Ve fialovém poupěti pažitky

6. května 2017 v 9:59 | Karin |  Téma týdne
Je večer, máj, lásky čas. Dítko si dává poslední večerní siestu, aby mohlo ještě tři hodinky pobýhat, výskat, smát se. Mám chvíli na to, abych si udělala večeři. Rozmazlila se. Jdu na zahrádku pro pažitku na chleba s tvarohem. Výsledek obrázku pro pažitkaVykoupat malou, namazat, dát jí večeři, osprchovat se, natočit mámě hlavu, umýt nádobí. Kouknout na Ohnivý kuře, u toho se navečeřet, zabavit malou, uspat, uložit... Jen ať se zase v noci nebudí každou hodinu... Musím jí hodně nakrmit...
Už dřepím u zelenajícího se záhonku. A najednou se nadechnu. Konečně zastavím. Je šest večer a takové teplo. Vzduch už voní počátkem léta, i když vítr ještě studí. Slunce hladí. Slastný pocit. To ticho.
Výdech. Načervenalé nebe, rozfoukané mraky jako vlasy večernice. Hledám první hvězdu. Konečky prstů pohladím stébla pažitky. Bude kvést, vyčuhují z ní růžová poupata. Pohupují se. Smějí. Jako děti.
Je mi krásně. Ten mír, klid. Srdce tluče jen pro ten kratičký okamžik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis | Web | 18. května 2017 v 8:55 | Reagovat

Moc hezky a procítěně napsané, takové milé jarní pohlazení po duši...

2 Victoria | Web | 31. května 2017 v 13:41 | Reagovat

Krásné a kouzelné. Jde vidět, že jsi šťastná. Moc ti to přeju :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama