Kniha takzvaná putovní

15. listopadu 2016 v 20:01 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Vy knihomolové to určitě znáte - jedna pořádně tlustá kniha leží na nočním stolku, připravená na večerní společné chvíle při rozsvícené lampičce, nebo u odpoledního šálku čaje (obzvlášť v tomhle zimním počasí); a druhá, podstatně tenčí, je neodmyslitelnou součástí batohu nebo kabelky. A jsou i mistři, kteří rozečtených knih mají najednou ještě víc a ty se jim povalují různě po bytě.
Na základní škole jsem si půjčovala hromady knížek z knihovny a tajně si čítávala pod lavicí i během přestávek. Na střední mi nejlepší kamarádka knížky schovávala, abych se s ní o přestávce bavila a neměla pořád nos zanořený mezi stránky. Během vysokoškolského studia při hodinové cestě autobusem z Brna do Olomouce do školy jsem hltala cestovní knihy (obvykle to byla povinná četba ke zkoušce), pokračovala v nich i při jízdě tramvají a občas, když to bylo hodně napínavé, i při chůzi ze zastávky domů. Později jsem si svoji putovní knihu nosila do práce, aby mi udělala radost během obědové půlhodinky. To byl nejpříjemnější způsob, jak se odreagovat.
A teď? Před porodem jsem si koupila v Levných knihách oddechové čtení - Láska v Provenci. Během těhotenství jsem si hodně oblíbila beletrizované cestopisy z italského prostředí (především Frances Mayesovou vyprávějící o životě v Toskánsku), protože jsem se skoro nikam nedostala. Takže cestování se odehrávalo prostřednictvím knih. A teď zpět k tomu, co jsem načala - Lásku v Provenci jsem si zabalila do tašky do porodnice s tím, že si pak budu číst, když bude miminko spát. Naivní představa. Mnohem lepší bylo pozorovat miminko jak spí, vážit ho, krmit, vozit na sesternu a samozřejmě být v kontaktu s přáteli na sociálních sítích a přijímat gratulace. Doma kniha putovala do knihovny.
Máma si musí na čtení najít čas a jak dítko roste, je příležitostí víc a víc. Naposledy jsem četla povídky A. E. Poa, byla to taková mňamka na týden.
A co teprve knihy z knihoven a antikvariátů? Kéž by tak mohly vyprávět i o tom, kde všude byly a s kým. Já jsem taky pár kousků vyvezla za hranice, aby si užily tepla, moře a slunce. Snad jim to zvedlo náladu (v těch policích to nebude kdo ví jak pohodlné). Brala jsem je po výletech po republice, balila do všemožných tašek, kufrů, batůžků a naštěstí nikdy nikde žádnou nezapomněla.
A tak vás nabádám - cestujte s knihami, jsou to báječní společníci :) a hlídejte kamarády, ať vám je neschovají.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Victoria | Web | 17. listopadu 2016 v 22:08 | Reagovat

Když nepočítám odbornou literaturu do školy, tak mám momentálně rozečtené tři knihy. Je to závislost. Člověk by nejraději nasál ty vědomosti a příběhy do sebe v co nejkratším čase. Párkrát se mi už dokonce stalo, že jsem si do vlaku vzala víc knížek, protože co kdybych zrovna na tu jednu neměla náladu :-D.

Věřím, že až malá trochu povyroste, tak bude na čtení zase víc času. Ty sama teď prožíváš jeden z nejkrásnějších životních příběhů - mateřství - takže si myslím, že by ti stejně všechny knižní příběhy připadaly nudné a fádní :-).

2 Elis | Web | 22. listopadu 2016 v 22:48 | Reagovat

O knize "Láska v Provenci" jsem už slyšela a přeji si ji pod stromeček, tak doufám že se mi bude líbit... v zimě čtu nejraději, venku je mrazivo a ven se mi nechce, to je ten správný čas na knížku... během roku moc času na čtení nemám, ale pokud někam cestuji, tak si nějakou knihu beru vždy sebou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama