Říjen 2014

Halloweenská vílí noc

31. října 2014 v 12:07 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Halloween není americký svátek.
Je to zvláštní den, kdy se ztenčují stěny mezi světy. V našem světě se příroda ukládá ke spánku, zatímco ve světě mrtvích a elementárních bytostí je rušno. Proto je dobré zapálit svíčku a na ty, které jsme ztratili. Zkusit si trochu zameditovat, nebo odpočinout, protože je velká pravděpodobnost, že nás v tuto dobu přijdou navštívit. Alespoň ty z nás, kteří na takové věci věří. Také bychom měli u sebe nosit pytlíček s dobromyslí (oreganem) jako ochranu proti zle naladěným duchům.
Mezi další rituály patří nabídnutí jablka (symbol života a nesmrtelnosti) jako dar pro zemřelé, které jsme měli rádi. Máme vybrat to nejhezčí jablko a zahrabat ho do země jako pokrm pro duši, která čeká na druhé straně.
O něčem ještě exotičtějším se píše v Knize elfů a víl. 31. říjen je totiž den, kdy můžete narazit na takzvané vílí kruhy. Ty nejsou jen záležitostí severských zemí, ale můžeme je najít i na louce, nebo naší zahradě. Ve vílím kruhu víly a skřítkové tančí, oslavují a proto je odtamtud někdy slyšet smích, nádherná hudba a cinkot. Ale v tento čas je lepší se takovému kruhu vyhnout, protože podle legend je člověk, který vstoupí bez pozvání, ztracen. Ocitne se v jiném světě, kde ho víly donutí tančit tak dlouho, dokud nepadne vysílením. Proto je prý lepší takový kruh obejít. A pokud na něj narazíte a máte pocit, že vás přeci jen zvou dovnitř, tak dávejte bedlivý pozor, abyste některou z rostlin v kruhu nepošlapali.

Dnes večer se i já proměním ve vílu a budu se veselit ve společnosti přátel. Vyrobila jsem si křidélka, nechala botky rozkvést a sehnala si pár špetek zlatavého vílího prášku.

Řekni to svým projektem

23. října 2014 v 15:29 | Karin

Obvykle mě reklamy nechávají chladnou, obzvlášť takové, co se týkají "chlapských" věcí, ale tato se povedla. Působivě ukazuje, jak je v dnešním světě nahlíženo na kohokoli, kdo se odlišuje. Společnost je evidentně na mladé "gothičky" nepřipravena a nutno podotknout, že mi to připomíná scény z filmu s Lindsey Lohan - Mezi námi děvčaty (čekala jsem, kdy ta holka během tělocviku vyskočí a těm blbkám napálí volejbalák do hlavy).
Ať žijem my divní lidé!



Líbá má zápěstí

4. října 2014 v 19:00 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Líbá má zápěstí.
Zamyká mě v bytě, když ráno odchází do práce.
Dobírá si mě, když zatínám pěstičky jako malé dítě.
A když i se na něj zlobím sebevíc, stejně mě vždycky donutí se smát.
Říká mi jak jsem krásná. Každičký den.
Respektuje má rozhodnutí.
Obědvá se mnou tofu.
A když se chce milovat, říká: Pojď si udělat miminko.
Když se směje, kouká mi do očí.
I v noci hlídá, abych neměla holá záda.
A když mluvím ze spaní, hladí mě po vlasech a šeptá.
Pořád mě poučuje.
Kouká se mnou na pohádky.
Neumí říct slovo "echinacea".
Ale učí mě hrát kulečník. A nechává vyhrávat.
Na rande mě zve do antikvariátů.
Občas mi utrhne sedmikrásku.
A nevadí mu chodit do divadla na Shakespeara.

Pijeme litry červenýho vína, čteme desítky knih a dáváme si tisíce políbení v tom našem světě, kde je všechno možné.


Šílenství pokračuje

4. října 2014 v 16:51 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Když je venku o ošklivo, slečna má volné odpoledne, bílé vasilo a barvičky na textil, dopadá to takto. Ukrutná touha vlastnit cokoli s motýlem, vílou nebo skřítkem mě neopouští, ba naopak se zdá, že se stává určitým druhem závislosti. A jak všichni víme, závislost obvykle vyhrává. Náš byt se pozvolna proměňuje na motýlí farmu, ačkoli jsou všechny exempláře umělé. Snaha propašovat další takové předměty do ložnice se podobá tajné misy. Bylo mi taktně sděleno, že se mému muži zdá, že motýlů už máme všude dost. Dotčena jsem tedy jednoho odlepila ze skříně, ale hned druhý den jsem si koupila samolepky (přece je tam nenechám!) a těmi si polepila sešity. Navíc mě v tom podporuje i rodina, která mi v dopisech zasílá mimo jiné i magnetky (ten teď magnetuje v kuchyni), vykrajovátka, nálepky (ty se dají většinou odlepit a nalepit do deníčku a podobně) a ještě ke všemu dopisy na dopisních papírech s motýlem. Rodiče rezignovali - koupili mi velikánskou vílu na stěnu. Muž rezignoval - v papírnictví mi zkoušel dát na záda křidélka. Kamarádi se usmívají a krčí rameny. Místo jedné víly znám už dvě (jednu prokletou a jednu kouzelnou). Nejhezčí na tom je, že každá z nás si svoje víly představuje trochu jinak a tak máme o čem mluvit.
Ale! V jednom nejmenovaném obchodě měli hrneček i formu na dort s motýlem, ale já jsem odolala! Možná to bylo i tím, že muž odmítl další takovou věc do domu, dokud nebudu mít alespoň svátek... To ještě neví, že se v týdnu chystám na nákupy.