Srpen 2017

Stephen King: Colorado Kid

27. srpna 2017 v 10:18 | Karin |  Čtenářský deník
Kniha plná možná

Tentokrát (tady by se hodilo spíše onehdy v roce 2005, kdy kniha v Americe vyšla) brnkl mistr na jinou strunu a místo obsáhlého románu plného detailů nám předhodil novelku na jedno letní odpoledne u vody.
Celá kniha je koncipována především jako vyprávění dvou starých novinářů o pětadvacet let starém případu, který zahýbal jejich malým ostrovním světem a dodnes nejen, že nebyl vyřešen, ale nedá jim spát. Navíc si uvědomují, že už se odpovědi nemusí dočkat. S nimi sedí studentka žurnalistiky, jež do celého případu okolo Colorado Kida zasvěcují (a zároveň ji zkouší).
Čtenář je tedy se stážistkou na stejné lodi a postupně odkrývá tajemný příběh plný možná. Co se před čtvrt stoletím stalo muži, jehož tělo našli sedět na pláži u odpadkového koše bez dokladů, bez identity?

Milí staříkové s vlídnýma očima působí trochu jako pohádkoví dědečci. Rozhodně jsou zábavní a vzhledem k jejich dlouholetému přátelství se skvěle ve vyprávění doplňují. Mladá studentka k nim samozřejmě obdivně vzhlíží, ale pro čtenáře už tak zajímavá není.

Jestli mám něco vyzdvihnout, je to v první řadě obálka. Třeba mě za to kamenujte, ale je prostě slušivá a člověka zaujme. S obsahem už to tak slavné bohužel není. King je samozřejmě král všech králů, mistr nad mistry, kterému to prostě píše a umí vás vtáhnout do krásy vyprávění a nakonec, když vás opustí, jen obdivně zíráte. Tentokrát vás na konci spíš pustí z výšky a nechá vás si odřít kolena. Ale to mi vůbec nevadilo! Ne každá hádanka má řešení.
"Hlavní články jsou dobré příběhy, protože už skončily."
"Přesně tak!" vykřikl Vince a rozzářil se. Vymrštil ruce do vzduchu jako kazatel uzdravující chromého. "Mají řešení! Mají závěr! Ale mají příběhy začátek, prostředek a konec i ve skutečném životě, Stephanie? Co vám napovídají zkušenosti?" (Stephen King: Colorado Kid. Str. 171-172).
A po dočtení, pokud jste četli pozorně, vás budou před spaním v hlavě rušit otázky okolo Colorado Kida. Bohužel ten hlásek šeptající: "Tak schválně, co myslíš? Jak se to stalo? Proč?", poměrně brzy utichne. Mám pocit, že kdyby Colorado Kid vyšel v nějakém větším povídkovém souboru, zapadl by mezi ostatní a určitě bych si našla jiného favorita. Scházelo mu napětí, akce, šokující pointa. Tady šlo čistě o radost z vyprávění a naslouchání. A jako vždy se o výslednou podobu jistě zasloužily kouzelné prsty překladatelky Lindy Bartoškové.

Knihu bych doporučila Kingovým fanouškům, kteří už mají načteno. Colorado Kid není tak dobrý jako Lunapark a už vůbec ne tak dobrý jako třeba Mlha nebo Osvícení. Ale fanoušci zhltnou cokoli nového tak jako já, mlsně se olíznou a zvolají: "Ještě!". A vy, které King ještě nezískal na svoji stranu, zkuste si nejdřív přečíst něco výše zmíněného.

Stephen King: Colorado Kid. Pavel Dobrovský - BETA s.r.o., Praha, 2017.
Recenze také publikována v literární kavárně na Buxu se svolením autora. Link: http://kavarna.bux.cz/detail/ctenarska-recenze-stephen-king-colorado-kid?type=%C4%8Cten%C3%A1%C5%99sk%C3%A9+recenze

Jen pohodil vlasy a šel. Je neděle.

20. srpna 2017 v 13:44 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Princi.
Je neděle.
A tys neviděl?

Rudovlasou bestii a krásku
mezi zrnky písku
mezi panely
v troše slunce se koupajíc.

A pronásledovaly tě.
Než došla jim odvaha.
Ty tenisky by poznala kdekoli,
Ta bestie.

Kdes nechal koně?
Zlobí tě?
Dobrý den.
Stačilo by.

Co bylo, bylo.
Nový je den.
Jiná, jiná je teď tvůj sen.
Jiná nosí sedmikrásky.

A stejně se neohlíd.
Pohodil vlasy a dál šel.
Nezná, zapomněl?
Neviděl?

Lék na smutek

19. srpna 2017 v 16:32 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
V mém světě znají lék na smutek
Princi prokletý
polož se do trávy mezi sedmikrásek květy
mezi jejich hlavičky
jež hladí
a vpleť si je do vlasů -
bělostnou krásu.

Zavři oči.
A žasni.

Nech motýla usednout do dlaně.
Ač křídla křehká jsou
všechen bol odnesou
do země nepoznané.


Mně už také nikdo nenosí sedmikrásky,

a smutek víle občas křídla trhá, drásá,

však na svět přivedla jsem plod pravé lásky,

dcera - života mého spása... spící krása.

Sweet little prince...

17. srpna 2017 v 17:53 | Karin
Sweet, sweet little prince...
Vážně?

Jezdíš na svém koni,
kolem dětských hřišť?
A nakukuješ skrze mříže
do úplně jiných světů?

Kde už od rána ozvývá se smích,
kde sedmikrásky líbají na dobrou noc
horká čela vonící heřmánkem.
Kde už není SAMA.

Proč?
Srdce mi bije, tluče, klusá, volá.
Pojď sem!
Běž!

Byl jsi to ty, či to byl klam?
Malého prince vždycky poznám...
A včera listovala jsem
podepsaným Ajvazem.

Víš.
Odepiš.
Múzo ztracená.
Prokletá.

Výsledek obrázku pro sweet little prince dark