Tvůrčí psaní na UPOL

28. ledna 2013 v 14:36 | Karin |  Čtenářský deník
Tvůrčí psaní. Tak se jmenuje předmět, kvůli kterému jsem se rozhodla upsat se na minimálně příští tři roky Univerzitě Palackého v Olomouci. Zakroužkovala jsem si ho červeně, několikrát, a modlila se, aby na mě zbylo místo. Když berou 15 lidí z celé fakulty, rovná se přijetí výhře ve sportce. Tudíž jsem sepsala půvabný motivační dopis, který jsem zaslala paní, co nám navyšuje kapacity. Naštěstí za týden odepsala, že se jedno místo uvolnilo a ona ho pro mě drží. Ach, nejspíš umím být docela přesvědčivá, když se vychvaluji a tak trochu hraji na city.
Uspořádala jsem soukromou oslavu pro mě a moje ego. Jako doporučená literatura se ukázal Stephen King se svou knihou O psaní. A tak jsem první tři dny na koleji četla a četla. Už po několikáté.
Psát 500 slov denně. Pozor na příslovce. Vydržet a psát.
Pak jsem zase pro změnu dostala strach, že budu sedět se zkušenými "psavci" a úspěšně se znemožním. Většina spolužáků byla opravdu starší než já a mnozí z nich opravdu dobří. Ale neznemožnila jsem se. Před sebe jsem vyskládala blog, propisku a Kingovu učebnici. Tvářila jsem se sebevědomě, profesionálně a uvnitř schovávala uzlíček nervů.
Do třídy pak přišel postarší, velmi sympatický pán v saku. S aktovkou pod paží. Antonín Bajaja. Autor devíti knih, spousty fejetonů a esejí. Pan spisovatel.
Před sebe si pak rozložil jakési "schéma", do kterého si zapsal údaje o nás. Číslo ze STAGU, jméno, obor, oblíbené autory, zkušenosti se psaním… Zjistila jsem, že svými zkušenostmi poněkud vynikám nad "šuplíkovými" spolužáky. Nakonec prohodil, že už o mně někde slyšel. Nejspíš jsem zčervenala jak rajče (fráze pochycená z novodobé slátaniny Padesát odstínů šedi- že by mi taky vynesla miliony?). Kinga odkýval, i Joe Hilla a Williama Goldinga. S prvně jmenovaným oblíbencem jsem nebyla ve třídě sama, naštěstí. Na další hodinu nám zadal úkol- donést oblíbené úryvky. Jo a taky nás přesadil, abychom seděli podle těch čísel. Spousta srandy na několik dalších hodin.
Po cestě domů jsem skoro brečela do telefonu štěstím, protože ON o mě už slyšel!
Úryvky jsem přinesla z Kingovy Temné věže (jak taky jinak). Ukázalo se, že "pan učitel" má obrovský přehled a zná autory moderní i klasické. Některé dokonce osobně. A tak nám závistí cukaly koutky. Pak si na stůl vyskládal hromadu papírů z aktovky a co chvíli se jimi přehraboval, aby něco našel, něco nám sdělil…
Netřeba popisovat každou hodinu. Těm vyvoleným bych zkazila překvapení. Hodiny byly koncipované dobře i za cenu páteční výuky. Donutil mě konečně zase použít Word. Psali jsme fejeton a pak povídku. Nezadal téma, jen rozsah a datum, kdy je máme odevzdat. Pochopitelně jsem na nich dělala večer před termínem. A pak jsme je četli nahlas a on k tomu měl poznámky, stejně jako spolužáci. K tomu se váže zkušenost se slečnou, která jako jediná studovala něco úplně jiného- matematiku. Velmi si mě "oblíbila" a neustále rýpala, že se jí to a to nelíbí. Její oblíbenou knihou byl Chrám matky boží v Paříži a netušila, kdo to napsal. Dejme tomu. King byl na ni moc sprostý a já zase psala moc jako on. Tedy spíš se jí vůbec nelíbil můj fejeton, ale jinak se jí vlastně líbil. Ach bože, ukamenovat takové… Dejme tomu. Pak, když četla ten svůj, ukázalo se, že to 1. nebyl fejeton a 2. bylo to něco mezi povídkou a úvahou, ale nedotažené. I tak jí ale řekl, že se mu práce líbí, ale… Neshodil ji tak, jak by mohl.
Nakonec nám přečetl svůj nejnovější fejeton a esej a já se přistihla, že jen fascinovaně zírám. Ten člověk by měl předčítat pohádky. Má uklidňující hlas a mimo to i smysl pro humor. Když kamarád četl úryvek z McBaina, někdo zaklepal a pan "učitel" otevřel se slovy: "Moment, ono se tu teď vraždí." Netajil se tím, že věčně bojuje s technikou. Svěřil se, že poslouchá Franka Sinatru (ostatně stejně jako já právě teď). Rozebíral s námi politickou situaci, děti zkažené počítači, Padesát odstínů šedi… Zapamatovala jsem si gesto, které prováděl při nasazování brýlí…
Ptali se ho, co by udělal, kdyby byl konec světa. Odpověděl: "Napsal bych o tom."
Teď už jen doufám, že bude psát pořád dál a předávat svůj um těm, co přijdou po nás. Lidí jako on je už málo. Sečtělých a spravedlivých.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Genevieve | Web | 28. ledna 2013 v 15:04 | Reagovat

To zní úžasně, musím se tam příští rok dostat, když letos to teda nevyšlo. Jak Bajaju popisuješ, tak to musí být skvělé, něco jako s Kubíčkem, i když je mi jasné, že každý má něco a sotva je můžu srovnávat.
Jen nevím, koho bych uvedla jako oblíbeného autora. Jsem v tomhle celkem přelétavá, nemám nikoho, kdo by mě natolik fascinoval, že bych ho vydzvihovala nad všechny ostatní. I když Kinga mám ráda, zrovna se chystám číst Řbitov zvířátek.

2 myší královna | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 15:24 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem se k němu nedostala... Ale snad jiný semestr, čeká mě jich ještě tolik :)

3 Sentencia | Web | 29. ledna 2013 v 10:34 | Reagovat

kdybych věděla to, co vím teď, tak bych taky šla radši do Olomouce. Jenže před třemi lety mi Hradec přišel jako dobrá volba a obor Jazyková a literární kultura zněl zajímavě. Vyklubala se z něj bohužel z 90 % čeština. Ale zpátky to už nevezmu.
Naše tvůrčí psaní spočívalo v psaní automatického textu, deníku a tvoření školního časopisu, který nesahá po kotníky ani Mateřídoušce.

4 Lulu | E-mail | 31. ledna 2013 v 11:27 | Reagovat

Doporučuji knížku od velice inspirativního lektora. Působí na Literární Akademii v Praze. Pan Nekuda.
Knížká ke stáhnutí zdarma zde:http://www.ebookeater.cz/knihy/odborne/mala-cvicebnice-tvurciho-psani/ Snad inspiruje, nebo pak jeho kurzy. ;-)

5 Genevieve | Web | 6. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Zdařilo se, budu chodit k Bajajovi :) A díky tobě vím, co mám čekat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama