Soucitně

26. února 2015 v 9:50 | Karin |  Téma týdne
Včera se mně dotkl výrok prezidenta o smrti vegetariánům. Na zdraví. Nejsem si jistá, jestli je při pití vína běžné přát někomu smrt. To, že je to ignorant a provokatér vím už dlouho. Teď mu nejspíš došly vtipy. Mrzí mě, že většinová společnost na vegetariány kouká jako na nějaké maniaky, členy sekty.
K tomu, abych se zamyslela nad tím, co jíme, stačilo jedno video.
Není to jen o jezení, ale o celkovém přístupu k nim. Jsou to myslící a cítící živé bytosti, ne věci. A něco jako humání zabíjení opravdu neexistuje. Lidé jsou brutální. Změnil se vztah mezi lovcem akořistí, neboť zvířata jsou chována v klecích, bez možnosti úniku. Jsou vykořisťována, týrána tím nejhorším možným způsobem. Odmítám se na tom jakkoli podílet.
Před pár lety jsem tu na blogu uveřejnila úvahu na téma vegetariánství. Měla jsem úplně jiné názory a životní hodnoty než dnes.
Maso se dá nahradit. Tofu jsem se naučila připravit tak, že chutná i příteli a když nechce, prostě uvařím tak, aby on si k tomu dal maso a já ne. Tempeh, nebo sojový tataráček, to je vážně lahoda. Dělala jsem hamburgery ze sojového masa a bratr ani nepoznal rozdíl.
Když mě maminka čekala, prý se na maso nemohla ani podívat. Kdykoli viděla párek (o množství masa v párku se můžeme dohadovat), šla zvracet. Ale to nic neznamená. Nikdy jsem nejedla uzeniny (smrdí mi), takže jsem se jich ani nemusela vzdávat. O Vánocích jsem vztekle pod stromečkem oplakávala kapra, kterého táta kuchal v kuchyni. Ano, ani mně se nevyhlo: Nebudu jíst Ušáčka! Děda choval (NE pěstoval! Sakra!) králíky. Chodili jsme si je hladit, chovali si je, dávali jim jména. Maminka je dělala na smetaně. Pamatuju si, jak jsem stála v kuchyni u zdi a brečela a brečela, že to jíst nechci. Tatínek si mě teď dobírá.
Nejsem vegetariánka, jím ryby (zatím). Ale věřím tomu, že lidská psychika je tak mocná, že si lze vypěstovat vyloženě odpor k takovým produktům. Uvědomila jsem si, že ten stejk je mršina. Mrtvola. A navíc dost stará. Není to hrozné? Zvedá se mi žaludek, když chodím kolem kebabů, ve kterých mají půlku nabídky vegetariánskou a půlku s HALAL masem!
Nejsem pitomá, abych jednou v těhotenství nejedla maso (když na něj budu mít chuť?) a nedávala ho svým dětem. Jednou to bude jejich volba, ale nebudu riskovat jejich zdravý vývoj (ať si výzkumy říkají cokoliv, znám odkojené vegetariány, kteří v dětství byli 10x častěji nemocní, než ostatní děti).
Raději zkouším něco nového. Naučila jsem se jíst náhrady masa, kuskus, fazole na deset způsobů, mungo klíčky, do moučníku přidávat ovesné vločky, milovat smoothie... Mám výbornou vege Kuchařku ze Svatojánu.
Máme možnost volby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Duha | Web | 26. února 2015 v 10:52 | Reagovat

Patřím k lidem, kteří maso jí a občas se napijou, ale přát někomu smrt je hnus v každém případě.

2 Akorxae | E-mail | Web | 26. února 2015 v 14:35 | Reagovat

Volba je vždy, stejně jako zvolit, zda se podobnými výroky vůbec zaobírat a mít potřebu se jim věnovat. Když někomu maso chutná je to dobře, stejně jako je skvělé být vegetariánem, veganem, vitariánem, nebo rovnou breathariánem. Vždy je to o volbě a především o tom, jak se my sami cítíme. Hlavně ať je dobře, a když někomu dělá dobře podobné řeči vypouštět do éteru, tak budiž, jen je dobré si také uvědomit, že bez paliva, respektive pozornosti, je každý takový výrok bez energie. ^^

3 Natt | Web | 26. února 2015 v 15:28 | Reagovat

Když už si na to narazila chtěla bych ti doporučit něco, je to jako kuskus akorát trošku větší, něco na styl těstovinkových kuliček a já sama se po tom mohu utlouct máma to vaří dětem ve školce a je to skvělé . Říká se tomu Tarhoňa, vřele doporučuji :)

4 teri | Web | 26. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Tak předně- Zeman- k tomu se snad ani vyjadřovat nebudu. Nemá to cenu. Zeman je prostě Zeman. Že mě to ani nepřekvapuje. Co jiného může z huby vypustit takovej dřevák.
No a co se týče masa- jezení či ne. Já osobně jsem teda masožravec, ale pokud nemám chuť, což se stává často, tak vyhledávám jídla bez masa. Hovězí třeba nejím vůbec, vepřové jen když opravdu musím a drůbeží spíš tak jako když je, ale nevyhledávám ho. Z ryb lososa, treska a někdy pangas, ale ten jsem četla že je špatný, tak to jen občas.
Necítím se o nic ochuzena. Jako malá jsem maso jedla, takže základ mám dobrý, ale teď už ho nevyhledávám a nepřijde mi to špatné. Tělo samo ví, co chce.

5 all-is-magic | E-mail | Web | 28. února 2015 v 15:06 | Reagovat

Tak to mě veganství za ten rok změnilo totálně kondici - v dobrém slova smyslu a cítím se lépe a zase znám matky, které odkojily vegany naveganské stravě a vše bylo v pořádku...

6 Victoria | Web | 13. března 2015 v 11:04 | Reagovat

No jo, Zeman. Má cenu se k němu vyjadřovat? Prý smrt vegetariánům a abstinentům. Evidentně jsme národ blbců, ale co jsme si zvolili...
Škoda, že jsem tenkrát nemohla jít volit.
Vegetariánství je mi sympatické, vůbec na tom nevidím nic špatného.
Maso sice jím, ale třeba takové tofu mi taky chutná - ráda experimentuju v kuchyni :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama