Září 2008

Jane became insane

21. září 2008 v 16:03 | Karin |  Beatsteaks
Text k písni Jane became insane

Jane became insane
Nananana nanananana

she's a high class fellow
there's something about her that you don't understand
she's got me revved up and ready to go
she's got everything under control
she's got everything under control

see her now she starts to undress
with a smile that you will never forget
coming down with a clash to connect
she was out now she's up for success
watch this Nananana nanananana

i'm a high class fellow
there's something about me that you don't understand
I got you revved up and ready to go
I got everything under control
It's gonna hit me hope i die before i collapse there she goes again


Česky
Jane zešílela
Nananana nanananana

Ona je třída
Je na ní něco, čemu nemůžeš rozumět
Je vždy připravená vyrazit
Má všechno pod kontrolou
Má všechno pod kontrolou

Vidíš ji právě když se svléká
s úsměvem, který nikdy nezapomeneš
Úplně z toho omdlíváš
Dřív byla out ale nyní je úspšná
Sleduj to
Nananana nanananana

Jsem velká třída
Je na mně něco, čemu nemůžeš rozumět
Jsem vždy připraven vyrazit
Mám všechno pod kontrolou
Zasáhne mě to
Doufám, že umřu když zkolabuju
Zrovna když jde kolem


Demons galore

21. září 2008 v 16:01 | Karin |  Beatsteaks

Text k písni Demons Galore
This is mine it will never be yours
stay away from what i love
cause it's the only thing i've got
won't stick to those i can not trust
no matter how you gonna try
i never sell and you can't buy
so don't you tell what's up your sleeve
lock it away and let me be
i don't mind i don't care
lock it away and let me be
this is mine it will never be yours
i got mine and you got yours
it's written all over your skin
you never out the liar in
as if you knew it's gonna be
the end of you the end of me
you're going astray getting carried
away So breathe and receive what you cannot believe
until you know i don't belong to anyone
got to give it a break we are going astray
tried and true ways have been leading to demons galore
i got mine and you got yours burn down this ground meet your path then .




Hello Joe

21. září 2008 v 15:58 | Karin |  Beatsteaks

Text k písni Hello Joe

hello hello hoe it all went wrong
but i know i'm not alone
play this tune all over the town
hello hello joe i keep on strumming
and i know i'll get it done
cause i'm not the only one

i got it playing on my stereo
i'm never ever gonna let it go
and i try to sing along
and i know i can't go wrong

hello hello joe i'd like to have advice
but you won't tell
i strain my ears to STRAIGHT TO HELL
down in london town
in these times of war
you won't raise your voice no more

it's still playing on my stereo
i'm never ever gonna let it go
and i try to sing along
and i know i can't go wrong
i am not the only one
it's not over it's just begun
try to sing along


ČESKY


Ahoj, ahoj Joe, všechno o mně vyšlo najevo
Ale já vím že nejsem sám
Hraju tuhle melodii přes celé město
Ahoj, ahoj Joe, udržuju rytmus
A vím, že se dokážu proslavit
Protože nejsem jen tak někdo

Hraju na své stereo
A nikdy se toho nepustím
Snažím se zpívat s tebou
A vím že nemůžu nic pokazit

Ahoj, ahoj Joe, rád bych dostal radu
Ale ty mi je neřekneš
Napínám své uši PŘÍMO DO PEKLA
Hluboko do Londýna
V těchto špatných časech
Už nevydáš ani hlásku

Stále hraju na své stereo
A nikdy se toho nepustím
Snažím se zpívat s tebou
A vím že nemůžu nic pokazit
Protože nejsem jen tak někdo
Není po všem, teprve to začíná
Zkoušej zpívat s námi


BEATSTEAKS INFO

21. září 2008 v 15:54 | Karin |  Beatsteaks
Demons Galore


Demons Galore

Kdo jsou Beatsteaks?


Přiznávám se naprosto čestně, že tak před čtvrt rokem jsem o tom neměla stejně jako někteří z vás ani ponětí. Taky mě to zase až tak moc nezajímalo, než mi kámoška poslala odkaz na jejich video( klip k písničce Hello Joe). Koukla jsem se na to jednou, trochu jí to odkývala, že to jde a dál se tím nezaobírala, než jsem si tu písničku jen tak z nudy pustila znovu a pořádně se do ní zaposlouchala. Od té doby mě to už nepustilo a v Beatsteaks jsem se našla.
Pochopitelně jsem to začala roztrubovat všem mím kamarádům, jak je ta skupina skvělá a i když se naši jen drží za hlavu, mě je to jedno. Pro mě jsou skvělí a úžasně trhlí. Z jedné písničky na telefonu se stalo 25 a já mám na nich novou závislost.
Beatsteaks je německá punk rocková skupina, která vznikla tuším v roce 1995. Zakládajícími členy byli Peter Baumann, Stefan Hircher, Alexander Rosswaag a Bernd Kurtzke. Později se ke skupině připojil i zpěvák Arnim Teutoburg Weiß. Do podvědomí německé veřeknosti se kapela dostala díky víhře v lokální hudební soutěži, takže se stali předskokany skupiny Sex Pistols.
Na jejich prvním albumu 48/49 pojmenovaném podle jedné Berlínské ulice, je několik písniček zpívaných německy, ale ostatní alba jsou nazpívaná pouze anglicky(naštěstí, i když singl Hey du nazpívaný Peterem nezní špatně ani mně:) a to němčinu nemusím:)). Jinak naprosto miluju jejich písničky a to hlavně Jane became insane(s úžasným klipem), Demons Galore a nesmím zapomenout ani na Let me in, nebo Hello Joe.
Nynější sestava je taková: Thomas Gotz, Torsten Scholz, Peter Baumann, Bernard Kurtzke a moje tajná láska Arnim Teutoburg-Weiß. :)
Tak vás snažně prosím, zaposlouhejte se do jejich muziky a snad se vám i zalíbí, tak jako mě:).



Půlnoc s kamarády na hřbitově

18. září 2008 v 18:28 | Karin |  Soutěžní povídky a ostatní

Začalo se připozdívat, slunce klesalo za obzor a měnilo svoji barvu na krvavou červeň a na nás i okolí se pomalu začal snášet soumrak jako nějaká peřina. Všechny vrhané stíny se začaly prodlužovat a dodávat věcem o něco strašidelnější tvář. Konečně nám začali velké letní prázdniny a já společně s několika dobrými kamarády z ulice jsem se rozhodl navštívit o půlnoci obecní hřbitov. Holky jsme s sebou neměli v plánu brát, protože jak je nám známo, museli bychom poslouchat jejich otravné kňourání a přemlouvání, abychom se vrátili domů, ale pro nás návštěva hřbitova byla něco jako zkouška odvahy a zároveň mužnosti. Cestou ke hřbitovu panovalo všeobecné veselí a vyprávěly se strašidelné příběhy, kterým jsme se společně smáli, ale čím jsme byli blíž tomu místu věčného klidu, tím se naše rozhovory stávaly tišší a kratší. Řekne se docela snadno, že půjdete o půlnoci na hřbitov, ale když v tom panujícím šeru vidíte za vysokou kamennou zdí špičky náhrobků, okamžitě na Vás začne padat tíživá atmosféra, kterou to místo přímo dýchá. Měsíc byl právě v úplňku, takže výhodou byla ta trocha světla, ale naopak se u okolí hřbitova ozývalo šílené vytí psů na měsíc, z čehož nám všem běhala husí kůže po těle. Stáli jsme před černě natřenou železnou branou hřbitova- já, Marek, Petr, Lukáš a Ben. Skoro jako z knihy Karla Poláčka- Bylo nás pět. Napadlo mě a společně s kluky jsem brankou vstoupil na pozemek hřbitova. Jak nám bylo známo, tak se kovová branka nikdy nezamykala.Přece jen jsme žili v malé obci, kde si lidé naprosto důvěřují a vandalové, co by ničili hřbitovy tu nejsou. Ale i tak jsem měl trochu nepříjemný pocit, že by mohl přijít známý hrobník jako vždy s láhví piva v ruce a nějakým nedopatřením nás zamknout mezi mrtvými pod hlínou. Před námi se rozprostírala hliněná cestička, na jejímž konci se tyčil do vzduchu, jako americká socha svobody, velký památník padlým vojákům za válek, kteří pocházeli z naší obce. Okolo cesty se po obou stranách táhly řady všemožných náhrobků- většinou kříže a čtvercové desky se jmény a krátkou básní. Zároveň jsem si všiml několika opuštěných zapálených hřbitovních svící. Na tom hřbitově jsem už několikrát byl ve dne, což mi mnohonásobně zlepšovalo orientaci v tom tmavém prostoru. Náš úkol byl jednoduchý: Dojít sám bez baterky k hrobu rodiny Dvořákových, což bylo místo až v samém rohu hřbitova u vzrostlé smuteční vrby. Tam měl každý z nás položit svůj předmět a vrátit se zpět za ostatními. Jakmile by tuto zkoušku všichni úspěšně postoupili, společně bychom si pro předměty přišli. Když jsme to odpoledne vymýšleli, zdálo se to být nadmíru snadné, ale v tu chvíli, kdy jsem stál vedle hrobu za vytí psů na měsíc, mi to tak jednoduché nepřipadalo. Vylosovali jsme si pořadí a já šel hned po Petrovi. Nechtěl jsem, aby se mi kluci smáli, že jsem bábovka, ale jakmile jsem měl absolutní jistotu, že mě nevidí, tak jsem se rozběhl. Měl jsem nepříjemný pocit, ze kterého mi naskakovala husí kůže stejně jako z vytí psů ; že mě někdo sleduje schovaný za náhrobky ve snaze dostat se ke mě co možná nejblíže a pak prostě skočit. Nakonec se mi podařilo chmurné myšlenky na všemožné zombie a upíry zahnat a já se bez problémů dostal k hrobu, kde jsem na zem položil přívěsek na klíče, který jsem shodou okolností našel v kapse. Připadal jsem si jako ohromný hrdina a s úsměvem roulitým na tváři jsem očima přejížděl po náhrobcích se jmény, která se v té tmě stejně nedala přečíst. V tu chvíli se mi něco omotalo okolo kotníku. Téměř okamžitě jsem si představil rozpadající se pařát se zkroucenými prsty, který byl kdysi lidskou rukou a ten pařát vylézá zpod hlíny a drží mě za kotník a já jsem nepřemohl tlumený výkřik úleku. V tu chvíli se ozvalo nespokojené zamňoukání a kočka otírající se o moji nohu raději utekla do bezpečí. Jasně jsem cítil zrychlený tep svého srdce ve spáncích a také jsem cítil třas ve svých rukou. Bylo za minutu dvanáct. Rozběhl jsem se ke své partě a slyšel tiché pochechtávání jejich členů. Zastavil jsem se před nimi a tvářil se naprosto vyrovnaně. V tu samou chvíli začal kostelík u hřbitova hlasitým vyzváněním oznamovat půlnoc. Tentokrát jsem se smál já, protože sebou kamarádi trhli, jako by snad dostali ránu elektrickým proudem. Nikdo další po mě už k hrobu toho večera nešel, přívěsek na klíče jsem se rozhodl nechat napospas osudu do rána, kdy jsme to místo měli v plánu navštívit znovu. Kdo se směje naposled...

Snadno se žije s očima zavřenýma

18. září 2008 v 18:27 | Karin |  Úvahy
Snadno se žije se zavřenýma očima

Bohužel nevím kdo tuto pravdu vyřkl, prý je to část textu z jedné písně od Beatles, ale okamžitě jsem si toto "heslo" začala brát jako mé motto. Možná by jste měli vědět, jak jsem na tento citát vlastně přišla. V mém oblíbeném televizním seriálu(Ztraceni) jej měla na rameni vytetována má oblíbená postava jménem Charlie. Myslím si, že citát Snadno se žije s očima zavřenýma má asi podobný význam jako když o někom řeknete, že kouká na svět skrz růžové brýle. Je to vlastně jen šest slov, ale ta vyjadřují můj pohled na svět. Jaký připadá život Vám? Občas je opravdu o dost jednodušší prostě zavřít oči a nekoukat na nic okolo sebe, nemyslíte? Řekla bych, že je život těžký a někdy velmi krutý, ale takový ho podle mého názoru dělají především někteří lidé. Možná jsou sami nešťastní, nebo je potkala nějaká tragédie se kterou se nedokáží jinak vypořádat. Všichni ti opilci co se válejí na chodnících s láhví piva v ruce, žebráci prosící o drobné, které stejně utratí za cigarety; nebo muž co křičí na ženu uprostřed ulice. Nebylo by lehčí je prostě nevidět? moje odpověď zní: Ano. Ale kdyby vše bylo jen růžové, za chvíli bychom si už nevážili šťastných chvilek, které nás v životě potkávají. Tak tento pohled na zlo musíme přetrpět a když nás konečně potká něco opravdu krásného, vnímáme to jak jen je to možné. Je dobré oči někdy zavřít, ale také by jsme mohli něco nebo někoho přehlédnout a pak být zbytečně smutní. Ať už je ten někdo cizí usmívající se člověk, který by nám pozvednul náladu; nebo starý známý. Možná Vám to zní jako hloupost, ale já v to věřím. Stejně jako věřím na lásku, věřím na snadný život s očima zavřenýma. Často o svém životě přemýšlím a zjistila jsem, že je vlastně hodně šťastný. Mám milující rodinu, pár pravých přátel, dobré známky, své zájmy a koníčky a co jíst a přes to všechno si stále stěžuji. Připadá Vám to stejně hloupé jako mně? I když je pravda, že jsem jiná než ostatní, někteří lidé si myslí, že jsem divná a stále mi to připomínají. Možná si neuvědomují jak moc mě jejich občasné poznámky bolí. Myslí si, že neví jaká jsem, nebo že nedokážu cítit? Na tuto otázku odpověď neznám. Vlastně bych měla být za to jak vypadám hodně ráda, protože jinak bych byla stejná jako oni a koukala u lidí jen na vzhled místo na duši. A právě v těch chvílích, kdy mi někdo ubližuje, prostě zavřu oči a žije se mi snadno. Stejně jako vše na tomto světě, má i tento citát své pro a proti. Svoji světlou a tmavou stránku. Můžete si jej buď vzít k srdci a řídit se jím, nebo na něj zapomenout. Chtěla bych jen, aby jste se nad ním zkusili alespoň na chvíli zamyslet. Udělejte to pro mě. Snadno se žije se zavřenýma očima.