24.3.Jaká jsem?

25. března 2010 v 20:54 | Karin |  Úvahy

Dostali jsme v psychologii za úkol napsat o sobě "článek". Tady je:)


Říká se, že člověk by měl ze všech nejvíc znát sám sebe. Tak proč je pro některé znás tak těžké nahlédnout do svého nitra a uvědomit si své vlastnosti? Své klady a mnohdy i značné nedostatky a proč kolikrát tolik dáme na slova jiných?
První co mě napadá je, že jsem komplikovaná. Myslím, že nemá smysl tohle slovo dále vysvětlovat. Jsem narozená ve znamení blížence, o kterých se říká, že jsou to lidé se dvěmi dušemi v jednomtěle. Věřím, že je na tom dost pravdy. Vždyť to na sobě pozoruji dnes a denně. Kolikrát dokážu změnit celý pohled na svět a náladu obrátit o 180 stupňů během několika desítek vteřin. Docela výkon na sedmnáctiletou dívku. Kolikrát jsem ztoho zmatená i já sama, natož pak ti vmém okolí. Lituji jich, ale nedovedu stím nic dělat. Není dobré emoce potlačovat. Zjedné části jsem nezkrotná rebelka co vyvádí bláznivé kusy, poslouchá úžasnou rockovou muziku, skáče přítelovi na záda, chodí po kolejnicích a tvrdě si jde za svými názory. A zté druhé přesně pravý opak. Romantická, trochu uzavřená, přemýšlivá, vlídná skoro ke všem a taková, co věří, že je princeznou a on je jejím princem. Nejlepší by bylo asi smíchat obojí, ale to je těžko proveditelné.
Dalším mým rysem je občasná přecitlivělost. Pamatuji si, že jako mladší mě nic nerozhodilo a nedejbože aby mě snad nějaký film rozplakal. A teď? Stačí dvě smutné scény vromantickém filmu a já pláču jak želva. Alespoň se vždycky vymluvím, že za to můžou hormony.
Jaká ještě jsem? Nezapřu svoje mateřské pudy. Kdykoli vidím tvář miminka, už se na ně pitvořím, usmívám, tahám přítele za rukáv a pokud možno si děťátko i chovám. Už odmalička jsem takovou opatrovnicí svého bratránka Honzíka. Je to to nejsladší dítě jaké jsem kdy viděla. Honzík je prostě můj maličký, třebaže už mu budou čtyři. Nedělalo mi problém ho přebalit, nakrmit, vykoupat, hrát si sním a uspat ho. Perfektní trénink. Je to můj andílek.
A u těch špatných vlastností? Vím, že většina lidí by jich dokázala napsat stovky. Vždycky je snadnější kritizovat, než chválit. Občas jsem na lidi možná trochu tvrdá, ale to i na sebe samou. Když vidím, že má někdo problém, hned se do toho musím motat, děj se co děj a to taky ne každý chce. A jsem na určité situace hodně háklivá. Nedokážu pochopit nevěru. A nejhorší je, že se docela často bojím. Prošla jsem si pár hodně špatnými zkušenostmi, o kterých nebudu hovořit, ale neustále ovlivňují můj život, bohužel. Ale díky svému příteli to všechno už zvládám mnohem lépe.
Také o něm bych měla mluvit. Vím, že tato úvaha má být především o mě, ale i on je mojí součástí. Je to ten nejbáječnější člověk jakého znám. A ví o mě úplně všechno, což je pro mě to nejdůležitější.
Baví mě psát. Když píšu, tak slova vidím spíš jako obrazy, než jako shluk několika písmenek. Mám docela bujnou fantazii a tímto způsobem ji dovedu neustále zaměstnávat. Navíc by jste nevěřili, jak to člověku kolikrát dokáže utřídit myšlenky a jakou má radost, když jeho slova někomu pomohou, nebo alespoň udělají radost. Ten pocit, že vaše snaha je kněčemu. Pro mě je to ta nejlepší forma odreagování a strávení volného času. Navíc si své inspirace vážím, ne vždy totiž to psaní jde.
Ráda poslouchám hudbu, především kapely, které nikdo zase tolik nezná. Nosím nejraději kecky, to je asi jedna ztypických věcí. Mám ráda černou barvu. Dřív jsem ji nosila, protože jsem měla pocit, že mě tak chrání a teď ke mně prostě sedí, ale mojí nejoblíbenější barvou je modrá. To ví málokdo. Čtu knihy od Stephena Kinga, bohužel jsem nedávno zjistila, že jsem četla už všechny kromě dvou a tak si budu muset pomalu zvykat na jiného autora, abych měla svoji pravidelnou dávku příběhů. Líbí se mi, že když se začtu do opravdu dobré knihy (což 90% Kingovi tvorby je), tak nevnímám nic jiného. Ani to, že otáčím stránky, nebo snad to, kde jsem.
Řekla bych, že už jsem toho o sobě řekla dost. Člověk se neustále mění a vyvíjí, stejně tak já. A kdybych měla povídat o všech svých vlastnostech, ještě zítra bych nebyla ani vpolovině. Důležité je, umět se najít sám vsobě a nenechat se od ostatních lidí neprávem shazovat. Tak snad hodně štěstí i vám, je to běh na dlouhou trať, ale s úžasnými výsledky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama