Srpen 2015

Být knihomolem je nesmírně krásné

28. srpna 2015 v 13:18 | Karin
Ještě k malým radostem všedního dne:
Jmenuji se Karin a jsem knihomolka. Jsem knihami posedlá. Nejen, že ráda hltám nové příběhy, obklopuji se jimi, stávám se jejich součástí, ale také mám ráda tu materiální, hmatatelnou podstatu - knihy. Ráda se na ně dívám, ráda se jich dotýkám, voním si k nim. Občas na ně i mluvím. Všude je s sebou vláčím/beru je na výlety. Předvádím se s nimi. Jsou neodmyslitelnou součástí interiéru i nočního stolku. V práci se v nich doslov přehrabuji, utápím se v nich.
Z toho plyne, že za ně utrácím měsíčně značné peníze (na obranu musím říct, že ne všechny kupuji jen pro sebe, ale některé i daruji. Obzvlášť ráda je dávám poté, co jsem si je nejprve sama přečetla. Ale řekněte sami, jestli existuje lepší dárek, než kniha?!). Snažím se ušetřit, a tak chodím do Levných knih, nebo si je vyhlídnu a pak objednávám v e-shopu u Dobrovského (ušetříte 20 % :) ). Ale čas od času neodolám a zatoužím po těch drobných radostech a dárečcích, které vždycky najdu v balíčku od Martinusu. Nedivím se, že byli zvoleni obchodníkem roku na Slovensku. Tam pochopili, co potřebuje knihomol k životu! Záložky, tašky, hrníčky, soutěže, nadšení! :)
Tatínek mi k narozeninám koupil sadu knihomolských hrníčků. Jednu knížku jsem vyhrála jen tak za fotku mé knihovny, ke které napsali, že tam vidí volné místo a proto mi do něj posílají knížku :). Naposledy stačilo k obejdnávce uvést heslo a dostala jsem kromě záložky a samolepky i knihomolskou tašku :). Takže tomu se říká radost!


Jako nořit ruce hluboko do pytlíku luštěnin.

25. srpna 2015 v 13:02 | Karin |  Téma týdne
Vzpomněla jsem si na povídání Amelie z Montmartru, která ráda nořila ruce hluboko do pytlíku luštěnin, nebo rozbíjela krustičku karamelu špičkou lžičky... Drobné radosti všedního dne.
Mám ráda vůni nových knih, letních rán, žlutého melounu, Jeho vlasů po koupeli. Voní mi šeříkové keře, sedmikrásky, rajčata, maminčina trička. Vzpomínám na vůni moře.
Mám ráda dotek motýlích křídel, hlazení ve vlasech, hlazení křídel. Polibky na špičky prstů, zápěstí a tu pihu na levé ruce. Chybí mi babiččiny ruce, naštěstí mi je vynahrazují ty maminčiny.
Mám ráda zvuk elektrické kytary, ale i šepot stránek knihy. Mám ráda ticho knihoven. Mám ráda mlčení v motýlím ráji. Mám ráda mlčení na stráni v Dobrém mezi sedmikráskami pod hvězdnou oblohou. Mám ráda šplouchání vln, jeho smích, hlas Arnima z Beatsteaks.
Mám ráda pohádky o vílách, potápění mezi ostrovy, barvu nebe, západy slunce, tulipány. Vysedávání u piva, nekonečné debaty o knihách, filmy s Paulem Walkerem, dopisní papíry, svoji kaligrafickou sadu, společné vstávání a snídaně. Ráda nosím černé šaty s kopretinami, kupuji si hromady knih a dávám o nich přednášky. Ráda dostávám dopisy. Mám ráda vzájemné poznávání se. Ráda se zastavuji a voním si. Ráda zvedám hlavu při procházkách městem a obdivuji krásně zdobené fasády a balkony domů. Mám ráda Olomoucké parky plné kouzelných stromů, sezení v trávě, bosé nohy. Mám ráda překvapení. Jemnost.
Miluji své rodiče a svého muže.

Odměňuji se každý den

11. srpna 2015 v 10:37 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Stává se ze mě nepoužitelný člověk. Nořím se stále hlouběji do světa fantazie, knih, fascinace dotyku motýlích křídel. Mizím z tohoto světa a nedovedu mluvit o ničem jiném, než o těch kouzlech. Nesleduji zprávy, neodsuzuji emigranty, nejím maso a spoustě dospěláckých věcí vůbec nerozumím. Místo gumových bonbonů teď mlsám čokoládu, tuny rajčat a vstávám s úsměvem. Horké léto mi nevadí, protože miluji tu vůni letních rán a večerní západy slunce nad obilím. Odměňuji se!
Prvních pět bodů seznamu splněno. Možná čtyři a půl.
S bakalářskou prací o vílách jsem se vytáhla, vedoucí práce ji označil za průlomovou a inovativní. Takže obhajoba byla brnkačka. Státnice už tak snadné nebyly. Vlastně dopadly dost tragicky, alespoň pro člověka, který miluje literaturu a pak udělá státnice na nejhorší možnou známku (blbé otázky!). Ale stál při mě anděl strážný, nebo možná dva, kteří trpělivě snášeli mé nálady i pocity beznaděje. Tak jsem byla pasována na bakalářku.
Nalezla jsem novou kamarádku na dopisování - není to jen kamarádka, je to víla! Stále líbám svoji kaligrafickou sadu.
Vyskočila jsem, dotkla se nebe, ale pak škobrtla a pořádně si namlela. Naštěstí tu byl Pilot, aby mi pofoukal koleno a já mu zalepila ono potrhané srdce. Mrzí mě to.
Byli jsme s Pilotem u moře! Spousta jedinečných zážitků, o kterých určitě ještě napíšu, dokud je nosím v hlavě a usmívám se.
Sehnala jsem práci v Levných knihách. Jsem tam týden a něco a zatím se mi tam moc líbí. Je to ideální práce pro milovníka knih. Celý den se různě přenáší, přeskládávají, takže jsem s nimi v kontaktu. A ten sklad tak voní! Přeskládávám je tak, aby ty, o kterých si myslím, že jsou dobré, byly vepředu :) (udělala jsem tam i rockovou polici z cd). A baví mě stát za kasou, usmívat se a odhadovat, co si kdo asi koupí. Baví mě radit! A konečně už vím, kde co leží a co máme a nemáme. Navíc jsme tam samé holky, takže dobře vycházíme. Spokojená!!! Miluji svoji práci! Jen si nejsem jistá, jestli časem nepůjdu o dům dál kvůli penězům.
Další bod na seznam - shromažďujeme první dětské knížky (leporela s květinovými vílami, mini pohádky o Petru Panovi, Čtvrtka) :) prý pro Kathrin.