Shlížím k čisté duši

1. září 2018 v 20:35 | Karin |  Máma na plný úvazek
Život a společenské konvence nás naučili vzhlížet, obdivovat. Obdivovali jsme své rodiče, (občas) učitele a v pubertě pak všemožné herce, zpěváky, tanečníky, automobilové závodníky, záchranáře, superhrdiny... Podle momentální posedlosti se měnila výzdoba školní skříňky i tapetování pokoje. Jednou jsem měla pokoj v plážovém stylu a za pár měsíců celou zeď polepenou plakáty emo kapel z Bravíčka.
A pak jsem najednou musela dospět (promiň Malý princi). Moje záliby šly stranou. Vlastně většina mého já se musela kamsi stáhnout, zatímco mi pod srdcem rostl život. Najednou se středobodem světa vesmíru stal maličký ukříčený človíček, z něhož je teď naše dvouletá čistá duše, ke které shlížím.

Říká se, že děti jsou odrazem svých rodičů, a přesto mám pocit, že ONA je mnohem lepší, než já. Jako prvorozená to bude mít celý život těžší - je takový pokusný králíček, na kterém budeme testovat své rodičovské dovednosti a metody (ve chvíli, kdy jí přestaneme všechno odpouštět jen proto, že se na nás hezky usměje... jo, má nás omotané kolem prstu).
Začala jsem psát tento článek v noci 1. září, den před jejími druhými narozeninami. Musím vám říct, že můj obdiv k ní nemá hranic. Za rok se z ní stala osobnost. Obstojně mluví, chodí, běhá, plave, jezdí... Rozumově udělala obrovský pokrok. Už se učí první říkanky, barvy, počítání (tří, šést...), umí pojmenovat snad všechna zvířata, kreslí kroužky, miluje pohádky, tleská si a už pozná, kdy je vtipná. Za ten rok se toho pro ni hodně změnilo - přestěhovali jsme se do úplně jiného města, babičku si teď půjčuje na víkendy a hlavně jsme najednou čtyři. A tehdy mi došlo, jak úžasná ta naše holka je. Zatím se nám vyhýbá žárlení i záchvaty vzteku. Poslouchá, chodí za ruku a má nekonečnou TRPĚLIVOST. Vždyť ona mě i přijde pohladit, když má pocit, že maminka už nemůže. Je jako anděl se třinácti zoubky :-) . Když miminko pláče, zavolá: mami, mimi. Hladí sestřičku po hlavičce, ukazuje jí hračky (Ami, heje), podává dudlík, pomáhá koupat...
Mateřská láska prostě nezná hranic.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Victoria | Web | 17. září 2018 v 19:08 | Reagovat

Užívej si to. Moc Vám to přeju. Máš opravdu krásné a šikovné dcery. A třeba k nim někdy přibude ještě ten chlapeček :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama