Prosinec 2015

Svět se hnul

22. prosince 2015 v 11:00 | Karin
Svět se hnul, i když ne tak jako v Temné věži, naštěstí. Nemáme pistolníky, ale štěstí až po kolena.
Dostalo se nám moudrosti a rozhodnosti. Malý Princ, ten který zamotal hlavu jedné víle, není tím kým se zdál. Pozdě, ale přece jsme si uvědomili, že nemá cenu se hnát za přeludem, iluzí, když pravý princ čeká doma. Jen mu musíme dát prostor, aby se ukázal.
Našla jsem útěchu, povzbuzení, bezpečí a tolik lásky, že se usmívám i během spánku.
Posunuli jsme se dál - budeme bydlet ve svém. Máme vybráno. A bude nám krásně. A možná nebudeme jen dva.
Práce zůstává a je to dřina. Mohla bych si stěžovat na psychicky labilní vedoucí (třeba to mají v popisu práce?), prosincovou otvírací dobu, protivné zákazníky a tu hroznou dřinu. Mohla bych si pochválit svaly, pár nových kamarádek, báječného muže, který mě večer doprovází a kupuje mi turbomošt. Je to všechno jen o perspektivě.
Zkoušela jsem najít něco lepšího - hledali knihovnici. Myslím, že na pohovoru jsem byla úžasná. Přesto mě nechtějí. Jsou pitomí. Kdo by byl větším odborníkem a nadšencem než já? Prý to mám zkoušet dál. Klidně. Já mám času dost a vysokou školu na nic. A hlavně muže, který se o mě postará,
Kdo ví, co přinese ten příští...