Né né né

10. června 2012 v 15:38 | Karin |  Dopisy schizofreničky pro tu druhou
Je na čase si zauvažovat. Den je k tomu jako stvořený s tím svým hnusno hnusným počasím.. to zas bude lidí s úzkostnými stavy.
Jak lze definovat slovo normálnost? Je normální ten, kdo dělá to, co většina? To co je průměrné? Ten, kdo nevybočuje z řady a raději je tou tupou ovcí v davu? Bé bé bé.
Je mi líto, dámy, pánové, raději upřednostňují to své Né né né.
Lhát nebudu, to mě přešlo v deseti letech, protože to na mě stejně každý hned poznal. Dala jsem si tu práci s pravdomluvností, co se občas nevyplácí.
Víte, znám desítky lidí co dělají všechno pro to, aby byli nenormální. Ať už nosí jiné oblečení, mají jiné politické názory, náboženské vyznání, nebo prostě poslouchají jinou hudbu. Všechny jsem je trumfla! Já se jiná už narodila. Ať žijí vrozené vady a abnormality..krásné to slovo. Jenže vždycky chceme to, co právě nemáme. Když jsem byla malá, dala bych cokoli za to, abych vypadala jako všichni ostatní, zapadla do davu a nemusela z něj vystrčit ani malíček na levé ruce. Smůla, děvčátko. A tak lidi divně koukali, já po večerech brečela do polštáře a proklínala se. To bejvá.. milujem se pro svoji sebelítost.
Vážení normálové i abnormálové, to období přešlo. Jsem šťastně divná, postižená, poťapaná a mimo. Boží! Nemusím si na hlavě každé ráno vyrábět růžového pankáče, abych vypadala jinak, stačí své dlouhé havraní vlasy rozcuchat pod trochou laku a čelit vyčítavým pohledům hřebenu. Nemusím si propichovat nos cvočky, raději si začerním oči. Francouzská manikůra? Né né né, černé odrbané nehty. Kecky do společnosti i nespolečnosti, pásek s pyramidkama, černé kalhoty, kožené bundy, vasila, rocková muzika.
Nesnáším nálepky! Ne, nejsem emo! Jsem tatínkova holčička. Jsem pilotova rocková princezna. Jsem maminčina hysterická dcerka. Jsem spisovatelka. Jsem poděs.

Lidi se bojí, ti co mě neznají. Že prý vyvolávám duchy, možná dělám voodoo? S tímhle si nezahrávám, ale nechávám je při
tom, ať si to myslí. Že jsem prý divná. Po ničem jiném taky netoužím! Co je mi po lidech,
co odsoudí člověka podle vzhledu bez toho, aby s ním promluvili? Kašlu na ně. A kdo sebere odvahu, na toho budu laskavá, jak jen umím.
Raději je zastraším černým hávem a mám klid, než poslouchat věčné narážky a posměšky. Ti co za něco stojí, už ví, jaká jsem.
Pročítám si blogy ostatních lidí, těch co se smíchem vykřikují, že nejsou normální. Prý dělají na párty šílené věci, opíjí se.. taky mi už tvrdnou játra, ale to dělá většina. Kdo z nich věří na víly, skáče přes kaluže, chodí po kolejích, lehá do trávy? Už snad jen poslední myšlenku mi dovolte, tu nejzásadnější.
Co když já jsem normální v tom, že se liším a všichni kolem, ovce v davu, jsou ti nenormální?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama