Plyšový medvídek pro prokletou dívenku

31. ledna 2013 v 17:06 | Karin |  Sebedestruktivní pochody
Bylo, nebylo, na jednom děsivém místě seděla dívenka s vlasy spadenými do tváře. Zamčená v pokoji na sedm západů. S okny zatlučenými tlustými prkny.
Venku se rozkládal hustý les. V něm žila podivná zvířata s chybějícími končetinami a brouky živícími se jejich masem v prázdných očních důlcích. Jednorožci byli pokousáni a zbaveni kouzelných rohů. Víly roznášely prach, který zabíjel. Květiny chřadly a požíraly žáby. Motýli mají potrhaná křídla zbarvená krví těch, co se na nich živili.
Dívenka se pohoupávala do rytmu jakési ukolébavky, jež jí celé roky hrála v hlavě, dokud ji úplně nepřipravila o rozum. Prozpěvovala si. Snad vesele. Lalala... Ale z očí jí tekly slzy. Zanechávaly na tvářích bílé cestičky, jak smívaly nánosy špíny.
Pokojík byl téměř prázdný. Tapety na stěnách se loupaly kvůli vlhkosti a odkrývaly původní odporně hnědou malbu. Pod podlahou žily krysy. A dívenka slyšívala, jak zarývají drápy do prken. Jednou se k ní dostanou a pak ochutnají něco opravdu libového. Mladé masíčko.
V rohu, u zatlučeného okna ležela zažloutlá matrace. Na straně vykukovalo pokroucené péro. Nad ní byla do stěny zatlučená police s panenkami. Vlastně to nebyly jen tak obyčejné panenky. Tyhle měly sněhově bílou kůži a až nápadně moc se podobaly lidem. Jedna ležela na zemi vedle matrace. Ústa měla pevně sešitá nití, jakoby snad mohla kousat. Zelené oko vytřeštěné hrůzou zíralo do prázdna. Druhé chybělo. Nejspíš se někam zakutálelo. Rusé vlasy zacuchané do chomáčů.
Ze stropu kapala voda. Kap... Kap... Kap... Rudá. Nebyla to voda. Byla to krev. Na půdě leželo tělo jedné rusovlasé dívky se sešitými ústy.
Dívenka se zachvěla chladem. Na nahém tělíčku vyskočily pupence husí kůže. Zápěstí zdobená obvazy k sobě přivinula plyšového medvídka. Potrhaného od krys a sešlého věkem. Byl její, jen to je důležité. To on ji zachraňoval před hlasy, které ji naváděly ke špatnostem. Před nutkáním zabodávat špendlíky do panenek. Protože když to dělala, někdo zemřel. A pak byla dívenka moc smutná, tak brala do rukou nůžky a rozdírala si zápěstí do krve jejich hroty. Co jiného mohla dělat zamčená v pokoji. Celé roky sama.
Malá, prokletá holčička.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L | 3. února 2013 v 18:17 | Reagovat

Dobře popsané až mě to nahání strach. Chudák holčička..

2 Creepy cake | Web | 4. února 2013 v 22:17 | Reagovat

Cítím se naprosto stejně jako ona.

No dobrá, jsem na tom vlastně trochu lépe...co si to namlouvám, jsem jako ona.

Jsi úžasná, víš to? ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama