Červenec 2013

Prázdninové ráno

23. července 2013 v 7:15 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Stála jsem polonahá v okně bytu v pátém patře a shlížela na parkoviště. Můj muž právě nastupoval do auta. Za mnou v kuchyni bublala konvice s vodou na ranní kávu, která provoněla místnost. Půvabné prázdninové úterní ráno.
Dívala jsem se na něj, a kdyby vzhlédl, určitě bych udělala nemravné gesto, ukázala mu prsa z okna a posunkem naznačila, že na něj čekají. Nepodíval se.
Kolem okna dělají nálety vlaštovky, nebo možná jiřičky. Kadí nám na parapety. Každé ráno na sebe volají a mého muže tím budily. Vane svěží vzduch. Pohybuje se. Vychází slunce. Na východě se rýsují jakési kopce v mlženém oparu a přiznám se, že jsem si jich nikdy dřív nevšimla a to je zvláštní. Proč raději koukám před sebe na střechu výrobny nábytku s červeným obložením, jako mají v Anglii.? Prý to tu pak bývá cítit dřevem, ale nezdá se mi. Přesto je krásně.
Život. Nějaký aktivista už pracuje - slyším nepravidelné údery kladiva, které se ranním tichem krásně nesou. Za dvě hodiny těch pracujících bude... Vlaštovky létají v neuspořádaných motanicích. Shlukují se a pak se rozletí. Nic jim nebrání. I gravitace je na ně krátká, když chtějí.
Posnídám lupínky s mlékem. Sypu je do červené misky s puntíky. Včera jsem pekla buchtu, ale vypadá divně, trochu rozjetě. Ne, raději si nedám. A co dál s načatým dnem? Bylo by barbarství si jít zase lehnout. Zmeškat tu podívanou. Prý žijeme vlastní televizní seriál- ten Někdo by umřel nudou, kdybych spala další tři hodiny.
Tak tedy - je 6:28, úterý, červenec, rok 2013. Musím tady poklidit. Ty nánosy prachu. Udělat oběd a pomazánku na večeři. Slyšte, slyšte, prý budeme žít zdravě, a proto si umícháme pomazánku ze sýru, česneku a majonézy. Zajdu si pro čerstvé mléko. Mohla bych vyrazit do parku. Teď, když se ještě vzduch hýbe. Vzít si s sebou IV. díl Čapkových spisů. Hordubal se mi zas tak nelíbil. Čeká mě Povětroň. Jak příznačné.
Jsem tu doma. Zvláštní. Být doma tam, kde nejsou rodiče. Ale zdařilo se nám vybudovat něco krásného. Něco, co je jen naše. V cizím, krásném městě. A přijdu o to.
Tak snad, až budu zase obývat koleje, si vzpomenu na tohle ráno.

Dear Kurt

15. července 2013 v 22:09 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
Přesně po něm mé srdce prahlo...

Inspirativní madame Beauvoir

11. července 2013 v 20:42 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)
"Je tolik věcí, které by člověk chtěl zachytit slovy a které zmizí! Zdvihl hlavu a podíval se oknem na studenou oblohu. Škoda, že ztratí dnešní dopoledne; všechno mu dnes ráno připadá tak drahocenné: bílý papír, vůně alkoholu a vychladlého tabáku, arabská hudba, která sem zaznívá z vedlejší kavárny. Katedrála Notredame je studená zrovna jako obloha; uprostřed uličky tančí nějaký tulák, má na sobě obrovský límec z modrých kohoutích per..."
Simone de Beauvoir - Mandaríni
Mám ráda léto, protože voní. Hlavně ty večery. Posekanou travou. Vlčími máky, mateřídouškou, jahodami.
Pro vůni rybníka, dobrého piva. Kůže mého milého taky voní.
Staré knihy.

Mám ráda léto, pro to jak zní. Ševelení větru mezi vzrostlými klasy, bzučení hmyzu.
Poletující chrostíky, kteří narážejí do skla v zimní zahradě. Život.
Mám ráda léto pro všechny poletující motýly a vážky.
Mám ráda léto, protože hřeje. Zapadající slunce pálí na tváři, voda v rybníce chladí.
Květy zapletené do vlasů hladí a je to krásné.
Ale tak strašně pomíjivé.

Stephen King: Závan klíčovou dírkou

2. července 2013 v 11:20 | Karin |  Stephen King
Stephen King: Závan klíčovou dírkou. Beta - Pavel Dobrovský, 2013. 248 stran.
Dlouho očekávaný v pořadí osmý díl cyklu Temná věž, který ale patří někam mezi Čaroděje a sklo a Vlky z Cally... tedy by se dal označit jako Temná věž 4 a 1/2.

"Pokud jde o mě, s radostí jsem zjistil, že moji staří přátelé mají přece ještě co říct. Byl to velký dar, když jsem se s nimi po letech, kdy už jsem si myslel, že jsem všechny jejich příběhy odvyprávěl, potkal znovu."
Stephen King - Předmluva k Závanu

Kniha je rozdělena do tří podčástí - tří samostatných příběhů. King to má evidentně v oblibě. Nebojte se, nevyzradím, jak to dopadne.
V první části nazvané Smrtidech se znovu setkáme s pistolníkem Rolandem z Gileadu a jeho ka-tet: Jakem, Eddiem, Susannah a brumlákem Ochem, který v této části příběhu sehraje podstatnou roli. Brumlák, pro ty, kteří nečetli Temnou věž, je zlatooké zvíře ze Středosvěta. Putují společně po stezce paprsku k Temné věži. Po cestě narazí na pomalu tekoucí řeku, na jejímž břehu stojí jakási zelená stodola, kterou obývá starý převozník. Pomáhá jim přes řeku a od něj se také dozvídají, proč se brumlák poslední dobou chová tak divně - otáčí se k severozápadu a zvedá čenich. Cítí, že přijde smrtidech.

"Váš troken ví, že se to blíží," poznamenal Bix. Podíval se na Rolanda.
Stephen King: Závan Klíčovou dírkou (s. 19)

Až v tu chvíli si pistolník vzpomene na ilustraci ve své oblíbené pohádkové knize Kouzelné příběhy Eldů - šest brumláků sedí na povaleném stromě a všichni mají pozvednuté čumáky. Ten příběh se jmenoval Závan klíčovou dírkou a byl strašný a nádherný zároveň.
Smrtidech je silná bouře. Nejprve se velmi oteplí a vzápětí tak hrozná zima, že rybníky zmrznou a tráva se promění ve sklo. Navíc fouká silný vítr, který láme stromy. A lidé, kteří nemají brumláka zemřou, protože není nikdo, kdo by je varoval.

"A ještě jedna věc!" zavolal za nimi Bix, takže se otočili. "Jestli zahlídnete toho blbce Andyho, vyřiďte mu, že o žádnou písničku nestojím a nechci, aby mi četl nějaký zatracený horoskopy!"
Stephen King: Závan Klíčovou dírkou (s. 21)

Víte jak je všechno se vším propojené? Tak Andyho potkají pistolníci v Calla Bryn Sturgisu, ale žádný si na vzkaz nevzpomněl. Rozloučili se s převozníkem Bixem a došli do vesnice. Brumlák Ochu se začal točit v kruzích. Bouře byla blíž, než tušili. Uschovali se tedy v obecní síni a nasbírali dřevo, aby bouři přečkali.
Susannah chtěla vyčistit komín v krbu. Vjela až do útrob krbu a zahleděla se vzhůru.
... a pak na ni žuchlo mohutné černé mračno sazí. Její reakce byla okamžitá, barvitá a zcela v duchu Detty Walkerové.
"No to mi polib pr*el a odkýbluj se do nebe!" zařvala.
Stephen King: Závan klíčovou dírkou (s. 24)
Roland jim během bouře vypráví dva příběhy. Jeden je pravdivý, protože ho prožil se svým dávným ka-mate Jamiem a druhý mu čítávala matka, když byl ještě malý.

Druhá část příběhu je nazvána Zvěrodak. Roland vzpomíná, když je jako mladý pistolník nedlouho po matčině smrti (kterou "zavinil") poslán do Debarie. Městečka, ve kterém prý řádí zvěrodak - člověk proměňující se v různá zvířata. Na svědomí má už třiadvacet mrtvých. Na farmě, kde se odehrály poslední vraždy, přežil jen jeden malý chlapec Bill. Roland, aby ho uklidnil, mu vypráví příběh z Knihy Eldů, jejž mu před spaním čítávala matka: Závan klíčovou dírkou.

Přemýšlel jsem, jak začít. "Znáš příběhy, které začínají ,Kdysi dávno, než se narodil děd tvého děda'?"
"Všechny tak začínají. Alespoň ty, které mi vyprávěl tatínek. Než řekl, že už jsem na pohádky moc starý."
"Nikdo není na pohádky moc starý, Bille. Muž nebo chlapec, dívka nebo žena, nikdy nejsou příliš staří. Žijeme pro ně."
Stephen King: Závan klíčovou dírkou (s. 90)

Třetí část je Závan klíčovou dírkou. Kdysi dávno na pokrají neprozkoumané divočiny zvané Nekonečný les, žil chlapec Tim se svou matkou a otcem. Byli chudí, ale šťastní. V jedenácti letech o otce přišel, když jej v lese zabil drak. Nedlouho poté měl přijít výběrčí daní a na ty nebyly peníze. Timova matka se tedy znovu provdala - za parťáka Timova otce. Ten ale nebyl dobrým manželem. Pil a tloukl ji.
Když se objevil výběrčí daní, pošeptal Timovi, aby jej v noci vyhledal a dal mu klíč. Kouzelný klíč, který odemkne cokoli, ale jen jedenkrát. Ten výběrčí byl Randall Flagg.
A jak to v pohádkách bývá, nechybí ani zázračné bytosti.

Síga byla nejvýš čtyři palce vysoká. Byla nahá a krásná. Nedalo se poznat, jestli má tělo stejně zelené jako světlo, které z ní vycházelo, protože zář kolem ní byla pronikavá. Přesto viděl, jak se na něj mile usmívá, a věděl, že ona ho vidí velmi dobře, i když její mandlové oči, které k němu obracela, byly bez zornic. Křídla tiše a bez ustání jemně drnčela.
Stephen King: Závan klíčovou dírkou (s. 155)

První a nejdůležitější informace - nejedená se o horor. Spíš o tři krásné příběhy a každý z nich trochu jiný. Jestli nějaký žánr v Temné věži dosud chyběl, tak to byla pohádka. Pohádka o statečném Timovi plná zázračných tvorů, bílé i černé magie a zmutovaných bahenních lidí se četla skoro sama. A až jednou budu mít děti, možná jim budu také číst Závan klíčovou dírkou. Potěšil mě, pokud se to tak dá vůbec říct, kouzelník Randall Flagg, který se objevil už v knihách Dračí oči, Svědectví a některých dílech Temné věže (především v tom prvním - Pistolník).
Kingovi se povedlo stvořit něco krásného s dobrým koncem. Dobrý konec je věc vzácná a je třeba ji hýčkat. Jen škoda, že ten konec přišel tak brzy. Kniha je totiž opravdu krátká.