Prosinec 2008

Osm statečných

31. prosince 2008 v 11:58 | Karin

Eight Below



Nemyslete si, že by se snad jednalo o pokračování kovbojky 7 statečných. Tady se ocitáme na věčně zmrzlé půdě Antarktidy, kde se místo kovbojských klobouků nosí teplá čepice a horská bunda.
Film je inspirován skutečným příběhem.











Jerry Shephard (Paul Walker♥) je sympatický profesionální průvodce, jemuž patří 6 psů husky a 2 malamuti, kteří tahají psí spřežení, když je potřeba a jsou téměř jeho rodinou. Na základnu (Victoria) přiletí jistý doktor McClaren(Bruce Greenwood), který tvrdí, že na horu Melbourne spadl kousek meteroitu a pokud ho najde, byl by to největší nález meteroitu v dějinách lidstva. Jerry není z tohoto nápadu příliš nadšený, protože mu bylo původně řečeno, že doktora povede na úplně jinou horu a na Melbourne nebyl už pěkně dlouho. Jedinou možností je vzít psí spřežení. V tu chvíli se konečně seznamujeme s neuvěřitelně chytrou Mayou, která je vůdkyní smečky; Shortym, mladým Maxem, Starým Jackem, Deweym, Trumanem, Shadowem a Buckem. Sbalí se věci a průvodce Jerry s doktorem vyráží na cestu. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá. Po cestě k hoře je potkává řada problémů, v podobě obrovské trhliny, do které doktor McClaren málem spadne, ale vyvázne bez zranění, až po varování před velkou sněhovou bouří, která se k nim kvapem blíží. Doktor jevšak diplomat a dokáže si u Jerryho usmlouvat ještě půl dne navíc, takže svůj meteorit najde. Po cestězpět se Jackovi zadře do packy led, takže musí zastavit a packu mu Jerry ošetří. Poprosí doktora, aby se zatím spojil s Victorií(základna) a zjistil něco o počasí. Doktor McClaren hledá
signál pro vysílačku a trocha nepozornosti se mu málem stane osudnou, když spadne ze srázu na velmi tenký led, který se pod ním proboří a on si navíc ještě při
pádu zlomil nohu. Následuje scéna, při které napětí tajíte dech: Maya jde opatrně po ledu k doktorovi, aby mu podala lano a Jerry ho mohl vytáhnout. Nakonec se to podaří a promrzlého zraněného doktora Jerry naloží do saní, pořádně ho přikryje a rozjedou se k základně. Bouře však přišla rychleji, než předpokládali a Jerry po cestě zpět pořádně onemocněl a navíc přišel k nepříjemným omrzlinám. Doktor McClaren potřebuje okamžitý převoz do nemocnice a kvůli zhoršujícímu se počasí musejí základnu opustit všichni, kromě smečky 8 úžasných psů, kteří Jerrymu i doktorovi zachránili život a dovedli je "domů". Pro ty už v letadle místo nezbyde, ale Jerry slíbí, že se pro ně vrátí. Než se tak stane, pro jistotu jim všem utáhne obojky, aby se nevyvlíkli a ještě se někam nezatoulali. Bohužel nevěděl, že svůj slib nebude moc jen tak dodržet a z pár dnů se stane 5 měsíců, které psi musí přečkat v naprosté samotě.
Jerry se probouzí na hlavní základně (naštěstí se všemi prsty) a okamžitě se shání po svých čtyřnohých přátelích. Ale letadlo se už pro ně nemůže vrátit. Při scénách, kde Jerry vzpomíná na svoje psi a všemožnými způsoby se snaží sehnat prostředky, aby se pro pejsky mohl vrátit, mi v očích stály slzy.
A co pejsci? Všichni až na Starýho Jacka se dokázali dostat z řetězů, sháněli si potravu lovením ptáků, nebo rabováním v opuštěné základně a hlavně čekali. Čekali, až Jerry splní slib a vrátí se pro ně. Když se Shadow smrtelně zraní, mladý Max ho odmítá opustit a tak se mu ztratí zbytek smečky, se kterou se potká až u mršiny kosatky, kterou si náhodou přivlastnil Tuleň leopardí-pěkně nebezpečná potvora, která zraní Mayu. Zraněná Maya přenechá velení smečce právě mladému Maxovi, ale zůstává se smečkou.


Zlom nastane, když Jerry obdrží pozvánku od doktora McClaren, aby se přišel podívat na něco jako jeho předávání ocenění, či podobně, které obdrží za nalezený meteorit. Jerry přijde, chvíli promlouvá doktorovi McClarenovi do duše a poví mu o svých plánech. Doktor se tváří neutrálně, ale když příjde domů a na poličce v pokoji svého malého syna najde obrázek: Mými hrdiny jsou... 8 psů, kteří zachránili mého tátu. - uvědomí si, že musí Jerrymu pomoc. Sežene peníze, Kate(která pilotuje letadlo), Jerryho kamaráda a překvapí Jerryho, který shání loď. Společně se dostanou až na Victorii. Jako prvního najde Jerry mrtvého Starého Jacka. Pochopitelně si myslí, že se nikdo ze psů nedokázal ani dostat z řetězů, ale opak je pravdou. Když zaslechne štěkot a uvidí Maxe a ještě další 4 psi, rozbíhá se je přivítat. Když se chystají odjet, Max se rozběhne pryč a Jerry pochopitelně za ním. Max přivede Jerryho k Maye. Maya leží vyčerpaná na zemi a na první pohled vypadá, že je mrtvá. Jerry k ní tiše promlouvá, když se pohne. Nastává neuvěřitelný happy end :)


Překrásný dobrodružný příběh, překrásné herecké obsazení(Paul Walker dokázal Jerryho zahrát úchvatně!), úžasné prostředí a nechybí ani pár vtipných scén, kdy i Starý Jack hraje poker, nebo v bonusových materiálech scéna se snídaní:). Tenhle film nepostrádá nic :). Doporučuji ho všem:), ale spíš na originálním dvd, protože to obsahuje ještě pár bonusů včetně vystřižených scén k popukání:)
Pár videí

Trailer

*Část 1

Svět je nádherná kniha. Ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst.

17. prosince 2008 v 7:14 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní

Svět je nádherná kniha. Ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst.



Není tak úplně od věci, přirovnávat život ke knize a to nejen proto, že vymyšlení hrdinové mají svůj svět, v hustě popsaných zažloutlých listech knihy.
Život některých lidí, které znám, by se dal sepsat do jediné krátké věty, zatímco jiným by nestačila ani celá knihovna. Nesmíme zapomínat, že každý člověk vidí svět jinak, a proto i jinak poznává jeho krásu či ohavnost. Každá věc na světě má svoje plus a mínus, svoji světlou a tmavou stránku, stejně jako životy lidí a jejich pohledy na svět. Myslím si, že na světě není málo lidí, kteří jen bez otočení projdou (v horším případě proběhnou) životem, se zavřenýma očima a neslyšícíma ušima. Jedinou jejich starostí je přežít další den a popřípadě se nenechat vyhodit z práce. Ale copak tohle je nějaký život? Tohle je to, proč se narodili? Moje odpověď je jednoznačná: Ne!
Život je o něčem jiném. Znovu se musím vrátit k přirovnání ke knize, protože i čtením knihy objevujete jiný svět. Písmeno po písmenu, větu po větě a stranu po straně zjišťujete, jací hrdinové knihy vlastně jsou a co je dál v jejich příběhu potká. Ve skutečném reálném světě tomu není jinak. Každý den našeho života poznáme něco, nebo někoho nového. Každičký náš den se učíme, co je správné a co nikoli. Celý náš život je o získávání poznatků, zkušeností a rozeznávání dobra od zla.
První stránky pomyslné knihy našeho života jsou hustě popsány našimi zážitky, které si většinou nepamatujeme, ale naši rodiče ano. Jsou tam zaznamenávány naše první drobné krůčky, po kterých následoval sice pád, ale i to je přece pohyb dopředu; první slovíčka, která se nám podařila vypustit z droboulinkých úst posázených bílými perličkam,, první odřená kolena, která dokážeme přejít bez pláče, nebo první kamarádi ze školky, o kterých dokážeme rozumně mluvit.
A naprosto hrdě chci prohlásit, že stránky našeho dětství určitě patří mezi ty s nejkrásnějším příběhem. Dítě přece vidí věci úplně jinak, než dospělý člověk. Jeho myšlení není ovlivněno předsudky, špatnými zkušenostmi, nebo finančními problémy. Dítě chce svět okolo něj objevovat, vidí jeho kouzla a všechno mu připadá neuvěřitelně veselé, barevné.
Další kapitola by se dala nazvat jedním slovem: Dospívání. Věřím tomu, že nebudu jediná, kdo by z téhle části naší pomyslné knihy, nejraději pár stran vytrhl a spálil. Ať už jsou to vzpomínky, na nevhodné chování k rodičům, podvádění při písemkách na základní škole, nebo srdce zlomené člověkem, do kterého jste byli zamilovaní (nebo jste si to v té době alespoň mysleli). Takové to je, či bylo a nejspíš jsme v té době měli v sobě všichni zmatek. Ale na druhou stranu jsme opět i něco získali. Naučili jsme se postupem času, jak se chovat k ostatním lidem, naučili jsme se, že jsou důležitější věci, než provokování mladších spolužáků a naučili jsme se chápat svoje pocity, ať už to byla láska, či nenávist. Zjistili jsme ohromnou spoustu nových věcí ve škole, ať už ty základní, jako počítat do deseti, nebo ty mnohem složitější, jako bylo zapsání vzorce kyseliny sírové. Poznali jsme stovky nových tváří a postupem času se nám podařilo poznat i část jejich duše. Učitelé nás za ruku provedli každým problémem, který se nám dostal do cesty a trpělivě nám dokázali vysvětlit, že se dá zvládnout.
Jenže pak nás někdo surově z jejich jistého stisku vytrhl a hodil nás do hluboké vody s příkazem: Plav! Přišla nová škola a s ní mnoho nových starostí honících se v našich hlavách. Ať už jsme se tam dostali jakkoli, většinou jsme jen s otevřenou pusou zírali, co se to kolem nás vlastně děje a jen velmi pomalu jsme se dokázali rozkoukat. Teď už moc dobře vím, že to není o moc jiné, než to bylo na základní škole, ale pamatuji si stále až příliš živě, jak jsem byla vystrašená z nového prostředí, spolužáků, učitelů a počtu vědomostí, které jsem se musela naučit. V tom je ta hlavní změna. Dřív kolem nás každý chodil po špičkách a stačilo dávat alespoň trochu pozor, co říká a věděli jste. Jenže teď sedí dobrá polovina z nás dlouhé hodiny nad učebnicemi, s hlavou položenou v dlaních a nechápavě vrtí hlavou. Ale bude to lepší. Všichni to říkají a já jim chci věřit.
Dospělost. Jedno slovo o pár písmenech a kolik toho změní v našich životech. Kolika věcí se budeme muset na dlouhou dobu vzdát a kolik z nás se promění v němé figuríny s voskovým obličejem? Ptám se, ale na některé otázky je opravdu lepší, odpověď neznát.
Dospělost nespočívá v tom, že máme v dokladech potvrzeno, že jsme starší osmnácti let. Někteří lidé, které znám, nejsou dospělí ani ve čtyřiceti. Dospělost není to, že si můžeme zákoně koupit páchnoucí papírovou krabičku cigaret nebo velkou skleněnou láhev rumu, ze které nám bude buď špatně, nebo hodně špatně. Nejde o to množství věcí, které nám bude dovoleno dělat, ale jde o to, jestli se naučíme dospěle i chovat. Jestli dokážeme dělat správná rozhodnutí hodna dospělé osoby, zda dokážeme udat směr, kterým se bude odvíjet naše další budoucnost; dodržovat zákony a pravidla, které se dodržovat mají, ukážeme schopnost obětovat se pro dobro věci a pro ostatní lidi. Dokážeme udělat něco, co sice není přesně podle našich představ, ale jinému to udělá velkou radost. Bude se od nás očekávat, že se staneme samostatnými, založíme si rodinu, nebo velmi úspěšnou kariéru (málokdo stihne obojí), nebudeme na nikom finančně závislí a poznáme svět bez růžových brýlí na očích. A ačkoli se budeme v těch doktorských pláštích, právnických oblecích, špinavých montérkách, nebo zástěře umaštěné od oleje tvářit nanejvíš dospěle, vždy tam vevnitř v nás bude alespoň kousek malého dítěte, které by si ze všeho nejraději sedlo k pohádce v televizi a papalo gumové bonbony.
Získáme vědomosti v práci, naučíme se platit faktury a složenky, budeme umět hospodařit s rodinným rozpočtem a přesně si rozpočítat, co ten nebo onen den budeme dělat, abychom to všechno stihli. Začneme se starat o zbytek rodiny, ať už o naše děti, partnery, nebo stárnoucí rodiče. Někteří z nás se možná odstěhují do jiné země, zatímco jiní neopustí ani dům rodičů, ale to všechno je budoucnost, která bude záležet jen a jen na nás. Někdo se na ni dokáže těšit, stejně jako jiný se jí bát.
To už jsme za polovinou naší pomyslné knihy života a jediné co bude následovat je stáří. A kdo tvrdí, že staří lidé všechno zapomenou a jsou hloupí? Nevěřím tomu. I ve stáří se člověk učí novým věcem a to nejen díky tomu, že na to má znovu čas. Během celého svého dlouhého života získal ohromné množství poznatků a informací, které teď může využít. A především svoje zkušenosti předat dál. Předat těm, kteří budou ochotni ho poslouchat a je jedno, jestli to bude malá vnučka sedící na dědečkovu klínu, poslouchající pohádky, které se líbily jemu, když byl malý, nebo televizní reportér poslouchající jeho příběh z války.

A jak tu teď sedím a přemýšlím o světě, zatímco moje prsty ťukají do klávesnice, uvědomuji si, že pravdu o světě znali již staří Sumerové , při psaní eposu o Gilgamešovi.
Nesmrtelnost člověk může získat pouze svými činy během života.


A když naše kniha pomalu končí, je většinou už pěkně obsáhlá, její listy jsou žluté, místy potrhané a zaprášené, ale to co se skrývá v nich, má nevyčíslitelnou hodnotu. Kniha se přeci nemá soudit nikdy podle obalu. Tak otevřete oči a rozhlédněte se kolem sebe, protože svět a život, který v něm prožijete, je jeden z nejkrásnějších románů na světě.