Prázdninové ráno

23. července 2013 v 7:15 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Stála jsem polonahá v okně bytu v pátém patře a shlížela na parkoviště. Můj muž právě nastupoval do auta. Za mnou v kuchyni bublala konvice s vodou na ranní kávu, která provoněla místnost. Půvabné prázdninové úterní ráno.
Dívala jsem se na něj, a kdyby vzhlédl, určitě bych udělala nemravné gesto, ukázala mu prsa z okna a posunkem naznačila, že na něj čekají. Nepodíval se.
Kolem okna dělají nálety vlaštovky, nebo možná jiřičky. Kadí nám na parapety. Každé ráno na sebe volají a mého muže tím budily. Vane svěží vzduch. Pohybuje se. Vychází slunce. Na východě se rýsují jakési kopce v mlženém oparu a přiznám se, že jsem si jich nikdy dřív nevšimla a to je zvláštní. Proč raději koukám před sebe na střechu výrobny nábytku s červeným obložením, jako mají v Anglii.? Prý to tu pak bývá cítit dřevem, ale nezdá se mi. Přesto je krásně.
Život. Nějaký aktivista už pracuje - slyším nepravidelné údery kladiva, které se ranním tichem krásně nesou. Za dvě hodiny těch pracujících bude... Vlaštovky létají v neuspořádaných motanicích. Shlukují se a pak se rozletí. Nic jim nebrání. I gravitace je na ně krátká, když chtějí.
Posnídám lupínky s mlékem. Sypu je do červené misky s puntíky. Včera jsem pekla buchtu, ale vypadá divně, trochu rozjetě. Ne, raději si nedám. A co dál s načatým dnem? Bylo by barbarství si jít zase lehnout. Zmeškat tu podívanou. Prý žijeme vlastní televizní seriál- ten Někdo by umřel nudou, kdybych spala další tři hodiny.
Tak tedy - je 6:28, úterý, červenec, rok 2013. Musím tady poklidit. Ty nánosy prachu. Udělat oběd a pomazánku na večeři. Slyšte, slyšte, prý budeme žít zdravě, a proto si umícháme pomazánku ze sýru, česneku a majonézy. Zajdu si pro čerstvé mléko. Mohla bych vyrazit do parku. Teď, když se ještě vzduch hýbe. Vzít si s sebou IV. díl Čapkových spisů. Hordubal se mi zas tak nelíbil. Čeká mě Povětroň. Jak příznačné.
Jsem tu doma. Zvláštní. Být doma tam, kde nejsou rodiče. Ale zdařilo se nám vybudovat něco krásného. Něco, co je jen naše. V cizím, krásném městě. A přijdu o to.
Tak snad, až budu zase obývat koleje, si vzpomenu na tohle ráno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy | Web | 11. srpna 2013 v 0:37 | Reagovat

Záchvěv, uchopení jednoho dne, krásné povídání, vane z něj léto, naděje, život. :-)

2 Genevieve | Web | 21. srpna 2013 v 17:32 | Reagovat

Jé, to znělo tak pěkně, idylicky. Místo, které je jenom vaše a jste tam doma..a nakonec půjdeš na kolej, jakto? Věřím, že si na tohle ráno ještě hodněkrát vzpomeneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama