Leden 2016

Alkoholička vypráví...Paula Hawkins: Dívka ve vlaku.

12. ledna 2016 v 11:00 | Karin |  Čtenářský deník
Paula Hawkins: Dívka ve vlaku. Ikar, 2015. 328 stran.
Debut britské autorky Pauly Hawkins, často srovnávaný se Zmizelou od Gillian Flynn a kniha roku 2015.

Hlavní myšlenka díla je originální a slibuje zajímavý příběh - představte si, že každý den jezdíte do práce vlakem ve stejnou dobu a na určitém místě vlak pokaždé zastaví, máte čas se dívat z okna a prohlížet si domy u kolejí. Když jste jen trochu všímaví, určitě si časem začnete domýšlet příběhy domů a lidí, kteří v nich bydlí. Kniha je psána formou deníkových zápisů tří žen - Rachel, Anny a Megan. A tři hrdinky jsou propojenější, než se může zdát.
Zklamání přichází poměrně brzy, halvní vypravčka Rachel označovaná jako "dívka" ve vlaku, je zkrachovalá alkoloholička, nezaměstnaná, rozvedená, emocionálně labilní, jejíž chování hraničí se stalkingem. Iritovalo mě, jak iracionálně se chovala, monology se velmi často opakovaly a neposouvaly děj. V napětí je čtenář udržován především kvůli výpadkům paměti, které Rachel způsobil alkohol. Očekávaný zlom, nebo vývoj postavy se nekonal.
Druhá vypravěčka Anna je matka na plný úvazek a shodou okolností žije s exmanželem Rachel. Ještě zajímavější je retrospektivní vyprávění ztracené Megan, kterou Rachel pozorovala při cestách vlakem. Vyzařuje z ní bohémství a skrytá tajemství, která jsou postupně odkrývána.
Jde o průměrný krimi thriller, jehož pointu zkušenější čtenář brzy odhalí. Tři různé perspektivy ozvláštňují příběh a posouvají děj. Na své si přijdou spíše čtenářky, kvůli absenci mužského pohledu (na muže je nahlíženo negativně).
Já jsem měla s hlavní vypravavěčkou Rachel značné problémy. Nebyla jsem schopná se s ní jakkoli sžít a v podstatě jsem ji nenáviděla. Chápu, že to byl autorčin záměr - alkoholici jsou iracionální a emocionálně labilní, ale kniha se čte obtížně, když máte chuť vypravěče zfackovat.


Stephen King - Právo nálezce

3. ledna 2016 v 20:20 | Karin |  Stephen King
Stephen King: Práco nálazce. Beta - Pavel Dobrovský, 2015. 334 stran.
Druhé pokračování série detektivních příběhů o Billu Hodgesovi nese název Právo nálezce. Stará parta z "Pana Mercedesa", sestávající se z bývalého policisty, mladého černošského chlapce a poněkud zvláštní postarší dámy, však tentokrát nehraje v příběhu hlavní roli. Té se ujímá třináctilétý chlapec a proti němu stojící vrah, bývalý trestanec odsouzený k doživotí. Chlapec totiž najde něco, co patří odsouzenci a to si pište, že ten to bude chtít zpátky. Záporák Morrie není tak zajímavý jako psychopatický vrah Brad z Pana Mercedesa, je to cvok, fanoušek číslo 1 (vzpomeňme si na Misery i ve chvíli, kdy použije sekyru), ale přitom ve vás nevyvolá tolik různých emocí, jako "Pan Mercedes". Je méně psychologicky propracovaný a vlastně vám ho nemůže být ani trochu líto.
King nezapomíná pošťuchovat čtenáře a jakoby mu prozrazovat budoucí události. Čtenáře také zajisté potěší odkazy na současné filmy, knihy, technologie. Bohužel se dvě třetiny knihy v podstatě nic neděje a jde jen o vyprávění ve dvou časových rovinách 1978 a 2010.
Podle mě byla z celé knihy nejlepší poslední kapitola, ve které King navnadí čtenáře na třetí pokračování série a objeví se tam i trochu toho "paranormálna". Právě proto se těším na další díl.

****