Květen 2013

Hřála

27. května 2013 v 10:28 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní
Motýlek zničen jest.
Bolí ho křídla. Bolí ho svět. Bolí ho existence jež směřuje k nebytí,
Bolí jej vědomí a sirup z mateřídoušky. Bolí jej žluté ostří pampelišek.
Bolí ho chlad vkrádající se do těla a myslí na malou dívenku, kterou potkával.
Její dlaň hřála. Protože věřila.
Motýl umřel a nikdo pro něj neplakal.
Lidé nemají čas se zastavit. Vdechnout krásu, umění.
Zraňují se slovy, pohledem. A nevěří v živé motýly.
A oni pak umrzají.



Jdi, jsou i jiné světy než tento

25. května 2013 v 17:32 | Karin |  Stephen King
Nemůžu se dočkat, až budu mít po zkouškách a čas jen a jen na čtení. Možná budu trochu spát a ještě míň jíst a víc chlastat, ale hlavně číst. A ponořím se do světa Rolanda Deschaina. Čeká mě jeho putování k Temné věži a nový Závan klíčovou dírkou. Bude to krásné a když ne, co na tom. Život není krásný a všichni jsme šílení. A ti co si vypadají, že ne, to možná trochu líp skrývají.

Petr Pan - Vítejte v Nezemi (1)

23. května 2013 v 11:43 | Karin |  Čtenářský deník

Já věřím na víly



Začala jsem s jakousi mlhavou představou, že napsat něco takového bude určitě velké dobrodružství a netušila, na jak dalekou cestu mě James Barrie vezme. Každý, kdo se někdy pokoušel psát o Petru Panovi, záhy zjistil, jak tvárná tato postava je. A nejen ona.
Když se Jamese Barrieho zeptala Nina Boucica (první herečka, která Petra Pana ztvárnila), jakou má o něm představu, odpověděl: "Petr je pták… a je jeden den starý."

Jaký je vlastně Petr? A proč nikdy nevyroste? Jak se dostal do Země Nezemě? Odkud se berou víly? Odpovědi nelze najít jen v samotné knize, ale musí se po nich pátrat i v dalších jeho pracích. Bohužel v České republice je problém sehnat i doslovně přeložený originál bez úprav pro menší děti, natož pak nějaké odborné studie.

Muž, který nikdy nevyrostl
"Všechny děti, až na jednu výjimku, vyrostou. Dozvědí se to brzy. Například Wendy k tomu poznání přišla takhle. Jednou si hrála v zahradě; utrhla nějakou kytičku a běžela s ní k mamince. Musela vypadat velice roztomile, protože paní Darlingová sepnula ruce na prsou a povzdechla si: 'Holčičko moje, proč nemůžeš zůstat takováhle už navždycky?' To bylo všechno. Ale malá Wendy v tu chvíli věděla, že bude jednou velká. Každému to dojde, když jsou mu dva roky. Dva roky, to je počátek konce."
Tak začíná jedna z nejznámějších pohádek z pera skotského novináře, dramatika a spisovatele Jamese Barrieho o malém chlapci, který nikdy nedospěje a žije v magické Zemi Nezemi. O Petru Panovi.
Tvorbu Jamese Barrieho nejvíc ovlivnily dvě události. První z nich byla tragická smrt staršího bratra Davida, se kterou se především jeho matka nebyla schopna vyrovnat a tak se James stal jakýmsi jeho náhradníkem. Druhou bylo poručnictví pěti chlapců Daviesových - George, Jacka, Petera, Michaela a Nicholase. Finančně je zabezpečil, aby vyrůstali společně a nejspíš mu byli i kompenzací za jeho nefunkční a bezdětné manželství s herečkou Mary Ansel. Svou hru "Petr Pan" jim věnoval s tím, že to byl jakýsi zoufalý pokus ponechat si je trochu déle malé, když už přestávali věřit na pohádky. Barrie se naštěstí nedožil sebevraždy předobrazu Petra Pana, který svou postavu nenáviděl a svůj stín navždy zničil v roce 1960.

Kdy celý příběh začal? V tisku se poprvé objevila postava nesoucí jméno Petr Pan v roce 1902 v knize pro dospělé nazvané Malý bílý pták. Kniha pojednávala o přátelství mezi vypravěčem a chudým, ale urozeným párem a jejich synem. Vypravěč pak říká chlapci Davidovi, příběh o dítěti, které je jeden den staré a vyletí z dětského pokoje, aby se vrátilo na ostrov ptáků - dítě se jménem Petr Pan. Autor měl podivnou představu, že všechny děti byly jednou ptáčky a proto bývají okna dětských pokojů zamřížovaná - aby děti nemohly uletět. V Malém bílém ptáku prožívá Petr Pan dobrodružství v Kensingtonských zahradách, kde žije s ptáky a vílami, než odletí do Země Nezemě. Také v Petru Panovi se jej kapitán Hook ptá: "Pane, kdo a co jsi?"
Petr odpovídá: "Jsem mládí a radost… Jsem malý ptáček, který se vyklubal z vejce."
Tento koncept zkritizoval J. R. R. Tolkien v eseji O pohádkách, který po smrti Barrieho prohlásil, že fantazii si lze uchovat do dospělosti a stárnout neznamená stávat se horším, ale jít dál. Děti mají dospět a ne stát se Petrem Panem.

Barrie tvrdí, že jeho o rok dřív publikovaná práce - album s fotografiemi doplněnými smyšlenými komentáři - nazvaná "The Boy Castaways of Black Lake Island" byla základem pro Petra Pana. Mnohé fotografie jsou v současné době dostupné na internetu.
V roce 1904 byla v Londýně poprvé produkována hra Petr Pan nebo Chlapec, který nikdy nevyroste
a v repertoáru divadel se objevuje dodnes. Postava Petra Pana se brzy stala ikonou v populární kultuře stejně jako dětské literatuře.
Další prací byla dětská kniha publikovaná v roce 1906 Petr Pan v Kensingtonských zahradách, která spočívala především v kapitolách z Malého bílého ptáka.
R
oku 1908 následovalo When Wendy Grew Up - An Afterthought a roku 1911 vepsal další motivy do hry a učinil z ní druhý román Petr a Wendy. V roce 1924 byl přejmenován na Petr Pan a Wendy a později pouze na Petr Pan. Definitivní verze dramatu (1928) je propracovaná, ale i rozsáhlá a komplikovaná. Bývá proto krácena i v Anglii.
V českém prostředí vyšla kniha zřejmě poprvé v letech 1926-27 pod názvem: "Sir James Matthew Barrie - Petr Pan I-III". Toto vydání je také jediný doslovný překlad originálu.
Dalšího vydání se kniha dočkala až za 60 let, kdy knihu převyprávěl Pavel Šrut a vydal Albatros v roce 1997.

Jen pro děti?
Jak můžeme definovat dětskou literaturu? Je to literatura pro děti, která byla pro ně napsána, nebo literatura, která byla napsána dětmi? A co forma, v jaké je dětská literatura předkládána? Většina dětí neumí do šesti nebo sedmi let číst a tudíž příběhy pro ně psané jsou jim dodány dospělými. Kolik dětí opravdu pochopí literaturu, která je pro ně určena? Petr Pan není jen pohádkovým příběhem pro děti, ale stále častěji se ozývají dospělí, kteří jsou okouzleni nejen krásnými vílami, ale především tou myšlenkou, že není třeba vyrůst. Podle mého názoru i sám Barrie tímto způsobem utíkal před světem dospělých plným povinností, starostí a přetvářky. A kdyby žil Petr Pan v dnešní době v některém ze světových velkoměst? Na začátku dvacátého století, kdy James Barrie svoji hru napsal, se volání dospělosti nedalo odložit navždy a právě proto se ztracení kluci vrátili domů. Nemohl tušit, že jednou bude pop kultura oslavovat právě ty, kteří vyrůst odmítají. Žijeme v době, kdy se hranice dospělosti posouvá až ke třicítce, protože málokterý dvacetiletý člověk si dovede představit, že by se měl odstěhovat od rodičů a najít si uspokojivé zaměstnání. Vysoká škola poskytuje příležitost, jak se vymanit z rodičovské kontroly, ale neustále stoupá počet studentů, kteří i po dobu studií žijí doma s rodiči. Jsme generací, která nechce vyrůst a možná právě proto nás podobné příběhy okouzlují.

Postava Petera Pana je nesmrtelná, ožívá opakovaně. Příběhy Petera Pana byly zfilmovány, vznikly i animované filmy ve společnosti Disney. První hollywoodské pokusy o převedení postavy Petera Pana na plátno byly zaznamenány již ve 20. letech 20. století. Postavu Petera Pana hrály téměř vždy herečky, jednou z nich byla i Mia Farrow. Jaký je důvod tohoto obsazení napříč pohlavím? Mnozí kritici Barrieho díla se snažili tyto důvody vysvětlit. Nejčastěji se objevuje teorie, že tak Barrie obešel Britské právo. Bavíme se o začátku 20. století a v té době bylo nezákonné, aby od deváté hodiny večerní stály děti na jevišti. Obsazení dospělé ženy jako Petra znamenalo, že ostatní dětské role budou měřeny podle její výšky, což umožnilo starším dětem hrát mladší role.
Jiní odborníci tvrdili, že role Petra Pana byla natolik složitá, že by ji dítě nezvládlo. Nicméně jako nejlogičtější důvod se jeví fakt, že hlavní mužskou roli v pantomimě vždy hrála žena. Stejně tak mladšího z Wendiných bratrů a jednoho ze ztracených kluků hrála žena.