451 stupňů Fahrenheita - pár citátů

23. července 2016 v 17:16 | Karin |  Čtenářský deník
Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita. Baronet, 2009. 160 stran.
Je to americká klasika a nemusíte být právě fanouškem sci-fi, aby na vás tato kniha zapůsobila. Musíte mít rádi knihy a to bohatě stačí. Kniha popisuje fikční svět v neblahé budoucnosti, ve kterém vládne jakási forma totalitární spotřební společnosti, a lidé se změnili na tupé ovce. Inteligenti byli vyhnáni z měst a hasiči místo hašení požárů pálí knihy a s nimi rovnou celé domy. Lidé se stali konzumenty zábavy a o nic jiného se nestarají (možná bychom taky místo chytání pokemonů měli otevřít oči. Trochu Orwellovské a trochu Postmanovské (Ubavit se k smrti - největším nepřítelem lidstva a inteligence je televize). A navíc aktuální. Jen si přečtěte následující úryvky (z vydání od Baronetu, 2009, překlad Jarmily Emmerové a Josefa Škvoreckého).

"Nu, protože když se nad tím člověk upřímně zamyslí, copak mezi ním a Mildred nestojí stěna? A doslova ne jenom jedna stěna, ale prozatím vlastně tři! A pořádně drahé! A ti strýčkové, ty tety, ti bratránkové a sestřenice, ty neteře, ti synovci, kteří na těch stěnách bydlí, ta užvaněná banda opic, která drmolí o ničem, o ničem, o ničem a hodně nahlas, nahlas, nahlas." S. 48.

"'Kristepane,'" zvolal Montag. 'Hodinu co hodinu tolik těch hnusných krámů na nebi! Jak se tam k čertu každou vteřinu, po celý náš mizerný život ty bombardéry dostávají? Proč o tom nikdo nechce nic říct! Od roku 1960 jsme se pustili do dvou atomových válek a vyhráli jsme je! Copak jsme na svět kolem sebe zapomněli proto, že jsme bohatí a ostatní svět chudý a že nám je to prostě jedno? Slyšel jsem nějaké pověsti, že svět prý umírá hladem - ale nám se vede báječně! Je to pravda, že se svět dře a my si hrajeme? A že nás kvůli tomu tolik nenávidí? Čas od času jsem také zaslechl nějaké řeči o nenávisti. A víš ty proč je nenávist? Jedno je jisté, já to nevím! Možná že nám knihy pomůžou napůl ven z jeskyně. Mohly by nám aspoň pomoct, abychom přestali dělat ty pořád stejné pitomosti a omyly!'" S. 75.


"Ne, ne, to, co hledáte, není jen v knihách, vůbec ne. Sáhněte po tom všude, kde to objevíte, ve starých gramofonových deskách, ve starých filmech, u starých přátel. Hledejte to v přírodě a hledejte to v sobě samém. Knihy byly jenom jedním z rezervoárů, kam jsme ukládali všemožné věci, když jsme se báli, abychom je nezapomněli. Není v nich vůbec žádné kouzlo. Kouzlo je pouze v tom, co knihy říkají, v tom, jak sestehovaly útržky světa dohromady a udělaly nám z nich jediné roucho." S. 83.

"Čím víc pórů, tím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chcete, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají." S. 84.


"Televizor je "skutečný". Je na dosah ruky, má rozměry. Řekne vám, co si máte myslet, a natluče vám to do hlavy. Musí mít pravdu. Vypadá tak věrohodně. Žene vás tak rychle ke svým vlastním závěrům, že vaše mysl nemá čas, aby protestovala: 'Vždyť je to nesmysl!'" S. 84-85.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tremdava | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 7:41 | Reagovat

Je neskutečné, jak se většina těchto citací dá použít napříč časem...Pořád říkám, že největším nepřítelem lidstva je člověk sám... bohužel, smutná pravda..

2 Radka | Web | 13. srpna 2016 v 9:36 | Reagovat

Četla jsem už před několika lety, ale jak říkáš, kniha je stále aktuální a je v ní spousta varovných a zamyšleníhodných myšlenek. O Orwellovi a Postmanovi nemluvě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama