Duben 2018

Papíroví duchové (Road trip s vrahem)

24. dubna 2018 v 4:39 | Karin |  Čtenářský deník
Umíte si představit, že vyrazíte na desetidenní pouť po Texasu a jediným spolucestujícím vám bude pravděpodobný vrahvaší sestry a několika dalších dívek? Tak tuhle šílenost se rozhodla podniknout hlavní hrdinka Papírových duchů jen proto, aby se po letech dopátrala pravdy. Samozřejmě se na celou akci poctivě připravila fyzicky, psychicky, prošla výcvikem, sehnala převleky, falešné kreditky… Navíc se Carl, bývalý talentovaný fotograf a vrah (byť zproštěný viny) potýká se stařeckou demencí, a tak snad není nebezpečný. Nebo je to jen způsob, jak se vyhnout trestu? Nepůjde nakonec o život i hlavní hrdince?

Jejich společná cesta vede napříč opuštěným Texasem a záchytnými body jsou tři místa, na kterých podle hlavní hrdinky Carl spáchal své zločiny. Prostředí působí tajemně - pouště, noční silnice, opuštěné benzinové pumpy, zapadlé a špinavé hotelové pokoje. Navíc nakonec nejedou tak úplně jen ve dvou - Carlovi dělají společnost dva duchové z minulosti.
Záhadou je pro čtenáře i vypravěčka, která se raději schovává za převleky a téměř až do konce neznáme ani její jméno. Ačkoli nám dává v retrospektivních kapitolách nahlédnout do své minulosti (do dětství, neboť je velmi mladá), o jejím dospělém životě před odjezdem nevíme nic. Navíc její snaha zjistit pravdu hraničí až s chorobnou posedlostí, jak je několikrát upozorněna.

Jelikož kniha pojednává o bývalém úspěšném fotografovi, je doplněna několika tajemnými černobílými fotkami a popisy obrázků z fiktivní publikace o Carlově práci. Tyto fotografie jen podtrhují tajemnou atmosféru thrilleru. Autorka Julie Heaberlin je českým čtenářům dobře známá díky bestselleru Černooké Zuzany (všimněte si podobnosti obálek obou knih. Jsou prostě úžasné!).

Co musím vyzdvihnout, je psychologie postav. Hlavní hrdinové jsou opravdu netypičtí, jedineční. Carl se tváří jako neviňátko se zastřeným vnímáním, ale hrdinka brzy poznává, jak mu to pálí. Jejich rozhovory působí mnohdy jako hra, při které se oba ptají, a zároveň nikdo neodpovídá. Nehledě na to, jak se snaží hlavní hrdinku vytočit třeba opakováním pasáží z dokumentárních filmů. A navíc máte pocit, jakoby se celou knihu tak trochu pochechtával. Takže kdo tu má navrch? Tohle vás bude bavit! Netypický je i styl psaní (ať už je to překladem Bohuslavy Novákové, nebo originálem), jistě vás zaujme.
Kniha Papíroví duchové v mnoha ohledech nezapadá do škatulek a je především svěžím příběhem, ať už k němu přistupujete jako k detektivce nebo pořádnému road tripu napříč pískem a tichem. Je originální v mnoha ohledech a už to je důvod ji vzít do ruky a dát jí čas. Získá si vás.
Hodnocení: 95%

Velmi děkuji nakladatelství Omega za možnost si přečíst recenzní výtisk Papírových duchů. Na jejich stránkách najdete kromě anotace a recenzí i ukázku, kterou vřele doporučuji alespoň virtuálně prolistovat. Knihu pak zakoupíte u Dobrovského několika kliknutími a zítra ji máte doma.

Julia Heaberlin: Papíroví duchové. Praha, Omega, 2018.

První život (nová young adult série začala slibně)

12. dubna 2018 v 13:15 | Karin |  Čtenářský deník
Za zdmi ústavu Prynne se dějí příšerné věci - týrání, mučení, ponižování. Jednou z vězenkyň je i sedmnáctiletá Tenley, které nikdo neřekne jinak než "Desítko". Neudělala nic hrozného, jen si ještě nevybrala, do které ze dvou posmrtných říší se zapíše. Její nynější život nemá cenu ani pro její vlastní rodiče, kteří ji do ústavu nechali zavřít. První život se bere jen jako nutnost předcházející životu druhému, věčnému, ve kterém člověk existuje ve formě duše.
Na výběr má mezi dvěma silnými říšemi - Troikou (světlem, rovností, stejnými pravidly pro všechny) a Myriadem (tmou, životem s výhodami, které si zaslouží každý svou snahou). Světy si navzájem odporují a tvrdě spolu válčí. A jedním z důvodů je právě Desítka - ona totiž není úplně obyčejná dívka. A poslové z říší udělají cokoli, aby ji získali na svoji stranu.

Kniha je členěna na kapitoly, v jejichž podnázvu najdete vždy jedno z pravidel Troiky nebo Myriadu. Snad abyste si mohli sami vybrat, která říše by se vám zamlouvala víc. Autorka zkonstruovala říše i přes jejich vzájemnou odlišnost natolik dobře, že budete také na vážkách. Navíc i dva pohlední poslové usilující o Desítčin hlas/duši (nebo jim jde opravdu i o její srdce?), vám zamotají hlavu. Kdo mluví pravdu? Komu může Desítka věřit? Co všechno je jí zamlčováno? Každou chvíli ji může někdo bodnout do zad a ona skončí v říši Mnoha konců, kde jí čeká jen věčné utrpení a bolest.

Zpočátku se mi kniha zdála zbytečně moc rozvleklá - nekonečné dialogy o možnostech Troiky a Myriadu. Po sto stranách přišla akce, nebezpečí, napětí, manipulace, nejistota... A najednou to bylo skvělé čtení! Poslové z druhého života jakoby byli andělé, čímž dostává kniha hlubší rozměr odkazující k Bibli (o čemž je na konci knihy zajímavý rozhovor s autorkou). Dva kluci usilující o Desítčinu duši ji nejprve úžasně štvou, a pak se jí chtě nechtě dostávají pod kůži, i když vůbec neví, jestli jim může věřit. Desítka byla skvělá! Vážně mě bavily její vnitřní monology i drsné vystupování. A to, že pubertálně vzdychala nad Killianem - no a? Dělaly to všechny včetně mě!

Kniha nepůsobí prvoplánově, všechno do sebe krásně zapadá a především je to originální téma! Samozřejmě, každý kdo četl alespoň Hunger games a Divergenci, může namítnout, že se jim kniha v lecčem podobá, ale jde spíš o dodržení žánrových struktur. A pokud si z nich něco bere, tak jen to nejlepší. A navíc má velmi zdařilou obálku - budete s knihou vypadat krásně. Pokud vám jméno autorky zní povědomě, je to proto, že stvořila bestsellerovou sérii Alenka v říši zombií.

První život je nutností pro všechny milovníky young adult žánru. Je to první kniha slibně začínající série zkušené autorky. Snad se brzy dočkáme pokračování.
Hodnocení: 90%

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku a za průběžné zásobování skvělým čtením. Více o knize se dočtete na webu knih Omega, kde najdete i ukázku k nahlédnutí. Knihu s dobrou slevou zakoupíte na stránkách knih Dobrovský.
Gena Showalter: První život. Praha, Omega, 2018.

Skrytá píseň (rockový román se sountrackem)

4. dubna 2018 v 14:16 | Karin |  Čtenářský deník
Nirvana - Rape me

Jmenuje se Nika Lukina, pochází z Ruska, studuje vysokou školu v Londýně. Před téměř deseti lety ztratila během několika měsíců matku i sestru. Matka zemřela. Starší sestra jménem Jen se najednou přestala ozývat a už o ní nikdo z rodiny neslyšel. Policie byla bezradná. Ztracená dívka mohla mít nehodu, stát se obětí únosu, nebo hůř. Ale taky mohla prostě jen utéct. Vždycky byla trochu do větru, nezkrotná rebelka. Než Jen zmizela, psaly si s Nikou na facebooku zprávy o tom, co je nového. A přestože sestry dělil věkový rozdíl i kilometry, spojovala je skutečná vášeň pro rockovou hudbu. Nika na sestru téměř zapomněla, než náhodou narazila na internetu na záznam z velkého hudebního festivalu, na kterém je její ztracená sestra. Rozhodne se přijít celé věci na kloub. Ale má vůbec šanci vyřešit dávno zapomenutý případ?

Román je napsán velmi osvěžujícím způsobem - formou datovaných facebookových zpráv (omezených délkou), které píše Nika sestře. Pokaždé na začátku uvádí, jakou píseň při psaní právě poslouchá (takže srdce fanouška rock'n'rollu pokaždé zaplesá. Určitě si je pusťte při čtení taky.). A zpráva zůstává Jen nepřečtena. Je to něco jako dopisování s duchem.
Nika jako vypravěčka působí důvěryhodně (ne jako ta hrozná Dívka ve vlaku) a čtenář sleduje přerod "hodné holky" v pěknou dračici, která pije alkohol, potuluje se po barech, spí s frontmanem kapely, setkává se s hudebníky a sleduje svět za oponou, kde se fetuje, pije, sexuje, ničí, pálí, ke rvačce nikdy není daleko… jo, tohle je ten pravej rokenrol! Kniha má šťávu a zároveň občas jakoby vás obklopil melancholickej cigaretovej kouř a vy jste někde z koutku koukali na svět se sluchátky na uších, ve kterých vám zní nějakej ten emo song od My chemical romance, který jsou prostě boží, i když si to kolem vás lidi nemyslej.

Líbila se mi ta propojenost napříč časem, když Nika navštěvovala stejná místa a střetávala s totožnými lidmi, které za sebou zanechala její sestra. Bylo úžasné čelit všem těm šokujícím odhalením a tajemstvím. A bylo vážně úžasné se probudit vedle zpěváka z rockové kapely, i když měl své vlastní démony. To už k té hudební branži nějak patří.

Abych to shrnula: Skrytá píseň má všechno, co má mít kvalitně napsaný rokenrolový příběh s prvky thrilleru. Navíc je nadupaný hudebními odkazy, které ale nepůsobí na čtenáře rušivě. Nesnaží se poučovat, tady je to o čisté lásce k hudbě.
"A není to jen o lásce nebo nenávisti k nějaký kapele. Je to celkem jednoduchý: buď to kapely mají, nebo ne, ten nevysvětlitelný dotek neskrývaných emocí, tu podvědomou pravdivost. Nemusí být hlasité, aby to byla pravda, ani nemusí mít kytaru. Existují kapely, který nemůžu absolutně vystát, a přesto chápu, že jsou důležitý a že to, co říkají, je pravda. A není to ani o popularitě. Je to o upřímnosti."

Obálka skvěle dokresluje atmosféru románu a ve výloze zaujme.
Jediné, co by jí prospělo, je ještě jedna korektura (jen namátkou: frontman rozpadlé kapely My chemical romance byl vždycky Gerard Way, nikoli Jerard. Tohle mě vyloženě fyzicky zabolelo. Nemluvě o "tiskařských šotcích", co tu a tam sežrali nějaké to písmenko. Ale čert to vem. Rokenrol je o svobodě! Pustím si něco od The Wombats a s chutí si Skrytou píseň přečtu znovu! A jestli umíte vyjmenovat alespoň jednu písničku od Guns'n'Roses, je to kniha i pro vás.

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega, ve kterém u nás v poslední době vycházejí skvělé zahraniční novinky. Skrytou píseň zakoupíte kliknutím sem. Neváhejte!
Valentina Nazarova: Skrytá píseň. Praha, Omega, 2018.