Květen 2010

Dopis 4.

19. května 2010 v 14:05 | Karin
Pro: Trucker George@ca
Předmět: Dopis 4.
Datum: 30. 6. 2005, 13:21

Dopis 4.

Můj nejdražší Georgi

Jak se ti vede na cestách? Teď jsi už zjevně v dosahu sítě a včera jsme protelefonovali celý večer. Doufám, že ti to šéf zaplatí jako služební hovor (:-D). Tak ráda jsem tě zase slyšela. Hádej co teď dělám? Máme sobotu, sluníčko svítí, léto je tady :) Sedím na zahradě u stolku, notebook před sebou a malý tu spí v houpací síti. To bys musel vidět. Připadám si skoro jako na Hawaii, protože léto udeřilo plnou silou. S Brianem- tím sousedem odnaproti- jsme v úterý napustili náš bazének asi do čtvrtky, aby se voda stihla ohřát a já hlavně nemusela nad malým pořád stát a hlídat ho. Udělala jsem jahodový koláč s drobenkou, který skoro celý padl během dopoledne. Já si dávala kafe s Marťou. Malý řádil bazénku spolu s Tadeáškem a to bylo smíchu a řevu. Voda je všude (alespoň nemusím kropit trávník). A teď? Kluci sbaštili oběd a oba usnuli lusknutím prstu. Tak my dvě maminy máme chvíli klidu. Bazén byl vážně dobrou investicí, drahoušku :-)

Zdravotní stav? Smutno po manželovi. Co večer hladím svatební fotku a koukám z okna vyhlížejíc kamion :-D asi jsem blázen.
 Jinak je to o něco lepší. Ráno už mi tak špatně nebývá. Marťa si myslí, že bych ti to říct měla, ale já si myslím, že se to nehodí. Ještě ne. Navíc, když ti šéf zakázal odejít...:-( sobec jeden. On nemá rodinu? Odpovídat nemusíš, je mi jasné, že ne. Ale jsem ti vděčná, že jsi se alespoň pokusil. Ale Vánoce jsou tak daleko...:-( Chybíš mi tolik moc...

Včera jsem byla nakupovat v dětském obchodu s oblečením a koupila jsem malém naprosto skvělé kraťase s palmami. Takové domodra, co mu ladí k očím. Dám mu je už teď, ale bude je mít jako k narozeninám. Připadá mi zbytečné čekat do srpna, když horka jsou už teď a ten náš kluk roste jak z vody a pořád je mu všechno malé. Stará trička po Benjaminkovi jsem dala Tadeáškovi od Marti, ten to unosí a pak mi je vrátí zpátky.
Je to takový malý ďáblík s plamínky v očích, ale srdíčko má dobré.

Myslíš, že bys na ty narozeniny Benjamina mohl jet alespoň nějak kolem?:-)

Tvá cesta už mě stála skoro krabičku připínáčků, kterými si tvoji cestu značím. A pořád ten samý pocit. Je mi smutno, teskno.. Ještěže tu mám malýho, ještě víc jsem se na něj upla a za chvíli jde do školky. Proč ty děti tak rychle rostou? Tvoje máma se mi směje, když vidím jak zase nakukuju do kočárků cizích lidí. Prý si máme pořídit druhé :-D není to šílený? :-D


To jsem ti zapoměla říct do telefonu- Benjamin byl včera poprvé  divadle! Šli jsme se podívat na Broučky i s Martinou. Vydžel mi sedět na klíně až do konce a smál se. Až jsem se divila, že to zvládl. Potkali jsme tam Briana, tak jsme pak šli do knihkupecví, kde dělá a dostali jsme 30 % slevu na dětskou knížku s pohádkami. Chystám se, začít ho trochu vzdělávat a tak mu budu každý večer předčítat. Snad se brzo vrátíš a budeš předčítat nám oběma. Líbám tě můj nejdražší. Benýsek už otvírá unaveně očko. Zjevně začíná druhé kolo koupání:-)
Přijeď brzo lásko.

S láskou Kathy

Ps. Posílám fotku malého jak včera vytuhnul po koupeli
Přiložených souboru: 1

Dopis od George po 3. dopisu

2. května 2010 v 20:33 | Karin
Od: Trucker George@ca
Předmět: Dopis 3.
Datum: 20. 6. 2005, 20:16

Moje milá Kathrin

Hned ze začátku se ti chci omluvit za to, že jsem ti takovou dobu nenapsal. Přejížděli jsme přes Mexico a celý den nám nefungovalo absolutně nic- internet, navigace vysílačky. Jenom telefony, ale když jsem ti chtěl zavolat, tak mi to hlásilo, že je nedostatečný signál. Měl sem strach a bylo mi strašně smutno, že sem ti nemohl napsat,ale teďka mi všechny dopisy došly a už zase jsme ve spojení a já sem absolutně šťastný.
Děkuju za fotky, které jsi mi poslala z vašeho výletu ze Zoo, jsou moc krásné. Nejkrásnější je ta, jak jste tam všichni pohromadě. To mi vhrklo slzy do očí a bylo mi strašně líto, že sem nemohl být tam s vámi. Jedna věc mě zaskočila, když si napsala, že se nemám ptát na tvůj zdravotní stav. Ptát se tedy nebudu, jen mi prosím řekni, jestli to je něco vážného?

Před pár hodinami sem překročil hranice a teďka sedím v kamionu na odpočívadle v Baersfield- necelých 86 mil od mého cíle a konce z jedné z mnoha cest. Pokud to bude možné, pokusím se zavolat hlavnímu šéfovi, že chci skončit a vrátit se Domů za svojí rodinou. Že to psychicky nedávám, a že mam strach o svoji ženu a je mi smutno po malým. Jak dorazím, tak mu zavolám. Měl by mě pustit, ale nevím to jistě, protože budou muset najit náhradního řidiče a pokud nenajdou, tak budu muset jet dál. Snad se to nestane. Kdyby to vyšlo, tak ještě ten den v Californii si koupím letenky, sbalím věci a poletím za vámi.

Sedím tu v kamionu a dívám se na všechny fotky a videa co si mi poslala a co společné máme, protože je mi moc smutno a venku být nemůžu- strašně tam prší a je velká bouřka, takže sem se byl do truck stopu akorát vykoupat, koupit si jídlo a piti. Teďka tu jím hranolky a smaženy sýr a udělal sem si čaj pěkně do hrnečku a myslím na vás, co asi právě děláte. Mam tu puštěnou jednu krásnou písničku, která mě dokáže rozplakat, do toho poslouchám ještě padající kapky deště, jak klapou na střeše a kapotě kamionu a dívám se na fotky, které tu mam vylepené s vámi a lituju toho, že sem vás opustil.
Za chvíli půjdu spát. Ještě vyplním pár papírů a půjdu si lehnout a myslet na tebe a na malého, než usnu. Zítra mě čeká velký den, zbývá mi už jenom 86 mil a budu v cíli. Pak půjdu zavolat tomu šéfovi, snad to vyjde:) .K dopisu ti přidávám přílohu- jsou tam fotky toho kamionu co jsi chtěla vidět v čem jezdím a ještě udělám nějaký svoje fotky a pošlu ti je taky:).
Budu mít zase problém usnout, protože mi strašně chybí usínat po tvém boku s tvoji hlavičkou na mé hrudi a hladit tě po vláskách a ráno se probouzet zase vedle tebe s Benjaminem mezi námi.
Tak já utíkám spát, ať to co nejrychleji uteče a zase se můžu dívat na tebe a poslouchat tvůj hlas a malého, jak se směje. Zítra se chystám napsat ti jeden velký dopis a mezi tím nějaké ty malé, ale ten velký bude obsahovat detailní popis, co každý den dělám a co přes den probíhá. Pokud tedy chceš a bude se ti chtít ho číst.
Pokusím se taky udělat dlouhé video z celého dne, ale to ti ukážu, až dorazím Domů.
Tak já utíkám. Měj se krásně moje drahá Kathrin, pozdravuj malého Benjaminka a dej mu za mě velkou pusu. Dávej na sebe a na malého pozor. Těším se na tebe, moc na tebe myslím a líbám tebe i malého:).

S láskou navždy tvůj George.


3 přiložené soubory -



Dopis 3.

2. května 2010 v 11:59 | Karin
Pro: Trucker George@ca
Předmět: Dopis 3.
Datum: 15. 6. 2005, 18:16


Dopis 3.
15.6. 2005
 Můj milý Georgi

Mám pro tebe hned několik zpráv. Tak zaprvé jsme byla u toho lékaře a viróza není to, co mě "trápí". Jen ti to ještě nemůžu říct, dozvíš se to, až přijedeš domů. Prosím boha, aby to bylo co nejdřív. Něco takového se nedá říct po telefonu, nebo přes dopisy. Je to příliš důležité na takové neosobní sdělení.

Víkend se nám povedl na výbornou. Tvoji rodiče mi malého v sobotu pohlídali, tak jsem si tu poklidila, plela zahradu a ještě stihla zajít s holkama na kávu. Už dost dlouho jsem se s nimi neviděla. A v neděli jsme vyrazili celá rodina (bohužel bez toho nejvýznamějšího člena-tebe) do zoo. Malý byl tak nadšený! Pobíhal od ohrady k ohradě, smál se a vykřikoval jména zvířat. Docela jsme se už opálili a rodiče byli skvělí. V příloze posílám několik fotek malého v zoo. Pořád se po tobě ptá.. A děda nám zpravil už tu zahradní houpačku, tak tam malý strávil celý večer.

Kolikrát se v noci vzbudím a nejraději bych sedla s malým do auta, do kufru hodila pár tašek a vyrazil rovnou za tebou, ať si kde jsi. Tolik mi chybíš a ta představa dlouhých měsíců... mi nedělá právě dobře. Ozvy se mi prosím co nejdřív a netahej ze mě podrobnosti o mém zdravotním stavu. Nemohl by tě šéf pustit dřív? Vždyť máš přece malé dítě...
Když už jsme u toho, tak mi přišel první šek od tebe. Je to ještě víc, než jsme předpokládali, ale za jakou cenu.. Ale ano, splnil sis tak svůj dávný dětský sen a někam se konečně taky podíváš. Vím, že sis to vždycky přál a tím těhotenstvím jsme ty plány museli trochu pozměnit. Ale tak kdo to mohl tušit a navíc vím, že jsi i za tohle moc rád. A miluješ malého nadevše na světě. Jsem ráda, že mi schováváš ty pohlednice z cest.

S malým jsme se už byli zapsat do školky, tak jsem zvědavá, jak to tam bude zvládat ten můj maličký a už vůbec si nejsem jistá, jak to tu bez něj budu zvládat já. Jsem zvyklá na to, že když pracuji na své nové knize, tak že pořád slyším, jak někde o sebe naráží autíčky, nebo se směje u pohádky. Ale pro něj je to tak nejlepší. Najde si tam kamarády a naučí se vycházet se stejně starými dětmi a ještě víc se rozpovídá. Byli tam nadšení z toho, jak hezky kreslí a brali ho všemi deseti, protože je takový ten kliďas, co jim tam moc problémů snad nenadělá.
A mám z něj takový pocit, že se tam i těší.

Kde teď vlastně jsi? Chybí mi místo, kam umístit další ze špendlíků, kterými si značím na mapě tvoji cestu. Už dlouho jsi nezavolal, tak se brzy ozvi. Přistihla jsem se už několikrát, jak si hledám záminku, abych mohla stát u okna a hledět na silnici. Čekám, že se tam objevíš a pořád nic.
 Musím teď malého vykoupat, už si mne ouška, jak je unavený.
Posílám ti velkou spoustu polibků a čekám tady na tebe. Pořád.

S láskou Kathrin