Září 2011

Sbírka se rozrostla

18. září 2011 v 13:16 | Karin |  Stephen King
Je to už nějaká (dost dlouhá) doba, co jsem sem dávala fotky mojí sbírky "kingovek". Tohle je výsledek kingománie v současné době. Pokud dobře počítám je jich 27. Nejnovější je Nespavost, jediná nedočtená je zatím Pod Kupolí a nejmilovanější kousek je Osvícení od Laseru (to se opravdu blbě shání) :)


Symbolika

13. září 2011 v 21:53 | Karin |  30 Seconds To Mars
skupina o symbolech: "Máme hodně symbolů a ikonografů spojených se skupinou." Jared: "Pro mě musí být symboly logické k tomu co mají visuálně představovat. Vždy jsme obdivovali skupiny jako Pink Floyd nebo Zeppelin a oni často používali symboly a visuální stránku. Symboly jsem dělal já a můj bratr (Shannon). Vynaložili jsme na ně hodně úsilí."
4 ELEMENTY
-jsou to starověké hieroglyfy


-podle jedné z mnoha teorií představují jméno kapely, pokud se pokusíte přeložit thirty seconds to mars do egyptských hieroglyfů vznikne toto:

1.symbol - trojka doplněná o nulu: "30"

2.symbol - hodiny a hodinové ručičky: "seconds"

3.symbol - mezi 3mi čarkami číslo 2(two): "to"

4.symbol - 2 tečky by mohli představovat Phobos a Deimos - Měsíce marsu: "mars"

Jared říká: vždycky nás zajímali znaky, symboly a ikonografy a my máme symboly nazvané GLYPHIC, znázornňují různé elementy v naší kapele...
ŠIPKA - ARROW
-šipka je vizuální představení pro motto provehito in altum, (dosáhnout vrcholu)


-tzv: pokrokový krok

-je to také norské označení pro boha oblohy

-znamená: čest spravedlnost, vedení, rozum. autoritu
PROVEHITO IN ALTUM
-je to motto kapely

-skupina ho používá k Fénixovi a Trojici

-je to latinsky a dá se přeložit několika způsoby:

1.launch forth into the deep - vypustit vpřed do hloubky

2.March on into higher grounds - Pochod na nejvyšší místo (zem, pozemek)

3. launch forth into higher grounds - Vypustit vpřed na nejvyšší místo (zem, pozemek)

ale hlavně : 4. Reach for the heights - Dosáhnout vrcholu



PHOENIX - FÉNIX
-skupina ho pojmenovala Myrtha

-phoenix byl hl. používán k 1. albu

-je to mystický pták, který žil před 500sty lety, má symbolizovat východ a západ slunce, nesmrtelnost, z mrtvých vstání a posmrtný život-byl objeven starověkou egyptskou, řeckou a čínskou mytologií

-phoenix podle amerických indiánů zobrazuje mocného ducha
TROJICE
-je to nejnovější logo kapely

-kapela ho pojmenovala trojice

-je hlavně používáno k 2.albu

-skládá se ze 3 lebek podél jména motta skupiny
ECHELON
-jeto "vojenský" tým -od toho vzniklo MARS army


-Echelon znamená- zaútočit ve vlnách

-bylo to používáno v období napoleonských válek

-tzv.: období útoku "ECHELON" ve vlnách

-o echelonu skupina zpívá v songu ECHELON z 1.alba doslova se tam hovoří o tom: Jak vás okouzlí Echelon

-Echelon je vlastně tým a fanoušci skupiny
-Symbolizuje protipóly, jednotu a spojení
TRIAD
- znamená to trojice (3 členové kapely)
-je nynějším nejčastějším logem kapely, často ho můžete vidět jako obrovskou plastiku v pozadí kapely
-Jared ho nosí jako přívěsek na krku a má ho vytetovaný na obou pažích
-každá strana trojúhelníku symbolizuje jednoho člena kapely a čára, která spojuje strany jsou fanoušci (Echelon) a tým spolupracující s 30STM
Našla jsem parádní video, jak si udělat TRIAD z tkaniček
-

Nastávající

9. září 2011 v 22:15 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní
Dlouho slibovaná a pár lidmi už vychválená povídka je tu. Psala jsem ji už někdy v dubnu, po jedné z dalších nočních můr, které mi zůstaly v hlavě a já celý den nebyla schopná fungovat. Tahle povídka je v mnohém jiná. Proč? Protože když potrestáte zlo zlem, tak...? Do jaké míry je msta správná?
Dnes a denně se televizní noviny hemží zprávami o sexuálním zneužívání dětí a tisíce případů se nedostanou na světlo a z dětí se stanou dospělí, kteří si však tenhle nezhojitelný šrám na duši nesou zbytkem života neschopni zapomenout. Pak mají partnery a vlastní děti, které úskostlivě střeží a čas od času se budí s očima opuchlýma od pláče. Jediný, co bych těm lidem přála je, aby dokázali zapomenout a najít odvahu o tom mluvit a všechny ty úchyláky udat a pozavírat. V tu chvíli bych klidně zavedla i formu trestu oko za oko...
Názor si udělejte samy, ale tohle je věc, kterou je třeba komentovat. Díky moc za každý názor.

Pro Janu, která je vždycky ta hodná.

Nastávající

Další ošklivý sen. Opět trocha fantazie spousta už potlačených vzpomínek na dětství. Co má před svatbou, tak se noční můry stupňují. Myslela si, že po desítkách hodin terapie, už má to nejhorší za sebou. Další sebeklam. Na těle jí naskákala husí kůže, třásla se, jako člověk při zimnici. Za zády se někdo pohnul, zakryl její nahá ramena a pak přes ni jemně přehodil svou paži. Poté chvíli vyčkával. Byli spolu už dost dlouho na to, aby věděl, jak se v takových situacích chovat. Dlouho mu vrtalo hlavou, proč se nikdy pořádně nesměje, dokud se mu nesvěřila. Ale nikdy mu neřekla, kdo to provedl.
Konečně mohla vydechnout, zavřela oči, otřela si slzy a pevněji se k němu přivinula. Byla unavená, a přesto věděla, že dnes už neusne. Noc před svatebním dnem. Semkla víčka a naslouchala hlasu muže, kterého si měla vzít, jak jí šeptá do ucha, že na ni dá pozor a ona se nemusí bát. Jenže ke strachu měla stále důvod, třebaže k poslednímu útoku na ni došlo už před deseti lety.
Jejich malé tajemství, které nesmí nikomu říct, jinak by HO zavřeli do vězení a to ona přece nechce. Nechce přece ublížit těm, které má ráda. A nebude křičet a i kdyby ano, tak jí nikdo neuslyší. Byli v prázdném domě- on a jedenáctiletá holčička, která se do té doby na svět jen smála. Neodvažovala se říct jediné slovo, jen mlčky ležela a prosila boha, aby to už skončilo. Venku pršelo. Slyšela kapky deště bubnovat do oken a snažila se soustředit jen na jejich klapavý šepot. Nevnímat tlumené sténání muže, který na ní právě pracoval, ani řezavou bolest šířící se všude tam, kde byly jeho drsné ruce a kam neměl mít nikdo cizí přístup alespoň do doby, než dívenka dovrší plnoletosti.
Zprudka otevřela oči a celá se zachvěla. Těkala pohledem po místnosti, hledala možné nebezpečí, dokud snoubenec, spící vedle, nezamumlal ze spaní. Opatrně, aby ho nevzbudila, vstala z postele a vydala se ztemnělým domem do kuchyně, kde se posadila na linku a nalila si sklenici mléka. Bylo studené a alespoň trochu ji probralo z noční otupělosti. Pohled jí padl na dřevěný držák na nože a pak na zhojené rány na zápěstích. I takhle zkoušela řešit své noční můry a nepotlačitelné vzpomínky. Nebyla si jistá, jestli se tehdy chtěla zabít, nebo si spíš ulevit od vnitřní bolesti a upozornit na to, že má problémy. Našel ji bratr v pokoji, jak krvácí na koberec a letmo se usmívá, zatímco z ní uniká život. Zachránili ji a pak konečně poslali k psychologovi. Nedá se říct, že by pochopil, ale alespoň si mohla s někým promluvit.
Dopila a vrátila se k muži, který ji měl za nějakých 12 hodin nenávidět. Usmála se do tmy a zašeptala: "Je mi to líto, ale musím to udělat."
Seděla na posteli a sledovala, jak její nastávající neklidně pobíhá po pokoji kolem okna a hledá holení. Věděla, že by ji nikdy v životě neuhodil, ale přesto se instinktivně krčila do klubíčka s koleny přitáhnutými k tělu. Konečně se zastavil. Omluvně se usmál a dal se do prohledávání dalšího kufru, tentokrát s klidem.
"Konečně poznáš i mého otce. Je mi až trapné, že nebyl schopen za námi přijet dřív," mumlal, zatímco si aplikoval pěnu na holení a letmo se pozoroval v zrcadle.
"Nic ti nevyčítám, miláčku. Prostě měl příliš práce, navíc jsou vaši rozvedení,"odmlčela se na chvíli. "Chci tím říct, že se na něj těším a jsem zvědavá. Ale jsem i nervózní, musím udělat dobrý dojem," řekla a koukla do kuchyně, kde visely svatební šaty.
"Měla jsi zase neklidnou noc? Nechci ti to připomínat, ale mám o tebe starost," zajímal se, zatímco si chystal žiletky na holení.
Zavrtěla hlavou. "Je to v pořádku. Jen další špatný sen, to se stává každému. Pak jsem hned usnula," zalhala obratně a uvelebila se na zemi mezi zárubní dveří. Koukala se, jak si opatrně přejíždí holítkem pod bradou, tam, kde je kůže tenká. Co kdyby mu sklouzla ruka? Co kdyby jí v tom sklouznutí někdo pomohl? Vypadalo by to, jako nehoda. Prostě se něčeho lekl a podřízl si krk. Jak je hloupoučký tenhle člověk, jak snadné bylo jej svést. Otázkou je, zda ho má nenávidět, nebo může dál milovat. Může člověk za svůj původ? Denně ji přesvědčoval, že je jiný, než ostatní muži. Stejně to bude muset udělat, je to v plánu.
Usmál se, když si všiml, jak na něj se zájmem kouká, dlouhé tenké nohy vykukující z kraťoučké noční košile má svůdně natažené a opírá se chodidly o druhou stranu zárubně. Zamiloval se do ní na první pohled. Potkali se úplnou náhodou, když se jí smeklo kolo na mokré vozovce před jeho domem a ona si naštípla zápěstí. Právě se vracel z obchodu, ruce plné papírových tašek s nákupem, ona se pokoušela zvednou kolo, zatímco ruka jí pozvolna otékala. Pomohl jí a u sebe doma provizorně ošetřil. Jaká náhoda.
Stála právě sama u baru, který nechali zřídit na svatební hostinu. Celý obřad i zbytek dne měl probíhat venku ve velké zahradě u domu jeho matky. Bílé šaty splývali až na zem a zohýbaly trsy trávy. Za sebou slyšela snoubence, jak mluví s dalším mužem. Přes rameno se podívala na příchozího. Byl to budoucí tchán. Vůbec se nezměnil, nepodepsal se na něm čas, ani boží mlýny. Hnal se k ní s úsměvem prodavače v teleshoppingu, ten se mu však na tváři zadrhl, jakmile přišel blíž. Nejistě natáhl ruku k pozdravu a ona mu ji stiskla. Opět se musela dotýkat těch rukou, nehnula však ani brvou.
"Konečně se poznáváme. Hodně jsem o vás slyšela. Pochopitelně vždy jen v dobrém," tiskla mu ruku s ledovým klidem.
"Myslím, že si můžeme tykat, když teď už patříš do rodiny. Můj syn měl vždy na ženy dobrý vkus."
Neznatelně se otřásla. "Samozřejmě. Nuže co teď? Dáme si drink?" usmála se. Natáhla se přes pult pro sklenice s vínem a oběma mužům je podala. "Snad se neurazíte, ale já zatím zůstanu u svého džusu." Sklenice o sebe zacinkaly a nápoje zmizely v hrdlech.
"Zlato, můžeš sem na chvíli? Máme problém v kuchyni s troubou! Je to katastrofa! Už mám připravené těsto na dezert a nemůžu nastavit správné stupně na pečení. Prosím, pojď se na to podívat, jinak jsme v koncích," vynořila se zpoza stromu ženichova matka a už jej táhla pryč. Jednak, aby si pospíšil a hlavně, aby nemusela být příliš dlouho v dosahu svého exmanžela. Zůstali sami. Přemítala v hlavě, jestli ji ten muž poznává alespoň podle jména, nebo zapomněl. Důležitější je, že poznává ona jeho a má asi 5 minut, než sebou ten dědek plácne na zem. Bylo na čase si udělat malý výlet.
"Projdeme se?" prohodila ledabyle a dala se do pomalé chůze. Kolem se trousilo pár neznámých lidí. Minuly několik stolů slavnostně prostřených k předkrmu, na každém z nich stála byla s růžovými orchidejemi. Na verandě stál svatební oblouk a pod ní skládací židle pro svatebčany, kousek dál si oddávající opakoval řeč k novomanželům. Prošli celou zahradou, mlčky. Před nimi se rozprostřela stará kůlna s různým harampádím, které se používalo sezóně k pracím na záhoncích a podobně. Podívala se na muže, který ji doprovázel. Na tváři mu začaly vyskakovat červené skvrnky a silně se potil. To nebylo dobré znamení.
"Tvůj syn mě poprosil, jestli bych mu nemohla donést z kůlny zahradnické nůžky na přestřihnutí stuhy, která bude kolem dortu. Pomůžeš mi je najít?"
Vklouzli tiše do dílny, dveře protivně zavrzaly, když se dovíraly a mezi prkny na střeše sem prosvítaly tenké proužky světla. Zaklapla západku a vdechla sladkou vůni slámy. Ruce se jí nekontrolovatelně třásly, musela je schovat za záda. Výraz v její tváři se okamžitě proměnil v drsnou masku. Otočil se k ní, šedé oči ji propalovaly, černý oblek se matně leskl, stejně jako jeho prošedivělé vlasy.
"Co po mě chceš? Prachy? Dám ti, kolik budeš chtít. Chceš auto? Barák? Není problém. Jaká je cena za tvé mlčení?"
"Na tvý prachy seru. Řekni mi, jak se teď cejtíš? Bojíš se, aby se všichni nedozvěděli, jaký seš prase? Vezmu si od tebe něco jinýho," usmála se a v očích jí pohrávaly ďábelské ohníčky pomsty. "Chci ti zničit život, chci, abys trpěl, jak si zasloužíš. Čekala jsem příliš dlouho na to, abych ještě věřila na boží soudy. Beru spravedlnost do svých rukou."
"A co chceš dělat? Myslíš si, že ti někdo uvěří? Nemáš jediný důkaz ty malá couro! Chceš vědět, kdo vyhrává? Ten kdo má prachy a společenské postavení. Po takové nule, jako seš ty, nikdo ani neštěkne!"
"Být tebou, nerozčiluju se tak. Mohlo by se ti udělat špatně,"rozesmála se. Vztekle se na ni podíval a pak vyrazil s rukou napřaženou k úderu. Možná by byl schopný ji v tu chvíli i zabít, ale ona nebyla hloupá a s podobným scénářem počítala. Udělal tři kroky a poroučel se k zemi. "Říkala jsem ti to," pronesla samolibě.
Když si byla bezpečně jistá, že je v limbu, chytla ho za paži a táhla k dlouhému stolu uprostřed místnosti. Z čistě formálního hlediska jej párkrát kopla do žeber. Jak jinak chcete zacházet s dobytkem? Nebylo lehké dostat jej na stůl, také ho musela svléknout, což se jí obzvlášť příčilo. Pevně mu přivázala končetiny silným provazem k nohám stolu, který byl k podlaze přibit kovovými hřeby. Také mu velmi pečlivě zalepila ústa a znovu zajistila dveře. Zatímco čekala, až se probere, s chirurgickou trpělivostí si chystala na stolek vedle potřebné nástroje.
Konečně otevřel oči. Vypadal, že je ještě trochu omámený, ale byla si jistá, že ho dokáže probrat.
Klečela na poseli, on stál před ní a tu svou věc jí rval do úst. Byla to ta nejodpornější věc, jakou zažila. Nemohla pořádně dýchat, měla plnou pusu té věci. Držel jí jednou rukou za vlasy a druhou jí tlačil hlavu proti sobě. Nekřičela, nebylo jak.
"Víš, myslím si, že jsem ti ho měla ukousnout už tenkrát,"přemýšlela nahlas a letmo se dívala na šrámy, popáleniny a oděrky, které mu způsobila během předchozích 10 minut. "Nechápu, proč sis vybral zrovna mě. Cizího člověka,"odmlčela se. "Aha, ty teď vlastně nemůžeš moc mluvit. Takže mi ani nemůžeš říct, abych to nedělala. Mlčení znamená souhlas, tak se to říká. Je na čase udělat si další velké tajemství, nemyslíš?" usmívala se, zatímco z držáku na stěně sundávala sekeru. Vrtěl hlavou, tváře mu brunátněly, snad se i rozbrečel. "Blbej pocit, viď? Já teď zařídím, abys toho svýho prohnilýho ptáka už nikam nestrčil."
Čepel pročísla vzduch a zajela do svalu. Čekala mírný odpor, ale stačilo jedno seknutí a muž přišel o svou nejdůležitější část těla. Šaty jí teď zdobily rudé cákance od krve a přivázaný se marně snažil vykřičet. Následně omdlel bolestí. Dalším řezem mu proťala hrdlo.
Nevěsta, v šatech bílých jako sníh, které teď zdobí rudé perly krve, vychází z polorozpadlé kůlny. Dřív pečlivě sčesané vlasy jí trčí všemi směry, tváře hyzdí rozmazané stíny a řasenka. V ruce sekeru se zakrvácenou čepelí a ve tváři výraz šílenství i vysvobození. Zpočátku si jí nikdo nevšímá, pak se ale jedna z žen rozkřičí. Ostatní svatebčané si zakrývají otevřená ústa, někteří prchají do domu hledajíc bezpečí. Sekera padá do trávy, když se k dívce rozbíhá její milý, který ještě netuší, že v kůlně leží jeho zavražděný otec. Zastavuje se několik metrů před ní, musela zešílet. Nepoznává výraz v její tváři a očích. Nevěsta si pomalu sedá do trávy, trhá pár stébel a pozoruje, jak se proplétají mezi zakrvácenými prsty. Zvedá obličej k muži, kterého miluje a usmívá se. Špinavé dlaně utírá do šatů a začíná se bláznivě chechtat. "Jsem volná," rozesměje se bouřlivě a zaboří si nehty do tváří. Někdo otevírá kůlnu a v šoku si zakrývá ústa. Lidé křičí, pláčou a nechápou, co se stalo. Vidí mrtvé tělo.
Nevěsta nic z toho nevnímá. Je konečně svobodná. Zvedá tvář k nebi. Začíná pršet.


Minifilm mezi Rychle a zběsile a Rychle a zběsile 2

5. září 2011 v 20:12 | Karin |  Videa s Paulem
Už je to pár let, co srdce fanoušků získal první film Rychle a zběsile. Abych byla přesná, je to už deset let (neuvěřitelné, jak ten čas letí) a světlo světa spatřilo už pět dílů tohoto filmu z prostředí ilegálních závodů. Sama mám nejraději právě první a poslední díl série. A následující video je takový "předvoj" k Rychle a zběsile 2. A moc se mi líbí. Popisuje život Briana O´Connera poté, co dal Dominikovi klíče od auta a nechal ho jet. Ukazuje útěk před policií skrz Spojené státy, jak přišel k Nissanu Skylinovi (se kterým jezdil na začátku dvojky♥) a také, jak se dostal do slunného Miami :) výborný nápad.