Květen 2015

Beatsteaks Praha 2015

29. května 2015 v 17:51 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Konečně jsem se dočkala! Vůbec poprvé na koncertě Beatsteaks a snad ne naposledy. Těšila jsem se neskutečným způsobem. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, zatímco jsem si v hlavě pořád prozpěvovala jejich písničky. Jen ať zahrají tu vůbec nejlepší - Jane became insane. Prosím!
Zabrali jsme úžasná místa hned ve druhé řadě. Koupila jsem si vůbec nejdražší tričko v životě (ale v ČR nesehnatelná věc). Překvapilo mě, kolik tam bylo Němců - nejspíš srovnatelně jako Čechů, možná i víc. Nedivím se jim, Beatsteaks nestačí vidět jednou. Na druhou stranu je mají v Berlíně skoro pořád... a neumí se chovat.
Druhá řada. Předkapela. Němci pogovali, pár úderů i přes statného ochránce.
A pak konečně! Taková euforie! Nemohla jsem tomu uvěřit. A božský Arnim přímo nademnou, na dosah ruky! Ale asi nejsem správný typ fanouška. Klidně budu skákat, hopsat a házet hlavou, ale to pogování se nedalo. Málem mě tam ušlapali a nemohla jsem ani zpívat, ani si koncert užít, soustředit se na něj. Jen se zapírat a doufat, že mě neušlapou! Po třetí písničce jsem to vzdala a bylo mi skoro do breku.
Na pravém balkóně byl krásný výhled (dva lidi tam seděli u stolu! Ano, seděli na Beatsteaks?!!!!). Pak přišly ty nejlepší písně ze všech - Jane became insane, Hello joe, Milk and Honey... Mohla jsem se zbláznit radostí, kolik starých věcí hráli! A navíc neuvěřitelný Arnim dokázala rozhýbat i nás nahoře. Běhal po pódiu jako šílený a vlil do všech energii.
Přídavek (I don´t care as long as you sing, Hand in hand a další!). Když ocházeli podruhé, Arnim nás nabádal, ať děláme pořádnej rachot. A taky že jo! Odešli ještě několikrát (Arnim se bavil svým: Máme jít domů?), ale pokaždé jsme je přivolali zpátky (prodloužili koncert o další hodinu!). Dostala jsem se až na kraj balkónu a když božský Arnim odcházel do zákulisí, zamávala jsem na něj a poslala mu pár vzdušných polibků, které mi oplatil ♥ Naprosté štěstí!
Po skončení koncertu (jak to uteklo!) jsme si na něj hodinku a půl počkali, abych se s ním mohla vyfotit. Je to sympaťák. Nechápu, kde bere všechnu tu energii. Ve dvě ráno se usmíval jako sluníčko a ještě nám popřál dobrou noc :). Mám dvě fotky :)
Byl to nejúžasnější večer mého života! Splněný sen.

Tralala. Motýleček!

18. května 2015 v 15:51 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Cinkání klíču, kroky na schodech. Raz, dva, tři.
Pitomeček.
Schovat slunce a tvářit se překvapeně. Lhostejně? Těžko.
Bušení srdce. Tralala.

Potutelný úsměv. (Ne)čekala jsem. Sklopit oči. Raz, dva, tři.
Pro vás.
Špatnej nápad? Lituješ toho!?! Lháři!
Jsi nenapravitelný snílek. Tak jako já.

Položit sedmikráskový úsměv a zmizet.
Motýl z drátků zakuklen v papíru.
(Heroes: We can be us, just for one day.)
Prý Kouzelník... Beruška. Šeptáš.

Nedovolím ti odejít. Říkám já.
Jak chceš! Jdi si! Ona.
Napsal jsi, že je možné všechno. Tak to nezahazuj.
Nevíš to, ale já jsem ta, co utíká.

Schody se staly kouzelným místem. Rozzářils svět.
Čas se zastavil. Proč? Jak?
Čtyři a půl patra nad zemí. Tam to voní.
Nechoď.

Dva, co se chvástají a smějí. Pracovní morálka.
Svět je opět krásnej. Milý Malý princi.
Smím ti půjčit knihu. Co víc si přát?
Nasloucháš.

Bojuješ sám se sebou?
Dotkni se. Nesahej. Ty ruce. A bubliny.
Dej pozor, jsem prokletá víla.
Šílenství bývá nakažlivé. Dospělost naštěstí ne.

Tak taková je láska aneb zkrocení zlobivé holky

16. května 2015 v 23:56 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Milá Mio...
Láska.
Je bezpodmínečná, to především. Dřív nebo později se objeví někdo, kdo by možná dal víc. Někdo sečtělejš? Kdo zná víc knih, kdo rozesměje, kdo pošle rozkošné vonící psaníčko. Někdo, kdo by třeba nezůstal s klukama v hospodě a šel s tebou domů. Někdo, kdo přinese ananas holce, co se sluchátky v uších zametá schody. Někdo, kdo možná vidí svět dost podobně. Kdo má rád duhu, rozplývá se nad vytetovaným motýlem. Někdo, kdo naslouchá a možná je taky potrhlý. Někdo, koho opravdu hrozně zajímáš, ale nedáš mu šanci tě poznat, protože jsi zadaná a nebudeš to měnit. Moc dobře víš, že tohle všechno jednou přejde. Ve vztazích to přechází.
Pak tě vezme na dlouhou procházku jen proto, aby jsi byla spokojená a večer "něco bylo". A pak ho budeš sama přemlouvat, ať zůstane s klukama v hospodě, abys měla chvíli sama pro sebe (blbost! Prostě proto, aby ti byl vděčný! Proto, aby se bavil a proto, aby tě neměl důvod kopnout do.... jelikož jsi žárlivá žárlivá stíhačka a co oči nevidí, srdce nebolí. Proto, že máš stejně pocit, že jsi navíc.). Čas od času na tebe zvýší hlas. A je to proto, že to děláš taky. A možná jsi prostě hrozný člověk, kterého on dokáže snášet. A když zařve, zařveš ty, nebo prostě začneš brečet. Co z toho... Možná si přeješ s ním založit rodinu, než zjistíš, že ti nerozumí. Že už není ten snílek. Že se usmívá nad tvými motýly, ale nechápe souvislosti. Neví, proč. Nezná víly. Ale možná jsi ho naučila na ně věřit. A možná ti vyčítá, že se ofrňuješ nad masem. A tobě se chce brečet, protože věříš tomu, jak strašně správná je to věc a nechceš se za to stydět! A možná se ti chce brečet, když tě vezme mezi víly a zakáže ti s nimi poletovat. Možná jsi moc mladá, naivní. Možná on musí všechno dospělácké zařizovat sám, proto je tak vážný! Tvoje vina!
Možná tě nutí udělat dva kroky zpět. Pak se ho bojíš i dotknout. Mlčíte. Každý sám pro sebe.
Ale překvapí tě ráno kytičkou lučních květin, které máš tolik ráda. Když jdete do společnosti, vždycky ví, co ti přinést (zázvorový tonic, děvče). Rozesměje tě. Vezme na tajné místo tam u nich. A políbí na motýla, když si řekneš. Toleruje tvoji muziku, vezme tě do kina, kde pak pláčeš nad mrtvým... Doprovodí tě na hřbitov. Drží za ruce... ty jeho krásné ruce. Je středobodem tvého světa. A občas je to strašně těžké s ním vyjít, ale mnohem těžší by to bylo bez něj. Vyvolila sis ho. Kašli na ideály. Chlapi říkají věci, které tak vůbec nemyslí, tak z toho neměj těžkou hlavu. Možná nejsi tak zábavná a krásná, jako jiné, ale jsi věrná a jsi jeho. Možná, že "ten co voní" přišel, abys našla své původní hezčí já. To, co sedí na balkoně a fouká bubliny. To, co se prochází v odkvétajících pampeliškách. To, co by nejraději vběhlo do řepkového pole za nádherným otakárkem. To, co on nevnímá.
Dobrou noc, miloučká. Postel je prázdná, ale on přijde.