Recenze: Suburra (Řím, hlavní město mafie)

3. dubna 2017 v 14:23 | Karin |  Čtenářský deník

Řím, hlavní město mafie

****

Carlo Bonini, Giancarlo De Cataldo: Suburra. Dobrovský s.r.o., Praha, 2017. Překlad Petra Najmanová.

Ústředním motivem mafiánského příběhu ze současného Říma je získání pozemků pro vybudování italského "Las Vegas", samozřejmě pozemky chtějí pro sebe ti, kdo ve městě tahají za nitky - tedy čelní představitelé gangů. Mafie natahuje prsty všude, od obyčejných lidí, kterým půjčuje peníze a pak je zpět vymáhá drastickými způsoby, po nejvyšší politiky. Mafie má moc, styky, peníze. A co se nedá koupit, to si umí vynutit násilím, bohužel mnohdy na nevinných lidech. O moc se dělí tři gangy - nejstarší a nejváženější, v jehož čele stojí Samuraj (ten se snaží zbytečně neprolévat krev a k dosažení svých cílů využívá raději moci peněz a vlivu). Cikánský gang Anacletiů, který naopak touží po krvi a pomstě a nejmladší klan ovládající předměstí Ostia veden mladým Číslem 8. Ukazuje se, že mírové vztahy mezi gangstery jsou velmi křehké a stačí jedna nepovedená aférka úplatného politika, aby došlo ke krvavé válce.
"Samurajovi bylo dvaapadesát, byl vysoký s hodně krátkými šedými vlasy. Oblékal se vždy se střídmou elegancí, jeho oblíbená barva byla černá. Rád nosil pod saky značky Kiton strečová trika, která zdůrazňovala pevné a přirozené svaly. Nešňupal koks, nekouřil cigarety a jen při výjimečných příležitostech si dopřál na prst čisté sladové whisky.
Samuraj nebyl otrokem ničeho a nikoho.
Samuraj nebyl pod kontrolou ničeho a nikoho.
Byl to on, kdo kontroloval všechno. Byl to boss."1
Příběh je rámcově uzavřen - je popsáno sedm dní (a nocí) v ulicích Říma. Román nemá hlavního hrdinu, nebo klan, z jehož pohledu by byly události líčeny. Autoři se nebáli příběh bohatě zalidnit, čímž poněkud ztížili situaci čtenářům, kteří se musí v záplavě postav zorientovat. Sama jsem několikrát listovala zpět, abych si připomněla, ke kterému klanu onen hrdina patří. Už proto nejde jen o odpočinkové čtení, ale je vyžadováno plné nasazení. A stojí to za to. Charaktery nejsou jen černobílé, i taková šlapka má své sny, jsou nastíněny její vnitřní pohnutky, myšlenky. A policejní plukovník nemusí mít minulost bez poskvrny. Oproti filmovému zpracování, v knize mají místo i kladnější hrdinové (policisté Marco, Alba, Brandolini, aktivistka Alice).
Kniha je napínavá. Tomu dopomáhají dialogy (samozřejmě v duchu gangsterek, tak to má být). Nechybí ani to, co milovníci žánru potřebují - svět podsvětí je plný násilí, sexu, peněz a drog. Mafie se neštítí ničeho, a tak budete svědky mučení, vražd, přepadení, honiček, upalování… A křehkým povahám, ke kterým se teď počítám, to ne vždycky bude dělat dobře.
Autoři románu nejsou ve světě literatury nováčky, na svém kontě mají oba už několik knih, které však v češtině doposud nevyšly. Suburra je jejich první spoluprací. Nabízí se otázka, nakolik se v románu odráží současná situace v Římě (děj se odehrává v roce 2011 v době pádu vlády Silvia Berlusconiho).
Suburra je často srovnávaná s Kmotrem Maria Puza (mimochodem, věděli jste, že ten je třetí nejlépe hodnocenou knihou v žebříčku Databáze knih?!). I já jsem milovníkem populárních příběhů o bossovi všech bossů Donu Corleonovi, a proto musím konstatovat, že Suburra se s touto klasikou srovnat nedá. Knihu si užijí milovníci akčních filmů i ti, kteří rádi proniknou do tajů světa podsvětí a popřemýšlí o tom, kdo vlastně vládne dnešní společnosti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete zakoupit zde:



[1] S. 70.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama