Červen 2015

V Básních noci

17. června 2015 v 17:18 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Nalézám tě
v Básních noci podtrhat slova
a pak ti je předčítat nahlas
a nepřát si nic jiného

Přečti si mě
hodinová ručička se zastavila
hlava plná
křídla z papíru

Týlová mašle kolem zápěstí
ukradená duše
vzájemné poznávání při různých příležitostech
nemudruj

Jsi dnes hrozně statický
gumové bonbony, červení medvědi
nechci houpat
s tím hadem v puse už ses narodil

On si nedá pokoj
tmavá skla někam zmizela
a ty se díváš
i když nejsi očkovaný proti malomocenství a melancholii

Kradu věty
v horních patrech knihoven
to byla Mia.?
A kde jsou všechny ty závorky?

Kompromis na žlutém papírku
bublifuk, jahody, první meloun
Nechal jsem tě vyhrát
Vím kde máš křídla. Vidím je.

Setmělo se, hvězdy zdraví
kradeš květy v cizích zahradách
nesprávně parafrázuješ
Pitomečku malý...

Pyšná květina

15. června 2015 v 14:22 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Malý princ se schoval mezi stránky knihy, darebák.
Víla málem zůstala sama. Vydaná světu dospělých napospas. Nezkušená, malá, křehká.
Prince už omrzela její průsvitná křidélka.? Hledá jinou, lepší.
Vrátil knihu a seděl nebezpečně blízko vchodu do podzemí.
Čekal. Možná na její bolest. Možná na její slzy. Možná chtěl říct, že nevěří.
Možná se chtěl zachránit. Víc dává, než bere. A ona je přece hrozně sobecká. Mrcha.
Stál tam a mlčel. A ono objetí, na které se těšila, bylo příliš studené, temné.
Možná dostal Princ černou růži a píchl se do prstu.
A zase ten boj. Sám proti sobě. Není vítěze. Není poraženého.
"„Musím přece snést dvě nebo tři housenky, kdyžž chci poznat motýly. Je prý to tak krásné. Kdo by mě jinak navšštěvoval? Ty budešš daleko. Velkých zvířat se vůbec nebojím. Mám drápy.“
A naivně ukázala čtyři trny. Potom dodala:
„Neotálej tolik, rozčiluje mě to. Rozhodl ses odejít, tak jdi!“

Nechtěla totižž, aby ji viděl plakat. Byla to nesmírně pyššná květina..."

A ublížená květina posbírala síly. Přestala se třást. Mia to vyřešila za ni.
Hořká cukrátka. Ta první.
A pak květiny ve vlasech, úsměv. Víš, co znamená ochočit?
Už to nedělej, princi. Říká se, že třikrát a dost. Včera to bylo podruhé...



Čekej, než rusalky zatančí

2. června 2015 v 7:10 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Proč je v dnešní době neodpustitelné čas od času utéct od civilizace, vypnout si mobil a prostě Žít?
Potloukat se cestou necestou s Malým princem ze Země Nezemě. Zastavit se. Hledat housenky, motýly, květiny a vonět si. Stát se na malou chvíli pohádkovou bytostí s křidélky. Pozvat chlapce z knížek pro děti.
Vyšplhat nad město a dívat se jak zapadá slunce. Čekat, až se na paloučku objeví skupinka rusalek tančících za svitu měsíce. Poletovat mezi nimi. Snít. Opustit realitu a všednost. Ztratit hlavu. Rozzářit svět. Pohladit. Jíst barevná cukrátka. Doufat. Věřit. Hřát. Klábosit. Smát se. Myšlenkou pohnout zemí. Ptát se. Ne/vědět. Nemyslet.
Už nemám strach, že se rozplynu v jeho náruči. Neublíží. A já jemu? Nebo Mia? Prokletá. Tralala.
Petře, nechci vyrůst, tak mi to nedovol. U druhé hvězdy doprava a pak rovně až do rána.