Podporujeme české autory

Včera v 18:01 | Karin |  Čtenářský deník
V rámci knižního webu Svět mezi řádky vznikl záslužný projekt na podporu českých autorů: Podpora českých autorů (trochu se opakuji...). Co je důležité pro vás psavce, čtenáře a recenzenty!

  1. Česká literatura je krásná! Než jsem se do ní při studiu na vysoké škole pořádně ponořila, nevěřila jsem, že by snad mohli čeští autoři dosahovat kvalit jako zahraniční. Ale jak jsem s mýlila! Teď v knihkupectvích beru útokem oddělení s českou literaturou (a pak samozřejmě Kinga ;-) ).
  2. Na webu jsou pravidelné soutěže o knihy. A těch není nikdy dost.
  3. Ode dneška tam běží velká, opravdu pořádná předvánoční soutěž o hodně hodně knih, které věnovaly nakladatelství i sami autoři. Výběr je opravdu široký. Podívejte se sami na odkaz: Vánoční hnutí aneb mega nadílka českých knih.
  4. Neustále hledají recenzenty a recenzentky :)
  5. Na jejich webu najdete hromady recenzí, rozhovorů s autory, tipů na knihy! Stojí za to tomu věnovat trochu času :)
 

Tenkrát svět - moudrá pohádka o světě bez násilí (pro moudré rodiče)

Čtvrtek v 20:14 | Karin |  Čtenářský deník
Vegetariánství a veganství se v poslední době často zmiňuje v médiích, vznikají vegetariánské a veganské kuchařky, restaurace, bistra a dokonce i pohádky. Já jsem měla možnost si jednu takovou krásnou a hlavně ČESKOU pohádku osahat.
Tenkrát svět je minulostí, i když je to svět, ve kterém právě teď žijeme. Dozvídá se o něm malý chlapec Vilík žijící v (snad dohledné) budoucnosti, kde lidé žijí v souladu s přírodou i zvířaty. Panuje dokonalá harmonie. Dokonce i duchové přírody se pro nás stali opět viditelnými a tak si malý Vilík povídá s vílami a stromovými lidmi. Pak se ale dozví o hrozném Tenkrát světě, ve kterém lidé nechovali úctu k přírodě, znečišťovali vody, ničily rostliny, zahazovali odpadky kde se jim líbilo a co hůř, ubližovali zvířatům. Tento moment je velmi silný. Vilík se pozastavuje nad lidskou krutostí - jak mohli lidé zavírat zvířata do klecí? Jak mohli brát kravám mléko, když je pro telátka? A jak mohli zvířata ZABÍJET A JÍST?!
"Zajímalo ho, proč to ty lidé dělali? Měli málo jídla? Vždyť je ho všude kolem spousta.
Nedovedl si představit, že přišel člověk ke kravičce s krásnýma velkýma očima, a chtěl ji sníst. To k ní necítil žádnou lásku?"
Kniha učí děti (i rodiče) úctu k živým bytostem i neživým věcem, učí toleranci a odměnou za ni je láska. Poselství knihy je nádherné - když se budeme snažit, můžeme žít v dokonale harmonizovaném světě. (A vidět víly!♥) Vážně, těmi vílami a bytůstkami si mě autoři získali okamžitě. A je s podivem, že Tenkrát svět je jedna z mála pohádek, ve které jsou víly zjevně inspirované severskou mytologií - tedy malé a okřídlené (pro česky psanou literaturu je běžné spíš zpodobnění jaké známe z pohádek Václava Čtvrtka - víly jsou velké jako děti, neokřídlené, obdarované kouzelnou mocí, obvykle nějak propojené s vodním živlem).
V knihách pro děti a mládež jsou důležité ILUSTRACE. Vyobrazení Tenkrát světa se ujala Dominika Nováková a vytvořila nádherné, jemňoulinké obrázky. Tak jemné, že se skoro až bojíte víly dotknout, abyste jí neublížili. Ilustrace se velmi líbily i mé 14ti měsíční dcerušce. A opravdu mě bavilo, jak se v rámci ilustrací měnila i barevnost písma :).
Jednoho dne se i moje dítě zeptá, odkud se bere maso a mléko (modlím se, aby už děti neučili ve škole to, co učili nás: kráva dává mléko a maso, ovce dává maso, mléko, vlnu...). Ne každému současná situace v zemědělském průmyslu připadá normální. Ne každému je

Nezval to není (Rupi Kaur - Mléko a med)

Úterý v 21:50 | Karin |  Čtenářský deník
Mléko a med je prvotinou autorky indického původu Rupi Kaur. Krátce po svém vydání se stalo hitem.
Hlavním motivem básní je láska ve všech podobách vnímána ryze žensky (prostřednictvím srdce a klína). K lásce se váže i bolest, zrada a odpuštění. Jsou to niterní zpovědi, ve kterých se jistě nejedna žena najde. Jsou to verše o bezprostřední, hluboké lásce a touze se odevzdat, i o tom, co mnohdy následuje. Na konci jsou i básně o básnění, vděčnosti a pomoci.

Sbírka je rozdělena do čtyř částí, tematických okruhů vyprávějících příběh. V první části jsou tematizovány nepříjemné životní zkušenosti (zneužívání, násilí, smutek, nefunkční vztah mezi otcem a dcerou...). Tabu zde neexistují a básně občas působí až jaksi surově, což podněcují i doprovodné perokresby.
Druhá část se nazývá milující. Je plná něhy, lásky, vášně.
"je to tvůj hlas
jenž mě svléká"
Třetí část je opuštěná. Fáze, která nastává po lásce - bolest, odloučení, prázdnota, slzy.
Poslední část je o odpuštění. Oproštění, povznesení, obrácení se k sobě samé, nalezení rovnováhy.
Básně jsou doprovázeny ilustracemi, černobílými perokresbami autorky. Přesto však sbírka působí místy jaksi prázdně, když je na stránce jen dvojverší a nic víc. Knize by možná slušel menší formát. Jak jste si již jistě všimli, autorka nepoužívá interpunkční znaménka.

Přiznám se, že jsem byla velmi zvědavá. Nestává se často, aby kniha poezie byla hojně zmiňována a doporučována. Předně jsem byla sama trochu šokována otevřeností a popíráním tabu v básních. Rupi Kaur píše o mizerném sexu, sexuálním zneužívání, neoholených nohách... Ale její básně mnohdy ani básně nepřipomínají. Jsou psány volným veršem a mnohdy jde jen o dvojverší, které působí spíš jako krátký citát. Autorce to však funguje, jen se sami přesvědčte:

"už se nevrátí
říkal mi tiše rozum
musí
vzlykalo srdce"

Ačkoli i kratičká báseň ve vás může vyvolat bouři pocitů, vyrostla jsem na Františku Halasovi a modlou, vrcholem básnictví, jsou pro mě Nezvalovy Básně noci a Kunderovy Monology. Proto sbírku odkládám s tím, že se k ní jen tak nevrátím. Chybí tomu ono POETIČNO. Ten pocit, kdy se vznesete až kamsi do výšin. A až se snesete, běžíte pro tužku, abyste si ten dokonalý řádek podtrhli a napsali do dlaně.
Mléko a med je moderní poesie asi tak, jako je moderní umění s černou tečkou na bílém papíře. Můžete si představit ledasco, možná vás i zasáhne, ale určitě ne na dlouho.
Hodnocení: 70%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si přečtete anotaci. Knihu zakoupíte například u Dobrovského s krásnou slevou. Pokud se vám Mléko a med zalíbilo a umíte obstojně anglicky, druhá sbírka poezie Rupi Kaur se jmenuje The Sun and Her Flowers.
 


Nejskrytější přání

Neděle v 21:31 | Karin |  Čtenářský deník
Jencey, Bryte a Everett byli nejlepší přátelé. Pak ale Jencey musela ve spěchu opustit město a životní lásku - Everetta. Jejich cesty se rozdělily vinou nebezpečného stalkera, který jí usiloval o život. Teď se Jencey vrací domů se svými dvěma dcerami a rozvodovými papíry. Podaří se jí opět vybudovat domov a spravit rozbitá přátelství? Nestane se terčem pomluv a podaří se jí zapadnout zpět do komunity? Může jen doufat, že ten, který ji sledoval, už je nadobro pryč. A vyrovná se s manželstvím Bryte a Everetta?

Román je koncipován moderním způsobem - ve vyprávění se střídají stěžejní postavy. V knize Nejskrytější přání to ale nejsou jen dva nebo tři, ale mnohem víc. Ke slovu se dostávají i dětští hrdinové, což je příjemným zpestřením. Zpočátku jsem měla problém si hned vzpomenout, kdo je kdo, ale jak se vám hrdinové dostávají pod kůži, najednou jako byste s nimi sami sousedili. Vše se odehrává v průběhu jednoho léta, které většina místních obyvatel tráví na koupališti. Děti se cachtají ve vodě, rodiče tlachají na dekách, pije se limonáda, nebe je bez mráčků, než... se jedno z dětí téměř utopí. Nepříjemná příhoda však všechny sousedy mnohem víc stmelí a jakoby razili jedno heslo: musíme si pomáhat.

Kniha mi připomínala seriál Zoufalé manželky: jedna dlouhá ulice, kterou obývají na pohled obyčejní lidé, kteří si ale s sebou každý den nesou vlastní starosti a trápení. Žijí tu velcí hrdinové - třeba milá sousedka Zell, která má neovladatelnou touhu o všechny pečovat a zachraňovat je; i hrdinové malí - Cailey, která rozlouskne díky své zvědavosti nejednu záhadu. Žijí tu malí padouši (matky, co odešly od rodiny...) a padouši velcí, nebezpeční! Můžu prozradit, že konec s sebou přinese pořádné napětí.

Na Nejskrytějším přání se mi líbí jeho opravdovost. Tady nejsou neobyčejní lidé ani neobyčejné situace, ale prim hraje každodenost. Autorka však z motivu rodinných a sousedských vztahů vytěžila maximum bez toho, aby to bylo nudné nebo užvaněné. Je to příjemné, prosluněné a hlavně optimistické (po přečtení Prázdného místa od Rowlingové, která těží z podobné látky, jsem měla chuť se zabít. Po přečtení Nejskrytějšího přání jsem chtěla napéct koláče a roznést je sousedům.) Takže paní Whalenová, díky za to slunce! Knihu rozhodně doporučuji všem milovníkům knih o rodinných dramatech a tajemstvích.

Hodnocení: 95%
Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Mystery Press, kde také knihu zakoupíte. A pokud milujete rodinná dramata, u Mystery Pressu vyšly letos dva veleúspěšné romány amerického novináře Johna Searlese. První z nich nese název Nebudete se bát ničeho zlého - zde je moje recenze, druhý vyšel na začátku listopadu, nese název Zvláštní, ale pravdivé a recenze snad bude co nevidět. A rozhodně vám ke čtení doporučuji knihu Michaela Kardose: DŘÍV NEŽ JI NAJDE, rovněž od Mystery Pressu. Ta pro mě patří mezi pět nejlepších knih letošního roku!

Marybeth Mayhew Whalen: Nejskrytější přání. Praha, Mystery Press, 2017. Překlad Monika Pavlisová.

Temní muži - chladný thriller

9. listopadu 2017 v 16:28 | Karin
Temní muži jsou druhou knihou série Oxen, dánského autora Jene Henrika Jensena. Hlavní hrdina Niels Oxen, je opravdu hrdina s velkým H, jediný nositel vyznamenání od královny za statečnost, zachránce životů několika svých spolubojovníků. Vyzbrojen brýlemi na noční vidění a falešnou identitou přežívá v lesích uprostřed Jutska skryt před zraky Dánského dvora (nebezpečné tajné organizace), která se rozhodne přestat vyčkávat a s Oxenem nadobro skoncovat. Jedinou spojenkyní je mu jednonohá policistka známá z prvního dílu Margareth Francková (ale i ta s ním má nevyřízené účty). Kdo jsou tajemní členové Dánského dvora? Kdo stojí za vraždou muzejního kurátora a proč? Komu můžete věřit?

Temní muži jsou vyprávěni z několika perspektiv, které se nepravidelně střídají. Vodítkem vám ale není jméno vypravěče v názvu kapitoly, a tak mnohdy celou stranu tápete, kdo že to teď vlastně vypráví. Na jednu situaci je mnohdy nahlíženo z několika stran, takže je probrána zevrubně, ale trochu únavně.

Pokud jste první knihu nečetli, možná přijdete o pár drobností, ale autor převypráví všechny důležité i nedůležité podrobnosti z Oběšených psů. Děj se tak v podstatě neodehrává, ale stojí na jednom místě. Prvních sto stran knihy by kromě číselného označení kapitol mohlo nést i název Nevím. Nikdo neví, kde se Oxen ukrývá, ale přesto autor zdlouhavě líčí pátrání agentky Franckové, která zajde za jeho sestrou, matkou, kamarádem, kamarádovými rodiči... a oni neví! Neví ani policie, kdo spáchal vraždu muzejního kurátora. A ačkoli je poznat, že knihu psal žurnalista (nechybí krátké, úsečné věty, jako výstřely...ratatata), nejspíš se budete nudit. Tajemno, na které jsem se těšila, opravdu představují jen ti tajemní muži. Postavy působyly tak správně seversky chladně (sice sterotyp, ale je to tak). O něco smutnější je, že jsou vám pak tak nějak fuk.

Abych jen nehanila, kniha má i světlé momenty - místy až poetické popisy prostoru, zábavné hlášky, pár akčních scén a vražd, ale i tehdy, když máte být napnutí, tak nějak předem tušíte, co bude. Navíc mi to občas nějak celé nesedělo (třeba, že se bývalý voják, který ve volném čase kácí stromy, dokáže protáhnout i s batohem potrubím, které má průměr padesát centimetrů?).
Temní muži nebyli mým šálkem kávy, ale to neznamená, že si nenajdou cílového čtenáře. Třeba někoho trpělivějšího a míň rýpavého? Nebo milovníka severské upovídanosti.

Hodnocení: 65%
Jens Henrik Jensen: Temní muži. Omega, Praha 2017. Překlad Magdalena Jírková.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, kde naleznete o knize další informace. Knihu výhodně zakoupíte na eshopu knihy Dobrovský.

Vyhlášení soutěže o knihu

6. listopadu 2017 v 12:11 | Karin |  Máma na plný úvazek
Milí čtenáři a milé čtenářky blogu,
slavnostní vyhlášení soutěže o knihu Hotová zlodějka, je tu! Celkem se přihlásilo sedm statečných, z nichž byla vybrána jedna vítězka.
A tou je

Tánička.

Moc gratuluji! A všem ostatním děkuji za účast. Třeba mě zase napadne nějaká soutěž ;-)
Vítězka, byla kontaktována na e-mail :) a jelikož si přála spíš knihu Rande na slepo, dostane tu :)

Historie včel: Průlomový, velkolepý a znepokojující román

2. listopadu 2017 v 13:16 | Karin |  Čtenářský deník
Průlomový, originální velkolepý a znepokojující román

Jen málokdy se čtenář setká s knihou, která naprosto pozmění jeho vnímání světa a donutí jej otevřít oči. Norská spisovatelka ve svém debutovém románu dokonale propojila mikrosvět včel s velkým světem lidí. A udělala to pomocí tří skvělých příběhů.

Ve vyprávění se střídají tři perspektivy: minulost (rok 1852), přítomnost (2007) a budoucnost (2098). Jednotlivé osudy jsou propleteny, chtělo by se říct, že napříč časem spolupracují.

William žije v Anglii 19. století, po vědeckém neúspěchu se potýká s depresí tak silnou, že několik měsíců leží upoután na lůžko, ačkoli má plný dům dětí, o které by se měl postarat. Až díky včelám najde důvod vstát a pustit se do nového projektu - chce postavit dokonalý úl.

George z přítomnosti je naprosto spokojený se životem, který žije. Je včelařem a jeho včelky jsou pro něj vším. "Slunce, květy, teplo a bzučení mých včeliček. Vše hrálo harmonií a klidem. Letošní rok bude fantastický, cítil jsem to." Život se mu ale obrátí vzhůru nohama, když z nevysvětlitelného důvodu většina jeho včelstva zmizí. Zde autorka poukazuje na reálný problém současnosti, takzvaný syndrom zhroucení včelstev - včely opustí úl a nejsou schopny se vrátit. A na vině je lidská bezohlednost (především působení pesticidů využívaných zemědělci).

Posledním vypravěčem je Tao žijící v postapokalyptické budoucnosti bez včel. Autorka nám ukazuje, jaké důsledky by vyhynutí včel mělo pro náš život - lidé uměle opilují stromy, aby měli alespoň trochu ovoce, které se samozřejmě expanduje, vyhynulo mnoho živočišných druhů, lidé jsou podvyživeni, velká města opuštěna, bují nemoci, negramotnost… Postapokalyptická vize budoucnosti bez včel na mě zapůsobila nejsilněji. To je hlavním poselstvím knihy - UVĚDOMĚNÍ.

Nikdy jsem nic podobného nečetla. Kniha je prostě ohromující. Nejen, že jste příjemnou formou seznámeni s fyziologií, sociálním chováním a přínosem včel, ale také poučeni o ekologii a výhodách života v harmonii s přírodou. I jedinec může být přínosem - zasaďte na zahradě kvetoucí rostliny a bojujte proti pesticidům. Zároveň je přítomen motiv vzájemného neporozumění v rodinách (jakoby snad autorka chtěla říct: jen se koukněte na včely, jsou jich tam stovky a funguje jim to. Učte se, lidé.). A navíc je to zatraceně dobře napsané.
HISTORIE VČEL BY MĚLA BÝT ZANESENA DO ŠKOLNÍCH OSNOV, STÁT SE LITERÁRNÍM KÁNONEM. Až bude moje dcera dost stará na čtení pořádných knih, právě Historii včel jí ráda předám.

Hodnocení: 100% (a dala bych i víc).
Maja Lunde: Historie včel. Dobrovský, Praha, edice Knihy Omega, 2017. Překlad Martin Nagy.
Anotaci a další recenze najdete na webu Omegy, které také děkuji za poskytnutí recenzního výtisku. A spoustu dobrých knih, včetně Historie včel, zakoupíte na eshopu Knihy Dobrovský.

Podzimní tag od Táničky

Ještě jsem se ničeho podobného neúčastnila, ale zase si říkám, proč ne? Když už nic jiného, ukážu všem jaký mám vkus a jak jsem děsně sečtělá (hahaha). Vzhledem k tomu, že mám mozek na kaši, k mnoha odpovědím mi vypomoh můj profil na Databázi knih (co nemáš v hlavě...).
1. Nejoblíbenější kniha, kterou jsi četla na podzim?
Ajvazovo Druhé město. Naprostý unikát. Nikdy jsem nic podobného nečetla a jen tak asi číct nebudu. Úžasná fantasmagorie!
2.Kniha, která ti připomíná školu?
Asi Dračí oči od Kinga. Na základce jsem s ním v devítce začínala a dost často jsem si četla během hodin pod lavicí. A tahle bla jedna z mniha...
3.Kniha jejíž obal ti připomíná podzim?
Listonoš vítr od Radka Malého s ilustracemi Pavla Čecha. Celá kniha je plná podzimních básniček :)
4. Tvůj nejoblíbenější hororový příběh?
Těžko, těžko říct. Kromě knih od Kinga třeba Já, legenda od Mathesona, nebo povídky Joe Hilla (Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy).
5.Nejoblíbenější horrorový film?
Moc jsem jich neviděla, jsem poseroutka. Číst je zvládám, ale dívat se na film moc ne. Napsledy to bylo TO od Kinga (a utvrdilo mě v tom, že bych na horory neměla chodit do kina!)
6.Kniha vydaná na podzim, na kterou se nejvíc těšíš?
Těšila jsem se na Historii včel a teď ji mám rozečtenou. Velkolepé dílo, opravdu!
7.Film, který bude na podzim uveden do kin a na který se těšíš?
Vůbec netuším. Žiju teď v nějakém vákuu, takže do kina nechodím.
8.Tři knihy, které chceš přečíst letos na podzim?
Těšila jsem se na Danse Macabre. Určitě si chci přečíst pohádku Tenkrát Svět, dočíst Nejskrytější přání od Mystery Pressu a hodně mě bavil Strom lží.
9.Jaké další knihy bys doporučila na halloween?
Určitě nějaké Kingovky - třeba Prokletí Salemu nebo úžasnou knihu Dřív než ji najde. A taky Hillova Ohnivého muže!
Jako další by mohla na otázky odpovědět na svém blogu Jarča a Viky a Hlava v knihách.

Frances Hardinge: Strom lží.

28. října 2017 v 18:12 | Karin |  Čtenářský deník
Frances Hardinge: Strom lží. Omega, Praha, 2017.

"Ta rostlina neměla uši. Jak mohla vědět, že jí někdo řekl lež? Neměla mozek. Jak mohla znát tajemství světa? Pocházela z exotických krajů, tak jak mohla rozumět spisovné angličtině?"

Faith je cílevědomá, inteligentní a zvídavá dívka, která se narodila ve špatné době - v polovině 19. století, kdy úkolem ženy bylo najít si manžela, dobře vypadat a být hodná. Na nic se neptat, po ničem se nepídit a snít leda potají. Její otec byl významnou vědeckou osobností, než jeho kariéru zničilo skandální "zjištění", že falšoval fosilie. S celou rodinou hledá zázemí na malém ostrůvku Vane. Ale ani tam není před drby uchráněn. Všichni ostrované stojí proti novým přistěhovalcům i ve chvílích, kdy je zkoušena zkouškou nejtěžší - otec Faith je jednoho rána nalezen mrtev pod útesem. A Faith je moc chytrá na to, aby věřila, že šlo o náhodu. Její jedinou možností, jak zjistit pravdu, je Strom lží.

Strom lží je sedmým románem (u nás prvním přeloženým) mladé britské autorky a je znát, že nejde o prvotinu. Příběh drží pohromadě jako pevně sešněrován korzetem. Je napínavý, plný tajemství, mystiky a vědy. Hlavní hrdinka se opakovaně potýká s omezeností své doby, přesto jedná uvěřitelně a čtenář je udiven, jakým potěšením je pro ni nakonec šeptání lží a vykonávání drobných žertíků.
Kniha je označena jako young adult, ale rozhodně to není čtivo naivní, nebo předvídatelné. Je to jako závan čerstvého vzduchu. Autorka využívá netradiční látku, kniha je zasazena do druhé poloviny 19. století, s čímž se ale popasovala bravurně (všechna ta přetvářka, šeptaná tajemství, korzety, rukavičky, povýšenost!) Dokonce se na scéně objeví mladý muž, u kterého tak trochu čekáte ono klasické: "já ho tak nesnáším! Proč ho teda líbám!". Ale ono to nepřijde! Opět jedete mimo vyjeté koleje. Motiv záhadného stromu je spíše okrajovým prostředkem. Daleko větší důraz je kladen na vztahy a rozdíl mezi tím, co je vyřčeno nahlas a co je šeptáno za zavřenými dveřmi. Důležitá jsou tajemství, která si v sobě nosíme. A Faith je velmi překvapena, kolik tajemství se díky stromu lží dozví na své nejbližší. Ale dovede najít takovou lež, aby vypátrala vraha? A kolik lží je schopno malé ostrovní městečko snést? A kolik pravdy je schopna unést Faith?

Knihu doporučuji všem bez rozdílu věku (vypravěčkou je sice čtrnáctiletá dívka, ale má co říct, i když je to "jen žena s malým mozečkem"). Je to originální příběh skvěle manipulující s vašimi emocemi. Měla jsem pocit, jako bych při četbě seděla za deště před krbem ve starém anglickém sídle. Dojem oné melancholie umocňuje opravdu krásně provedený přebal s tajemným stromem lží. Takže pokud hledáte dobře napsanou knihu zasazenou do historického prostředí, Strom lží je přesně pro vás!

Hodnocení: 95%
Za knihu děkuji nakladatelství Omega, na jejímž eshopu si můžete přečíst anotaci knihy a knihu zakoupit s krásnou slevou na eshopu Knihy Dobrovský.

Stephen King: Danse Macabre

25. října 2017 v 13:33 | Karin |  Stephen King
Napadá vás, jakým způsobem je propojen horor s humorem? V čem jsou autoři fantastiky odlišní od nás obyčejných smrtelníků? Proč je podle Kinga Záda Blair Witch jedním z nejlepších hororů? A věděli jste, že Audrey Hepburnová v jednom taky hrála?

Po třiceti čtyřech letech od prvního vydání ve Spojených státech se i my máme možnost seznámit s pozoruhodným dílem mistra Stephena Kinga, který kriticky hodnotí hororová díla posledních třicet let (do roku 1980) od knižních a rádiových po televizní a filmové adaptace.

Vytyčuje základní body, zmiňuje nejdůležitější autory, režiséry. Nejde ale o nudný výčet VŠECH děl za třicet let. King pro čtenáře pečlivě prosel písek a servíruje nám jen ty úlomky diamantů, které za to stojí. Nezapomíná zmínit (jen velmi letmo) i vlastní díla, při čemž ale nepůsobí nabubřele. Je především skvělý vypravěč, takže při jeho kritikách, budete co dvě strany potlačovat nutkání se smát.
"Na místě se vzápětí srotí dav lidí (nikde se nevysvětluje, co tam ve tři ráno, navíc v zimě všichni ti lidé dělali; možná všichni diskutovali o tom, co měl Robinson Crusoe místo kapes, když plaval k potápějící se lodi)…"

Ale pozor, není to jen "plkání" nebo krátké anotace. Autor jde do hloubky, a ačkoli, jak sám píše, nechce působit jako nudný profesor, některé rozbory jsou skutečně vyčerpávající (zejména ve chvílích, kdy jste o onom díle neslyšeli ani z rychlíku). Nechybí ani poznámky pod čarou, rejstřík a dokonce seznam doporučených filmových a knižních hororů (v příloze I a II). Seznamuje nás se základními archetypy žánru (a leckterý sečtělý fanoušek snadno přiřadí Kingovy knihy do "škatulek"), inspirační zdroje a nalézá odpověď i na základní otázku, proč vlastně horory existují.

Kniha je přehledně dělena do částí podle typu média, kterému se King věnuje (rozhlas, staré dobré knihy, film a televize). "Hororu se v televizi nijak zvlášť nedařilo, pokud si odmyslíme věci jako zprávy v šest…". Cha-cha-cha!
Poslední část knihy je, jako když si večer otevřete láhev vína po náročném dnu a vrací se starý dobrý King, jak už ho známe: osobitý, vtipný a navíc vás nechá nahlédnout pod pokličku a vy se mimo jiné dozvíte, jak se "vařilo" Svědectví!
Líbilo se mi jak "rozbory" působí kompaktně a autor občas ten tanec okoření nějakou odbočkou, úkrokem, otočkou… ostatně tak, jak to má při tanci být.

Kniha vyžaduje hodiny a hodiny pečlivého čtení s tužkou v ruce. Už po pár stranách budete za horlivého přikyvování podtrhávat (ti otrlejší), nebo opisovat (ti vychovanější) výroky/díla, které vás pobavily a zaujaly. Danse Macabre je výborná příručka pro čtenáře, kteří jsou s hororem dobře seznámeni a touží si rozšířit obzory. Možná i vám pomůže King najít to, co hledáte. A dost často obdivně povzdechnete: Je to prostě král. Kniha mě provázela pár dlouhých večerů a nelituji ani minuty, kterou jsem společně s Kingem protančila.

Na konec si dovolím poslední citaci, která podle mě naprosto vystihuje vše, o čem King píše: tedy o obyčejných lidech, kterým se dějí neobyčejné věci (a jestli na to nemáte žaludek, prostě ho nečtěte).
"Většina z nás by ráda umřela v klidu, v posteli, v osmdesáti letech (nejraději po dobré večeři, láhvi opravdu výtečného vína a super sexu), ale jen málokoho z nás zajímá, jaké by to mohlo být, kdyby vás pomalu rozmačkával automobilový zvedák…"

Hodnocení: 90%
Stephen King: Danse Macabre. Pavel Dobrovský - BETA s.r.o., Praha, 2017. Překlad Milan Žáček.
Knihu zakoupíte na eshopu nakladatelství BETA s krásnou slevou a rovněž u Dobrovského. Za recenzní výtisk velmi, velmi, velmi děkuji "marketingové specialistce" knih Dobrovský - BETA s.r.o., která si na mě vzpomněla. :-)

SOUTĚŽ O KNIHU

23. října 2017 v 15:46 | Karin |  Máma na plný úvazek
Rozhodla jsem se vám udělat radost (a přitáhnout třeba pár nových čtenářů). Vyhlašuji soutěž o knihu Hotová zlodějka od Augustuse Rose. Recenzi na ni naleznete ZDE.
Doba trvání soutěže: od pondělí 23. 10. 2017 do neděle 5. 11. 2017 (do půlnoci).
Podmínky:
  1. Stát se fanouškem stránky na facebooku: https://www.facebook.com/Karingakniznivila/
  2. Okomentovat alespoň dva jakékoli články na tomto blogu.
  3. Do komentáře pod tento článek napsat, jaká je vaše nejoblíbenější kniha + kontakt na vás (e-mail nebo odkaz na blog). Klidně můžete do komentáře i připsat, jak se vám tu líbí ;-) a kterou knihu byste chtěli vyhrát.
    POZOR: POKUD BUDE POD TÍMTO ČLÁNKEM ALESPOŇ 15 SOUTĚŽNÍCH KOMENTÁŘŮ, BUDEME SOUTĚŽIT O DALŠÍ KNIHU: RANDE NASLEPO. BUDOU TEDY DVA VÝHERCI. Tak sdílejte ;-)
Vyhlášení: Všechny přihlášené si vytisknu a pak bude dcerka tahat papírek/papírky se jmény (v pondělí 6. 11. 2017). Vítěz bude kontaktován a na blogu bude samozřejmě článek s vyhlášením. Do zahraničí knihu nezasílám.

Kniha by mohla být jen příběhem o těžkém údělu dívky bez domova, ale má i hlubší rozměr odkazující ke knihám Dana Browna - tajný spolek, ukradené umělecké dílo, skryté poslání onoho objektu, skryté místnosti. Lee nemůže věřit nikomu. Autor strávil mnoho času výzkumem a můžu prozradit, že vynález, který Lee nosí v tašce, může zcela změnit vnímání světa, tak jak ho známe.


Mám tě ráda, ALE musíš jít...

23. října 2017 v 1:02 | Karin |  Téma týdne
Znáte to, když vás ona spásná myšlenka napadne za pět minut dvanáct (nebo dokonce v 0:34 :-) )?
Nebojte se, tentokrát nejde o kritický článek na mého teď už manžela, neboť on je prostě skvělý! Kdepak, tady jde spíš o to: Mám tě ráda, ale musíš jít, tričko.

Nedávno jsem se s výtečnou kamarádkou bavila o oblečení. Ona je vášnivou návštěvnicí "sekáčů" a řešila trochu problém s místem v šatníku. A jelikož nás čeká ono dlouho očekávané velké stěhování, šatník jsem začala řešit i já. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale najednou jsem se na ty hromady oblečení zadívala a došlo mi, že velkou část z toho už ROKY nenosím. Vážně! (Jasně, před rokem a půl jsem nosila super těhu módu). Ale! Mám tam krásné šaty, černočervené, punkové, s tylovou sukní těsně pod zadek. Milovala jsem je! Ale fakt je budu nosit na procházkách s kočárkem? A fakt na nich chci mít fleky od zmrzliny? Protože na rockový koncert se pár dalších let nedostanu. A co to triko s lebkama? Kabát (měla jsem ho dvakrát v divadle)?...
Inu šatník jsem probrala. Horší kousky nachystala do kontejneru pro Červený kříž a ty lepší hodila na vinted. Byla to moje první zkušenost s podobným obchodováním a předpokládala jsem, že neboť zrovna ony zmíněné sexy punkové šaty nejsou značkové, bude problém je prodat. Světe div se, už dělají radost jinde a mě hřejí na účtu krásné peníze (za které je půl krabice sunaru nebo deset přesnídávek pro dcerušku).
Nepíšu to proto, abych dělala reklamu vintedu, ale protože jsme s kamarádkou řešily, že oblečení ze sběrných kontejnerů pro charitu může jít zase do sekáčů. Ona byla pohoršena. Ale na druhou stranu (možná jsem děsně naivní), třeba ty peníze Červený kříž využívá na rozvoj nějakých projektů.? Je pak lepší, aby vám nepotřebné oblečení leželo ve skříni a zabíralo akorát místo? Nebo je lepší ho vyhodit do popelnice? Můžete namítat, že ze starého trička je prima hadra na podlahu, ALE tylovou sukní se podlaha meje špatně ;-). Recyklujte! (Zachraňte planetu a děti v Africe!)
Vážně, ruku na srdce a skříň otevřít... A pěkně mrknout až dospod hromádky s tričkama. Jak je to dlouho, co jste ho měli na sobě?
OSVOBOĎTE SE! Neobklopovat se zbytečnostmi prý pomáhá žít v harmonii :). Najděte si chvilku. Přeberte šatník, knihovnu nebo třeba dětské hračky. A darujte je dál. Uděláte radost, dobrý skutek, nebo přilepšíte rodinému rozpočtu a koupíte si za to přesnídávky ;-).

Další články


Kam dál