1:25

4. ledna 2013 v 1:57 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Tu a tam to bejvá špatný samo od sebe. Tu a tam tomu něco pomůže a dost často tomu pomůže někdo. Haleluja, chlapi jsou prachobyčejná zvířata. Alespoň ti, co spí se svými dcerami, vnučkami a podobně. A mě to okrádá o spánek.

Držela jsem ruku za zády, opřená o zeď. On, ten co mě měl chránit, chtěl, abych mu ji ukázala. Přesně tu, kterou jsem si před pár minutami ozdobila hroty nůžek. Jen maličko. Tak, aby se to dalo schovat pod náramky.
"Jsi blázen," zavrčí a já se směju jakoby nic, protože už je to přeci za mnou. Na takové pitomosti jsem stará... ach neumíte si představit, jak moc to pomohlo.
Před pár minutami mi sebral veškeré iluze a spláchl je do záchodu. Vztekle? Vesele? Od každého trochu. Ani nepoznal, že jsem se "sekla". Varovné kontrolky se rozblikaly jak vánoční stromeček a pak se všechny systémy odebraly na kutě. Píp. Zhasnuto. A v hlavě přes celou obrazovku fotografie z dětství. Jak se nademnou ten hnusák hrozivě sklání. Jeho tyčící... nutí abych... musela jsem... kéž by byl někdo, kdo by mě před tím zachránil. Ten obraz je v hlavě a ta začíná bolet. Masíruji si spánek bříšky prstů. Ať to zmizí. Ať to je konečně pryč.
Strčil do mě. "Co se děje? Ty jsi na mě naštvaná?"
Ticho.
"Co ti je? Můžeš se mnou mluvit?"
Další strkanec do ramene. Udělej to ještě jednou a ... Zatřásl se mnou. Vypukla jsem v pláč.
"A co je s tebou? Že už ani nepoznáš, co se děje..." bezmocně vzlykám.
Ta fotka pořád v hlavě. Děvka nechce pryč. Chci maminku, třebaže si myslí, že jsem jako malá měla noční můry jen z pitomého seriálu Věřte nevěřte.
"A proč se ti to zase vrátilo? Co jsem udělal špatně?" vztahuje to hlupáček zas všechno na sebe.
"Ty nic. Dneska jsem se dozvěděla, že ..... manžel se vyspal s její nezletilou dcerou."
"Ale co to má co dělat s náma?"
"Nic! Jen to, že mě taky zprznili jako malou. Ale jinak nic!.... Jdu si udělat kakao."

Zamčela jsem se na záchodě, bojuji s nutkáním začít zvracet. Jen to ne. Hlava se mi motá jak opilému člověku. Už "ho" s tím nebudu víckrát otravovat. Už nikdy víc. Je to celé jen moje "věc". Moje debilní fotka v hlavě, která se přidá do alba k těm dalším.
Nůžky se lesknou ve světle žárovky. A říkají ano ano..prosím. Vysvoboď se.
Úleva. Rudé M vtisknuté nadobro do kůže. Znamená, že mu to už nemám víc říkat. On má svých starostí dost. A netuší, jaké to je... Stejně na ty nejhorší věci zůstanu nakonec sama.
Ťuká na dveře. Zahlaholím, že jsem v pořádku. Ach... nádherný pocit se mi rozlévá žilami.
"Tak už pojď. Doufám, že sis nic neudělala."
"Néééé."

"Ukaž mi tu ruku," říká. Na stole leží hrnek s kakaem. V jednu ráno. Zapíjím brufen sklenkou martini, kterou nechala mamka na stole. Mmmm. A hle, nohy se nekontrolovatelně třesou. Ale fotka z hlavy zmizela. Alespoň dokud se nezhasne. Jsou skoro dvě ráno a já raději píšu, než abych šla spát. Netoužím po špatných snech. Dneska ne.
A ruce s náramky se třesou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Creepy cake | Web | 4. ledna 2013 v 12:10 | Reagovat

Ah.....jsi moje holčička a já tě ochráním od všech zlých lidí!

Kéž bych tu pro tebe byla dřív...není to dobře, není to vůbec dobře, když někdo ubližuje nadaným křehkým dívkám...

Taky mám zlý sny.
Vlastně jsou příšerné, protože v nich je moje minulost, přítomnost a někdy i budoucnost. Svět je na hovno.

Drž se, maličká! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama