AC/DC: Ať žije rock!

17. září 2018 v 21:26 | Karin |  Čtenářský deník
Je to vůbec poprvé, co recenzuji hudební biografii nějaké kapely. Když se mi do ruky dostala kniha AC/DC: Ať žije rock, od amerického hudebního publicisty Paula Elliota, byly moje obavy, že se do knihy nezačtu, okamžitě rozptýleny.
Už od pohledu jde o graficky vymazlenou biografii plnou fotografií z koncertů, profi focení i ze zákulisí, které doplňují palcově vysázené titulky a především citáty členů kapely a dalších významných osobností pohybujících se v hudebním průmyslu. Dvě stovky fotek vyváženě doplňuje text.

AC/DC je bezesporu nejvlivnější rocková kapela všech dob. Pecky jako Highway To Hell, Hells Bells, Shoot To Thrill, T.N.T. nebo třeba Back In Black zná každý. Dosud jsem se o kapelu zajímala čistě po hudební stránce, takže kniha pro mě byla přínosem. Paul Elliott mapuje historii AC/DC od jejich vzniku v roce 1973 v australském Sydney bratry Youngovými, až po smrt Malcomla Younga loni v listopadu. Možná to bude znít jako klišé, ale kniha je čtivá v tom nejlepším slova smyslu. To, že je autor hudební publicista je znát.
"Album bylo skutečně nabité, se čtyřmi skvělými peckami, z nichž vyčnívá Thunderstruck, megahit a nejlepší věc od dob For Those About To Rock. Její úvod se skandovaným sloganem podobný tomu ze starší klasiky T.N.T. a zpěv Briana Johnsona, který, dle slov Anguse zněl, jako kdyby mu náklaďák přejel nohu, byl zárukou úspěchu... I když má úvodní skladba alba nezvykle hutný spodek, temnou sílu a zlověstné vibrace, zbytek alba jsou rutinní věci..."

Dozvíte se, kdo psal texty nejznámějších písní, kde vznikaly i co vlastně znamenají (co si budeme povídat, sex, drogy, rock a ženské inspirují AC/DC už pětačtyřicet let a občas to jsou pěkné prasečiny, jak poznamenal Brian.). Nechybí ani zhodnocení dalších dobových recenzí na právě vydaná alba, drby a povídačky ze zákulisí i citlivé zpovědi o smrti Bona, jejich prvního zpěváka.

AC/DC: Ať žije rock! je přesně taková, jaká má hudební biografie být - oslavná, inspirující, nabitá. Při čtení jsem si pouštěla alba, o kterých zrovna byla řeč a nad trefnými poznámkami členů kapely jsem se smála nahlas. Konečně jsem se dozvěděla, odkud se vzal název kapely a proč tam ten kytarista ve školní uniformě tak šíleně poskakuje. A pokud se do ní začtete taky, dozvíte se třeba i kde byl nahrán zvuk kostelního zvonu k úvodu Hells Bells nebo při které písni si Angus Young (ten šílenec v uniformě) sundává na koncertech kahoty a ukazuje zadek! AC/DC nikdy nebyli nafoukaní, nikdy se nezpronevěřili rocku a nepodřídili se tlaku zvenčí. Stali se inspirací pro desítky, stovky vznikajících kapel a psali dějiny hudby. Jsou divocí, nezkrotní a sví. Musíte je milovat! A po přečtení téhle knihy budete nejspíš pár dní krapet T.N.T. (špinaví, sprostí a necudní). Takže do toho!

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského.

Paul Elliott: AC/DC: Ať žije rock. Omega. 2018.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama