Propiska v mozku

23. března 2013 v 12:34 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Moje milá,
jo občas. A občas nejsi nic. Vůbec. Jen cosi, co víří vzduch, ale to neznamená, že existuješ.
Možná jsi, ale jen blázen a tohle celé je výplod tvojí choré mysli. Pěkně debilní. S dovolením, já bych už raději šla.
Mysela sis, že je všechno fajn? Že mě nebudeš potřebovat? Že si navlíkneš krásné šatičky, ano šatičky, tak tomu říkáš; budeš poslouchat francouzskou hudbu, tančit po kuchyni a nalhávat si, jak jsi krásná jen proto, že ti on podržel dveře.

Myslela sis, že nebudeš muset zarývat nehty do kůže a kousat si rty.
Teče ti krev, schovej to.
Ach, jak se ti ta bolest líbí.

Myslela sis, že se nebudeš muset schovávat? Utíkat?
Drahoušku, dnes ti přišla zásilka, deset deka sebeovládání. Je na čase ho do sebe nacpat. Namalovat úsměv. Povzdechnout si.
Miláčku, buď ráda, že se můžeš během noci učit, protože spánek teď na pár dní nepřipadá v úvahu.
Krásko, pojďme se opít. Já budu hodná, snad. Vychlastáme si mozeček. Necháme jej odplavit jako loďku z papíru, abychom se nezbláznily.

Schováš se v pokoji, ale tam nejsi v bezpečí. Mohl by přijít. Z tohohle snu se jen tak neprobudíš. Je dole, slyšíš, jak tam mluví. A v hlavě se míhají ty hrozné obrazy. Toho co ti dělal. Když jsi byla dítě. Drsné ruce šmátrající po těle. Třesou se ti prsty.
ZMLKNI!!!
Miláčku, vždyť tohle všechno se stalo a ty to víš stejně dobře jako já. A dělí ho příliš málo od toho, aby to udělal znovu.
Křičela bych.
To nic neznamená. Obě dobře víme, že jediný jeho dotek by tě definitivně připravil o rozum. Nebo o to, co z něj zbylo. Říkáš si, jak jsi dospělá a stejně se bojíš jako malé dítě. Možná dokonce trochu víc.
Sedíš s ním u stolu jakoby nic. "Ano, ve škole je to dobré."
Zarýváš nehty do kůže. Co kdybys to všem řekla, jaké prase tu s tebou sedí. Co kdybys vzala nůž a zabodla mu jej do hrudi... znovu a znovu. Protože ho nenávidíš. Zničil ti život a nedoplatil na to. Roky jsi čekala, až šlápne vedle, ale nestalo se to. Spravedlnost je výmyslem literárních teoretiků, ale tvoje jizvy jsou pravé.
Jsem unavená a nechci, nechci to poslouchat.
Povznes se nad to a zkus se osvobodit.
Dítě zavřené v šatní skříni.
Jsi jen kurva, tak se prober. My obě jsme.

Dnes tě nenechám ve štychu. Prostě mi uhni z cesty a dívej se, jak se to dělá.
Protože tu není nikdo jiný, kdo by tě zachránil před sebou samou. Vytáhni sebelásku z krabičky na stole.
Miluji tě,
tvá Mia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myší královna | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 22:25 | Reagovat

Že se s ní vůbec bavíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama