Dej každému dni příležitost,aby se stal nejlepším tvého života - soutěžní

14. ledna 2011 v 21:40 | Karin
Dej každému dni příležitost, aby se stal nejlepším dnem tvého života
(Mark Twain)
Karin
Kdyby byl svět jednoduchým místem k životu, nebyl by problém sestavit si plán ideálního dne, jenže mě život naučil, že se nic nepovede do posledního puntíku přesně, jak chceme. A i to je na něm zábavné, protože nevíme, co od dalšího dne čekat. A řekněme si narovinu, některé dny jsou dobré, občas se najdou i dny horší a pokaždé chceme něco trochu jiného.
Aby to nebylo tak jednoduché, musím vám povědět, že jsem se narodila ve znamení blížence, kteří jsou známí pro svoji rychlou proměnlivost nálad. Sama na sobě pozoruji, jak se během deseti vteřin mění výraz mého obličeje od úplného jasna k bouřkovému mračnu. Nutno dodat, že je to náročné jak pro mě, tak pro všechny, kteří jsou v době krize v mém okolí. O blížencích se tvrdí, že mají dvě duše v jenom těle a každá chce něco úplně jiného, tudíž ani můj ideální den nelze popsat snadno.
Již od malička mě k sobě přitahuje voda a slunce. Možná je to způsobeno, že jsem se narodila v teplém měsíci červnu, nebo mou rodinou pocházející ze slunné Itálie. Pamatuji si, jak mě tato země neuvěřitelně okouzlila již na první pohled během dovolené v roce 2007, kterou jsme strávili s rodiči na jihu oblasti Calábrie. Mám pocit, že tenkrát jsem zažila dokonalý téměř celý týden. Cizí lidé vás na ulici zdravili s milým úsměvem, všude kolem se rozléhal smích, z vedlejšího bungalovu zněla každé odpoledne italská hymna, vítr k vám přinášel slanou vůni moře, slunce rychle prohřálo celé tělo a voda jej zchladila. V té době u mě plně propukla vášeň ke šnorchlování a potápění se. Dostala jsem potápěčské brýle, ploutve a na břehu jsem se ukázala dvakrát za den, když jsem měla žízeň, nebo hlad. Svět pod vodou mě fascinuje doteď. Zamilovala jsem si tu úžasnou volnost, ticho pod hladinou, pohled na pestrobarevné ryby a další obyvatele tohoto skrytého koutu Země. Nacházela jsem drobné mušle, prsten, který některý neopatrný plavec ztratil a starodávnou minci neznámého původu. Také musím zmínit italskou kuchyni, která je z velké části tvořena stovkami druhů těstovin a mořských plodů.
Takže jaký by byl můj ideálně prožitý den? Budu psát, jako bych jej už prožila.

Ráno bych vstala, posadila se na sluncem provoněnou terasu, v poklidu posnídala ovocný salát a pozorovala mé sousedy pomalu se trousící z jejich malých domečků, jak si mnou od spánku opuchlé oči a děti je tahají za ruku, aby se co nejrychleji dostali k moři. Několika jsem přátelsky zamávala a třeba s nimi prohodila pár zdvořilostních frází. Ano, bylo by moc krásné naučit se mluvit italsky. Pak se ve dveřích na verandu objevil můj přítel, podobného ospalého vzezření s rozcuchanými vlasy. Povídali jsme si chvíli o plánech na další den, načež by vstali i rodiče. Uvařila jsem jim kávu a už se běžela obléknout do plavek, abychom co nejdříve vyrazili. Po cestě na pláž jsme potkali několik mladých Italů, kteří by mě pozvali na koktejl k baru a já pak už nemarnila ani minutu a běžela rovnou vstříc pláži. Mořské vlnky mě přijaly mezi sebe a pomohly mi zapomenout na všechny starosti běžného života, zhluboka jsem se nadechla a zmizela pod hladinou. Sbírala mušle, dotýkala se rybek plavoucích kolem, pohledávala písek na dně… Chtěla jsem si odjakživa vyzkoušet surfování na vlnách, tak bych třeba sebrala trochu odvahy a pustila se do toho. V poledne jsme si zašli na oběd z italské kuchyně, já si dala špagety, nebo možná pizzu se spoustou mozarelly a rajčat. Po dobrém obědě si šli rodiče dát siestu, ale já se vydala na blízké dřevěné molo, odkud je úžasný výhled na celé okolí i svět pod hladinou. Ze zamyšlení mě vytrhl pocit, že se na mě někdo dívá a já pozorovala, jak si vedle mě sedá mladý muž, v rukou dřímající květ lilie, který mi následně se záhadným úsměvem vloží do dlaně. Byl to můj přítel. Chytli jsme se za ruce, pozorovali oblohu a několik odvážlivců ležících na pláži hodinu po poledni a koledujících si o bolestivé spálení. Po chvíli i nám bylo nesnesitelné horko a tak jsme se raději uchýlili do příjemného stínu pod slunečník stojící u kamenné zídky popsané různými vzkazy a obrázky od našich předchůdců. V písku pár kroků od nás se něco krátce zalesklo, zvědavost mi nedala a já se šla podívat, co je to. Nebylo lehké to v takovém množství písku objevit, ale nakonec se to podařilo a ukázalo se, že je to stříbrná mince, která mi však podle vzhledu nenapověděla, odkud může pocházet. Schovala jsem ji do dlaně a rozhodla se odnést si ji do stínu, kde jsem chtěla zjistit víc podrobností. Mince vypadala jako každá jiná, ale jak jsem se měla za nedlouho dozvědět, nic na světě se jí nemohlo vyrovnat. Když jsem se posadila, rozevřela dlaň a počala s mincí všemožně otáčet, ozval se napravo ode mne hrubý hlas starého muže, který mne nabádal, abych si poslechla, co mi chce povědět. Jeho rysy byly strhané léty, šedé vlasy mu vlály kolem hlavy a smaragdově zelené oči ostře svítily v kontrastu s dohněda opálenou pletí. Zeptal se mě, co právě cítím. Zamyslela jsem se a zdálo se mi, jako by ta věčně přítomná bolest v pravém spánku polevila, mizela. Avšak odpověděla jsem, že netuším, na co naráží svojí otázkou. Zlehka se usmál a pověděl, že to moc dobře vím sama. Ano, má bolest zmizela, ale netušila jsem, co to znamená. Vysvětlil mi, že pomocí této mince mohu léčit lidi a pomoci jim od jakékoli nemoci. Nejprve jsem se tomu jen zasmála, mávla rukou a chtěla odejít, protože žijeme v jednadvacátém století a takové zázraky se nedějí, pak jsem si ale uvědomila, že jsem živým důkazem toho, že starý muž mluví pravdu. Ihned jsem si vzpomněla na svoji babičku trpící huntingtonovou chorobou, která ji znemožňuje chodit, mluvit, dostatečně se projevovat. Co si pamatuji, vždy byla nejhodnějším člověkem, jakého si dovedete představit a já špatně nesla její nemoc. Bolelo mě, dívat se jak se její stav zhoršuje a ona nám mizí před očima. Nemarnila jsem ani chvíli, běžela do bungalovu za rodiči a přemluvila je, abychom se co nejrychleji dostali domů. Stále popisuji svůj ideální den, takže by to netrvalo celý den, jak je tomu ve skutečnosti, ale třeba jen hodinu. Octla jsem se v naší republice a během chvíle už naše auto zastavovalo před malou vilkou v Žabovřeskách, kde bydlí má rodina. Vyběhla jsem schody po dvou, urputně klepala na dveře, dokud se líně neotevřely a v nich stál děda v teplákách s trochu zmateným výrazem na tváři. V duši jsem se modlila, aby můj talisman neztratil svoji kouzelnou moc a já mohla změnit svět. Políbila jsem babičku na přivítanou, klekla si k její posteli a zlehka jí vložila minci do dlaně. Nic se nestalo.
Nohy se mi podlomily, já nešťastně dosedla na koberec, do očí se mi pomalu začaly hrnout slzy, když se najednou její tvář projasnila, ona se protáhla, jako ráno po pobuzení a pak se bez obtíží posadila a dala se do řeči.
Večer bych pak strávila na rockovém koncertě své nejoblíbenější hudební skupiny, získala autogram od zpěváka a zatančila si se svým přítelem při západu slunce. Nepohrdla jsem ani romantickou večeří v nějakém lepším podniku, nebo setkáním s mým nejoblíbenějším hercem panem Dokonalým (oficiálně se jmenuje Paul Walker).


Ale nic z toho by se nevyrovnalo tomu pocitu, že můžu dát delší život někomu, kdo si jej zaslouží víc, než všichni ostatní. Člověku, který pro mě tolik znamená a od malička mě učil, jak být co nejlepší a chovat se správně. Ženě, která má ještě teď schované všechny obrázky, které jsem jí nosila ze školky a ve vitríně jí leží motýl, co jsme spolu našly jednou na louce při houbaření. Babičce, která je sice hodně nemocná, ale i tak se na mě vždycky usmívá a říká mi, jak dobře se má, když mě vidí a já nevím, jestli se mám v tu chvíli smát, nebo začít brečet. A tak za ní jezdím tak často, jak to jen jde, ale pořád mám pocit, že nedělám dost a je mi moc líto, že takové zázraky, jaké bych chtěla, se nedějí ani v ten nejideálnější reálný den. Mám pro vás tentokrát jen jednu radu: važte si lidí, které kolem sebe máte a dejte jim ze sebe maximum, vrátí se vám dvojnásobně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama