Lidé, kteří posuzují jen podle vzhledu jsou hloupí! 16.2010.

16. února 2010 v 20:29 | Karin |  Sebedestruktivní pochody
Když jsem byla malou holčičkou, která ještě chodila na základní školu na první stupeň, často jsem ze školy utíkala s pláčem rovnou domů. Domů k mamince. Víte, děti tohohle věku umí být pořádně kruté ke svým vrstevníkům, kteří se od nich jakkoli odlišují. K těm, kteří jsou jiní. Zvláštní. Divní.
Dostávala jsem ošklivé přezdívky. Vím, nebyla jsem jediná terčem posměchu. Avšak alespoň štěstí, že jsem měla několik přátel. I když ty pravé jsem poznala až o něco později.
A to moudro o které se s vámi chci podělit? Když jsem tak jednou seděla u maminky na klíně v kuchyni, tričko už měla mokré od slz, pověděla mi následující: ,,Beruško, třebaže se od ostatních odlišuješ, tak to není prokletí, ale tvůj dar. Tvůj rozštěp je totiž ten nejlepší třídič na lidi. Ti hloupí, povrchní lidé, kteří se ti smějí, za tvůj smutek vůbec nestojí. A ty je poznáš.". Bylo mi sotva devět, tak jsem si nebyla příliš jistá, co tím myslí. Pro mě tenkrát bylo důležité, abych byla pokud možno neviditelná a měla od jejich zraňování klid. Tak mi mamka pověděla důvod, proč to dělají. Takoví lidé mě uráželi jen proto, aby si ostatní nevšímali jejich vad. Ze strachu, ne z radosti. Alespoň většina z nich.

A co teď? Je mi 17 a jsem ve druháku na střední škole. Moudro, které mi maminka předala jsem již pochopila a usnadňuje mi život. Třebaže se občas ještě objeví někdo, kdo na mě kouká skrz prsty, aniž by mě vůbec znal. Aniž by se vůbec snažil mě poznat. Pro takového člověka jsem podivná holka, která by neměla být s tak skvělým klukem, jakého mám... Ale já se snažím si zasloužit každé laskavé slovo. Snažím se být rádcem a pro ty, kteří myslí srdcem udělat maximum. Vděčím jim za svůj spokojený a pokud možno sebejistý život. A především jemu. Mému princi, který přijel na bílém koni, aby mě vysvobodil z toho všeho. S ním jsem sebejistá, šťastná a v bezpečí. To je pro mě tím nejdůležitějším.

Tak i vy zkuste popřemýšlet o tom, jaký je člověk charakteru, když jediné co ho zajímá je, zda máte divně pokřivený úsměv, nebo velký nos. Co je to za člověka a kdo mu dává právo kohokoli soudit podle vzhledu bez toho, aby ho znal? A jaký vy jste člověk? Zasloužíte si jeho kritiku, nebo si zasloužíte štěstí? Na kolik u vás samotných převažuje sobeckost a když na ulici potkáte člověka s "podivnou" chůzí, raději se mu obloukem vyhnete, nebo na něj snad vrhnete opovrhující pohled? Proč?

Já jsem většinou za svoji odlišnost ráda. Nejsem tupou ovcí v davu. Mám svoje skryté stránky a mám svůj detektor na lidi. Jsem jiná, výjimečná. A ti opravdoví lidé to ví.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly | Web | 20. února 2010 v 15:34 | Reagovat

ty jsi skvělá a jsem rádá za to že jsi jaká jsi protože tvoje cesta je správná a ty to víš :)

2 Vendy | Web | 7. dubna 2011 v 20:40 | Reagovat

Jsi úžasná. Že jsi se s tím poprala a že jsi zvolila správnou cestu - nebrečet a pracovat na sobě. (I když je to těžké...)
Bohužel, vnější vzhled je asi důležitý, co svět světem stojí. Ale není nejdůležitější - a každý,  kdo pozná, že ten krasavec (kráska) je pitomec, tak takového člověka rychle opustí.
Tedy, aspoň každý soudný člověk... :-D
Já se taky bohužel nechávám ovlivnit, ale jen zčásti - nechávám si vždycky pochybnost do zálohy a až uvidím, jaký ten člověk je, tak teprve pak  ho opravdu hodnotím. Pro mě je důležitější spolehlivost, smysl pro humor, že není ten dotyčný hrubý, u chlapů oceńuji kapku gentlemanství, u ženských to, že nejsou jízlivé vůči svým kolegyním.
Píšeš v úvodu, že děti jsou kruté - ano, jsou, ještě si neuvědomují, jak moc můžou slovy zraňovat. Naštěstí v dospělosti se chováme jinak, aspoň většinou... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama