Začátek- od zítřka

20. července 2011 v 15:07 | Karin |  Téma týdne
Jasně a co třeba od zítřka? Znáte ten pocit, když si naslibujete hory doly a sepíšete všechno co na sobě změníte a slavnostně si odpřísáhnete, že zítra to začne? Jenže druhá věc je, jak dlouho takové předsevzetí vydrží. Budu na všechny milá, budu víc sportovat, zavolám té doktorce, dočtu knihu nebo prostě jen zhubnu...
V životě jsou i věci, co se naplánovat nedají a netušíte, kdy příjdou. Vemze si třeba mě. V květnu jsem se rozešla s přítelem po dvou rocích. Neplánovala jsem si to, prostě to přišlo. A ano, začala jsem žít jinak. Nevím, jestli je to lepší, ale na sto procent je to jiné! Život se mi obrátil o 180 stupňů během měsíce. A teď je mi líp. Chodím víc mezi lidi, mám mnohem víc času a "bohužel" i větší přísun alkoholu. Játra mi nepoděkují a rodiče jsou rádi, že jsem šťastnější, než dřív. Chodíme s kamarády na různé akce a já si užívám druhou pubertu. Proč by ne :-).
Začala jsem taky chodit do divadla. To, co jsem považovala před rokem za největší snobárnu, je teď docela příjemným zpestřením večera.
Jenže začátky sebou přinášejí také hrozný strach. Ten pocit, že se ženete do neznáma se mi ani trochu nelíbí. A většinou se mu snažím bránit tím, že zůstanu u starého, i když to není tak dobré, ale alespoň tu není ten pocit, že nevíte do čeho jdete. Třeba když jsem měla poprvé jít do klubu. Samé silácké řeči, ale když se mělo za hodinu vyrážet, já seděla v pokojíku ve spodním prádle u otevřené skříně a škubala si vlasy, že nemám co na sebe a v ruce teleon, abych mohla zavolat kamarádce a uvolnit se. Jasně, vymluvit se, že mě bolí břicho, nebo přijela návštěva a já nikam nemůžu. Lžu nerada, ale život mě naučil před takovými situacemi prostě utéct. A co? Šla jsem a vlastně to bylo moc prima.
Za hodinu se jdu přihlásit do autoškoly. Taky nový začátek. A taky bych nešla, kdyby se mnou nešel můj tatínek, co mě tam dovede snad i za ruku a slibuje, že mi s řízením pomůže. Mám pocit, že jsem na tohle levá. Baví mě řídit, ale bojím se.
A to nejdůležitější? Dneska jsem dokoukala seriál Ztraceni. Byly to 4 roky mého života a dneska jsem viděla poslední díl. Jakto, že až dnes? Bála jsem se pustit si ho. Protože co pak? Na co budu koukat, když tohle zkončí? A chci vůbec vědět, jak to dopadne? Začala jsem se koukat, když mi bylo sladkých 14 let a teď? A jak to dopadlo? Všichni se stejně potkali a vzpomněli si jeden na druhého. Protože to tak mělo být. Nebáli se jít do dalšího neznáma.
Co toho všeho plyne? Začátek znamená strach, který je nutno překonat, aby nás potkalo něco nového, lepšího.
Už vím, na co čekám a čekat zatím budu. Na toho, od koho nebudu moci odtrhnout oči a koho, když se dotknu, tak poznám, že je ten pravý. A nebudu se víc bát. Od zítřka!
Na shledanou v příštím životě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 online-zvieratko | Web | 20. července 2011 v 15:10 | Reagovat

nemôžeš mať zvieratko tak klikni sem - http://online-zvieratko.blog.cz/1107/registracia  a maj svoje kiber zvieratko PS.: prepáč za reklamu

2 kiksii | Web | 20. července 2011 v 15:20 | Reagovat

pěknej článek:-) :-)

3 vampiresanddiaries | 20. července 2011 v 16:26 | Reagovat

zajímavý článek a hodně pravdivý :-) hodně štěstí v autoškole :-)

4 _RoNi_ | Web | 22. července 2011 v 9:29 | Reagovat

pěkný bloček! :-D

5 Ve-shop | Web | 22. července 2011 v 21:53 | Reagovat

Ahojky, víš jak jsi mi psala na blog:

Mia | Web | Včera v 20:47 |
:) ahoj máš to tu prima :) sem zvědavá na prstýnky :) budeš dělat taky na přání?

_ODPOVÍDÁM:  Jo pokusím se..;) Kdybys chtěla nějaký prstýnek tak mi napiš na mail:    
ve-shop@seznam.cz

6 Vendy | Web | 22. července 2011 v 22:02 | Reagovat

Tak tohle bylo moc pěkné povídání. Z nových vztahů a změn mám čím dál tím větší hrůzu, ale někdy je opravdu dobré se dokopat k nějaké akci. Většinou, když se ti někam nechce, tak tam je nejvíc príma.
S autoškolou ti držím palce, neboj, táta ti pomůže, když nebudeš vědět. Stejně je všechno hlavně věc tréninku a praxe.
S tím seriálem Ztraceni jsi mi připomněla dobu, kdy jsem několik let takhle prožívala se Zaklínačem - byla jsem u jeho zrodu (tedy ne přímo, haha) a netrpělivě čekala na poslední díl. A pak mi bylo docela smutno a říkala jsem si, jestli ještě přijde něco, co mě takhle chytí. A přišlo, Harry Potter. Po Harrym jsem si říkala - je možný, že ještě něco takového chytlavého potkám? A ještě jednou se to podařilo - se Stmíváním. Každá série měla jinou úroveń, každá byla o něčem jiném, ale jedno měly společné - dokázaly vtáhnout do svého světa. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama