Červenec 2015

To nevadí, nevím nic o životě.

29. července 2015 v 15:09 | Karin
Poslední slavičí zazpívání a růže uvadla. To nevadí. Vílo, to nevadí.

Má iluze mi zmizela spolu s inspirací. Mám chuť jim napsat asi tisíckrát denně! Vymýšlím nová slova, která by se hodila pro pojmenování toho, co by mohlo/mělo nastat.
Zavazovala jsem si tkaničky, pak to skončilo. Už se neuvidíme. Už se nepotkáme.
Já sice nevím o životě nic, ale co víš ty?! Už se nepotkáme a přesto každý den...!
Kurte přestaň zpívat o tom, že nejsi jako oni... A nauč se odpovědnosti!
Ano, sleduji fotky motýlů s potrhanými křídly i letadly padajícími střemhlav. Zničena. Viděla jsem desítky mrtvých můr a nechala si to pro sebe.
Dáš si tutti frutti? Ne!
A vůbec mi není divně, když chodím v obchoďáku kolem ananasů! Vůbec se nebojím lahve vína plné motýlů! A vůbec tam nebyli motýli, ale jen a jen vztek! A nepiju teď bílej čaj.
Už se neuvidíme! A jsi v každé druhé pitomé knize! Křičíš na mě z básní noci, křičí na mě Kratochvil i ... ne, varani přece nemohou křičet. Anna Eliotová se mi vysmívá ze stromu spolu s rusalkami. Dělají mi ze života peklo! Posmívají se, koušou mě do kotníků, tahají za vlasy do kopřiv. A pak cítím vůni, co je podobná a slzí mi oči. Asi je moc silná.
Myslíš si, že bylo snadné přijít a dělat jakoby nic, abys pak ani nepozdravil? A bylo mi to líto a teď mám vztek! A každej schod mě bolel! Můžeš si je třeba přepočítat.
Už se neuvidíme. Dávám výpověď z toho světa tam.

Mlč už!

15. července 2015 v 15:43 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Milá malá,
ty vážně nevíš nic o životě. Sklopit oči, sednout si zády k oknu. Neslyšet, nebolet, nevidět.
Proč jsi včera nezmizela? Tolik bolesti a tak malá třešeň.
Potrhalas křídla. Potrhalas ruce. Nehty.
Tři měsíce štěstí vyměnit za tři roky. Tři rány. Kůže se zhojí.
Seznam. Podej mi tužku a mlč prosímtě!
Vzájemné poznávání se? Tohle je konec! Jen se podívej, co jsi způsobila! Co všechno máš na svědomí. Sebestředná zrůdo. Otevři okno a posbírej motýlí tělíčka do papírové krabice.
Chtěli jste svobodu? Pohádky, příběhy. Sebe (z)ničení!
Naivko, svět tě zdrtí. Využije, sebere všechno a pak odstrčí. Už nechoď, nevracej se.
On je hodný, ty jsi hodná, já jsem mrcha!
Slovo "záchrana" má teď jiný význam. Vztek. Smutek. Samota. Sebenenávist. Optimismus pro naivní...
Nepoznám nikoho, kdo by mu byl jen trochu podobný. Přečti si to třeba tisíckrát!
Proměnit se v prázdnou schránku. Moje vina. Málo času a rozumu.
Schovej se mezi řádky, slova, stránky knih. Zmiz! Zmiz v jiných životech a už nikdy se nepokoušej někoho zachránit. Už nevěř! Nemáš tušení, jak to v životě chodí. Hloupoučká zrůdičko.
Nenávidím tě!
Blbý bubliny! Blbý knihy! (strana 118 dole) Hořký víno! Hubený zápěstí!
Každý tvý slovo pálí! Tak kopej! Bodej nás! Mě to přece nebolí!