Duben 2013

Možná

19. dubna 2013 v 12:28 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní
Nesnášíš lidi, ale je to strach
možná nejsem lepší
na tváři válečný barvy, na nohou kanady
klopím oči, když zrovna nevyhlížím. Černej svetr.

Pohrdání krásou, fascinace hnusem
blbý songy, chytrý řeči
šklebím se na pitomce
ne možná, ale určitě.

V čem jsme my dva lepší než prázný hlavy
vyžraný holými potomky krys?
Strachem a bytím.
Iluzí jsoucna.

Mlhavej opar, kouř z cigaret
prázdný láhve
a drogy.
To co vidíš, je lež nebo realita?

Nevím co cítím
možná jen zvracíme moudra
občas se ztrácíme
a očima pojídáme slova.

Možná.

Prý jsem (Salome)

19. dubna 2013 v 12:21 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní
Jsem motýlek s natrženými křídly
příliš se stydím být květinou.
Jsem egoistická stvůra
sypu ti sůl do otevřených ran.

Jsem princezna ztracená v inspiraci
bodám do tělíček panenek
střepy z rozbitých snů.
Noční můry mi sají krev.

Jsem víla, prodejná děvka
krutá, ustrašená figurka
co si namalovala úsměv.
Zatančím, než všichni zemřou.

Jsem krásná, ach jak vášnivá
ale svedu tě a proměním v led.
A jen pro zábavu
nehty škrábu obrázky do kůže.

A příliš se bojím světa tam venku
než abych byla.


..dotek jen tak

6. dubna 2013 v 21:40 | Karin |  Úvahy
Přemýšlela jsem o doteku.
Jen nějakou tu chvíli. Díky bohu jen o tom příjemném (to je mi změna).
O pohlazení.
Myslím na to, jaké má babička jemné a přitom svraštělé ruce a jak jsem je držela a obdivovala.
Myslím na ruce maminky, které zaplétaly vlasy do copánku, hladily tvář zarudlou od horečky. Občas mě škrabkala nehty na dlani. Hezky to šimrá.
Myslím na to, jak po milování škemrám. "Hlaď mě." Nastavím holá záda. Velmi citlivou kůži.
Myslím na ruce otce, kterých jsem se pak bála, protože má velké prsty. Ale ty ruce nikdy neublížily, třebaže to jsou ruce muže. Ty ruce taky hladí po vlasech.
Myslím na podání ruky nové kamarádce.
Myslím na hlazení od "staré" kamarádky, když jí pláču na rameni.

Dotek mysli.
Letěl (možná) přes půl světa. Přišly slunečnice. Na ten opravdový dotek čekám.
Myslím na dotek zla. Několikanásobný. Netuším co znamená nemít strach.
Myslím na stisk ruky pod stolem v baru... pořád.

Utopena v sedmikráskách

3. dubna 2013 v 21:35 | Karin |  Svět je opět krásnej (střípky rockerské princezny)

Nemůžu se dočkat, až to přijde. Mám na mysli jaro, co taky jiného.
Omlouvám se, že se přidávám k početné skupině stěžující si na rozmary počasí, ale tohle už mne nebaví.
Mám ráda sníh. Ráda v něm běhám, i když mi pak teče do bot. Mám ho ráda, ale ne v dubnu.
Utěšuji se vzpomínkami na loňský rok. Na hodiny strávené v trávě na dece.
Tam v horách, kde je čistý vzduch, šumí potůček a nedaleko se popásají ovce. Je to Dobré.
A žijí tam víly. To ony se starají o poupátka sedmikrásek, až je z nich rozkvetlý voňavý koberec na stráni a vybízejí motýliy k odpočinku.
Vplétám si kvítek do vlasů a nemyslím na to, co mi vyprávěl tatínek, když jsem byla ještě jeho malá holčička. A sice, že když v zimě umře nějaký brouček, na tom místě vyroste právě ten malý bílý kvítek.
V noci je z toho samého místa vidět nejvíc hvězd na světě. To mi věřte. Samy mi to pošeptaly.
A světlušky poletují kolem.
Je to ráj.