AC/DC: Ať žije rock!

Pondělí v 21:26 | Karin
Je to vůbec poprvé, co recenzuji hudební biografii nějaké kapely. Když se mi do ruky dostala kniha AC/DC: Ať žije rock, od amerického hudebního publicisty Paula Elliota, byly moje obavy, že se do knihy nezačtu, okamžitě rozptýleny.
Už od pohledu jde o graficky vymazlenou biografii plnou fotografií z koncertů, profi focení i ze zákulisí, které doplňují palcově vysázené titulky a především citáty členů kapely a dalších významných osobností pohybujících se v hudebním průmyslu. Dvě stovky fotek vyváženě doplňuje text.

AC/DC je bezesporu nejvlivnější rocková kapela všech dob. Pecky jako Highway To Hell, Hells Bells, Shoot To Thrill, T.N.T. nebo třeba Back In Black zná každý. Dosud jsem se o kapelu zajímala čistě po hudební stránce, takže kniha pro mě byla přínosem. Paul Elliott mapuje historii AC/DC od jejich vzniku v roce 1973 v australském Sydney bratry Youngovými, až po smrt Malcomla Younga loni v listopadu. Možná to bude znít jako klišé, ale kniha je čtivá v tom nejlepším slova smyslu. To, že je autor hudební publicista je znát.
"Album bylo skutečně nabité, se čtyřmi skvělými peckami, z nichž vyčnívá Thunderstruck, megahit a nejlepší věc od dob For Those About To Rock. Její úvod se skandovaným sloganem podobný tomu ze starší klasiky T.N.T. a zpěv Briana Johnsona, který, dle slov Anguse zněl, jako kdyby mu náklaďák přejel nohu, byl zárukou úspěchu... I když má úvodní skladba alba nezvykle hutný spodek, temnou sílu a zlověstné vibrace, zbytek alba jsou rutinní věci..."

Dozvíte se, kdo psal texty nejznámějších písní, kde vznikaly i co vlastně znamenají (co si budeme povídat, sex, drogy, rock a ženské inspirují AC/DC už pětačtyřicet let a občas to jsou pěkné prasečiny, jak poznamenal Angus. Ten je nejčastěji citován a je to vážně vtipný chlapík. Nechybí ani zhodnocení dalších dobových recenzí na právě vydaná alba, drby a povídačky ze zákulisí i citlivé zpovědi o smrti Bona, jejich prvního zpěváka.

AC/DC: Ať žije rock! je přesně taková, jaká má hudební biografie být - oslavná, inspirující, nabitá. Při čtení jsem si pouštěla alba, o kterých zrovna byla řeč a nad trefnými poznámkami členů kapely jsem se smála nahlas. Konečně jsem se dozvěděla, odkud se vzal název kapely a proč tam ten kytarista ve školní uniformě tak šíleně poskakuje. A pokud se do ní začtete taky, dozvíte se třeba i kde byl nahrán zvuk kostelního zvonu k úvodu Hells Bells nebo při které písni si Angus Young (ten šílenec v uniformě) sundává na koncertech kahoty a ukazuje zadek! AC/DC nikdy nebyli nafoukaní, nikdy se nezpronevěřili rocku a nepodřídili se tlaku zvenčí. Stali se inspirací pro desítky, stovky vznikajících kapel a psali dějiny hudby. Jsou divocí, nezkrotní a sví. Musíte je milovat! A po přečtení téhle knihy budete nejspíš pár dní krapet T.N.T. (špinaví, sprostí a necudní). Takže do toho!

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte s dobrou slevou u Dobrovského.

Paul Elliott: AC/DC: Ať žije rock. Omega. 2018.
 

Mystery boox pro knihomoly

4. září 2018 v 8:59 | Karin |  Máma na plný úvazek
Na facebooku na mě vyskočilo okno s odkazem na knihomilove.cz, kde nabízejí Mystery booxy pro knihomoly. Tajemnou krabici, ve které objevíte knihu jako překvapení. Takže budete číst něco naprosto náhodně vybraného.
Co mě na tom zaujalo je, že si můžete objednat knihy antikvariátní (tedy doslova za pár korun a navíc jim dáte další šanci. Zero waste teď frčí!) nebo nové. Zaplatit si můžete i předplatné a dostanete jednu knihu každý měsíc.
Ocenila bych ale, aby si předplatitel mohl zvolit alespoň literární žánr, o který má zájem.
Inu, mrkněte se sami.


I am Paul Walker

2. září 2018 v 19:06 | Karin |  Videa s Paulem
Dokument mapující život herce Paula Walkera, který zemřel při tragické nehodě 30. listopadu 2013 už je ke stažení i u nás. Dokoukala jsem a jsem dojata. Je to krásná pocta. Ve filmu o něm mluví jeho nejbližší rodina a přátelé a mluví o něm jako o člověku, nikoli jako o herecké hvězdě.
Dílo mapuje celý jeho život od dětství a z velké části ho tvoří domácí videa Walkerových. Můžete ho tedy vidět jako batole i stydlivého teenagera. Osobně mě překvapilo, že se stal hercem spíš z donucení (ze strany matky a později kvůli dluhům). Walker byl člověk s velkým srdcem, laskavý, usměvavý a všem nápomocný. Inu, podívejte se sami a zavzpomínejte.

 


Shlížím k čisté duši

1. září 2018 v 20:35 | Karin |  Máma na plný úvazek
Život a společenské konvence nás naučili vzhlížet, obdivovat. Obdivovali jsme své rodiče, (občas) učitele a v pubertě pak všemožné herce, zpěváky, tanečníky, automobilové závodníky, záchranáře, superhrdiny... Podle momentální posedlosti se měnila výzdoba školní skříňky i tapetování pokoje. Jednou jsem měla pokoj v plážovém stylu a za pár měsíců celou zeď polepenou plakáty emo kapel z Bravíčka.
A pak jsem najednou musela dospět (promiň Malý princi). Moje záliby šly stranou. Vlastně většina mého já se musela kamsi stáhnout, zatímco mi pod srdcem rostl život. Najednou se středobodem světa vesmíru stal maličký ukříčený človíček, z něhož je teď naše dvouletá čistá duše, ke které shlížím.

Říká se, že děti jsou odrazem svých rodičů, a přesto mám pocit, že ONA je mnohem lepší, než já. Jako prvorozená to bude mít celý život těžší - je takový pokusný králíček, na kterém budeme testovat své rodičovské dovednosti a metody (ve chvíli, kdy jí přestaneme všechno odpouštět jen proto, že se na nás hezky usměje... jo, má nás omotané kolem prstu).
Začala jsem psát tento článek v noci 1. září, den před jejími druhými narozeninami. Musím vám říct, že můj obdiv k ní nemá hranic. Za rok se z ní stala osobnost. Obstojně mluví, chodí, běhá, plave, jezdí... Rozumově udělala obrovský pokrok. Už se učí první říkanky, barvy, počítání (tří, šést...), umí pojmenovat snad všechna zvířata, kreslí kroužky, miluje pohádky, tleská si a už pozná, kdy je vtipná. Za ten rok se toho pro ni hodně změnilo - přestěhovali jsme se do úplně jiného města, babičku si teď půjčuje na víkendy a hlavně jsme najednou čtyři. A tehdy mi došlo, jak úžasná ta naše holka je. Zatím se nám vyhýbá žárlení i záchvaty vzteku. Poslouchá, chodí za ruku a má nekonečnou TRPĚLIVOST. Vždyť ona mě i přijde pohladit, když má pocit, že maminka už nemůže. Je jako anděl se třinácti zoubky :-) . Když miminko pláče, zavolá: mami, mimi. Hladí sestřičku po hlavičce, ukazuje jí hračky (Ami, heje), podává dudlík, pomáhá koupat...
Mateřská láska prostě nezná hranic.



Máma se vrací

11. srpna 2018 v 19:01 | Karin |  Máma na plný úvazek
Trochu jsem se posledních pár (5) týdnů odmlčela - odskočila jsem si porodit krásnou holčičku. Den před termínem jsem si doslova odskočila, protože v porodnici jsem byla všehovšudy 15 minut, než vykoukla na svět. Ony ty druhé porody jsou vážně nějak rychlejší. V půl třetí jsem se probudila u nás na zámku, ve 4.40 byla na světě. No, málem se děvčátko narodilo na dálnici směr Brno. Nebo na chodníku před porodnicí...
Máme Amálku. Malou vílenku. A je to boj. Pár cizích lidí se pozastavovalo nad tím, že v čerstvých šestadvaceti už mám dvě děti (a stačí, prosímpěkně). Jednoduchá odpověď - můžu si to dovolit, protože mám bezvadného chlapa, který mi s nimi pomáhá.

Ready player one

28. června 2018 v 9:30 | Karin |  Čtenářský deník
Prvotní poprask kolem vydání knižního bestselleru Ready player one mě neminul, ale nepocítila jsem nutkání si ji přečíst. Teď je druhé kolo poprasku - kolem filmové podoby. A já mám dočteno.
V roce 2045 (což není až tak vzdálená budoucnost), se svět utápí v energetické a ekonomické krizi. Lidé obtížně shání práci, jídlo i místo k bydlení. Čím dál víc jich končí na ulici, kde je to pořádně nebezpečné. Přesto si dokážou najít čas na hraní videoher, konktrétně OASIS - uměle vytvořené realitě, ve které nejen, že cestujete po tisícovkách planet, navazujete přátelství, vylepšujete svého avatara (samozřejmě za skutečné peníze), ale taky tam můžete chodit do opravdové školy. Tvůrce hry James Halliday udělal hru ještě populárnější, když do ní těsně před svou smrtí ukryl klíč k veškerému svému majetku. Už pět let se hráči snaží pomocí chatrných nápověd poklad najít. Mezi nimi i devatenáctiletý Wade. Odborník na tvůrce hry i jeho posedlosti - popkulturu 80. let 20. století. Podaří se mu najít klíče k bohatství?

Wade je skvělý vypravěč - trochu sebeironický, obyčejný kluk, co má pro strach uděláno... aspoň v tom virtuálním světě. Všechen svůj volný čas věnuje buď OASIS nebo studiu filmů, seriálů, hudby, knih a samozřejmě videoher z 80. let minulého století. To všechno proto, aby rozluštil první hádanku vedoucí k nalezení stříbrného vejce. Je zajímavé sledovat jeho přeměnu během knihy. No a na druhou stranu je to typický geek, kterého nic z reálného světa a jeho problémů nezajímá. Typický povaleč, mimoň...

Společnost se zhroutila a lidé před realitou utíkají do světa iluzí. Tady to zavání až jakousi apokalypsou, ve které zvítězila lidská lenost.
Pokud máte rádi fantasy a scifi čtivo, určitě se vám bude kniha líbit. Zahrajete si staré hry na automatech, budete se bít s draky, objevovat nové světy. Autorovi se skvěle podařilo navodit dojem, že hrajete s Wadem a místy jsem i já musela přemýšlet, jestli jde o "skutečný svět" nebo ten herní.

Pokud jde o filmovou podobu, ta přijde na řadu dnes večer. Však to znáte - je prima při filmu otravovat všechny kolem svými všetečnými komentáři, že v knize to přece bylo úplně jinak!
Hodnocení: 100%
Naprosto mě to vtáhlo, pohltilo. Nebylo tam hluché místo a postavy jsem si hned zamilovala. (Nebojte se, nechybí tam ani online láska.)
Ernest Cline: Ready player one - Hra začíná. Jota, 2012.

Nový design - knihy, motýli, víly ♥

9. června 2018 v 15:15 | Karin
Zdravím všechny pravidelné čtenáře, kteří jistě zaregistrovali velmi výraznou změnu - nový design. Za něj vděčím jednak kamarádce Viky, která má blog vždycky luxusně vyšperkovaný a poradila mi, kdo jí ho graficky navrhuje a druhak především velmi šikovné GAZ z designů na objednávku.
Chtěla jsem něco nového, určitě trochu modrého a zobrazujícího zaměření blogu na literaturu (a samozřejmě nesměli chybět motýlci). Výsledný návrh jsem dostala do mailu a ještě jsme zvládli i pár úprav. Dokonce mi pomohla (čti: udělala za mě) nastavení. Tímto jí moc děkuji :) a snad se mi podaří i s druhým miminkem být dostatečně aktivní blogerkou.

Nesmrtelní z Meluhy (Trilogie Šiva 1)

7. června 2018 v 13:31 | Karin |  Čtenářský deník
Velmi dávno, 1900 let p.n.l. se v daleké zemi na území dnešní Indie proti sobě stály dvě říše - vznešená Meluha obývaná súrjavanši a Svadvíp obývaný čvadravanši. A ačkoli je Meluha velmi vyspělá, její lid moudrý a dodržující způsoby, nedovede se bránit krutým nájezdům Nágům (zdeformovaným válečníkům s neuvěřitelnými schopnostmi). Jejich jedinou nadějí je proroctví slibující příchod cizince s modře zářícím krkem, který povede jejich vojsko do vítězné bitvy. Spasitelem Meluhy je Šiva - udatný bojovník z malého, cizího kmene.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Čekala jsem úplně nové fantasy plné legend z dalekého prostředí a dávných dob. Ona vzdálenost pro mě byla ale hned prvotní překážkou, neboť je kniha plná obtížně zapamatovatelných výrazů a pojmenování, s nimiž vám ale pomůže Slovníček pojmů na konci knihy (takže listujte). Pro mnohé čtenáře to ale musí být výzva a oceňuji originalitu - u nás moc indických fantasy nenajdete. Budete samozřejmě putovat po tehdejších městech, společně se Šivou obdivovat rozmanitou architekturu, postupně rozkrývat pravidla a zvláštnosti melužské společnosti. Budete žasnout nad vymoženostmi tehdejší doby i špetkou magie...

Pokud jde o postavy, nijak zvlášť se mi nedostaly pod kůži a bohužel jejich vnitřní monology byly místy vyloženě hloupé. Šiva, udatný bojovník, spasitel, přemýšlí spíš jako puberťák, a pak mluví jako kniha. Ten rozpor je do očí bijící. Autor si nedovedl získat mou plnou pozornost, a tak mi dělalo problém se začíst a vlastně i knihu dočíst. Kdybych neměla za úkol napsat recenzi, nejspíš bych ji po 100 stranách odložila. Je to celé nějak ploché, i když tomu nechybí napínavé okamžiky, trocha zakázané lásky, velká závěrečná bitva a otevřený konec.

Kniha má krásný přebal (přejatý z originálu), lákavou anotaci a slibné recenze na přebalu. I uvnitř je graficky hezky zpracovná - nechybí mapka míst, které Šiva navštívil; krásně graficky rozdělené kapitoly a podkapitoly.

Hodnocení: 40%
Trilogie Šiva bude pokračovat druhým dílem Tajemství Nágů (očekávané datum vydání je 1. 4. 2019). Já si ho však nechám ujít a dám přednost jinému fantasy.

Amish Tripathi: Nesmrtelní z Meluhy. Trilogie Šiva 1. Praha, Omega, 2018.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, na jejichž webu najdete i ukázku z knihy. Nesmrtelné z Meluhy zakoupíte například u Dobrovského.

Dívka, která chtěla zachránit knížky (pohádka pro malé knihomoly)

23. května 2018 v 18:29 | Karin |  Čtenářský deník
Hledáte laskavou pohádku o lásce ke knihám a bezbřehé fantazii? Chcete ukázat svým dětem, co všechno jim může čtení knih přinést a jaké tajemství se mohou skrývat za zdmi knihovny? Pak je Dívka, která chtěla zachránit knížky přesně pro vás.

Devítiletá Anička knihy miluje. Nejraději by si celý den a celou noc jen četla. Jaké je její zděšení, když při jedné z návštěv knihovny zjistí, že knihy, které si nikdo nepůjčuje, jsou ničeny! Tolik dobrých příběhů! Musí je všechny zachránit a má plán!

Klaus Hagerup je jedním z nejznámějších norských spisovatelů a jeho dojemný text doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato. Přiznám se, že mám tento typ kresby velmi ráda (rozhodně se nemusíte bát nějakých přeslazených obrázků, v Dívce, která chtěla zachránit knížky převládají spíše tmavé barvy, které ale nepůsobí ponuře. Je to trochu jako návštěva zapadlejšího koutku knihovny, kde se schováváte mezi regály a listujete...). Dokonale vystihují atmosféru příběhu.

Knihu jsem si zamilovala už po prvním přečtení. Vypráví o moci psaných příběhů, na které by se v dnešní digitální době mohlo pozapomínat. Je to příběh o touze po vědění (co když chybí poslední list knihy? Jak žít s vědomím, že neznáte konec?!), rozluštění tajemství a překonání vlastních strachů. Je to kniha o vášni. A o moci slova i dobrého vyprávění. Je to i o tom nádherném pocitu ze sdílení nějaké vášně.
Kniha je určena větším čtenářům (od 8 let) a já ji jistě dcerce schovám jako jeden z krásných knižních pokladů.

Hodnocení: 100%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte u Dobrovského.
Klaus Hagerup: Dívka, která chtěla zachránit knížky. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Lisa Aisato.

Nejúžasnější věc je sladká

20. května 2018 v 14:10 | Karin |  Čtenářský deník
Maja Lunde, jež má na svědomí ohromující román Historie včel, přichází nyní s pohádkou pro děti. A ne jen tak ledajakou. Je to příběh plný jídla, kuchařských duelů a přátelství. Ilustrace výrazně dominují nad textem a je zajímavé, že jsou namalovány skutečnou čokoládou (bohužel ne v mém výtisku :-( ). Celá kniha působí díky převládající krémové a hnědé barvě jako podzimní, laskavý příběh. Je to však téměř drama.

V Labužníkově se koná evropské mistrovství v kuchařském umění a malá Ninon sleduje snahu kuchařů o vytvoření něčeho úplně nového, nové chuti, kterou ještě nikdy nikdo nezkusil. Nakonec je to duel mezi francouzským kuchařem a italskou kuchařkou. Jenže Ninon má v kapse překvapení - pět záhadných fazolí od kamaráda - kakaových bobů. A možná s nimi svede zázrak, kterým všechny ohromí.

U mojí téměr dvouleté dcerky kniha moc úspěch neměla, což ale nic moc nevypovídá, neboť u nás frčí spíš zvířátka a kytičky, než kuchaři. Doporučila bych ji spíš pro začínající čtenáře, kteří díky malému množství textu zvládnou knížku přečíst sami a specifické ilustrace se jim budou jistě líbit.

A jak knihu hodnotím já? Jsem milovnicí všech pohádek a kouzel, krásných barev, nových nápadů. Nejúžasnější věc je bohužel po příběhové stránce celkem slabá a především nepřináší pro děti téměř žádné poučení. Je to jen vyprávění o tom, jak Ninon sleduje soutěž a nakonec ji sama vyhraje díky kamarádovi. Kdyby alespoň na konci obsahovala jednoduchý recept na zmiňované palačinky nebo těsto na pizzu, mohla by to být prima knížka pro malé kuchaříčky. Kdyby alespoň... Doporučuji knihu najít v kamenném knihkupectví a prolistovat si ji. Třeba vás zaujme. Vzhledem k obrovskému množství vycházejících knih pro děti, bych ji své dcerce nekoupila. Raději si budeme číst starou dobrou Zuzanku, nebo pohádky od Čtvrtka. Navíc u Omegy tento měsíc vyšla i jiná kniha pro děti - Dívka, která chtěla zachránit knížky - a tu už jsem si pro potěchu přečetla dvakrát. Brzy sepíšu recenzi.

Hodnocení: 30%.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu můžete zakoupit u Dobrovského.

Maja Lunde: Nejúžasnější věc. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Hans J. Sandnes. 56 stran.

Ochránce (Postapokalyptický thriller pro milovníky žánru)

14. května 2018 v 23:14 | Karin |  Čtenářský deník
Vítejte ve světě, kde přestaly platit pravidla i zákony. Peníze nemají hodnotu a nemá ji ani lidský život. Nemůžete věřit nikomu! Uplynulo sedm let od chvíle, kdy se poprvé objevily Hlasy a začaly masakry. Lidé se pomátli. Hlasy je nabádaly k sebevraždám i vraždám. Teď jsou města téměř prázdná, poslední přeživší se skrývají před těmi, co by jim mohli ublížit. Všude je chaos, nepořádek, hlad, nedostatek vody, oblaka kouře, smrt.
Tímto světem cestuje na motorce Poutník (který jakoby z oka vypadl Pistolníkovi z Temné věže od Stephena Kinga). Zamlklý, osamělý. I když vlastně ne úplně - i v jeho hlavě je Hlas. Ten se ho ale nesnaží zabít, naopak. Je takovým trochu jízlivým společníkem, který mu pomáhá dělat správná rozhodnutí. A jedním z nich je i zastavení u dívky - Lacey - sedící u stánku s limonádou. Obětuje muž vlastní pohodlí a bezpečí, aby vzal dívku s sebou?

Trochu potrhlou Lacey si jistě brzy zamilujete a k Poutníkovi pak budete vzhlížet se stejnou zvědavostí, jako ona. Nový svět po apokalypse je krutý a plný krve a násilí. Samotnou mě až děsilo, čeho všeho byli lidé vystaveni hladu a traumatům schopni; kam až je možné klesnout. Zejména se ženami je jednáno pouze jako s věcmi k uspokojení tužeb. Autorka (ano, samotnou mě překvapilo, že pod pseudonymem G. X. Todd se skrývá bývalá knihovnice) prolévá potoky krve - střílí se, mučí se, znásilňuje se… Ten svět není pro křehulky. A nemůžete věřit nikomu a ničemu. Lacey, která celých sedm let, během nichž se zhroutila civilizace, prožila s babičkou na farmě bez televize, vůbec netuší, co se s lidmi stalo a proč.

Ochránce je první knihou z rozpracované tetralogie The Voices (zatím: Defender 2017, Hunted 2018). Máme se na co těšit! Pokud vás tohle téma baví, určitě vás nesmí minout dvojice knih Stephena Kinga: Svědectví a Puls! A v čem se Ochránce odlišuje od dalších postapokalyptických knih? Tady nejsou ani upíři (přečtěte si knihu Já, legenda!), ani zombie nebo mutanti. Jsou tu jen hlasy, které se vzaly kdo ví odkud. Hlasy nabádající lidi ke špatnostem, které ale už jejich hostitelé někde v hlavě měli. To je na tom nejhorší. Tady není pachatelem mutace nebo virus. Tady zkázu světa způsobili lidé sami a ty největší zvrácenosti páchají ti, kteří hlasy ani neslyší.

Knihu doporučuji všem, kteří si libují ve čtení o světě bez pravidel (a vody). Autorka to celé skvěle zkonstruovala a věřte mi, že se nebudete nudit a snad při čtení ani klidně sedět v křesle. Už se těším na pokračování, abych se dozvěděla, odkud se vlastně Hlasy vzaly a jak je možné, že jsou buď dobré nebo zlé.

Hodnocení: 95%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Na jejich webu si můžete knihou zalistovat, a pak ji zakoupit na webu knih Dobrovský. Tentokrát jsem si vypůjčila i obrázek knihy.

G. X. Todd: Ochránce. Praha, Omega, 2018.

Nezapomeň (Val Emmich)

2. května 2018 v 21:31 | Karin |  Čtenářský deník
Představte si, že si pamatujete každý den svého života do nejmenších detailů. Tento svůj dar ale malá Joan vnímá i jako prokletí. Setkává se s nepochopením ze strany běžných lidí a bojuje s vlastními strachy - co když na ni zapomenou? Proč i jejich hlavy nefungují jako bezedné krabice? Má před sebou velký cíl - vyhrát hudební soutěž mladých talentů, složit tak skvělou píseň jako třeba Beatles, aby měla jistotu, že si ji a její jméno budou navždy pamatovat. A osud k ní zavede zvláštního parťáka na skládání - Gavina, hereckou hvězdu, jejíž osobní život je v troskách. Právě Joan ho může zachránit - má totiž dokonale přesné vzpomínky na někoho, koho Gavin ztratil.

Kniha je především milá. Nejspíš je to tím, že vypravěčkou je teprve desetiletá dívka s hlavou v oblacích a laskavým srdcem. Dává nám nahlédnout do svých snů, obav a samozřejmě vzpomínek. Ve svém snažení napsat skvělou píseň je neúnavná a její zápal by mohl leckdo závidět. Vyprávění tu a tam doplňuje jednoduchou kresbou (třeba skvělých nových šatů s kapsou na trsátka). Gavinovo vyprávění vás donutí se zamyslet nad krásami úplně obyčejného dne s někým, koho milujete. A bohužel obsahuje i smutné poselství: nevíme dne ani hodiny…

Kniha je plná emocí, lásky, přátelství, bolesti a pravé vášně k hudbě. Je to kniha, kterou si po přečtení zapamatujete. A i když je to především oddechové čtení, objevíte v něm hluboké myšlenky. Nemusíte se bát, není to přeslazené ani plytké. Odložíte knihu, oddychnete si a... bylo to laskavé setkání, které se vám dostane pod kůži.
"Protože všichni zapomínají. Zapomenou jméno druhého člověka, kterému dali pusu, a zapomenou, co se stalo s těmi dvojčaty, která byla rozdělena, a zapomenou dokonce i na vlastní vnoučata. A to není fér, protože já bych to nikdy neudělala."

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega, na jejímž webu naleznete kromě anotace a dalších informací o knize, i velmi zajímavý rozhovor s autorem knihy Nezapomeň. Zakoupíte s dobrou slevou například na eshopu knih Dobrovský.

Val Emmich: Nezapomeň. Praha, Omega, 2018.
Hodnocení: 95%

Další články


Kam dál