Září 2017

Tíha

26. září 2017 v 21:23 | Karin |  Sebedestruktivní pochody
A teď se ztrácím já
Z mlhy zrozená
Ta tíha
Tíha žití
Dusí

Nerozumíš,nevíš, neslyšíš.
Jsme to vůbec ještě
MY?
Chci pít
Zas vodu studánek
(tvých očí fernetových)

Objímat, hladit
Z rukou ti číst

A ne jen bolest, smutek
Vztek
Tíha
Mizím protože chci
Mizím a nikdo mě nehledá

Uvnitř mé hlavy: Každý je zajímavý, když se na něj díváš dostatečně dlouho.

26. září 2017 v 13:15 | Karin |  Čtenářský deník

Alex je nucena v maturitním ročníku přestoupit na jinou školu. Už to je pro mnohého teenagera katastrofa. Natož pak pro někoho, kdo trpí schizofrenií, a tak je prostě divný. "Někdy mám pocit, že lidé považují realitu za samozřejmost." Pro Alex jsou samozřejmostí halucinace a jen díky fotoaparátu je schopná po čase rozlišit, co je skutečné a co ne. A moc dobře ví, že pokud nezvládne další školní rok, rodiče jí pošlou do léčebny.
Unitř mé hlavy je young adult knížka, takže pro odrostlého čtenáře trochu oddechovka, ale naštěstí ne ta typická. Samozřejmě se nelze vyhnout klasickému školnímu prostředí, typickým hrdinům (šprt otloukánek, drsný frajer, včelí královna…) ani zamilovanému rozervanectví hlavní hrdinky (Je to kretén... Proč se mi tak chce ho políbit?) a pátrání na vlastní pěst po příčině všeho zla... Hašteření mezi Alex a Milesem (který jako by z oka vypadl nějakému Jamesi Deanovi) je zábavné a navíc mají ústřední postavy hloubku. Nejsou to jen figurky, což okamžitě knize přidalo další hvězdičku.
Téma duševní choroby je nosné, i když jsem čekala, že to bude "drsnější". Její problémy spíš dotvářejí pozadí a mnohdy jsou dost suše konstatovány (při snídani hrdinka buď hledá, nebo nehledá v jídle štěnice a na střeše školy stojí "muži v černém"). Jindy je to o něco zajímavější - třeba pokus pustit z akvária uvězněné humry. Po dvou třetinách knihy jsem bojovala s nutkáním ji odložit, neboť se zdálo, že vyprávění už nikam nesměřuje. Naštěstí jsem to neudělala a vy to taky nedělejte! Poslední třetina totiž přináší mnoho překvapení, akce, zvratů a konečně i jakousi hořkost a bolest! Nemůžu se ubránit pocitu, že mi v lecčem připomíná knihy Johna Greena (zejména Hledání Aljašky a jeho povídku v knize Sněží, sněží…).
Uvnitř mé hlavy je debutovým románem mladé americké studentky a já doufám, že brzy bude přeložena i její další kniha Eliza and Her Monsters. Zdařená je i obálka evokující nějaké tajemno, jiný pohled na svět. Kniha má co nabídnout a doporučila bych ji asi spíš čtenářkám, už proto, že vypravěčkou je náctiletá slečna.
"Každý je zajímavý, když se na něj díváš dostatečně dlouho." (A to platí i pro tuto knihu).
Hodnotím ji čtyřmi hvězdičkami ****.
Francesca Zappia: Uvnitř mé hlavy. Euromedia, Praha, 2016. Edice Yoli. Překlad Simona Klára Kučerová.

Ta přede mnou

22. září 2017 v 13:51 | Karin
Rozhodla jsem se vás trošku navnadit: podařilo se mi vyhrát soutěž od Ikaru - úžasně fotogenickou knižní novinku Ta přede mnou. Kdo jen trochu sleduje dění, jistě si povšiml množících se nadšených recenzí. Podle všeho by kniha měla být hitem tohoto podzimu.

Anotace slibuje příběh dvou žen - Emmy a Jane, které propojuje tajemný dům na Folgate Street, který nesmazatelně poznamená a ovlivní své nájemníky. Knihy o strašidelných domech a psychohrát, to je můj šálek kávy. Kapitoly jsou krátké, střídají se v nich příběhy dvou hlavních hrdinek (podobně jako třeba v bestselleru Dívka ve vlaku).
Na recenzi se můžete těšit v brzké době. Věřím, že se mi kniha bude moc líbit.
(A podle čeho knihy vybíráte vy? Jak moc dáte na doporučení od knihkupců nebo kamarádů?

Akce v BETĚ na Kingovky!

20. září 2017 v 10:24 | Karin
Milí příznivci Stephena Kinga teď mají o důvod víc k radosti. Nejen, že už si lze předobjednat dlouho očekávanou novinku DANSE MACABRE, teoretickou knihu z pera Mistra pojednávající o kulturním fenoménu hororu (vychází 13. října 2017), ale vzhledem k zítřejším 70. narozeninám Stephena Kinga, jsou všechny jeho knihy od 20. do 22. září k dostání na eshopu BETY s 25% slevou! Takže jestli vám chybí nějaký kousek do sbírky, neváhejte!

Máte rádi knihy Stephena Kinga? Jaká je vaše nejoblíbenější? A kolik knih už máte ve sbírce? Pochlubte se :)

Dobré ráno, dobrý den

19. září 2017 v 14:50 | Karin |  Téma týdne
Základní otázka:
Proč ráno vstát z postele?
Bylo: Protože musím být za chvíli ve škole! (A chodím pěšky. A ráda. V kouzelné Olomouci.)
Bylo: Protože musím být za chvíli v práci! (A budou peníze! A budou knihy! A já budu vonět po knihách a schovávat se s Vendulkou ve skladu!)
Bylo (o prázdninách a pak s pupkem): Protože se těším na šálek kafe, u kterého si hodím nohy na stůl, otevřu knížku a vklidu zahájím den?
Teď: Protože mé drahé malé potomstvo vstává. Leze po posteli, brouká. Leze mi po nohách. Shazuje knížky. Leze mi po hlavě. Jestli nevstanu, vytahá z krabičky všechny kapesníky...
Budeme snídat. A kafe bude studené. Místo knížky bude Spongebob a po snídani se musí zamést půlka kuchyně ;-).
A pak se jde ven. Motivace? Panenka bude tak dlouho kňučet, dokud mi nepukne hlava, nebo jí neobuju boty. Teď chodíme sbírat kaštany pro prasátka. A samozřejmě koukat na pejsky. Protože s pejsky je život tak krásný!

Vstávám pro úsměv. Vstávám pro to slovo: "máma". A užívám si každý den :-)
A co vaše rána?

TO (2017)

17. září 2017 v 16:09 | Karin |  Stephen King
Viděla jsem. Slyšla jsem. A pořádně se bála.

Když se mě doma ptali, jaké to bylo, první co mě napadlo, bylo: strašný. Ale v tom nejlepším slova smyslu!
Naprosto chápu, proč je teď nutností TO vidět!
Tvůrci se drželi knihy a díky bohu za to. To dělá z filmu konečně horor s dobrým příběhem a hlubokou myšlenkou - konfliktem mezi dětstvím a dospělostí. Bylo tam neskutečné množství lekaček podpořené dětivou hudbou a jo, já jsem se hodně bála! A zakrývala jsem si oči! A chtěla jsem asi za dvacet minut jít domů! Ale vydržela jsem.

To, kapitola první, mapuje první setkání šesti kluků a jedné dívky se strašlivým klaunem Pennywisem (a nejenom jím) během léta (v knize je to léto roku 1958, ve filmu je výrazný posun až do roku 1989). Dětští hrdinové jsou úžasné, oblíbíte si každého z nich a budete jim fandit.
Prostě skvělá adaptace. Ale na pokračování, které bude mapovat dospělost hlavních hrdinů (o 27 let později) a jejich druhé střetnutí s klaunem, už nepůjdu. Nemám na to tu odvahu...

Mr. Mercedes

16. září 2017 v 9:06 | Karin |  Stephen King
A je tu další článek o adaptaci knihy Stephena Kinga. Ten poprask kolem filmového trháku TO, který s přehledem pokořil rekordy v tržbách za první den i víkend, jistě nikomu neunikl, ať už jste fanda nebo ne.

Mr. Mercedes je miniseriál o deseti dílech (k dnešnímu dni 16. 9. 2017), jich bylo odvysíláno pět. Hodnocení na čsfd 81% je směrodatné, neboť tohle se povedlo!
Ukazuje se, že pokud se scénáristé a režiséři drží předloh, funguje to.
V hlavních rolích vynikají mně dosud neznámí herci: Harry Treadway jako mercedesový vrah Brady a naprosto dokonalý Brendan Gleeson jako detektiv ve výslužbě Bill Hodges. Seriál by měl mapovat první knihu z třídílné detektivní série a jestli v podobném tempu půjde dál, rozhodně fandím nápadu, aby zfilmovali i další dvě knihy (Právo nálezce a Konec hlídky).
Nejsem odborník na hodnocení seriálů a navíc ještě není hotovo, a tak vám doporučím jediné: zkuste mrknout na první dvě epizody a uvidíte. To teda uvidíte!
Moje recenze na knihu je k přečtení zde.

Výsledek obrázku pro mr mercedes

Rande naslepo - nikdy nic nevzdávej!

13. září 2017 v 19:09 | Karin |  Čtenářský deník
Úžasně motivační autobiografie

Z titulu i obálky by ledaskdo odvodil, že se jedná o nějaký romanticko komediální příběh. Chyba lávky. Je nám podán beletrizovanou formou život neobyčejného člověka, který si několikrát sáhl až na dno a nikdy to nevzdal.
V patnácti letech téměř přišel o zrak a byl nucen se vypořádat s faktem, že s ním společnost jedná jako s hendikepovaným. Mohl sehnout záda a vzdát to, pracovat někde v chráněné dílně a žít prostinký život. On se ale rozhodl bojovat.
Umíte si představit, že prostíráte stůl a nevidíte? Saliya neustále zdůrazňuje, že nestojí o lítost, a proto o svém postižení neřekl zaměstnavatelům. A to si pište, že s ním nikdo v rukavičkách nejednal. S pomocí dobrých lidí i slepec může pracovat v hotelu a chodit po městě bez bílé hole.

Prolínají se zde kapitoly ze současnosti, kdy je Saliya šéfem úspěšné firmy a mentorem, a kapitoly mapující retrospektivně dětství i karierní začátky, vzlety, pády i další boj, tentokrát s rakovinou. V knize nejsou ani stopy po stížnostech nebo lítosti. Autor je smířen sám se sebou a dovede se vybičovat k maximálním výkonům.
"Daleko důležitější, než se ptát 'proč já?' mi připadá jiná otázka: Může mi taková choroba poskytnout nějaké nové možnosti a příležitosti?"
Čtenář zajisté ocení motivační výroky a sám si uvědomí, že hranice si v životě stanovujeme jen my samy a zbytečně nízko. Jak se říká: když se chce, všechno jde!
"Nechtěl jsem si ale nic vyčítat, stejně jako jsem nechtěl měnit své zásady. To by totiž znamenalo, že bych zapřel sám sebe." […]
Rande naslepo vás zajisté upoutá čtivou formou a zprostředkovaným neobyčejným životním osudem. Knihu bych doporučila všem, kteří mají strach zkusit chtít od života trochu víc. A vlastně všem lidem, aby věděli, jak se zachovat, když je na ulici náhodou osloví člověk s vadou zraku. Po dočtení si uvědomíte, kolik úžasných věcí mineme jen proto, že je pro nás zrak primárním smyslem k poznání světa. A pochopíme, že po každé zimě musí přijít léto.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde také knihu zakoupíte. S 20% slevou knihu koupíte na eshopu Knihy Dobrovský.

A pokud by vám kniha nestačila, světlo světa spatřil úspěšný stejnojmenný film.
Saliya Kahawatte: Rande naslepo. Knihy Dobrovský, edice Knihy Omega, Praha, 2017. Překlad David Jirsa.

Kdo jinému jámu kopá - ztřeštěná detektivka

12. září 2017 v 8:28 | Karin |  Čtenářský deník
Když se mladá malířka Josefína přestěhuje z Prahy k sestře do středočeského městečka Brod, vůbec netuší, že se rozhodně nebude nudit. Tentokrát poklidný život v městečku rozhýbe smrt učitelky Aleny. A podezření padá i na Josefínu. To by se jí ale nesmělo přezdívat slečna Marplová po česku. Rozhodne se pátrat na vlastní pěst a mnohdy se ne všechno vyvede dle jejích představ. Navíc se bude muset vypořádat se svou pedantskou sestrou i sympatickým exmilencem komisařem Tvrdíkem (jiskří to mezi nimi parádně).
Kdo jinému jámu kopá je oddechová česká humorná detektivka vhodná do jakéhokoli počasí (v tomhle šedém nečase mi ukrátila den mnohem líp než kdejaká ponurá severská krimi). Rejfové kombinace detektivky a románu pro ženy perfektně funguje a není to ani hloupé ani nudné. Hlavní hrdinka je ztřeštěná, ale ne trapná a celou knihu provází ženská opravdovost. Upřímně, při vnitřních monolozích Josefiny jsem mnohdy se smíchem pokyvovala hlavou.
Nahnula se více přes okraj kašny. "Jedna, dva, sedm, dvanáct, dvacet dva…" počítala. Kdyby jí to každý večer dalo třicet korun… Krát třicet… Devět stovek měsíčně. Neměla by ani na jídlo. Holt bude muset chodit do práce.

Hlavní hrdinka je nosným pilířem knihy a svou originalitou předčí snad i Bridget Jonesovou, se kterou by si jistě rozuměla.
Marie Rejfová má na svém kontě již dobrodružnou sérii pro mládež s názvem Čarověník. Série o svérázné hrdince Josefíně Divíškové byla letos uvedena humornou detektivní novelou Kdo má pod čepicí. Kdo si sérii o Josefíně Divíškové oblíbil, už 29. 11. 2017 se může těšit na třetí díl, tentokrát s názvem Komu straší ve věži. Určitě sledujte webové stránky nakladatelství Mystery Press, ať vám novinka neunikne.

Knihu bych doporučila všem čtenářům bez rozdílu věku i pohlaví, kteří se rádi pobaví a u čtení si oddechnou.

Hodnotím bez zaváhání pěti hvězdičkami.
*****

Marie Rejfová: Kdo jinému jámu kopá. Mystery Press, Praha, 2017. 272 stran.

Na co se ještě letos můžeme těšit, se dočtete v edičním plánu nakladatelství Mystery Press na podzim a zimu zde.
Za poskytnutí recenzního e booku děkuji nakladatelství Mystery Press. Knihu s krásnou slevou zakoupíte přímo na jejich webových stránkách zde.

Film Temná věž - ne, raději knihu

2. září 2017 v 22:03 | Karin |  Stephen King
Nejprve vás musím upozornit, že jsem čtenář, fanoušek Temné věže. Byla jsem jí políbena a uchvácena, strhnuta. Tudíž nejsem nezaujatá a jsem znalá. Nevyrůstala jsem na Venuši a tudíž mi už před návštěvou kina bylo jasné, že film nemůže být stejně dobrý jako kniha, natož knižní sága. O tom, že by snad mohl být lepší, jsem neuvažovala ani vteřinu.
Ale netušila jsem, jak až moc to jde za velký prachy zbabrat.
Kdybych neznala tvorbu Stephena Kinga (a v životě neviděla moc dobře natočených filmů), asi bych si to užila. Tohle byla jednohubka a navíc skoro bez chuti.
Jsem optimista, a tak jsem po pár minutách přestala uvažovat stylem "tohle bylo jinak" a "adaptaci" Temné věže brala jako její rozšíření. Chyba.
Nebudu vás nudit výčtem toho, co všechno bylo v knize jinak, ale neodpustím si to nejdůležitější: Pistolník Roland není posedlý pomstou Muži v černém, ale touží najít Temnou věž! Celou dobu k ní putuje! A ona je obklopena rudými růžemi (jak to mohlo být díky filmovým efektům krásné)...
Nebudu vás nudit výčtem toho, co tvůrci osekali na tu nejzákladnější myšlenku a jak film nepůsobí mysticky, fantaskně, ale jako plytká akční honička napříč dvěma světy.
Děj se soustředí na klučinu (osvíceného) Jakea z našeho Klíčového světa, který je sužován vidinami hrůzy páchající Mužem v černém. To byla dobrá myšlenka, která funguje. Ale smutné je, že mu pak pistolník tak trochu hraje druhé housle a nemá prostor se ukázat.
Co se mi líbilo? Představitel Jakea - sympatický, uvěřitelný, talentovaný. McConaughey byl skvělý Muž v černém, tomu jsem tleskala. K tomu, že pistolníka, který má vypadat jako Clint Eastwood, hraje černoch, se vyjadřovat nebudu. Měl hezký kostým. Ale to mu moc nepomohlo. Odrecituje si svoje, ale chybí mu srdce.
Závěr? Vměstnat takhle komplexní a rozhodně geniální knižní ságu do 90 minut je holé šílenství a nechápu, jak na to mohl King kývnout. Je to jakoby chtěli vměstnat Martinovu Píseň ledu a ohně do hodinky a půl. Na druhou stranu, ti kteří nečetli, si třeba díky filmu po knize sáhnou a budou příjemně překvapeni. I já jsem znovu s láskou otevřela Pistolníka.Související obrázek

Rozhovor se Stephenem Kingem o novém filmu TO

1. září 2017 v 22:56 | Karin |  Stephen King
Za pár dní má premiéru nejnovější filmové zpracování jedné z nejděsivějších knih, které kdy byly napsány - TO od Stephena Kinga. Jen těžko byste hledali někoho, kdo nezná alespoň obrázek děsivého klauna Pennywise. Knihu podle autora čtlo až sedm milionu lidí!
V rozhovoru se Stephen King rozpovídal nejen o nejnovějším filmu, ale i o dalších chystaných projektech.
Interview naleznete na stránkách nakladatelství BETA: http://www.knihybeta.cz/clanky-exkluzivni-rozhovor-se-stephenem-kingem.html

(A co nevidět vám sepíšu dojmy z filmového zpracování Temné věže. Už jste ji taky viděli? A co na ni říkáte?)