého prostředí a dávných dob. Ona vzdálenost pro mě byla ale hned prvotní překážkou, neboť je kniha plná obtížně zapamatovatelných výrazů a pojmenování, s nimiž vám ale pomůže Slovníček pojmů na konci knihy (takže listujte). Pro mnohé čtenáře to ale musí být výzva a oceňuji originalitu - u nás moc indických fantasy nenajdete. Budete samozřejmě putovat po tehdejších městech, společně se Šivou obdivovat rozmanitou architekturu, postupně rozkrývat pravidla a zvláštnosti melužské společnosti. Budete žasnout nad vymoženostmi tehdejší doby i špetkou magie...

Pokud jde o postavy, nijak zvlášť se mi nedostaly pod kůži a bohužel jejich vnitřní monology byly místy vyloženě hloupé. Šiva, udatný bojovník, spasitel, přemýšlí spíš jako puberťák, a pak mluví jako kniha. Ten rozpor je do očí bijící. Autor si nedovedl získat mou plnou pozornost, a tak mi dělalo problém se začíst a vlastně i knihu dočíst. Kdybych neměla za úkol napsat recenzi, nejspíš bych ji po 100 stranách odložila. Je to celé nějak ploché, i když tomu nechybí napínavé okamžiky, trocha zakázané lásky, velká závěrečná bitva a otevřený konec.

Kniha má krásný přebal (přejatý z originálu), lákavou anotaci a slibné recenze na přebalu. I uvnitř je graficky hezky zpracovná - nechybí mapka míst, které Šiva navštívil; krásně graficky rozdělené kapitoly a podkapitoly.

Hodnocení: 40%
Trilogie Šiva bude pokračovat druhým dílem Tajemství Nágů (očekávané datum vydání je 1. 4. 2019). Já si ho však nechám ujít a dám přednost jinému fantasy.

Amish Tripathi: Nesmrtelní z Meluhy. Trilogie Šiva 1. Praha, Omega, 2018.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, na jejichž webu najdete i ukázku z knihy. Nesmrtelné z Meluhy zakoupíte například u Dobrovského.

Dívka, která chtěla zachránit knížky (pohádka pro malé knihomoly)

23. května 2018 v 18:29 | Karin
Hledáte laskavou pohádku o lásce ke knihám a bezbřehé fantazii? Chcete ukázat svým dětem, co všechno jim může čtení knih přinést a jaké tajemství se mohou skrývat za zdmi knihovny? Pak je Dívka, která chtěla zachránit knížky přesně pro vás.

Devítiletá Anička knihy miluje. Nejraději by si celý den a celou noc jen četla. Jaké je její zděšení, když při jedné z návštěv knihovny zjistí, že knihy, které si nikdo nepůjčuje, jsou ničeny! Tolik dobrých příběhů! Musí je všechny zachránit a má plán!

Klaus Hagerup je jedním z nejznámějších norských spisovatelů a jeho dojemný text doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato. Přiznám se, že mám tento typ kresby velmi ráda (rozhodně se nemusíte bát nějakých přeslazených obrázků, v Dívce, která chtěla zachránit knížky převládají spíše tmavé barvy, které ale nepůsobí ponuře. Je to trochu jako návštěva zapadlejšího koutku knihovny, kde se schováváte mezi regály a listujete...). Dokonale vystihují atmosféru příběhu.

Knihu jsem si zamilovala už po prvním přečtení. Vypráví o moci psaných příběhů, na které by se v dnešní digitální době mohlo pozapomínat. Je to příběh o touze po vědění (co když chybí poslední list knihy? Jak žít s vědomím, že neznáte konec?!), rozluštění tajemství a překonání vlastních strachů. Je to kniha o vášni. A o moci slova i dobrého vyprávění. Je to i o tom nádherném pocitu ze sdílení nějaké vášně.
Kniha je určena větším čtenářům (od 8 let) a já ji jistě dcerce schovám jako jeden z krásných knižních pokladů.

Hodnocení: 100%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte u Dobrovského.
Klaus Hagerup: Dívka, která chtěla zachránit knížky. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Lisa Aisato.
 
 

Reklama