Stephen King: Dallas 63

6. června 2013 v 10:29 | Karin |  Stephen King

Jízda s Kingem do časů Elvise a JFK


Těžko hledat někoho, kdo by neznal jeho jméno. Řeč je o jednom z nejúspěšnějších autorů současné doby, který má na kontě přes šedesát knih. Stephen King se opět rozhodl opustit škatulku spisovatele krváků a přichystal pěkně divokou jízdu napříč novodobými americkými dějinami. O útoku na prezidenta J. F. Kennedyho vzniklo mnoho konspiračních teorií, knih, domněnek, filmů, a King se tohoto tématu v nejnovějším románu zhostil po svém. Původně chtěl knihu sepsat už v roce 1972, ale jak sám v doslovu říká: "Výzkum, který bych musel provést, mi připadal příliš rozsáhlý na člověka, kež učí na plný úvazek. Měl jsem ještě jiný důvod: i po devíti lidech byla a rána příliš živá."
Hlavním hrdinou je učitel angličtiny Jake Eppig, který si přivydělává učením v programu pro dospělé. Od Harryho,
jednoho ze studentů, dostane slohovou práci o tom, jak jeho otec zabil zbytek rodiny.
O několik dnů později jeho přítel Al, starý a nemocný kuchař, který vede místní bistro, prozradí Jakeovi tajemství: v komoře jeho občerstvení se nachází portál do roku 1958 a on si tam čas od času odskočí na malý výlet. Ale uvědomil si, že by mohl něco změnit. Třeba zabránit vraždě Kennedyho. Vyšle Jakea na šílenou misi do minulosti, aby útoku zabránil
a možná zachránil i rodinu Harryho.
King mistrně pracuje s detaily. Až do takové míry, že během pár stránek uvěříme, že to kolem je současnost. Krásně vzpomíná na staré dobré časy. Najednou víme, co se nosilo, jedlo, pilo, kouřilo, jaké
účesy byly in, v rádiu hraje WJAB a zázvorové pivo stojí deset centů. Pochopíme, jak se k sobě lidé chovali, co běželo v televizi, i jaká auta se proháněla po ulicích koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století.
Příběhy o cestování v čase se často setkávají s problémem časového paradoxu. Stačí totiž jen maličko změnit minulost a ona se změní i budoucnost. King se s tím jako zkušený autor popral a jeho řešení je přijatelné. Protože když vylezeme z králičí nory, čeká nás muž se žlutou kartou.
Kniha má sice přes sedm set stran, ale nenudí ani jediným řádkem. Pořád se něco děje, ať už kolem domnělého vraha L. H. Oswalda nebo hlavního hrdiny Jakea.
Radost mi udělal odkazem na minulá díla - město Derry, které je dějištěm mnoha jeho předešlých knih a jedním z nejstrašidelnějších imaginárních měst v Americe. A to poznal Jake na vlastní kůži.
A konec? Je přirovnáván k třešničce na dortu. Občas se setkávám s tím, že se autor pustí do psaní a po šesti set stranách najednou zjistí, že už by měl pomalu končit, a utne to nepříliš vhodným způsobem (například v románu Pod kupolí). Toho se naštěstí v Dallasu vyvaroval a konec románu je fantastický! Jeden z nejlepších a nejdojemnějších konců, jaké od Kinga pamatuji. Ano, dopadlo to dobře!
Jako nevýhoda se může jevit rozměr díla. Opravdu to není knížka, kterou dáma hravě strčí do kabelky. Sedm set stran se
pořádně pronese, obzvlášť v pevné vazbě.
Shrnuto, podtrženo: King ukázal, že i v čtyřiašedesáti letech má co říct. Umí postrašit.
Napíná. Téměř osm set stránek není problém zhltnout na pár posezení a pak přijdou otázky.
Co kdybyste se mohli vrátit časem? Ze světa mobilů a internetu do éry Elvise a JFK? Co byste udělali?


Stephen King: Dallas 63. Pavel Dobrovský- BETA, Praha 2012, 736 s.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roland | 16. ledna 2014 v 0:20 | Reagovat

Skutečně doufám, že to dopadne dobře! Momentálně jsem u jeho dočasné (snad dočasné) ztráty paměti a samým zoufalstvím (a neuvěřitelným soubojem s touhou podívat se na poslední stránky) se snažím na internetu najít nějaké vodítko k informaci - dobrý / špatný konec.
Tedy, děkuji za uklidnění a budu, již klidnější, doufat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama