Červen 2013

Království lesních strážců

24. června 2013 v 22:31 | Karin |  Filmy a seriály
Nový dobrodužnoromantický animák s krásným příběhem.
"Jen to, že něco nevidíš, neznamená, že to není."
Byl to ten nejhezčí narozeninový dárek od přítele a věřte, že se to líbilo bláznivé holce i dospělému chlapovi (mimo tu spoustu dětí v sále). Myslela jsem si, že půjde o příběh podobný v lecčem mým oblíbeným pohádkám o víle Zvonilce, ale mýlila jsem se. Strážci jsou jiní - hlubší. Tvůrcům se podařilo "vyrobit" skvostný svět plný zeleně, květin, motýlů, leknínů... k tomu všemu hra světla a stínu, ze které přechází zrak.
Hlavního hrdinu Noda evidentně namíchali z Evžena Houžvičky (pohádka Na vlásku) a jen kapky někoho dalšího. Ale to nevadí, vždyť je hezký, odrzlý a vtipný. Hlavní hrdinka, statečná a tvrdohlavá Mary, se mi zalíbila.
Padouch - vůdce hnilobné temnoty bojuje s životodárnými lesními strážci. Ne, nemám ho ráda!

Základní zápletka už se v animáku objevila- Mary (sedmnáctiletá dcera pološíleného biologa, který je přesvědčen, že v lese žijí "malincí lidičkové") navštíví otce v rodném domě, ale brzy jí dojde trpělivost a rozhodne se odjet. V lese narazí na královnu lesních strážců, která umírá po zasažení šípem od temných. Královna má u sebe poupě. Ono jediné je nadějí na zachránění lesa. Až vykvete, určí novou královnu lesních strážců.
Mary se kouzlem zmenší a musí chránit poupě před temnými a dopravit jej tam, kam je třeba. Na pomoc jí přispěchá statečný bojovník Ronin ochotný za dobrou věc položit i život a lístkovský buřič Nod. Mary se chce vrátit zpět do své původní podoby, ale brzy pochopí, že bojuje nejen o záchranu lesa, ale i lidského světa.

Objeví se tam komediální duo hlemýždě a slimáka, kteří úspěšně zlehčí i tu nejvážnější scénu svými pokusy o vtip.
Střídají se akční scény, dobrodružství, romantika a fascinující prostředí. .Perfektně namíchaný koktejl, který zachutná. Bavila jsem se stejně jako ty malé děti kolem a málem si i zakrývala oči při nebezpečných scénách. Plakala jsem. Dvakrát.
Možná jsem přecitlivělá, ale věřte mi, že tohle je jedna z nejhezčích pohádek, jakou jsem poslední dobou viděla.

Tak věřte na malé lesní strážce


Petr Pan- Vítejte v Nezemi (3) v populární kultuře

13. června 2013 v 10:37 | Karin |  Čtenářský deník
V populární kultuře
Postava Petera Pana je nesmrtelná, ožívá opakovaně. Příběhy Petera Pana byly zfilmovány, vznikly i animované filmy ve společnosti Disney. První hollywoodské pokusy o převedení postavy Petera Pana na plátno byly zaznamenány již ve 20. letech 20. století. Postavu Petera Pana hrály téměř vždy herečky, jednou z nich byla i Mia Farrow. Jaký je důvod tohoto obsazení napříč pohlavím? Mnozí kritici Barrieho díla se snažili tyto důvody vysvětlit. Nejčastěji se objevuje teorie, že tak Barrie obešel Britské právo. Bavíme se o začátku 20. století a v té době bylo nezákonné, aby od deváté hodiny večerní stály děti na jevišti. Obsazení dospělé ženy jako Petra znamenalo, že ostatní dětské role budou měřeny podle její výšky, což umožnilo starším dětem hrát mladší role.
Jiní odborníci tvrdili, že role Petra Pana byla natolik složitá, že by ji dítě nezvládlo. Nicméně jako nejlogičtější důvod se jeví fakt, že hlavní mužskou roli v pantomimě vždy hrála žena. Stejně tak mladšího z Wendiných bratrů a jednoho ze ztracených kluků hrála žena.

Disney
Rozhodla jsem se na prvním místě uvést Disneyho animované filmy, protože se ukázaly být populárnější, než většina hraných filmů.
Petr Pan (1953)
Rodinný animovaný film, který se snaží vycházet z originální předlohy. Avšak už samotný fakt, že v českém překladu nazývají vílu Nezbedou, příběh strhává dolů. Animace se ukázala být poněkud primitivní na to. Filmu vévodí typická kombinace groteskních scén s dojemností odkazů na svět dětství. Nesmí chybět chytlavé písničky. Předlohou pro legendární vílu zde byla herečka Margaret Kerry. Byla znázorněna jako modrooká blondýna se skvělou figurou v zelených krátkých šatičkách a zelených pantoflích s bambulkami. Proto se objevilo množství názorů, že Disneyho Zvonilka je příliš vyzývavá a sexy na vílu.
Petr Pan je zrzavý kluk v zeleném kabátku a čepkou s pérkem na hlavě. Trochu připomíná Robina Hooda. Drzost mu kouká z očí.
Film, který před více než šedesáti lety natočila trojice režiserů Hamilton Luske, Wilfred Jackson a Clyde Geronimi, byl nominován na Zlatou palmu v Cannes, ale cenu nezískal.
Nešlo ovšem o první filmovou adaptaci této knihy - již v roce 1937 vznikla němá verze této pohádky.

Petr Pan: Návrat do Země Nezemě (2002)
Disney studio vycházelo z příběhu poprvé hraného roku 1908- When Wendy Grew Up - An Afterthought. Jedná se o epilog k Petru Panovi. Wendy vyrostla, vdala se a má vlastní děti. Zůstává s nimi sama, protože jejich otec bojuje v druhé světové válce. A aby se tolik nebáli, vypráví jim příběh o Petru Panovi. Starší Jane takové hlouposti nezajímají, protože je na ně už moc velká. Jenže pak se v jejím pokoji objeví Hook a unese ji do Země Nezemě… Až tam se Jane naučí věřit v sílu fantazie. V závěru filmu, dospělá Wendy uvidí Petra.

Ve filmu
Nejznámější a bezesporu nejoblíbenější filmovou adaptací, která možná předstihla i samotnou knižní předlohu je Petr Pan P. J. Hogana z roku 2003. Režisér se snažil držet divadelní předlohy, obsadil kvalitní herce a celé to hudbou podtrhl James Howard. Podařilo se převést na stříbrné plátno spoustu scén, které předchozí filmy vynechávaly, na druhou stranu i sám vynechává (například scény s indiány). Výhodou se stala moderní technologie, která umožnila stvořit kouzelný svět přesně takový, jaký má být. Kulisy jsou věrohodné stejně jako scény, kde děti létají. Přirozené věci zveličili tak, aby se dostaly na úroveň magie a zrcadlily schopnost dětské fantazie. Jen v českých kinech film vydělal přes pět milionů.
Petra si zahrál Jeremy Sumpter- modrooký blonďák s lišáckým pohledem a mezi ním a Wendy funguje chemie. Jejich polibek byl kritizován diváky jako něco "nevhodného". Ale dle mého názoru ta scéna nebyla ničím pobuřujícím- žádná dětská erotika. Narovinu říkám, že takového Petra Pana bych chtěla políbit taky. Názory jsou rozporuplné- někdo vidí film jako smrtící koktejl pro cukrovkáře a dalšímu se nelíbí bojové scény, při kterých se umírá. Prezentuje se jako snímek pro celou rodinu a tak diváci zapomínají, že je to přece jen adaptace klasické pohádky. Ta barevnost, pohádková hudba a víly k tomu prostě patří. Dospělý proto musí odhodit svoji střízlivost a ze šuplíku vytáhnout krabičku s fantazií.
Hogan dodržel zažitou tradici a obsadil do role zlotřilého kapitána Hooka i pana Darlinga Jasona Isaaca. Hook je nebezpečný, ale v mnohých adaptacích byl spíš k smíchu. Barrie však napsal knihu pro děti i dospělé, v jejímž středu stojí hrůzu nahánějící postava a toho konceptu se režisér držel.
Jednoznačně nejpopulárnější scéna, která se od předlohy mírně liší, je když Petr volá: "Já věřím na víly. A jo a jo!", čímž zachrání Zvonilku, která předtím vypila pohárek s jedem určený pro Petra. Barrie to koncipoval jinak: Petr se otočil k divákům a požádal je, aby zatleskali, pokud věří na víly. A samozřejmě publikum tleskalo. Bylo to riskantní? Co kdyby netleskali? Diváci v té době byli zvyklí účastnit se během představení- když na scénu vstoupil padouch, pískali a syčeli, když hrdina, tak fandili. A přestože Petr Pan není klasickou pantomimou, Barrie počítal s tím, že diváci jsou už zvyklí a opravdu se zapojili, aby zachránili Zvonilku.

Hook (1991)
Snímek režírovaný Stevenem Spielbergem odpovídá na základní otázku, kterou má každý po přečtení knihy. A co bylo dál? Petr Pan se pak vracíval k Wendy, pak k její dceři Jane a ta měla také dceru, do které se Petr zamiloval a rozhodl se zůstat. Vyrostl, oženil se, měl dvě děti a pracoval ve firmě. Nedělal nic jiného, než pracoval. A zapomněl, kým byl. Chodil babičku Wendy navštěvovat, ale nevěřil tomu, co říká. Alespoň do doby, než mu Hook unese děti a on je nucen se pro ně vydat do Země Nezemě. Co se postav týče, Spielberg oproti knižní předloze posunuje těžiště od Petera Pana k jeho dětem, které tak trochu přebírají štafetu, ale především pak k jeho hlavnímu protihráči - kapitánu Hookovi. Tvůrci bohužel provedli modernizaci snad úplně všude: nový vůdce ztracených chlapců má na hlavě pankáče a chodí v kožené bundě, kluci si už nehrají na Indiány, ale jezdí na skejtu. Kapitán Hook je navzdory účasti Dustina Hoffmana příšerný a je spíše trapnou komickou figurkou.
Snímek přesto získal pět nominací na Oscara. Jediným přínosem byla Julia Roberts, která si střihla roli víly Zvonilky.
Hledání Země Nezemě (2004)
Na rozdíl od původních verzí, které se všemožně snažily napodobit, nebo odlišit od originálu hry, Hledání Země Nezemě se zaměřuje na život autora Jamese Barrieho, rodinu Daviesových a okolnosti vzniku díla. Johnny Depp v roli Barrieho tedy nejdřív poznává čtyři děti, které nemají otce. Z času stráveného s nimi vznikne legendární pohádka o dětech, které nechtějí vyrůst. Film ukazuje především to, jak je pro dospělého důležité, aby porozuměl dětské duši. Scénář Davida Magee vychází ze hry Allena Knee - The Man Who Was Peter Pan.
Petr Pan (1960)
Za zmínku stojí muzikál originál z roku 1954, kde byla hlavní hvězdou Mary Martin a za roli Petra získala Tony Awards spolu s hereckým kolegou Cyrilem Ritchardem, který ztvárnil Hooka. Vysílala to televize NBC v letech 1955 a 1956 a 1960.[1] NBC představilo Petra Pana jako součást přehlídky producentů jako první celovečerní broadwayskou produkci pro barevné televizory. Program přilákal rekordní publikum (65 milionů diváků).
Závěr
Petr Pan je tvárné dílo, které si zaslouží být interpretováno už proto, jak složité je. Vždyť i sám autor několikrát změnil titul, a pokud jde o filmové provedení, každé z nich je jiné. Předpokládám, že látka je natolik atraktivní, že se ještě mnohých zpracování dočkáme. Literární konkurz na pokračování Petra Pana vypsala roku 2004 dětská nemocnice Great Ormond Street Hospital for children, které J. M. Barrie odkázal příběh Petra Pana a s ním spojená práva roku 1929, osm let před svou smrtí. Vyhrála britská spisovatelka Geraldine McCaughreanová, knihu nazvala
Petr Pan v Šarlatovém plášti, ale přiznám se, že jsem nebyla schopná ji ani dočíst do konce. Odradil mě nejen styl vyprávění, ale už samotné pojetí- zestárlí ztracení kluci se navléknou do oblečení svých dětí a tím v Zemi Nezemi omládnou. Jeden z nich si navlékne dívčí šatičky, čímž se z něj stane holčička a nikomu to nepřipadá divné. Ne, už nikdy víc.

Žijeme v době, kdy děti neumí snít a pro většinu z nich tu není nikdo, kdo by jim vyprávěl pohádky a naučil je létat jen pomocí šťastných myšlenek. A já doufám, že příběh o Petru Panovi bude dál ožívat a jednou večer třeba vlétne otevřeným oknem malý chlapec a bude hledat svůj stín.



Stephen King: Dallas 63

6. června 2013 v 10:29 | Karin |  Stephen King

Jízda s Kingem do časů Elvise a JFK


Těžko hledat někoho, kdo by neznal jeho jméno. Řeč je o jednom z nejúspěšnějších autorů současné doby, který má na kontě přes šedesát knih. Stephen King se opět rozhodl opustit škatulku spisovatele krváků a přichystal pěkně divokou jízdu napříč novodobými americkými dějinami. O útoku na prezidenta J. F. Kennedyho vzniklo mnoho konspiračních teorií, knih, domněnek, filmů, a King se tohoto tématu v nejnovějším románu zhostil po svém. Původně chtěl knihu sepsat už v roce 1972, ale jak sám v doslovu říká: "Výzkum, který bych musel provést, mi připadal příliš rozsáhlý na člověka, kež učí na plný úvazek. Měl jsem ještě jiný důvod: i po devíti lidech byla a rána příliš živá."
Hlavním hrdinou je učitel angličtiny Jake Eppig, který si přivydělává učením v programu pro dospělé. Od Harryho,
jednoho ze studentů, dostane slohovou práci o tom, jak jeho otec zabil zbytek rodiny.
O několik dnů později jeho přítel Al, starý a nemocný kuchař, který vede místní bistro, prozradí Jakeovi tajemství: v komoře jeho občerstvení se nachází portál do roku 1958 a on si tam čas od času odskočí na malý výlet. Ale uvědomil si, že by mohl něco změnit. Třeba zabránit vraždě Kennedyho. Vyšle Jakea na šílenou misi do minulosti, aby útoku zabránil
a možná zachránil i rodinu Harryho.
King mistrně pracuje s detaily. Až do takové míry, že během pár stránek uvěříme, že to kolem je současnost. Krásně vzpomíná na staré dobré časy. Najednou víme, co se nosilo, jedlo, pilo, kouřilo, jaké
účesy byly in, v rádiu hraje WJAB a zázvorové pivo stojí deset centů. Pochopíme, jak se k sobě lidé chovali, co běželo v televizi, i jaká auta se proháněla po ulicích koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století.
Příběhy o cestování v čase se často setkávají s problémem časového paradoxu. Stačí totiž jen maličko změnit minulost a ona se změní i budoucnost. King se s tím jako zkušený autor popral a jeho řešení je přijatelné. Protože když vylezeme z králičí nory, čeká nás muž se žlutou kartou.
Kniha má sice přes sedm set stran, ale nenudí ani jediným řádkem. Pořád se něco děje, ať už kolem domnělého vraha L. H. Oswalda nebo hlavního hrdiny Jakea.
Radost mi udělal odkazem na minulá díla - město Derry, které je dějištěm mnoha jeho předešlých knih a jedním z nejstrašidelnějších imaginárních měst v Americe. A to poznal Jake na vlastní kůži.
A konec? Je přirovnáván k třešničce na dortu. Občas se setkávám s tím, že se autor pustí do psaní a po šesti set stranách najednou zjistí, že už by měl pomalu končit, a utne to nepříliš vhodným způsobem (například v románu Pod kupolí). Toho se naštěstí v Dallasu vyvaroval a konec románu je fantastický! Jeden z nejlepších a nejdojemnějších konců, jaké od Kinga pamatuji. Ano, dopadlo to dobře!
Jako nevýhoda se může jevit rozměr díla. Opravdu to není knížka, kterou dáma hravě strčí do kabelky. Sedm set stran se
pořádně pronese, obzvlášť v pevné vazbě.
Shrnuto, podtrženo: King ukázal, že i v čtyřiašedesáti letech má co říct. Umí postrašit.
Napíná. Téměř osm set stránek není problém zhltnout na pár posezení a pak přijdou otázky.
Co kdybyste se mohli vrátit časem? Ze světa mobilů a internetu do éry Elvise a JFK? Co byste udělali?


Stephen King: Dallas 63. Pavel Dobrovský- BETA, Praha 2012, 736 s.

Petr Pan- Vítejte v Nezemi (2) Nejen Petr Pan

3. června 2013 v 21:41 | Karin |  Čtenářský deník
Nejen Petr Pan

Paní Darlingová (Mary) je maminka, jakýsi prostředník mezi světem dětí a dospělých. Má v sobě skříňku s ukrytým tajemstvím a věří na Petra, protože i ona se s ním jako malá potkávala. Umí snít.
Pan Darling (George) zosobňuje zákon a typický svět dospělých. Všechno přepočítává na peníze a nutí Wendy, aby byla dospělá. Nemá rád ani vyprávění pohádek, ani chůvu- novofundlandskou fenu Nanu. Až když si uvědomí, že svým chováním zapříčinil útěk dětí, změní se a spí za trest v psí boudě.
Wendy Darlingová je dvanáctiletá dívka s velkou fantazií a touhou po dobrodružství. Vymýšlí příběhy o pirátech a zvláště kapitánu Hookovi. Nebývá zobrazována jednotně. Vlasy má v každém provedení jiné. V nejznámější animované podobě od Disneyho má modrou noční košili a stuhu, ve filmu z roku 2003 je v bílé noční košili. Jako dívka, která už je dost stará na to, aby "rostla" stojí v kontrastu proti Petrovi. Na rozdíl od svých mladších bratrů také v Nezemi nezapomněla na rodiče. Zhostí se role maminky ztraceňátek. Maminka je zobrazena jako "něco co zašívá kapsy, pere košile a taky vaří". Do Petra se zamiluje, ale on její city neopětuje, protože je značně asexuální a tak nerozumí narážkám Wendy, ani princezny Lilly, natož pak víly Zvonilky. Jako dívka s jemnými rysy kontrastuje právě s postavou exotické indiánské princezny Lilly. Nakonec vyrostla a co bylo smutné, vůbec jí to nevadilo. Vdala se a měla dceru Jane, která pak také letěla s Petrem do Země Nezemě.
John a Michael jsou mladší bratři Wendy. John je pojmenován po Jacku Daviesovi. V Disneyovské verzi je mu osm. Nosí brýle a na hlavě má cilindr. Když vyrostl, stal se z něj mrzout, který svým dětem nedovede vyprávět pohádky. Čtyřletý Michael stále ještě nosí pleny (v Barrieho verzi), v Disneyho filmu nosí růžové pyžamo a velkého plyšového medvěda, kterého všude nosí s sebou. Předlohou mu byl Michael Davies.
Šest ztracených chlapců tvoří Petrovu družinu. Také oni zapomněli na rodiče a Petr je jejich vůdce. Jsou vždy nositeli jedné podstatné vlastnosti. Na konci knihy se vrací do Londýna spolu s Wendy a bratry. Darlingovi si je adoptují.
Krokodýl, který spolknul ruku kapitána Hooka i s jeho hodinkami a od té doby jej pronásleduje, je jasnou metaforou pro smrt. Neustále kolem Hooka krouží, ale nedostihne jej, protože tiká. Hodiny mohou reprezentovat, jak čas pomalu utíká a jak řekl pirát Smí "jednoho dne se hodiny zastaví a pak vás krokodýl dostane." Jen krokodýla se kapitán bojí. V Návrat do Nezemě je nahrazen chobotnicí.
Kapitán James Hook (Hák) zobrazuje svět dospělých vkrádající se do světa dětí. V pop kultuře bývají piráti hluční, vulgární, násilničtí mořští bandité. Hook není výjimkou. Chodil nafintěný a s oblibou nosíval klobouk s pérem a těžké brokátové kabátce. Měl dlouhé černé vlasy, vždy pečlivě upravené do loken, a zřídka jej bylo možní spatřit bez dvou doutníků, které podtrhují jeho dospělost. Ale jen strašnější a nepozoruhodnější na něm byl jeho ocelový hák- něco netradičního, co vybočuje a vzbuzuje obavy a nejistotu. Symbol nestvůry a nelidskosti.
Celkem běžně kapitána Hooka a George Darlinga hrál jeden herec (například i v nejnovější filmové verzi z roku 2003). Možná proto, že jsou si tolik podobní.
Zvonilka/ Cink
Malinká víla Zvonilka byla také odvozena od tradice pantomimy. Viktoriáni popularizovali země víl ve svých pantomimách. Víla je v Barrieho díle zastupována prostřednictvím zvonění a stupně světla, tak to bylo vcelku běžné, ale autorovi se podařilo tyto prostředky využít efektivněji, když světlo různě blikalo a vytvořilo tak iluzi skutečné osoby. V zákulisí stál člověk, který pomocí zrcátka přenášel světlo z lampy.
Barrie ji koncipoval jako vílu, která spravuje rozbité hrnce a konvice. Možná proto je ve verzi převyprávěné Pavlem Šrutem označovaná jako víla Drátenička. Mluví vílím jazykem, který se podobá cinkání zvonku a rozumí mu jen ti, kteří vílí jazyk umí. Například Petr Pan. S oblibou používá spojení: "Ty hloupý osle."
A přestože může působit jako zlá, není to tak. Autor to vysvětluje jednoduše: víly jsou buď zlomyslné a zlé, nebo skrz naskrz dobré a všem pomáhají. Nikdy obojí zároveň, protože jsou tak malinké, že by do nich oba city najednou prostě nevešly. Taková je Zvonilka, když navede ztracené kluky, aby sestřelili Wendy, a jindy zase zachrání Petra Pana před jedem v bezové šťávě a raději ho vypije sama. Víly nemohou létat v dešti, protože ten z nich smyje vílí prach. Díky tomuto poprašku také mohou lidé létat, když mají šťastné myšlenky.
Její podoba je známá především z animované verze Petra Pana od Walta Disneyho (1953) a záhy se stala jeho neoficiálním maskotem a jádrem "Disney Fairies" série.
Víla se objevila napříč Disneyho pohádkami (Chip a Dale) a v mnoha komiksech.
V roce 2008 se Zvonilka dočkala prvního samostatného filmu ze série příběhů z Hvězdné roklinky Disney Fairies. Přibyli jí kamarádi a kamarádky víly, stala se všeumělkou a chystá jaro. Všechno je barevné, třpytivé, veselé. Doprovázené povedenou hudbou. Nevtíravý příběh pro děti s poučením.
Následovaly: Zvonilka a ztracený poklad (2009), Zvonilka a velká záchranná výprava (2010), Zvonilka a Velké hry (2011), Zvonilka: Tajemství křídel (2012)
Filmové adaptace poskytly první zvukové efekty, ať už ve formě hudby, cinkání, nebo lidské řeči. Ve verzi Herberta Brenona z roku 1924 ji ztvárnila Virginia Browne, Julia Roberts si ji zahrála ve filmu Hook z roku 1991 a ve verzi PJ Hogana z roku 2003 to byla Sagnier Ludivine.

Petr Pan stokrát jinak
James Barrie jej nikdy do detailu nepopsal. Proč? Nejspíš proto, aby nechal čtenáři dostatek prostoru pro představivost. Popisuje jej jen jako chlapce oblečeného do šatů z listí, který hraje na flétnu. Petr se jeví velmi záhadným. Není jisté, kolik je mu let, protože Barrie jen naznačil, že má ještě všechny mléčné zuby a modelem pro sochu Petra, která stojí v Kensingtonských zahradách od roku 1912 byl Michael Davies jako šestiletý. Ve své původní podobě v Malém bílém ptáku, měl jen šest dní.
Zosobňuje sobeckost dětství. Je vychloubačný, žárlivý a neustále poukazuje na to, jak je velký. Sice chce napořád zůstat chlapcem, avšak na hru "na maminku a na tatínka" přistoupil. Na mě působí, jakoby role zodpovědnosti přijímal jen do té doby, dokud je to na fixní úrovni. Pokud situace začíná být vážná, okamžitě se
Petr Pan zbavuje odpovědnosti a schovává se za zástěrku chlapce. To ale neplatí při soubojích s Hookem, kdy považuje i smrt za velké dobrodružství.
Typické je pro něj nikdy nekončící mládí, které si ale vybírá svoji daň. Petr zapomíná, aby mohl zůstat malý. Bez zkušeností nevyrostete. A jeho schopnost létat? Umí to díky vílímu prachu a šťastným myšlenkám, které povznášejí. Původně stačily jen ty myšlenky, ale když se pár dětí po návratu domů z představení zranilo, když se pokoušely létat, byl Barrie donucen připsat "další ingredienci", která není jen tak k sehnání.
Nezná své rodiče, protože odešel jako velmi malý. A když Wendy vypráví chlapcům o mamince, je rozzlobený. Ona lže. Když se chtěl oknem k mamince vrátit, bylo zavřené a v jeho postýlce už spal jiný chlapeček.

Petrovy zvláštnosti
Jedním ze základních prvků je samotný stín. Má svoji strukturu, tvar a dokonce i hmotnost. Paní Darlingová je schopná ho poskládat a uložit do šuplíku jako kousek oblečení - jakoby to nebylo nic neobvyklého a podobně reaguje později i Wendy, když jí Petr řekne, že nemůže stín dostat zpět. Ve skutečnosti přesně ví, co dělat. Pro děti není neobvyklé, že si se stíny hrají, ale aby vyrostly, musí tuto fantazii opustit. Ale pan a paní Darlingovi vidí stín stejně jako děti a tím Barrie naznačuje, že nikdo plně nevyroste.
Stíny v tradičním pojetí symbolizují minulost. Základním prvkem věčného dětství Petra je jeho nedostatek paměti - nemá paměť, nemá zkušenosti, a tudíž nemůže vyrůst. Ale potřebuje jej, aby mu byly vlastní emoce. Když si uvědomí, že stín nebude držet, začne plakat a Wendy naznačí, že pláče, protože nemá matku. Odpoví: "Já nepláču kvůli matce, ale protože mi nedrží stín. A navíc jsem neplakal." Stín i matku opustil stejným způsobem- oknem do dětského pokoje, které se zavřelo. Když se chtěl k matce vrátit, bylo zavřené, ale když se vrací ke svému stínu, je mu to umožněno.
Barrie rozvíjí koncepci stínu natolik, že se stane postavou ve hře a v mnoha inscenacích Petra Pana hraje herec roli stínu.
Proč přichází Petr do dětského pokoje právě, když je tma? Přestože se většina dětí bojí tmy, Petr Pan se bojí světla. Je uvyklý tomu, že mnoho věcí nezná a je tak "ve tmě", zatímco dětem to připadá, že se ztratily. Paní Darlingová jim na noc nechává rozsvícenou lampu, aby je uchránila před tím strachem, ale v tomto ohledu je omezuje. Jakmile z pokoje odejde, dětství může existovat v jeho přirozeném stavu. A když Wendy vyroste a má svoji vlastní dceru, které také na noc nechává svítit světlo, tím připomíná divákům, že i když děti vyrůstají, dětské zkušenosti se nemění.
Barrie líčí tmu jako něco pozitivního a světlo jako negativního. Možná proto víla "září". Při bližším zkoumání jejího charakteru zjišťujeme, jak je urážlivá a protivná.