Čtenářský deník

Maja Lunde: Modrá (Kniha co vás rozerve na kusy.)

Sobota v 21:52 | Karin
Voda. Celý život je voda. Proudí z nebe jako déšť, sníh, plní jezera, leží jako led v ledovcích, proudí, víří, ničí, hladí, chladí. Zmizí?

Signe je stárnoucí norská aktivistka, která se celý život snaží bojovat za zachování krás norské přírody, ač ji to stálo nejen čas a úsilí, ale i nejbližší. A co jsou jedny ruce, jeden hlas stojící proti korporacím a penězům? Signe vyráží na nebezpečnou plavbu přes oceán, aby jednomu muži po letech otevřela oči.
David je s malou dcerkou na cestě do uprchlického tábora, kde se má sejít s manželkou a jejich malým synem. Píše se rok 2041, jižní Evropa se potýká s nebývalým suchem. Půda je vyprahlá, šíří se požáry, lidé jsou nuceni opustit města bez vody a prchat na sever. Všude jen prach. Je opuštěná stará loď příslibem naděje?

Maja Lunde je norská autorka píšící zejména pro děti, Modrá je jejím druhým románem environmentální trilogie, první díl Historie včel pojednává o rizicích, které sebou nese masové vymírání včelstev. Tentokrát nás kniha nutí zamyslet se nad věcí tak samozřejmou jako je dostatek pitné vody. O globálním oteplování slyšel každý, vědci bijí na poplach už delší dobu. Lunde líčí devastaci krajiny působenou stavbou přehrad. Odklánění vodních toků do potrubí kvůli elektrárnám se dotýká všeho živého (i toho nejmenšího hnízdícího ledňáčka). Varuje a vyvolává diskusi. A snad i akci. Rok 2041 není až tak vzdálená budoucnost. Přesto však nepůsobí ekologický aspekt v knize násilně. Obklopuje ho skvěle vystavěný příběh, v němž jsou opět lidé propojeni napříč časem a zároveň nenalézají porozumění ani u svých nejbližších. Upřímně, ta kniha mě rozervala na kusy. Nejde číst s klidem.

Hodnocení: 100%. Už při čtení předchozího románu Maji Lunde mi běhal mráz po zádech při představě, co se může stát. Tentokrát nás připravila o to nejdůležitější - o vodu. A bez ní se žít nedá. Hrdinům zbývá jen utíkat, hledat a doufat. Je to román, který se musí číst a musí se o něm mluvit. My jsme ti, kteří ovlivňují přítomnost a všechno, co nastane po ní. My tvoříme svět pro naše děti. A je jen na nás, jestli bude jejich svět bezpečný.

"Už dlouho jsem nehodila kámen na ledovou plochu. Led už dávno na jezerech neleží, voda v zimě už nezamrzá, pylová sezóna začíná v lednu, led roztaje a svět zalije tekoucí voda."

Maja Lunde: Modrá. Praha, Omega, 2018. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského. Velmi se těším na další romány této autorky.

Akademie vyvolených (K. C. Archer)

24. října 2018 v 20:40 | Karin
Young adult pro dospělé se svéráznou hlavní hrdinkou, která dostane druhou šanci. A ve škole se musí naučit nejen ovládat své schopnosti, ale i temperament.

Hledáte nové zpracování románu pro "mladé dospělé" ze školního prostředí? Co když budou tentokrát v lavicích sedět telepati, empatici, pyromani a jasnovidci?

Teddy je čtyřiadvacet a stále bojuje sama se sebou. Bydlí u rodičů v garáži, nemá práci, ale zato měla talent na hraní pokeru. Než jí byl zamítnut vstup po kasín. Při útěku z tajné návštěvy jednoho z nich, jí tajemný muž nabídne možnost studovat na akademii pro vyvolené. Její talent na hraní pokeru není náhoda - ovládá astrální telepatii. Během prvního roku studia na tajné univerzitě bude vycvičena nejen v ovládání paranormálních schopností, ale i schopnosti empatie, detektivní práce a v neposlední řádě projde tvrdým fyzickým výcvikem. Až absolvuje, bude zachraňovat lidské životy… nebo bude jen pěšákem na velké šachovnici?

Podle anotace se může zdát, že jde o další knihu ve stylu Divergence, čtyřiadvacetiletá dívka má ale dospělejší pohled na svět. Je vtipná, inteligentní, pohrdá autoritami a vrhá se do všeho po hlavě. Stává se součástí týmu Zmetků, šestice mladých obdařených různými schopnostmi (pyrokinetikem počínaje a dívkou, která občas umí předpovědět smrt konče). Teddy se postupně učí zbořit obranou zeď kolem svého srdce a vybudovat novou k ochraně mysli. Na univerzitě pro výjimečné se vám totiž snadno dostane někdo do hlavy.

Můj názor: od prvních stránek se mi zamlouvala svéhlavá hlavní hrdinka, která zůstávala až do konce knihy svá. Bavily mě její poznámky na adresu opačného pohlaví i to, jak není schopná zvládat sílu svého nadání. V druhé polovině knihy se vydala po stopách vlastní minulosti a ukázalo se, jak je těžké rozlišit, kdo je přítel (a to i pro jasnovidce). Vyprávění se točilo kolem vztahů s novými přáteli, učiteli a poznávání sebe sama. Minulost Teddy je totiž velkou neznámou a jeden klíč k jejímu rozluštění se skrývá za branami akademie. Slibný rozjezd nové série.

"Dlaně se jí potily - ne, potila se celá, vlasy se jí lepily na čelo. Něco překleplo a ona zas ucítila ten důvěrně známý pocit zapojení, jaký mívala u pokerového stolu. Skoro jako by strčila prsty do elektrické zásuvky. Najednou viděla všechny karty v rukou všech studentů v celém sále.
Kárové eso, srdcová trojka, křížová šestka, listový kluk, srdcová dáma.
Trhla sebou, ale pak karty najednou zmizely a Teddy se ocitla pod palbou jiných obrázků. Viděla plakajícího Pyra v hlídkovém voze policie tu noc, co mu zastřelili rodiče. Viděla Jeremyho Leea, jak se jedenáctého září snaží dovolat své matce. Viděla Molly, jak proniká do uzavřené sítě CIA. A najednou jí došlo, že to jsou jejich vzpomínky."

K. C. Archer: Akademie vyvolených. Beta-Dobrovský, Praha, 2018. Ilustrace na obálce namalovala teprve třináctiletá Julie Fajmanová.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji milému nakladatelství Beta. Knihu zakoupíte s krásnou slevou na jejich eshopu. Doporučuji nahlédnout i ukázku.

Najdete mě i na Facebooku.

Zfetovaná duše - Zdeněk Horký

17. října 2018 v 19:58 | Karin
Sázení na zápasy, automaty, dluhy, šňupání pervitinu, vaření, prodávání, píchání, kradená auta, vězení.


Varovali mě, že to bude drsné čtení, ale nevěřila bych jak moc. Předně - nejde o vyfabulovaný příběh, ale o skutečné deníkové zápisky člověka, který si tím vším prošel. Zdeněk (v knize figuruje jako Zbyněk) je velmi inteligentní, ambiciózní mladý muž, který si chce otevřít na malém městě bar. Z nudy za pultem začne zkoušet sázení a automaty. Občas to vyjde, občas ne. Ale on má pocit, že to má pod kontrolou. Přijde o hromadu peněz. Jezdí s kamionem, okrádá šéfy a sám přijde na to, jak si přivydělat bokem. A pak mu jeho bratr nabídne drogy. Proč to nezkusit? Je přece borec… Ocitá se v začarovaném kruhu - drogy mu pomáhají zapomenout na dluhy a problémy. Během několika let přijde o všechno.

Deníkové zápisky začínají rokem 1998, končí během jeho pobytu ve vězení v roce 2012. Čte se to svižně, kapitoly jsou krátké a zaměřené jen na to nejdůležitější. Hrál jsem, prohrál jsem, hrál jsem dál, prohrál jsem ještě víc. Autor text neobaluje zbytečnými popisy, jde přímo k jádru věci. Je neuvěřitelné, jakými způsoby může člověk získat peníze na hazard a jak vysoké částky prohrát za jediný den.
"Máš tady padesát osm zmeškaných hovorů od manažera," vrtí hlavou Jiřina.
"To je v hajzlu, nevím, co mám dělat," vydechne v úzkosti.
Pět set třicet tisíc v minusu.
Poleje ho studený pot.

Pro Zbyňka nic není problém a nikdo mu nevymluví, že peníze ze sázek nezíská zpět dalším riskováním, že nemá svoji závislost na pervitinu pod kontrolou, že by se měl raději starat o malého syna. Právě rodina je jediná, kdo za ním vždy stojí a znovu a znovu mu všechno odpouští, starají se mu o dítě, o bar, dluhy, posílají mu balíky do vězení. Zatímco on je obelhává a mistrně jimi manipuluje k dosažení svého. Sympatické je, že alespoň ze svých chyb neviní ostatní, ale narovinu píše: jsem blbej.

Kdyby šlo o fiktivní příběh, bylo by mi ho líto, fandila bych mu. On je ale skutečný. Tak skutečný, že s jeho bratrem posedáváme na zahradě. Kvůli svému egu zničil nejen sám sebe, ale odnesli to i jeho nejbližší. Znovu a znovu. Má ještě vůbec šanci se změnit? Může mu ještě někdo věřit? Snad dokáže toho démona v sobě porazit už nadobro.
Přiznám se, že jsem měla ze sepsání recenze trochu strach, protože osobně znám lidi, o kterých se píše. Tímto jim děkuji za projevenou důvěru a samozřejmě za několik večerů strávených s dobře napsanou knihou. Chtělo hodně odvahy se tak otevřít. Dole naleznete odkaz na ukázku, doporučuji, abyste si ji otevřeli. Sami uvidíte, jak dobře se to čte a jak snadno vám na rukou naskáče husí kůže.

Knihu bych doporučila každému čtenáři, který se chce dozvědět, jak nebezpečná může být závislost. Zfetovaná duše by měla obsadit poličky ve středoškolských knihovnách, aby byli mladí lidé tímto způsobem včas varováni.

Zdeněk Horký, Markéta Bednářová: Zfetovaná duše. Triton, 2015.
Koupíte například přímo u Tritonu za krásných 183 Kč. Zde je i ukázka (jak Zbyňka od vaření pervitinu neodradí ani vědomí, že je sledován policisty z protidrogového).

Ve stínech za zrcadlem (aneb O životě s psychózou)

23. září 2018 v 16:46 | Karin
Od nových sousedů se mi dostala do rukou zajímavá kniha - zpověď psychicky nemocného člověka.
Markéta byla do devatenácti let zdravá žena s talentem na jazyky a výbornými organizačními schopnostmi. Během pracovního pobytu v zahraničí zkolabovala a dostala se až na uzavřené oddělení v psychiatrické léčebně. Nevyhnula se jí svěrací kazajka, elektrošoky ani léčba silnými medikamenty. Na propuštění si počkala půl roku a stále neměla vyhráno. Schizofrenie není léčitelná a přibližně každé dva až tři roky musela být Markéta opětovně hospitalizována. S tím souviselo i zpřetrhání vztahů s přáteli, kolegy, ztráta zaměstnání... Vždycky musela začít od nuly. Nemoc má samozřejmě negativní dopad i na její rodinu.

Ve stínech za zrcadlem působí jako deníček, jistá forma autoterapie. Kniha je rozdělena na 21 kapitol, které jsou členěny na krátké podkapitoly zaměřené na určité téma. Větší celky textu jsou prokládány autorskými básněmi. Při psaní si Markéta jednak sama ujasňuje své pocity, reakce a snaží se smířit s minulostí a čtenáři objasnit úskalí nemoci. Děsivě působí líčení pobytů v nemocnici - neochota zdravotních sester, chybějící lékaři, nucené režimy nerespektující potřeby pacientů, nedostatek soukromí na pokojích. Ve 21. století se zdá nemožné, že jsou psychicky nemocní lidé ponecháváni napospas svým bludům připoutání k lůžku; že jim není dovoleno přes den spát; že si nemají jak zavolat na pomoc zdravotní sestru...
Nejhorší a možná až neuvěřitelné bylo, že se pokoje přes den stejně zamykaly. Pacienti byli odkázáni na společný pobyt v jedné společenské místnosti. Většinou užívali velké dávky tlumících léků, chtělo se jim proto pochopitelně velmi spát. Ale neměli možnost. Různě polehávali a posedávali po místnosti, většinou na zemi..."

Můj názor: k sepsání Ve stínech za zrcadlem bylo předně zapotřebí hodně odvahy. Napsat otevřeně o problematickém vztahu s matkou (která knihu jistě četla), o vlastních chybách, neúspěších, bolesti a ponížení, za tím je hodně síly. Jedním z poselství knihy může být i to, že psychicky nemocný člověk může normálně pracovat, přátelit se, milovat. Nemusí být celý život zamčený pod zámkem. Kniha přispívá k porozumění světu nemocných. Zpočátku mi dělal problém lehký styl psaní působící místy až jako školní slohová práce, ale na druhou stranu nejde o beletrii. Nakonec jsem byla za odlehčenou formu ráda, protože jsem knížku přečetla za tři odpoledne. Kniha je o opakovaných ztrátách jistot (bydlení, práce, přátelé). Zůstává rodina a vědomí, že po remisi přijde dřív nebo později ataka. A já přeji Markétě, aby byla její šťastná období co nejdelší.

A protože mi byla kniha věnována, ráda ji pošlu dál a tím rozšířím povědomí o životě se schizofrenií dál. Takže pokud někdo dočetl až sem a má zájem o jeden výtisk s trochu oslíma ušima a silným příběhem, nechť mi tu zanechá komentář, že po výtisku touží a připojí i kontakt na svou maličkost. Knihu mu zašlu (ať žije minimalismus a zero waste).

Markéta Bednářová, Libuše Horká: Ve stínech za zrcadlem aneb O životě s psychózou. Triton, 2013.

AC/DC: Ať žije rock!

17. září 2018 v 21:26 | Karin
Je to vůbec poprvé, co recenzuji hudební biografii nějaké kapely. Když se mi do ruky dostala kniha AC/DC: Ať žije rock, od amerického hudebního publicisty Paula Elliota, byly moje obavy, že se do knihy nezačtu, okamžitě rozptýleny.
Už od pohledu jde o graficky vymazlenou biografii plnou fotografií z koncertů, profi focení i ze zákulisí, které doplňují palcově vysázené titulky a především citáty členů kapely a dalších významných osobností pohybujících se v hudebním průmyslu. Dvě stovky fotek vyváženě doplňuje text.

AC/DC je bezesporu nejvlivnější rocková kapela všech dob. Pecky jako Highway To Hell, Hells Bells, Shoot To Thrill, T.N.T. nebo třeba Back In Black zná každý. Dosud jsem se o kapelu zajímala čistě po hudební stránce, takže kniha pro mě byla přínosem. Paul Elliott mapuje historii AC/DC od jejich vzniku v roce 1973 v australském Sydney bratry Youngovými, až po smrt Malcomla Younga loni v listopadu. Možná to bude znít jako klišé, ale kniha je čtivá v tom nejlepším slova smyslu. To, že je autor hudební publicista je znát.
"Album bylo skutečně nabité, se čtyřmi skvělými peckami, z nichž vyčnívá Thunderstruck, megahit a nejlepší věc od dob For Those About To Rock. Její úvod se skandovaným sloganem podobný tomu ze starší klasiky T.N.T. a zpěv Briana Johnsona, který, dle slov Anguse zněl, jako kdyby mu náklaďák přejel nohu, byl zárukou úspěchu... I když má úvodní skladba alba nezvykle hutný spodek, temnou sílu a zlověstné vibrace, zbytek alba jsou rutinní věci..."

Dozvíte se, kdo psal texty nejznámějších písní, kde vznikaly i co vlastně znamenají (co si budeme povídat, sex, drogy, rock a ženské inspirují AC/DC už pětačtyřicet let a občas to jsou pěkné prasečiny, jak poznamenal Brian.). Nechybí ani zhodnocení dalších dobových recenzí na právě vydaná alba, drby a povídačky ze zákulisí i citlivé zpovědi o smrti Bona, jejich prvního zpěváka.

AC/DC: Ať žije rock! je přesně taková, jaká má hudební biografie být - oslavná, inspirující, nabitá. Při čtení jsem si pouštěla alba, o kterých zrovna byla řeč a nad trefnými poznámkami členů kapely jsem se smála nahlas. Konečně jsem se dozvěděla, odkud se vzal název kapely a proč tam ten kytarista ve školní uniformě tak šíleně poskakuje. A pokud se do ní začtete taky, dozvíte se třeba i kde byl nahrán zvuk kostelního zvonu k úvodu Hells Bells nebo při které písni si Angus Young (ten šílenec v uniformě) sundává na koncertech kahoty a ukazuje zadek! AC/DC nikdy nebyli nafoukaní, nikdy se nezpronevěřili rocku a nepodřídili se tlaku zvenčí. Stali se inspirací pro desítky, stovky vznikajících kapel a psali dějiny hudby. Jsou divocí, nezkrotní a sví. Musíte je milovat! A po přečtení téhle knihy budete nejspíš pár dní krapet T.N.T. (špinaví, sprostí a necudní). Takže do toho!

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského.

Paul Elliott: AC/DC: Ať žije rock. Omega. 2018.

Ready player one

28. června 2018 v 9:30 | Karin
Prvotní poprask kolem vydání knižního bestselleru Ready player one mě neminul, ale nepocítila jsem nutkání si ji přečíst. Teď je druhé kolo poprasku - kolem filmové podoby. A já mám dočteno.
V roce 2045 (což není až tak vzdálená budoucnost), se svět utápí v energetické a ekonomické krizi. Lidé obtížně shání práci, jídlo i místo k bydlení. Čím dál víc jich končí na ulici, kde je to pořádně nebezpečné. Přesto si dokážou najít čas na hraní videoher, konktrétně OASIS - uměle vytvořené realitě, ve které nejen, že cestujete po tisícovkách planet, navazujete přátelství, vylepšujete svého avatara (samozřejmě za skutečné peníze), ale taky tam můžete chodit do opravdové školy. Tvůrce hry James Halliday udělal hru ještě populárnější, když do ní těsně před svou smrtí ukryl klíč k veškerému svému majetku. Už pět let se hráči snaží pomocí chatrných nápověd poklad najít. Mezi nimi i devatenáctiletý Wade. Odborník na tvůrce hry i jeho posedlosti - popkulturu 80. let 20. století. Podaří se mu najít klíče k bohatství?

Wade je skvělý vypravěč - trochu sebeironický, obyčejný kluk, co má pro strach uděláno... aspoň v tom virtuálním světě. Všechen svůj volný čas věnuje buď OASIS nebo studiu filmů, seriálů, hudby, knih a samozřejmě videoher z 80. let minulého století. To všechno proto, aby rozluštil první hádanku vedoucí k nalezení stříbrného vejce. Je zajímavé sledovat jeho přeměnu během knihy. No a na druhou stranu je to typický geek, kterého nic z reálného světa a jeho problémů nezajímá. Typický povaleč, mimoň...

Společnost se zhroutila a lidé před realitou utíkají do světa iluzí. Tady to zavání až jakousi apokalypsou, ve které zvítězila lidská lenost.
Pokud máte rádi fantasy a scifi čtivo, určitě se vám bude kniha líbit. Zahrajete si staré hry na automatech, budete se bít s draky, objevovat nové světy. Autorovi se skvěle podařilo navodit dojem, že hrajete s Wadem a místy jsem i já musela přemýšlet, jestli jde o "skutečný svět" nebo ten herní.

Pokud jde o filmovou podobu, ta přijde na řadu dnes večer. Však to znáte - je prima při filmu otravovat všechny kolem svými všetečnými komentáři, že v knize to přece bylo úplně jinak!
Hodnocení: 100%
Naprosto mě to vtáhlo, pohltilo. Nebylo tam hluché místo a postavy jsem si hned zamilovala. (Nebojte se, nechybí tam ani online láska.)
Ernest Cline: Ready player one - Hra začíná. Jota, 2012.

Nesmrtelní z Meluhy (Trilogie Šiva 1)

7. června 2018 v 13:31 | Karin
Velmi dávno, 1900 let p.n.l. se v daleké zemi na území dnešní Indie proti sobě stály dvě říše - vznešená Meluha obývaná súrjavanši a Svadvíp obývaný čvadravanši. A ačkoli je Meluha velmi vyspělá, její lid moudrý a dodržující způsoby, nedovede se bránit krutým nájezdům Nágům (zdeformovaným válečníkům s neuvěřitelnými schopnostmi). Jejich jedinou nadějí je proroctví slibující příchod cizince s modře zářícím krkem, který povede jejich vojsko do vítězné bitvy. Spasitelem Meluhy je Šiva - udatný bojovník z malého, cizího kmene.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Čekala jsem úplně nové fantasy plné legend z dalekého prostředí a dávných dob. Ona vzdálenost pro mě byla ale hned prvotní překážkou, neboť je kniha plná obtížně zapamatovatelných výrazů a pojmenování, s nimiž vám ale pomůže Slovníček pojmů na konci knihy (takže listujte). Pro mnohé čtenáře to ale musí být výzva a oceňuji originalitu - u nás moc indických fantasy nenajdete. Budete samozřejmě putovat po tehdejších městech, společně se Šivou obdivovat rozmanitou architekturu, postupně rozkrývat pravidla a zvláštnosti melužské společnosti. Budete žasnout nad vymoženostmi tehdejší doby i špetkou magie...

Pokud jde o postavy, nijak zvlášť se mi nedostaly pod kůži a bohužel jejich vnitřní monology byly místy vyloženě hloupé. Šiva, udatný bojovník, spasitel, přemýšlí spíš jako puberťák, a pak mluví jako kniha. Ten rozpor je do očí bijící. Autor si nedovedl získat mou plnou pozornost, a tak mi dělalo problém se začíst a vlastně i knihu dočíst. Kdybych neměla za úkol napsat recenzi, nejspíš bych ji po 100 stranách odložila. Je to celé nějak ploché, i když tomu nechybí napínavé okamžiky, trocha zakázané lásky, velká závěrečná bitva a otevřený konec.

Kniha má krásný přebal (přejatý z originálu), lákavou anotaci a slibné recenze na přebalu. I uvnitř je graficky hezky zpracovná - nechybí mapka míst, které Šiva navštívil; krásně graficky rozdělené kapitoly a podkapitoly.

Hodnocení: 40%
Trilogie Šiva bude pokračovat druhým dílem Tajemství Nágů (očekávané datum vydání je 1. 4. 2019). Já si ho však nechám ujít a dám přednost jinému fantasy.

Amish Tripathi: Nesmrtelní z Meluhy. Trilogie Šiva 1. Praha, Omega, 2018.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, na jejichž webu najdete i ukázku z knihy. Nesmrtelné z Meluhy zakoupíte například u Dobrovského.

Dívka, která chtěla zachránit knížky (pohádka pro malé knihomoly)

23. května 2018 v 18:29 | Karin
Hledáte laskavou pohádku o lásce ke knihám a bezbřehé fantazii? Chcete ukázat svým dětem, co všechno jim může čtení knih přinést a jaké tajemství se mohou skrývat za zdmi knihovny? Pak je Dívka, která chtěla zachránit knížky přesně pro vás.

Devítiletá Anička knihy miluje. Nejraději by si celý den a celou noc jen četla. Jaké je její zděšení, když při jedné z návštěv knihovny zjistí, že knihy, které si nikdo nepůjčuje, jsou ničeny! Tolik dobrých příběhů! Musí je všechny zachránit a má plán!

Klaus Hagerup je jedním z nejznámějších norských spisovatelů a jeho dojemný text doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato. Přiznám se, že mám tento typ kresby velmi ráda (rozhodně se nemusíte bát nějakých přeslazených obrázků, v Dívce, která chtěla zachránit knížky převládají spíše tmavé barvy, které ale nepůsobí ponuře. Je to trochu jako návštěva zapadlejšího koutku knihovny, kde se schováváte mezi regály a listujete...). Dokonale vystihují atmosféru příběhu.

Knihu jsem si zamilovala už po prvním přečtení. Vypráví o moci psaných příběhů, na které by se v dnešní digitální době mohlo pozapomínat. Je to příběh o touze po vědění (co když chybí poslední list knihy? Jak žít s vědomím, že neznáte konec?!), rozluštění tajemství a překonání vlastních strachů. Je to kniha o vášni. A o moci slova i dobrého vyprávění. Je to i o tom nádherném pocitu ze sdílení nějaké vášně.
Kniha je určena větším čtenářům (od 8 let) a já ji jistě dcerce schovám jako jeden z krásných knižních pokladů.

Hodnocení: 100%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte u Dobrovského.
Klaus Hagerup: Dívka, která chtěla zachránit knížky. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Lisa Aisato.

Nejúžasnější věc je sladká

20. května 2018 v 14:10 | Karin
Maja Lunde, jež má na svědomí ohromující román Historie včel, přichází nyní s pohádkou pro děti. A ne jen tak ledajakou. Je to příběh plný jídla, kuchařských duelů a přátelství. Ilustrace výrazně dominují nad textem a je zajímavé, že jsou namalovány skutečnou čokoládou (bohužel ne v mém výtisku :-( ). Celá kniha působí díky převládající krémové a hnědé barvě jako podzimní, laskavý příběh. Je to však téměř drama.

V Labužníkově se koná evropské mistrovství v kuchařském umění a malá Ninon sleduje snahu kuchařů o vytvoření něčeho úplně nového, nové chuti, kterou ještě nikdy nikdo nezkusil. Nakonec je to duel mezi francouzským kuchařem a italskou kuchařkou. Jenže Ninon má v kapse překvapení - pět záhadných fazolí od kamaráda - kakaových bobů. A možná s nimi svede zázrak, kterým všechny ohromí.

U mojí téměr dvouleté dcerky kniha moc úspěch neměla, což ale nic moc nevypovídá, neboť u nás frčí spíš zvířátka a kytičky, než kuchaři. Doporučila bych ji spíš pro začínající čtenáře, kteří díky malému množství textu zvládnou knížku přečíst sami a specifické ilustrace se jim budou jistě líbit.

A jak knihu hodnotím já? Jsem milovnicí všech pohádek a kouzel, krásných barev, nových nápadů. Nejúžasnější věc je bohužel po příběhové stránce celkem slabá a především nepřináší pro děti téměř žádné poučení. Je to jen vyprávění o tom, jak Ninon sleduje soutěž a nakonec ji sama vyhraje díky kamarádovi. Kdyby alespoň na konci obsahovala jednoduchý recept na zmiňované palačinky nebo těsto na pizzu, mohla by to být prima knížka pro malé kuchaříčky. Kdyby alespoň... Doporučuji knihu najít v kamenném knihkupectví a prolistovat si ji. Třeba vás zaujme. Vzhledem k obrovskému množství vycházejících knih pro děti, bych ji své dcerce nekoupila. Raději si budeme číst starou dobrou Zuzanku, nebo pohádky od Čtvrtka. Navíc u Omegy tento měsíc vyšla i jiná kniha pro děti - Dívka, která chtěla zachránit knížky - a tu už jsem si pro potěchu přečetla dvakrát. Brzy sepíšu recenzi.

Hodnocení: 30%.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu můžete zakoupit u Dobrovského.

Maja Lunde: Nejúžasnější věc. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Hans J. Sandnes. 56 stran.

Ochránce (Postapokalyptický thriller pro milovníky žánru)

14. května 2018 v 23:14 | Karin
Vítejte ve světě, kde přestaly platit pravidla i zákony. Peníze nemají hodnotu a nemá ji ani lidský život. Nemůžete věřit nikomu! Uplynulo sedm let od chvíle, kdy se poprvé objevily Hlasy a začaly masakry. Lidé se pomátli. Hlasy je nabádaly k sebevraždám i vraždám. Teď jsou města téměř prázdná, poslední přeživší se skrývají před těmi, co by jim mohli ublížit. Všude je chaos, nepořádek, hlad, nedostatek vody, oblaka kouře, smrt.
Tímto světem cestuje na motorce Poutník (který jakoby z oka vypadl Pistolníkovi z Temné věže od Stephena Kinga). Zamlklý, osamělý. I když vlastně ne úplně - i v jeho hlavě je Hlas. Ten se ho ale nesnaží zabít, naopak. Je takovým trochu jízlivým společníkem, který mu pomáhá dělat správná rozhodnutí. A jedním z nich je i zastavení u dívky - Lacey - sedící u stánku s limonádou. Obětuje muž vlastní pohodlí a bezpečí, aby vzal dívku s sebou?

Trochu potrhlou Lacey si jistě brzy zamilujete a k Poutníkovi pak budete vzhlížet se stejnou zvědavostí, jako ona. Nový svět po apokalypse je krutý a plný krve a násilí. Samotnou mě až děsilo, čeho všeho byli lidé vystaveni hladu a traumatům schopni; kam až je možné klesnout. Zejména se ženami je jednáno pouze jako s věcmi k uspokojení tužeb. Autorka (ano, samotnou mě překvapilo, že pod pseudonymem G. X. Todd se skrývá bývalá knihovnice) prolévá potoky krve - střílí se, mučí se, znásilňuje se… Ten svět není pro křehulky. A nemůžete věřit nikomu a ničemu. Lacey, která celých sedm let, během nichž se zhroutila civilizace, prožila s babičkou na farmě bez televize, vůbec netuší, co se s lidmi stalo a proč.

Ochránce je první knihou z rozpracované tetralogie The Voices (zatím: Defender 2017, Hunted 2018). Máme se na co těšit! Pokud vás tohle téma baví, určitě vás nesmí minout dvojice knih Stephena Kinga: Svědectví a Puls! A v čem se Ochránce odlišuje od dalších postapokalyptických knih? Tady nejsou ani upíři (přečtěte si knihu Já, legenda!), ani zombie nebo mutanti. Jsou tu jen hlasy, které se vzaly kdo ví odkud. Hlasy nabádající lidi ke špatnostem, které ale už jejich hostitelé někde v hlavě měli. To je na tom nejhorší. Tady není pachatelem mutace nebo virus. Tady zkázu světa způsobili lidé sami a ty největší zvrácenosti páchají ti, kteří hlasy ani neslyší.

Knihu doporučuji všem, kteří si libují ve čtení o světě bez pravidel (a vody). Autorka to celé skvěle zkonstruovala a věřte mi, že se nebudete nudit a snad při čtení ani klidně sedět v křesle. Už se těším na pokračování, abych se dozvěděla, odkud se vlastně Hlasy vzaly a jak je možné, že jsou buď dobré nebo zlé.

Hodnocení: 95%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Na jejich webu si můžete knihou zalistovat, a pak ji zakoupit na webu knih Dobrovský. Tentokrát jsem si vypůjčila i obrázek knihy.

G. X. Todd: Ochránce. Praha, Omega, 2018.

Nezapomeň (Val Emmich)

2. května 2018 v 21:31 | Karin
Představte si, že si pamatujete každý den svého života do nejmenších detailů. Tento svůj dar ale malá Joan vnímá i jako prokletí. Setkává se s nepochopením ze strany běžných lidí a bojuje s vlastními strachy - co když na ni zapomenou? Proč i jejich hlavy nefungují jako bezedné krabice? Má před sebou velký cíl - vyhrát hudební soutěž mladých talentů, složit tak skvělou píseň jako třeba Beatles, aby měla jistotu, že si ji a její jméno budou navždy pamatovat. A osud k ní zavede zvláštního parťáka na skládání - Gavina, hereckou hvězdu, jejíž osobní život je v troskách. Právě Joan ho může zachránit - má totiž dokonale přesné vzpomínky na někoho, koho Gavin ztratil.

Kniha je především milá. Nejspíš je to tím, že vypravěčkou je teprve desetiletá dívka s hlavou v oblacích a laskavým srdcem. Dává nám nahlédnout do svých snů, obav a samozřejmě vzpomínek. Ve svém snažení napsat skvělou píseň je neúnavná a její zápal by mohl leckdo závidět. Vyprávění tu a tam doplňuje jednoduchou kresbou (třeba skvělých nových šatů s kapsou na trsátka). Gavinovo vyprávění vás donutí se zamyslet nad krásami úplně obyčejného dne s někým, koho milujete. A bohužel obsahuje i smutné poselství: nevíme dne ani hodiny…

Kniha je plná emocí, lásky, přátelství, bolesti a pravé vášně k hudbě. Je to kniha, kterou si po přečtení zapamatujete. A i když je to především oddechové čtení, objevíte v něm hluboké myšlenky. Nemusíte se bát, není to přeslazené ani plytké. Odložíte knihu, oddychnete si a... bylo to laskavé setkání, které se vám dostane pod kůži.
"Protože všichni zapomínají. Zapomenou jméno druhého člověka, kterému dali pusu, a zapomenou, co se stalo s těmi dvojčaty, která byla rozdělena, a zapomenou dokonce i na vlastní vnoučata. A to není fér, protože já bych to nikdy neudělala."

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega, na jejímž webu naleznete kromě anotace a dalších informací o knize, i velmi zajímavý rozhovor s autorem knihy Nezapomeň. Zakoupíte s dobrou slevou například na eshopu knih Dobrovský.

Val Emmich: Nezapomeň. Praha, Omega, 2018.
Hodnocení: 95%

Papíroví duchové (Road trip s vrahem)

24. dubna 2018 v 4:39 | Karin
Umíte si představit, že vyrazíte na desetidenní pouť po Texasu a jediným spolucestujícím vám bude pravděpodobný vrahvaší sestry a několika dalších dívek? Tak tuhle šílenost se rozhodla podniknout hlavní hrdinka Papírových duchů jen proto, aby se po letech dopátrala pravdy. Samozřejmě se na celou akci poctivě připravila fyzicky, psychicky, prošla výcvikem, sehnala převleky, falešné kreditky… Navíc se Carl, bývalý talentovaný fotograf a vrah (byť zproštěný viny) potýká se stařeckou demencí, a tak snad není nebezpečný. Nebo je to jen způsob, jak se vyhnout trestu? Nepůjde nakonec o život i hlavní hrdince?

Jejich společná cesta vede napříč opuštěným Texasem a záchytnými body jsou tři místa, na kterých podle hlavní hrdinky Carl spáchal své zločiny. Prostředí působí tajemně - pouště, noční silnice, opuštěné benzinové pumpy, zapadlé a špinavé hotelové pokoje. Navíc nakonec nejedou tak úplně jen ve dvou - Carlovi dělají společnost dva duchové z minulosti.
Záhadou je pro čtenáře i vypravěčka, která se raději schovává za převleky a téměř až do konce neznáme ani její jméno. Ačkoli nám dává v retrospektivních kapitolách nahlédnout do své minulosti (do dětství, neboť je velmi mladá), o jejím dospělém životě před odjezdem nevíme nic. Navíc její snaha zjistit pravdu hraničí až s chorobnou posedlostí, jak je několikrát upozorněna.

Jelikož kniha pojednává o bývalém úspěšném fotografovi, je doplněna několika tajemnými černobílými fotkami a popisy obrázků z fiktivní publikace o Carlově práci. Tyto fotografie jen podtrhují tajemnou atmosféru thrilleru. Autorka Julie Heaberlin je českým čtenářům dobře známá díky bestselleru Černooké Zuzany (všimněte si podobnosti obálek obou knih. Jsou prostě úžasné!).

Co musím vyzdvihnout, je psychologie postav. Hlavní hrdinové jsou opravdu netypičtí, jedineční. Carl se tváří jako neviňátko se zastřeným vnímáním, ale hrdinka brzy poznává, jak mu to pálí. Jejich rozhovory působí mnohdy jako hra, při které se oba ptají, a zároveň nikdo neodpovídá. Nehledě na to, jak se snaží hlavní hrdinku vytočit třeba opakováním pasáží z dokumentárních filmů. A navíc máte pocit, jakoby se celou knihu tak trochu pochechtával. Takže kdo tu má navrch? Tohle vás bude bavit! Netypický je i styl psaní (ať už je to překladem Bohuslavy Novákové, nebo originálem), jistě vás zaujme.
Kniha Papíroví duchové v mnoha ohledech nezapadá do škatulek a je především svěžím příběhem, ať už k němu přistupujete jako k detektivce nebo pořádnému road tripu napříč pískem a tichem. Je originální v mnoha ohledech a už to je důvod ji vzít do ruky a dát jí čas. Získá si vás.
Hodnocení: 95%

Velmi děkuji nakladatelství Omega za možnost si přečíst recenzní výtisk Papírových duchů. Na jejich stránkách najdete kromě anotace a recenzí i ukázku, kterou vřele doporučuji alespoň virtuálně prolistovat. Knihu pak zakoupíte u Dobrovského několika kliknutími a zítra ji máte doma.

Julia Heaberlin: Papíroví duchové. Praha, Omega, 2018.

První život (nová young adult série začala slibně)

12. dubna 2018 v 13:15 | Karin
Za zdmi ústavu Prynne se dějí příšerné věci - týrání, mučení, ponižování. Jednou z vězenkyň je i sedmnáctiletá Tenley, které nikdo neřekne jinak než "Desítko". Neudělala nic hrozného, jen si ještě nevybrala, do které ze dvou posmrtných říší se zapíše. Její nynější život nemá cenu ani pro její vlastní rodiče, kteří ji do ústavu nechali zavřít. První život se bere jen jako nutnost předcházející životu druhému, věčnému, ve kterém člověk existuje ve formě duše.
Na výběr má mezi dvěma silnými říšemi - Troikou (světlem, rovností, stejnými pravidly pro všechny) a Myriadem (tmou, životem s výhodami, které si zaslouží každý svou snahou). Světy si navzájem odporují a tvrdě spolu válčí. A jedním z důvodů je právě Desítka - ona totiž není úplně obyčejná dívka. A poslové z říší udělají cokoli, aby ji získali na svoji stranu.

Kniha je členěna na kapitoly, v jejichž podnázvu najdete vždy jedno z pravidel Troiky nebo Myriadu. Snad abyste si mohli sami vybrat, která říše by se vám zamlouvala víc. Autorka zkonstruovala říše i přes jejich vzájemnou odlišnost natolik dobře, že budete také na vážkách. Navíc i dva pohlední poslové usilující o Desítčin hlas/duši (nebo jim jde opravdu i o její srdce?), vám zamotají hlavu. Kdo mluví pravdu? Komu může Desítka věřit? Co všechno je jí zamlčováno? Každou chvíli ji může někdo bodnout do zad a ona skončí v říši Mnoha konců, kde jí čeká jen věčné utrpení a bolest.

Zpočátku se mi kniha zdála zbytečně moc rozvleklá - nekonečné dialogy o možnostech Troiky a Myriadu. Po sto stranách přišla akce, nebezpečí, napětí, manipulace, nejistota... A najednou to bylo skvělé čtení! Poslové z druhého života jakoby byli andělé, čímž dostává kniha hlubší rozměr odkazující k Bibli (o čemž je na konci knihy zajímavý rozhovor s autorkou). Dva kluci usilující o Desítčinu duši ji nejprve úžasně štvou, a pak se jí chtě nechtě dostávají pod kůži, i když vůbec neví, jestli jim může věřit. Desítka byla skvělá! Vážně mě bavily její vnitřní monology i drsné vystupování. A to, že pubertálně vzdychala nad Killianem - no a? Dělaly to všechny včetně mě!

Kniha nepůsobí prvoplánově, všechno do sebe krásně zapadá a především je to originální téma! Samozřejmě, každý kdo četl alespoň Hunger games a Divergenci, může namítnout, že se jim kniha v lecčem podobá, ale jde spíš o dodržení žánrových struktur. A pokud si z nich něco bere, tak jen to nejlepší. A navíc má velmi zdařilou obálku - budete s knihou vypadat krásně. Pokud vám jméno autorky zní povědomě, je to proto, že stvořila bestsellerovou sérii Alenka v říši zombií.

První život je nutností pro všechny milovníky young adult žánru. Je to první kniha slibně začínající série zkušené autorky. Snad se brzy dočkáme pokračování.
Hodnocení: 90%

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku a za průběžné zásobování skvělým čtením. Více o knize se dočtete na webu knih Omega, kde najdete i ukázku k nahlédnutí. Knihu s dobrou slevou zakoupíte na stránkách knih Dobrovský.
Gena Showalter: První život. Praha, Omega, 2018.

Skrytá píseň (rockový román se sountrackem)

4. dubna 2018 v 14:16 | Karin
Nirvana - Rape me

Jmenuje se Nika Lukina, pochází z Ruska, studuje vysokou školu v Londýně. Před téměř deseti lety ztratila během několika měsíců matku i sestru. Matka zemřela. Starší sestra jménem Jen se najednou přestala ozývat a už o ní nikdo z rodiny neslyšel. Policie byla bezradná. Ztracená dívka mohla mít nehodu, stát se obětí únosu, nebo hůř. Ale taky mohla prostě jen utéct. Vždycky byla trochu do větru, nezkrotná rebelka. Než Jen zmizela, psaly si s Nikou na facebooku zprávy o tom, co je nového. A přestože sestry dělil věkový rozdíl i kilometry, spojovala je skutečná vášeň pro rockovou hudbu. Nika na sestru téměř zapomněla, než náhodou narazila na internetu na záznam z velkého hudebního festivalu, na kterém je její ztracená sestra. Rozhodne se přijít celé věci na kloub. Ale má vůbec šanci vyřešit dávno zapomenutý případ?

Román je napsán velmi osvěžujícím způsobem - formou datovaných facebookových zpráv (omezených délkou), které píše Nika sestře. Pokaždé na začátku uvádí, jakou píseň při psaní právě poslouchá (takže srdce fanouška rock'n'rollu pokaždé zaplesá. Určitě si je pusťte při čtení taky.). A zpráva zůstává Jen nepřečtena. Je to něco jako dopisování s duchem.
Nika jako vypravěčka působí důvěryhodně (ne jako ta hrozná Dívka ve vlaku) a čtenář sleduje přerod "hodné holky" v pěknou dračici, která pije alkohol, potuluje se po barech, spí s frontmanem kapely, setkává se s hudebníky a sleduje svět za oponou, kde se fetuje, pije, sexuje, ničí, pálí, ke rvačce nikdy není daleko… jo, tohle je ten pravej rokenrol! Kniha má šťávu a zároveň občas jakoby vás obklopil melancholickej cigaretovej kouř a vy jste někde z koutku koukali na svět se sluchátky na uších, ve kterých vám zní nějakej ten emo song od My chemical romance, který jsou prostě boží, i když si to kolem vás lidi nemyslej.

Líbila se mi ta propojenost napříč časem, když Nika navštěvovala stejná místa a střetávala s totožnými lidmi, které za sebou zanechala její sestra. Bylo úžasné čelit všem těm šokujícím odhalením a tajemstvím. A bylo vážně úžasné se probudit vedle zpěváka z rockové kapely, i když měl své vlastní démony. To už k té hudební branži nějak patří.

Abych to shrnula: Skrytá píseň má všechno, co má mít kvalitně napsaný rokenrolový příběh s prvky thrilleru. Navíc je nadupaný hudebními odkazy, které ale nepůsobí na čtenáře rušivě. Nesnaží se poučovat, tady je to o čisté lásce k hudbě.
"A není to jen o lásce nebo nenávisti k nějaký kapele. Je to celkem jednoduchý: buď to kapely mají, nebo ne, ten nevysvětlitelný dotek neskrývaných emocí, tu podvědomou pravdivost. Nemusí být hlasité, aby to byla pravda, ani nemusí mít kytaru. Existují kapely, který nemůžu absolutně vystát, a přesto chápu, že jsou důležitý a že to, co říkají, je pravda. A není to ani o popularitě. Je to o upřímnosti."

Obálka skvěle dokresluje atmosféru románu a ve výloze zaujme.
Jediné, co by jí prospělo, je ještě jedna korektura (jen namátkou: frontman rozpadlé kapely My chemical romance byl vždycky Gerard Way, nikoli Jerard. Tohle mě vyloženě fyzicky zabolelo. Nemluvě o "tiskařských šotcích", co tu a tam sežrali nějaké to písmenko. Ale čert to vem. Rokenrol je o svobodě! Pustím si něco od The Wombats a s chutí si Skrytou píseň přečtu znovu! A jestli umíte vyjmenovat alespoň jednu písničku od Guns'n'Roses, je to kniha i pro vás.

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega, ve kterém u nás v poslední době vycházejí skvělé zahraniční novinky. Skrytou píseň zakoupíte kliknutím sem. Neváhejte!
Valentina Nazarova: Skrytá píseň. Praha, Omega, 2018.

Všichni dospěli (Jami Attenberg)

21. března 2018 v 12:17 | Karin
Neúspěšné malířce táhne na čtyřicet. Práce ji nenaplňuje, ale vydělává dost na to, aby si užívala život svobodné ženy bez závazků. Žádný manžel, děti, spolubydlící, domácí mazlíčci. Kdykoli si může vyrazit na drink (nebo víc), sbalit mužského a strávit s ním noc. A přesně takhle je šťastná. Nebo si to aspoň myslí.

Čekala jsem humor, potřeštěnost nebo alespoň "životní moudra věčně svobodné ženy". Ale vypravěčka hodnotí svůj život dost otráveně. Snaží se být nad věcí, nechybí tomu upřímnost, ale… Co když její románky nejsou jednorázovou záležitostí vždycky jen proto, že ona o nic víc ani nestojí, ale i proto, že za víc nestojí ani ti chlapi? Co když je životní štěstí úplně někde jinde? Ale kde?! V tom jí ani drahá terapeutka nedokáže poradit.

Nechci hlavní hrdinku psychologicky rozebírat, ale je to ukázkový případ sobecké sebelítostivé ženské. Nadhled se objeví jen občas. Očekávala jsem, že jí budu její svobodu závidět, místo toho mi jí bylo líto, nebo jsem jí pohrdala.
Ale abych jen nekritizovala: jestli vás zajímá, jak se žije v New Yorku svobodné umělkyni, se kterou se život moc nemazlil, přečtěte si to! A navíc tu a tam jsou tam krásně poetické pasáže:
"Sleduji její život a sama jsem zatím ponořená ve vlastní mizérii, radosti, marnotratnosti a přebytku. Její život je důmyslně navržený a vystavěný, elegantní a vyladěný, krása na pohled. Ten můj je nedbalá, šťavnatá podušená změť ingrediencí a pocitů, moc soli a koření, moc úzkosti…"
A možná se jí nakonec v životě objeví důvod, aby přestala myslet jen na vlastní blaho. Možná i ona bude donucena (na chvíli) dospět.

Hodnocení: 60-70% (prozradím, že poslední kapitolou si trochu polepšila). Ale pokud se chcete vážně pobavit na podobné téma, přečtěte si raději nějaký Deník Bridget Jonesové nebo si pusťe Sex ve městě.
Jami Attenberg: Všichni dospěli. Praha, Omega, 2018. 200 stran.
Za recenzní výtisk děkuli nakladatelství Omega. U nich také knihu můžete zakoupit.

Stephen King: Noční směna

17. března 2018 v 7:44 | Karin
Tohle si prostě musíte přečíst. Noční směna je bible pro všechny fanoušky Stephena Kinga podobně jako jeho román Osvícení a To. A pokud fanoušky ještě nejste, dostane vás, ohromí.
Je to jeho první povídkový soubor a troufám si říct, že obsahuje opravdu výbor toho nejlepšího. Ve dvacítce příběhů vás vyděsí (hned první upířina mě totálně odrovnala!), šokuje, občas znechutí, pořádně napne, pobaví a donutí k zamyšlení. Vážně to není jen o potocích krve a krvelačných dětech prohánějících se vzrostlou kukuřicí. Na své si přijdou milovníci okultismu, ale mnohdy bude hrozba pocházet z kovových srdcí technologických vymožeností sestrojených lidmi. Co kdyby se auta najednou vzbouřila…?

King jakoby přesně věděl, kam sáhnout, za jaké nitky zatahat, aby ve čtenáři zanechal minimálně rozechvění, v horším případě čirý děs! A která pětice povídek z Noční směny je podle mého nejlepší?
1. Prokletí Jeruzalému - hned první povídka je klenot! Tematicky odkazuje k prvopočátkům žánru, ke klasice jako je Dracula Brama Stokera, nebo povídkám E. A. Poea. Motiv prokletého domu je u hororistů jistě oblíbené (jen si vzpomeňme na Kingovky jako Osvícení, Černý dům, Prokletí Salemu), o upírech nemluvě. Přesto povídka nepůsobí předvídatelně.
2. Noční směna - pokud jste to nevěděli, King mimo jiné pracoval v textilce. Práce to musela být strašná, neboť se o ní opakovaně zmiňuje ve svých knihách, často v souvislosti s krysami.
"Odevšad vyběhly krysy, větší než všechny, jaké kdy Hall v životě viděl. Slyšel znechucené a vyděšené výkřiky chlapů, když se krysy rozprchly, potvory s obrovskýma očima a štíhlými a přitom vypasenými těly. Na okamžik zahlédl jednu, která mu připadala velká jako šestinedělní zdravé štěně."
3. Kostlivec - opravdu hrůzostrašná povídka o bubákovi ve skříni. Poslouchejte děti, když vám říkají, že v šatníku něco je.
"Jednou večer jsem tam slyšel hluk. A pak její křik. Prudce jsem otevřel dveře - v chodbě se svítilo - a…"
4. Trávníkář - vážně mě bavila ta absurdnost. Byla jsem šokována, znechucena… ale tak nějak to pořád byla zábava.
"Ale trávníkář si ho nevšímal a jeho uřvaná červená přítelkyně nepolevovala v tempu. Naopak, zdálo se, že zrychluje. Když míjela Harolda, připadalo mu, že se na něj upoceně směje poškrábanou ocelovou maskou."
5. Děti kukuřice - taktéž klasika. Podivná náboženství, rituální obětování, vysoká kukuřice.
"To ticho. Žádný auta, žádný lidi, žádný traktory, nic."
A pak zpovzdálí uslyšeli pronikavý, veselý smích dětí.
"Slyším děti," řekl. "Ty ne?"

Noční směna vychází nově v brožované vazbě s obálkou odkazující na krátký film Robina Kašpaříka natočený podle povídky Jsem brána. To je chytrý tah, který snad podpoří úspěšný český kinematografický projekt.
Pokud vás tato recenze ještě nepřesvědčila, zaběhněte do prvního dobrého knihkupectví, otevřete Noční směnu na úplně náhodné stránce a začtěte se. Vsadím se, že si ji pak hrdě odnesete domů. Jsou to totiž povídky "pod deku", které nemůžete jen tak odložit bez toho, abyste je dočetli. Ono to ve vás pak hlodá a hlodá… Obdivuhodná je různorodost povídek a pro fanoušky i návaznost na další Kingova díla. Mnohdy je námět povídky později rozpracován v jeden z jeho skvělých románů.
Hodnocení: 100%
Knihu zakoupíte s dobrou slevou v Knihách Dobrovský. Tímto jim děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a opravdu kvalitní večery s knihou :).
Stephen King: Noční směna. Praha, BETA - Dobrovský, 2018. 472 stran.

Knihkupkyně: Cynthia Swanson

7. března 2018 v 14:27 | Karin
Jsem milovnicí knih a ještě víc miluji knihy o knihách a čtenářích. Knihkupkyně se mi zalíbila ihned po vydání a zpříjemnila mi několik odpolední. Jsem přesně cílový čtenář, protože novinka od Cynthie Swanson není jen o knihách, ale také o tom, jak jediné rozhodnutí, jediná minuta, může zcela změnit váš budoucí život. Je to příběh o tom, jak je občas těžké přijmout život takový, jaký je a vyrovnat se ztrátami, které vás dříve nebo později potkají. A samozřejmě je to příběh o lásce k rodině a přátelům.


"Skoro se nemůžu dočkat, až půjdu večer spát. Jsem zvědavá, co by se mohlo stát a o čem bych mohla snít."
Přesně o tom tato kniha je - o propojení dvou snových světů.
Katharyn, která si nenechá říkat jinak, než Kitty, si rozhodne splnit dávný sen a s nejlepší kamarádkou si otevřou knihkupectví. Po počátečním úspěchu začnou mít nouzi o zákazníky. Měly by zavřít nadobro, nebo zkusit štěstí hledat v jednom z velkých obchodních center? Pokud jde o osobní život, jedinou společnost jí dělá domácí kocour a rodiče, od kterých se nedávno odstěhovala.
Pak se jí ale začnou zdát podivné sny, ve kterých není vůbec sama. V těch snech si vzala okouzlujícího muže, porodila děti, skončila s kariérou a je s dětmi doma. Bydlí ve velkém domě a dokonce má vlastní služebnou. Brzy zjistí, že ani snový svět není bez mráčků.

"Jsem přesvědčená, že sny se už nevrátí. Už jsem viděla všechno. Nebo snad ne?… Dokonalý život neexistuje. Ani tenhle, ani tamten život není dokonalý."
A dostane Katharyn šanci si zvolit, který z nich se stane její realitou? Nebo v nich zcela ztratí schopnost rozlišit, co je pravda?

Ohromovala mě propojenost snového a skutečného světa, stejná místa, lidé, podobné události ve stejný čas a uvěřitelnost. Najednou jsem i já pochybovala, kde jde vlastně jen o sen. Romantická linka příběhu se mě velmi dotkla. Ta osudovost lásky mezi Katharyn a Larsem. Ta láska v nejkrásnější podobě, která (by) možná ani neměla šanci vzniknout, protože (by) se nikdy nepotkali… A samozřejmě vykreslení lásky k vlastním dětem, naprosto opravdové.

Prostě si to přečtěte, ta kniha je klenot a vám na konci zůstane jedna neznámá: Co kdyby…
Hodnocení: 100%
Cynthia Swanson: Knihkupkyně. Praha, Omega, 2018.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte s dobrou slevou na e-shopu Knihy Dobrovský.

Magnesia litera 2018

6. března 2018 v 14:52 | Karin
Zajímáte se o knižní dění? A už jste hlasovali v cenách Magnesia litera?
Letos je to sto let od založení Československé republiky a vy máte možnost, vybrat z 99 knižních titulů (z každého roku byl vybrán jeden) tři nejlepší literární počiny našich spisovatelů.
A to je pořádná výzva.
Inu seznam těch nejlepších knih najdete zde.

Jakožto člověk vysokoškolsky vzdělaný, navíc z oboru (s úspěšně složenými zkouškami z české literatury od prvopočátků po modernu), jsem většinu titulů četla. (Chvástám se, ano!). Na vysokou školu jsem šla s téměř nulovými znalostmi naší literatury a názorem, že nám nemá moc co nabídnout. Naštěstí jsem hned v prvním semestru otevřela oči a většinu knih si užila a dokonce i zamilovala!
A jací jsou mí tři knižní favorité? Přiznám se, že to nebylo vůbec snadné rozhodování.
První hlas získal Karel Čapek - Válka s mloky.
Druhý hlas Zdeněk Jirotka - Saturnin.
Třetí hlas Ota Pavel - Smrt krásných srnců.

A pro koho jste hlasovali vy?

Dan Brown: Počátek (jsem zasažena!)

27. února 2018 v 21:16 | Karin
Moje první setkání s Danem Brownem v knižní podobě (dosud jsem jen pasivně konzumovala filmová zpracování a audioknihy - hanba mi!). Bála jsem se, že to bude přemoudřelé nebo plné odkazů na minulé knihy, což by zdržovalo. Nic z toho tam nebylo. Jsem prostě unešená! Možná to není tak dobré jako Inferno (Itálie je moje láska), ale má to všechny aspekty, které od knih s Langdonem očekáváme a zároveň to není předvídatelné ani nudné.

Nechybí exkurz do světa umění, arichitektury, symbologie, konspiračních teorií, církve... tentokrát je značný prostor věnován moderním technologiím, vesmírů a původu života. Nechybí honičky s policií, krásná femme fatale. A přesto je kniha originální, jedinečná, akční! Plná nepředvídatelných tajemství a záhad. Budete si namáhat mozek spolu s Robertem Langdonem. A občas budete pořádně napjatí.
Ačkoli dle jiných recenzí nejde v autorově tvorbě o vrchol, já jsem se královsky bavila a upřímně, jedinou slabší stránkou pro mě byly příběhy královské rodiny. Závěr byl mistrovský a jako vždy nutil k zamyšlení. Po přečtení budete toužit po návštěvě Barcelony víc než kdy dřív.
Hodnocení: 98%

Dan Brown: Počátek. Argo, Praha, 2018.

Zvláštní, ale pravdivé (další mistrně napsané rodinné drama)

10. února 2018 v 13:20 | Karin
O tom, že John Searles umí skvěle vystihnout složitost vztahů mezi lidmi, nás přesvědčil už v předchozím románu Nebudete se bát ničeho zlého, který vyšel v roce 2017 u Mystery Pressu.

Před pěti lety se rodině Chaseových obrátil život vzhůru nohama, když nejmladší z nich, tehdy osmnáctiletý Ronnie zemřel při autonehodě po cestě ze školního plesu. A teď, když už se rány trochu zahojily, zvoní u jejich dveří Ronnieho tehdejší přítelkyně Melissy, protože je přesvědčená o tom, že s ním čeká dítě...

Před minulostí není úniku. V retrospektivních pasážích se dočítáme nejen o tragické nehodě a tomu, co jí osudný večer předcházelo, ale i o následcích pro každého z protagonistů. Matka Ronnieho tráví dny posedáváním na gauči, chorobným přejídáním a hádáním se s druhým synem Philipem. Ten od ní po nehodě utekl na několik let do New Yorku, kde se chtěl prosadit jako básník, ale nesebral k tomu odvahu. Melissa utekla z domu, stále je do svého mrtvého přítele až fanaticky zamilovaná, čeká dítě a je bez prostředků. Nejspíš svůj smutek před otěhotněním utápěla v litrech alkoholu...
Působí to až absurně. Obvykle v nás smrt mladého člověka vzbudí nutkání přehodnotit svůj život, splnit si své sny a žít naplno. Searlesovi hrdinové ustrnuli v nic nedělání. Jsou to outsideři. Mají vůbec ještě naději na změnu?

Na konci se do románu vmísí prvky thrilleru, které nejdřív pozvolna ubíhající vyprávění pořádně popoženou. Můžu prozradit, že půjde o život a bude to pořádně napínavé. Je trochu škoda, že takové nebylo vyprávění hned od začátku. Vyzdvihnout musím samozřejmě psychologii hrdinů i to ponuré vyznění. A samozřejmě mě uchvátila obálka. Je naprosto úžasná! Je škoda, že nakladatelství zasílá na recenze jen e-booky.

Závěr? Pokud máte rádi rodinná dramata, je to přesně čtení pro vás. Kniha splňuje očekávání, i když ničím moc nepřekvapí (na rozdíl od Nebudete se bát ničeho zlého, kde jsem byla napjatá většinu času a odhalovala jedno tajemství za druhým, v Zvláštní, ale pravdivé udělá autor práci za vás, všechno vám postupně naservíruje a třeba tajemný motiv dítěte počatého ze záhrobí vyšumí naprázdno).
90%

Za recenzní e-book velmi děkuji nakladatelství Mystery Press, kde také knihu s krásnou slevou můžete zakoupit. A nebudu se tajit tím, že toto nakladatelství je pro mě zárukou kvalitního čtení :) takže se určitě podívejte, jaké další zajímavé tituly u nich můžete zakoupit.
John Searles: Zvláštní, ale pravdivé. Praha, Mystery Press, 2017. 323 stran.

Chystá se filmová adaptace, které se ujme režisér slavného La la landu!

Martin Bečan: Kaziměsti

8. února 2018 v 9:42 | Karin
Přiznám se hned - tentokrát asi nebudu úplně objektivní. Autor je totiž můj "spolužák" (chodil o rok výš na vysoké škole), dokonce jsem s ním měla jako pískle v prvním ročníku bakalářského studia hodiny tvůrčího psaní u Antonína Bajaji. A už tenkrát se mi líbila povídka, kterou nahlas četl před třídou. No, další fanoušek Kinga, to se pozná. Nehledě na to, že jsem ho ve škole i mimo ni čas od času zahlédla. Takže zatímco já jsem stihla dát darem život jednomu (a půl) krásnému dítěti, jeho dítě vyšlo loni u nakladatelství Fragment.
A teď k samotné knize.

Čtveřice kamarádů studuje vysokou školu v Olomouci, po předáškách zapadnou do jednoho z místních pajzů, tam se zpíjejí až do rána, aby pak nečesaní a načichlí mohli zpátky do školy. Pak se ale stane něco, co jim změní životy (takže se tím trochu pomalejším úvodem prostě prokousejte!): objeví uličku vedoucí do části města, kterou nikdy dřív neviděli, a která je tak trochu podivná. Když u nich zastaví tramvaj označená číslem 0, prostě do ní nasednou a ona je zavede... do Podivna, do Nikam...

Je to tak trochu jako Ajvazovo Druhé město (jak já miluju magický realismus). Hrdinové s nezvyklými jmény (Lazar, Cesmín, Parma a Zima) objevují nový, neznámý svět, jeho obyvatele (samozřejmě i hospůdky a diskotéky). Postupně se s městem sžívají. A zapomínají na život v naší realitě.

Líbilo se mi to! Autor je kreativní, až zůstává rozum stát, kde všechny ty nápady na podivnosti vzal (že by ve Vertigu? ;-)). Druhá polovina knihy je akčnější, závěr dost filozofický, hluboký. Jména hlavních hrdinů mi zpočátku dělala trochu problém, ale ukázalo se, že mají v románu důležitou funkci. Bavilo mě sledovat proměny domů, oživlé kanály, podivná zvířata, zamilovat si stínku Andělu, prožívat lásky hlavních hrdinů, smát se jejich hašteření.
A jestli chcete vědět, co se stane, když nastoupíte do tramvaje číslo 0, prostě si Kaziměsty přečtěte. Autor už pracuje na nové knize a já jsem přesvědčena o tom, že nám má co říct.
Martin Bečan: Kaziměsti. Fragment, 2017. 256 stran

Domácnost bez odpadu (Bea Johnson)

7. února 2018 v 8:34 | Karin
Umíte si představit, že odpad vyprodukovaný ve vaší domácnosti za rok zaplní jednu zavařovací sklenici? Že vám na vyčištění domácnosti bude stačit jen přípravek z octa a vody? Že si budete mít vlasy mýdlem v kostce a dárky balit do látkových pytlíků? Nebo že jdete do masny s vlastní sklenicí?

Život bez odpadu a nákupy bez obalu se pomalu začínají dostávat do povědomí lidí. Třídění a recyklace jsou v módě a nádoby na tříděný odpad na každém rohu. Ale jak se dočtete v této knize, recyklace není řešením. Daleko důležitější je vzniku zbytečného obalového materiálu předcházet.

Domácnost bez obalu je plná skvělých tipů, jak omezit plýtvání, zbytečné nakupování, hromadění nesmyslů a zbavit se hromad odpadků. Obsahuje i několik šikovných návodů a receptů například na čistící prostředky za pár korun a bez plastového obalu. Kapitoly se věnují vždy jedné oblasti (nákupy potravin, vybavení kuchyně, koupelny, pracovny, svátky...) Na konci naleznete poznámkový aparát uzpůsobený českým čtenářům obsahující například tipy, kde nakoupit bez obalu a nejen potraviny, ale i kosmetiku, množství odkazů na česky psané webovky související se zero waste životním stylem.
V knize si určitě najde každý to svoje, co bude chtít zavést a ozkoušet.

Občas jsem se při čtení musela pousmát, když autorka například zjistila, že používání jednorázového plastového nádobí je hrozné (vážně?), nebo že by neměla dětem dávat polotovary (vážně?) a měla by jim raději péct doma sušenky. A občas jsem kroutila hlavou. Vážně nebudu těsto válet sklenicí jen proto, abych neměla doma zbytečně váleček :-D. A úplně si neumím představit, že jednou kostkou mýdla si meju ruce po návštěvě toalety, dcerce umývám zadeček, pak si jím meju vlasy a muž ho používá na holení :-D.

A něco vám řeknu, je to vážně výzva! Kniha mě nesmírně ovlivnila. Ačkoli jsem ráda, že u nás doma se vůbec jídlem neplýtvá, nenapadlo mě polotvrdé rohlíky rozkrájet a schovat do mrazáku, abych z nich pak udělala výbornou žemlovku. Na nákupy chodíme odjakživa s látkovými taškami, pečlivě třídíme plasty, sklo i papír, začali jsme teď s tříděním hliníku (a snahou se mu úplně vyhnout), pořídili jsme si nádobu na bioodpad (v DM ji teď dávají jen za 120 bodů zdarma!), uvažujeme o založení kompostu, když už máme tu zahrádku. Pečivo a zeleninu a ovoce kupujeme jen do látkových pytlíků (krásné pořídíte na Fler.cz), odličuji se látkovými tamponky (rovněž velký výběr na Fler.cz) a dost vážně uvažuji, že zkusím muže uvrtat do nákupu do sklenic a pytlíčků v obchodě bez obalu (který je ale v jiném městě :-( ).
Rovněž vám doporučuji úžasné, inspirativní facebookové stránky Reduca.cz, kde co chvíli přibude nějaká nová vychytávka a inspirace.

Moc ráda bych si knihu natrvalo nechala ve své knihovničce, ale splním přání autorky a daruji ji další ženě v domácnosti (poté, co si opíšu ty nejlepší recepty a ofotím poznámky pro české čtenáře).
Tak co? Zkusíte jeden nákup bez plastových sáčků?
Bea Johnson: Domácnost bez odpadu. PeopleComm, 2016.

Sedmé dítě opředeno tajemstvím

18. ledna 2018 v 12:45 | Karin
Skvělý námět, který se utopil v záplavě zbytečných slov.

Měla jsem velké očekávání, anotace slibovala skvělý čtenářský zážitek, napínavé čtení. Téma dětí ze sirotčince, které mají tajemství, mě nadchlo asi jako každého, kdo před pár lety zhltl Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti na jeden zátah. Navíc kniha severského autora, kteří jsou teď v kurzu! A čert vem nějaké politické machinace, to už nějak přelousknu...

Kniha je rámcově uzavřena, a i když se nehodí zmiňovat závěr hned na začátku recenze, musím říct, že posledních sto stran bylo skvělých a oceňuji, jak dokonale byl román vystavěn a nejmenší díly skládačky do sebe zapadly. K tomu ale bylo zapotřebí pečlivě se prokousat téměř 850 stranami. Občas to bohužel opravdu bylo čtení se skřípajícími zuby, na sílu. Nejsem čtenář, který by se jen tak vzdával, ale se Sedmým dítětem jsem bojovala. Je nesmírně obtížné v záplavě postav a detailů ze života sedmi odložených dětí udržet pozornost. Na druhou stranu, každá kapitola pojednávající o jednom z adoptovaných dětí, které vůbec nežily obyčejný život, by vydala na vlastní "povídku".
"Jeho matka mu jednou vyprávěla příběh (a nyní by se všichni psychologové z Kongslundu měli naklonit nad své zápisníky a dělat si pečlivé poznámky) o obrovském kameni, který byl ve skutečnosti člověkem, na něhož obr vrhl zlý pohled, a já viděla, jak Orla rukou ten balvan hladí, jako by to byla právě jeho chybějící milovaná osoba. Dívala jsem se, jak pokládá žáby a brouky - a dokonce i motýly, jimž utrhl křídla - na ten velký balvan a rozřezává je skleněnými střepy, které našel na stezce."
Jak je zřejmé, autor se nebojí rozsáhlých souvětí, ve kterých se bohužel občas čtenář ztratí. A nebojí se šokovat.

Po vypuknutí takzvané Konslundské aféry, do které jsou zapojeni nejvlivnější dánští politici, největší televizní stanice a jedny skomírající noviny, se sedm dětí, které obývaly sirotčinec v zimě 1961, znovu sejde, aby jim byla odhalena velká tajemství o nich samých i o jejich nejbližších. A dozví se, kolik toho mají i po letech společného - třeba ten hrozný pocit osamělosti. Dostanou odpovědi na všechny své otázky? A nebudou takové odpovědi zničující?

Knihu bych doporučila JEN trpělivým a pozorným čtenářům, kteří si libují ve složitých osudech i politických hrách. Román má promyšlenou strukturu, kterou jistě oceníte. A po přečtení zdlouhavějších pasáží jistě oceníte, jak do sebe detaily příběhu zapadají.
Hodnocení: 70%

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega (na jejich stránkách doporučuji přečíst anotaci i další recenze). Knihu s dobrou slevou zakoupíte u Dobrovského.
Valeur Erik: Sedmé dítě. Omega, Praha, 2017. 840 stran.

Sycamore - ospalé městečko žije vlastními dramaty

7. ledna 2018 v 13:52 | Karin
Sycamore, malé městečko, z nějž mladí utíkají do "velkého světa" a pak se, vyškoleni životem, vrací domů. Rodinné/městské drama plné složitých osudů, opětovaných, neopětovaných i utajených lásek, ošklivých tajemství i skrytých snů.

Nová obyvatelka při toulkách arizonskou přírodou objeví ve vyschlém řečišti lidské ostatky. Zjišťuje, že před osmnácti lety v Sycamore zmizela mladičká Jess a od té doby se vedou dohady, zda utekla, byla unesena, nebo snad zavražděna.? Bylo pár lidí, kteří by k hrůznému činu měli motiv. A vy jste do poslední chvíle napnuti, co se vlastně Jess stalo. Ale Sycamore není jen o dramatu ztracené dívky.

Nahlížíte okny do kuchyní a ložnic hned několika rodin. Plížíte se s teenagery v noci po okolí a okupujete prázdné hotelové pokoje. Zakusíte počínající lásky ve všech podobách - i těch tabuizovaných. Nevyhne se vám odmítnutí přátel, skandály, křik. Pocítíte osamělost i bezmoc matky pohřešující jediné dítě. Okusíte návrat domů a odpuštění po letech. Poznáte život ve všech možných podobách.

Jak jsou různorodí lidé obývající Sycamore, tak různorodě je napsaná i kniha. Užijete si retrospektivní vyprávění zmizelé Jess ozvláštněné jejími básničkami i několikastránkový monolog osamělé ženy. Jedna scéna je dokonce přepsána jako scénář. Ta různorodost je úžasná! Kreativitě autorky tleskám.

Dám vám hned 5 důvodů proč si přečíst Sycamore:
1) Je to strhující. (Notak, Jess, už nám řekni, co se ti stalo?!)
2) Rozdmýchá ve vás vír různých pocitů. Jako každá dobře napsaná kniha.
3) Charaktery postav jsou propracované. (Budete s nimi dýchat!)
4) Popisy jsou mnohdy velmi detailní.
5) Rodinná dramata jsou teď v kurzu!

Hodnocení 85%. Ačkoli zejména hlavní hrdinka byla velmi zajímavá, talentovaná a jiná (čti jako netuctová), k tomu abych si sedla na zadek pořád kousek chyběl.
Děkuji knihám Dobrovský-Beta za poskytnutí recenzního výtisku. Na stránkách Bety najdete anotaci a u Dobrovského knihu s dobrou slevou zakoupíte.
Bryn Chancellor: Sycamore. Beta-Dobrovský, Praha, 2017. Překlad Milena Pellarová.

Blízko obzoru je naděje

27. prosince 2017 v 16:42 | Karin
Krásný srdceryvný příběh o nelehkém krátkém životě Dannyho Taylora.

Když náctiletá Jessica na pouti potká pohledného, sebevědomého a arogantního Danijela, nenapadlo by ji, že jí změní život. Pod tvrdou slupkou se skrývá traumatizovaný, komplikovaný a křehký mladík. A jejich společný život je jen na dobu určitou - on je nevyléčitelně nemocný. Jessica je postavena před těžké rozhodnutí - mohla by si najít obyčejného kluka, založit s ním časem rodinu, pořídit dům, nebo zůstat s Dannym. A pečovat o něj až do poslední chvíle.

Ačkoli zpočátku je jejich příběh trochu klišé - ona je nevýrazná, nezkušená, v podstatě nezajímavá, on je pohledný, bohatý, pracovitý, nejlepší ve všem co dělá... Ale musíme brát v potaz, že příběh sepsala Jessica po jeho smrti (o mrtvých jen dobře) a třeba to tak opravdu bylo.
Od přibližně poloviny knihy to začne být smutnější, temnější. A na konci jsem snad ani nedýchala. Jen jsem se kousala do rtu a doufala, i když bylo jasné, že se happy end nekoná. I když vlastně...

Tentokrát nejde vychválit použité motivy, nebo charakter postav. Ten příběh psal sám život. Autorka se nevyhýbá velmi tabuizovaným tématům, jako nefunkční rodiny, dlouhodobé sexuální zneužívání dětí, znásilnění, drogová závislost, přístup okolí k nevyléčitelně nemocným... Není to jen slunečné čtení. Jakoby na vás padla pořádná tíha. A celou dobu stejně jako vypravěčka neztrácíte naději, že se to zlepší. Nebo alespoň nezhorší.

Kniha Blízko obzoru se stala velmi populární, poté sepsala Jessica Koch ještě příběh o Dannyho těžkém dětství (Blízko propasti) a vztahu s kamarádkou Christinou (Blízko oceánu) - tyto knihy u nás ještě nevyšly.

Kniha mě donutila se zamyslet nad každodenním životem. Myslíme si, že máme před sebou roky a roky a nežijeme skutečně naplno. Nevěnujeme se věcem, které nás naplňují, nevěnujeme se dost lidem nám blízkým, nestaráme se o svá těla ani vztahy. Blízko obzoru mi otevřelo oči a naučilo dívat se s větším pochopením na mé blízké, s větší láskou na každodenní radosti běžného života. Žít naplno. Užít si každou vteřinu. A věřit, že láska překoná každou překážku.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega, na jejich webu se dočtete další informace o knize. Knihu zakoupíte u Dobrovského jako vždy s dobrou slevou.
Jessica Koch: Blízko obzoru. Knihy Omega, Praha, 2017. Překlad: Olga Vogelová.

C. a V. Sten: Hluboký hrob (Dítě útesů)

9. prosince 2017 v 18:57 | Karin
Baví vás příběhy plné napětí, trochu fantasy, hodně mlhy, zimy, severské krajiny, studené vody a mytologie? Pak je Hluboký hrob kniha přesně pro vás! Je to první část série, pro kterou si už teď dělám místo ve své knihovně, protože začala velmi slibně.

Hlavní hrdinkou je teprve dvanáctiletá Tuva, typický outsider bez přátel, o které si ostatní spolužáci myslí, že je prostě divná. No, možná se úplně nemýlí. Když byla Tuva malá, měla s rodiči nehodu na lodi a skoro se utopila. Z nehody si nic nepamatuje a z vody strach nemá, tedy až do chvíle, kdy se jí každou noc začnou zdát hrozné noční můry o nebezpečí pod hladinou a ona začne cítit, že s mořem není něco v pořádku. Že tam něco číhá. A začnou se ztrácet lidé. Dokonce i jeden její spolužák. Tuva se rozhodne přijít věci na kloub a dozví se toho nejvíc především sama o sobě.

Edice Omega mě opět přesvědčily, že si vybírají skvělé zahraniční romány a já doufám, že brzy vyjde pokračování. Hluboký hrob se mi četl velmi dobře díky vhodně zvolenému většímu písmu a řádkovému prokladu. Na první pohled kniha vypadá pořádně tlustě, ale za dva dny ji máte zhltnutou. Není v ní jediné hluché místo.

Hlavní hrdinka je sympatická, je vám jí trochu líto, ale ona sama se v sebelítosti neutápí.
Velmi se mi líbila ta severská mytologie. Jsem velkým fanouškem knih o vílách, skřítcích a lesních mužících a tady jsou a funguje to skvěle! A nejsou to jen roztomilé bytůstky, to se nenechte zmást. Starší obyvatelé ostrovů o nich moc dobře ví, ale ti mladší už neumí naslouchat moři a přírodě.
V knize se objevuje i důraz na ekologii (lépe řečeno zmínka): Baltské moře trpí znečištěním v důsledku lidské činnosti, mizí z něj fauna i flóra. A kdo jiný by mohl něco změnit, než právě cílový čtenář: děti a teenageři. Ačkoli se kniha tváří jako čtivo pro náctileté, dospělý si ji užije úplně stejně. Snad proto, že ji psala matka s dcerou, nepůsobí Tuva naivně, nerozčiluje jako třeba hlavní hrdinka Divergence, nebo Stmívání :-).

Jediné co bych ráda uvedla na pravou míru: kniha podle mě opravdu není horor pro děti (jak je uvedeno v recenzi na obálce). Myslím si, že je to spíš napínavé fantasy, možná i trochu ten thriller(pro tu úžasně tajemnou atmosféru). A každopádně skvělé čtení pro každého.
Bez váhání hodnotím 100%. Užila jsem si to, skvělá plavba!

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recezního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, na jejich stránkách si můžete přečíst anotaci i další recenze. Knihu zakoupíte například u Dobrovského.

Viveca Sten, Camilla Sten: Hluboký hrob - dítě útesů. Omega, Praha 2017. 184 stran.

Simon Booker: Zabij mě znovu

1. prosince 2017 v 12:33 | Karin
Na investigativní žurnalistku Morgan Vineovou se s prosbou o pomoc obrací mladá žena obviněná z vraždy svého exmanžela Karla Savage. Tvrdí, že je nevinná, ačkoli veškeré důkazy jsou jasně proti ní. Měla svého manžela nechat uhořet. Morgan s vyšetřováním váhá jen do chvíle, než se ukáže, že Karl nejen, že není mrtvý, ale randí s její dcerou! A navíc je pořádně nebezpečný sociopat.
Zabij mě znovu je druhým dílem detektivní série Morgan Vineová, jejímž autorem je Simon Booker, úspěšný scénárista BBC. Stín pochybnosti je prvním dílem, vyšel letos u Dobrovského.
Ačkoli jsem očekávala, že se bude kniha točit kolem vězenkyně a žurnalistky, která se rozhodne jí pomoci, příběh se vydal úplně jiným směrem a ústředními postavami byly Morgan a její téměř dospělá dcera.
Zajímavě působily kapitoly, které pojednávaly o Karlově těžkém dětství. Jakoby chtěl autor poukázat na to, že i posedlý maniak může být determinován složitým prostředím, ve kterém vyrůstal.
Jak už to u dobrých detektivek bývá, kniha vyžaduje pečlivé čtení, párkrát vás autor schválně svede z cesty a celé je to dokonale provázané, jak se na konci dozvíte. A budete pořádně překvapeni!
Morgan působí jako normální ženská, která má starosti o dceru, kterou vychovává sama a která se zapletla do nebezpečné známosti. Do toho vyšetřuje zdánlivě jasně uzavřený případ a potýká se s nevraživostí policie i pohledným požárním technikem (který si mě získal taky). Navíc je kniha zajímavě postavená: velmi brzo víte, že je odsouzená žena nevinná, ohořelé tělo nepatřilo Karlu Savagemu, ale Morgen dá hodně práce, aby to dokázala. Jako detektivka naruby.
Je to akční, zábavné, napínavé, dramatické i dojemné. Přesto se mi zdálo, že je to občas až přes čáru. Autor jakoby chtěl vytřískat co nejvíc za každou cenu. Kniha je místy na můj vkus zbytečně rozvleklá.

Kniha je čtením pro náročnější ženy, které se lépe ztotožní s hlavní hrdinkou a budou osloveny i tématy jako je neplánované těhotenství, únosy a obchod s dětmi. Zabij mě znovu je kniha plná překvapení a zaslouží si vaši pozornost. Bude to ideální společník na vánoční svátky.
HODNOCENÍ: 80%


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA. Ukázku knihy si můžete přečíst zde. Zabij mě znovu zakoupíte například u Dobrovského.

Zimní lidé (Náměsíčníci z druhé strany)

20. listopadu 2017 v 21:07 | Karin
Tajemný dům v malém městečku opředený hrůznou pověstí, obklopený neúrodnou půdou a lesem, ve kterém číhá nebezpečí. Říká se, že v tom domě došlo v roce 1908 k hrozné tragédii - rodina přišla nešťastnou náhodou o jediné dítě, malou Gertie. Matku pak někdo zabil a otec se zastřelil. Tou matkou byla Sára Harrisonová a její duch od té doby prý chodí po městě a nedopřeje lidem klidu.
"V těch lesích žijí stvůry s velkými ostrými zuby. A ze všeho nejraději mají malé holčičky..."

V současnosti dům obývá vdova se dvěma dcerami - devatenáctiletou Ruthie a malá Fawn. Žijí poklidný, i když trochu podivný život - bez mobilu, počítače, bez nového oblečení, s nábytkem z bazaru… Jeden večer se náctiletá Ruth vrátí pozdě večer domů a zjistí, že matka beze stopy zmizela. Je rozhodnutá zjistit, co nebo kdo za tím stojí. Při prohledávání domu najde tajemný deník Sáry Harrisonové, ve kterém píše mimo jiné o tom, jak přišla o svoji Gertičku a jak se rozhodla dítě přivést zpět mezi živé. Stvořit Náměsíčníka pomocí zaříkávadla a tajného portálu. Má to něco společného se zmizením matky Ruth? A jaké tajemství dům ještě skrývá pod uvolněnými prkny a za zatlučenými dveřmi skříní? Je na těch strašidlech číhajících v okolních lesích něco pravdivého?

V knize se střídají přepisy deníkových zápisů Sáry Harrisonové z minulosti a vyprávění Ruth a zážitků Ruth a Katherine (která přišla o manžela při autonehodě, která se stala nedaleko West Hall), ze současnosti. Všechny tyto ženy spojuje odlehlý statek, tajemný deník a ztráta někoho blízkého. A to, s čím se budou muset vypořádat, bude pořádně děsivé.
"Něco je uvnitř!" špitla. V ústech jí vyschlo, takže jí téměř nebylo slyšet. "Sleduje nás to!"

Autorka má na svém kontě již šest románů, Zimní lidé jsou prvním počinem vyšlým u nás a já doufám, že se brzy dočkáme překladu i dalších jejích knih. Je znát, že je to spisovatelka zkušená. Všechno funguje, dokonale do sebe zapadá. Byla jsem napnutá jako struna celých tři sta stran. Několikrát jsem se přistihla, že u čtení zadržuji dech. A tohle je jedna z knih, kvůli kterým jsem dlouho ponocovala a ráno si s úsměvem přivstala, abych se dozvěděla, jak to bylo dál! A přiznávám, že jsem se i trochu bála...třeba kouknout do naší šatní skříně. Jennifer McMahon naprosto skvěle pracuje s atmosférou, která přispívá k ponurému vyznění příběhu - sníh, mlha, zima, bolest... Ano, dokonale pocítíte bolest ze ztráty blízké osoby. A jste postaveni před dilema - je správné, aby matka přivolala zpět své dítě ze záhrobí? Nejde tu už o zahrávání si s vyšší mocí? Lze něco z toho ospravedlnit? A co když se to, co přivolala, její milované holčičce už moc nepodobá?
Ze střípků, které posbíráte, rekonstruujete celý příběh, ale autorka vám jich dá vždycky jen pár. Takže je to pořádně napínavé a nebudete vědět, kdo mluví pravdu a kdo lže.

Za zmínku stojí obálka - nádherná, opravdu nádherná práce! Rovněž se mi líbil použitý font písma u nadpisů Tajného deníku Sáry Harrisové. Takové gotické.
Kniha je nutností pro všechny, kteří mají rádi duchařské příběhy, napětí, zatlučené skříně, holčičky v bílé noční košili bloudící lesem… Knize nemám co vytknout. Užila jsem si každou stránku!
Hodnotím 100% a ráda se k ní brzy vrátím.

Takže pište Ježíškovi, že anotaci na knihu si může přečíst na webu Nakladatelství Omega a knihu určitě rád zakoupí u Dobrovského. Za poskytnutí recenzního výtisknu velmi děkuji nakladatelství Omega. Ta kniha byla opravdu skvělá.
Jennifer McMahon: Zimní lidé. Omega, Praha, 2017. 328 stran.

Podporujeme české autory

17. listopadu 2017 v 18:01 | Karin
V rámci knižního webu Svět mezi řádky vznikl záslužný projekt na podporu českých autorů: Podpora českých autorů (trochu se opakuji...). Co je důležité pro vás psavce, čtenáře a recenzenty!

  1. Česká literatura je krásná! Než jsem se do ní při studiu na vysoké škole pořádně ponořila, nevěřila jsem, že by snad mohli čeští autoři dosahovat kvalit jako zahraniční. Ale jak jsem s mýlila! Teď v knihkupectvích beru útokem oddělení s českou literaturou (a pak samozřejmě Kinga ;-) ).
  2. Na webu jsou pravidelné soutěže o knihy. A těch není nikdy dost.
  3. Ode dneška tam běží velká, opravdu pořádná předvánoční soutěž o hodně hodně knih, které věnovaly nakladatelství i sami autoři. Výběr je opravdu široký. Podívejte se sami na odkaz: Vánoční hnutí aneb mega nadílka českých knih.
  4. Neustále hledají recenzenty a recenzentky :)
  5. Na jejich webu najdete hromady recenzí, rozhovorů s autory, tipů na knihy! Stojí za to tomu věnovat trochu času :)

Tenkrát svět - moudrá pohádka o světě bez násilí (pro moudré rodiče)

16. listopadu 2017 v 20:14 | Karin
Vegetariánství a veganství se v poslední době často zmiňuje v médiích, vznikají vegetariánské a veganské kuchařky, restaurace, bistra a dokonce i pohádky. Já jsem měla možnost si jednu takovou krásnou a hlavně ČESKOU pohádku osahat.
Tenkrát svět je minulostí, i když je to svět, ve kterém právě teď žijeme. Dozvídá se o něm malý chlapec Vilík žijící v (snad dohledné) budoucnosti, kde lidé žijí v souladu s přírodou i zvířaty. Panuje dokonalá harmonie. Dokonce i duchové přírody se pro nás stali opět viditelnými a tak si malý Vilík povídá s vílami a stromovými lidmi. Pak se ale dozví o hrozném Tenkrát světě, ve kterém lidé nechovali úctu k přírodě, znečišťovali vody, ničily rostliny, zahazovali odpadky kde se jim líbilo a co hůř, ubližovali zvířatům. Tento moment je velmi silný. Vilík se pozastavuje nad lidskou krutostí - jak mohli lidé zavírat zvířata do klecí? Jak mohli brát kravám mléko, když je pro telátka? A jak mohli zvířata ZABÍJET A JÍST?!
"Zajímalo ho, proč to ty lidé dělali? Měli málo jídla? Vždyť je ho všude kolem spousta.
Nedovedl si představit, že přišel člověk ke kravičce s krásnýma velkýma očima, a chtěl ji sníst. To k ní necítil žádnou lásku?"
Kniha učí děti (i rodiče) úctu k živým bytostem i neživým věcem, učí toleranci a odměnou za ni je láska. Poselství knihy je nádherné - když se budeme snažit, můžeme žít v dokonale harmonizovaném světě. (A vidět víly!♥) Vážně, těmi vílami a bytůstkami si mě autoři získali okamžitě. A je s podivem, že Tenkrát svět je jedna z mála pohádek, ve které jsou víly zjevně inspirované severskou mytologií - tedy malé a okřídlené (pro česky psanou literaturu je běžné spíš zpodobnění jaké známe z pohádek Václava Čtvrtka - víly jsou velké jako děti, neokřídlené, obdarované kouzelnou mocí, obvykle nějak propojené s vodním živlem).
V knihách pro děti a mládež jsou důležité ILUSTRACE. Vyobrazení Tenkrát světa se ujala Dominika Nováková a vytvořila nádherné, jemňoulinké obrázky. Tak jemné, že se skoro až bojíte víly dotknout, abyste jí neublížili. Ilustrace se velmi líbily i mé 14ti měsíční dcerušce. A opravdu mě bavilo, jak se v rámci ilustrací měnila i barevnost písma :).
Jednoho dne se i moje dítě zeptá, odkud se bere maso a mléko (modlím se, aby už děti neučili ve škole to, co učili nás: kráva dává mléko a maso, ovce dává maso, mléko, vlnu...). Ne každému současná situace v zemědělském průmyslu připadá normální. Ne každému je
 
 

Reklama