Na začátku byl rýč (Pavel Chlouba)

Úterý v 11:09 | Karin |  Čtenářský deník
Začalo nám jaro a už i já jsem se dala do přesazování zahrádky. Jestli se taky rádi porýpáte v hlíně a ještě si o tom chcete něco přečíst, kniha Na začátku byl rýč od profesionálního zahradníka Pavla Chlouby je přesně pro vás. Protože jak píše: sázet (rostliny) můžete kdykoli jste šťastní, v pohodě, když máte na práci dostatek času a když nehladovíte!

Nečekejte příručku o zahradničení, ale sbírku úsměvných fejetonů doplněných neméně úsměvnými perokresbami. Neubránila jsem se pocitu, že je to šťastná kniha, protože jak autor několikrát zdůrazňuje, zahradničení vyžaduje lásku a z ní pramenící pocit štěstí. Receptář prima nápadů Přemka Podlahy byl televizní přehlídkou šťastných lidí. Chlouba dává k dobru mnoho vlastních historek ze života, které vás zajisté rozesmějí.

Překvapilo mě, jak pestrá škála námětů se zahradničení týká. Jestli chcete vědět něco o laskavosti amatérského zahradničení, o zahradnických předsevzetích, trpaslících, počasí, škůdcích a žížalách, sáhněte po Na začátku byl rýč (a proč vlastně rýč?). Vybrala jsem ukázku z fejetonu o defenestraci rostlin Vyhoďte ho z okna!:
"Jednou se do hádky zapletla i její dracéna: milou dracénou mrskla moje spolužačka ze vzteku o stěnu pokoje, což vedlo k totální destrukci květináče a dalším dramatickým scénám v rodině. Oba manželé výměnu názorů přežili bez úhony a nakonec došlo i k záchraně dracény, která se jejich hádky účastnila. Ta kupodivu vyšla ze zkušebního letu také v pořádku. Navíc se po několikaletém odpočinku rovněž rozhodla růst, načež se prý poměrně brzo stala nejhezčí rostlinou v rozhádané domácnosti."
No vidíte, a já jsem si vždycky myslela, že se má květinám zpívat.

Hodnocení: 95 %
Kniha mi připomínala Čapkův Zahradníkův rok jak tematicky, jazykově i humorem. Autor našel rovnováhu mezi radostí z vyprávění a touhou vám trochu prokypřit půdu pod nohama (poučit vás). Ilustrace Markéty Vydrové jsou ozdobou knihy - díky nim hned na první pohled poznáte, že v ruce nedržíte botanickou příručku - černobílé perokresby jsou doplněny o úsměvné slogany. Není to náročné čtení, zato je to čtení šťastné. A ať už jste zahradníkem nebo ne, po jejím přečtení podlehnete touze přesadit tu unavenou africkou fialku (Saintpaulii) na okně a třeba ji i trochu přihnojit.

Za recenzní výtisk a radost moc děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu můžete zakoupit.
Pavel Chlouba: Na začátku byl rýč. Praha, Triton, 2018. Ilustrace Markéta Vydrová.
 

Ostrov (S. H. Björnsdóttir) - temné hlubiny lidství

Neděle v 9:27 | Karin |  Čtenářský deník

Dystopie ze země ohně a ledu


Na Islandu se lidé probouzejí do svých obyčejných životů, ale něco je jinak - svět mimo ostrov zmizel. Podmořské kabely jsou mrtvé, nelze navázat telefonní ani internetové spojení s okolním světem. Dokonce ani prostřednictvím radiových vln. Vyslané lodi a letadla se ztratily. Island musí být najednou soběstačný, což není na chladném a deštivém místě snadné. Vláda musí na změny reagovat - potlačit strach obyvatelstva, zaměřit se na zářnou budoucnost islandské samostatnosti. Novináři mají za úkol šířit samé dobré zprávy, média už nejsou svobodná, ale podřízena vládě. Lidé mají strach, hromadí potraviny, které i tak brzy docházejí, obchody jsou prázdné, daří se černému trhu, peníze ztrácí hodnotu, lidé přicházejí o práci, šíří se vlna nenávisti proti cizincům a turistům, kteří by měli odejít, protože ujídají ze zásob... Situace se vymyká kontrole.

"Nejsou jediní, ke komu se zpráva o rýži donesla, na západ proudí davy lidí, někteří jedou na kole, jiní před sebou tlačí nákupní vozíky a dětské kočárky, skupina žen za sebou táhne velikou káru, přes ramena si přehodily popruhy a plahočí se jako tažná zvířata u pluhu. Před supermarketem vládne naprostý chaos, někteří stojí ve frontě, ale jiní se derou dopředu, odstrkují lokty důchodce a rodiče s malými dětmi v náručí. Všude se ozývá křik a volání..."

Vyprávění se točí kolem několika postav - zejména kolem novináře Hjaltiho, jeho přítelkyně imigrantky Maríi a jejích dětí). Hjalti je novinář (mimochodem stejně jako autorka knihy), který se díky stykům na ministerstvu dozvídá i přísně tajné informace. Bohužel ho ale změny přicházející shora víc a víc děsí.
María je umělkyní, hudebnicí. Má dvě malé děti, které Hjalti přehlíží, a proto se rozejdou. V těžké době se tak o syna i dceru musí postarat sama.
Leif - bratr Hjaltiho, jeho děti byly v sobě výpadku a v cizině a on se musí vypořádat s tím, že už je možná nikdy neuvidí. Pracuje jako lékař v nemocnici, kde docházejí léky a děti umírají i na dřív bezvýznamné nemoci.
Střídají se kapitoly z přítomnosti na tajemném nehostinném místě jménem Hladov a minulosti, proloženy jsou novinovými zprávami, které dodávají realističtější vyznění. Postavy jsou psychologicky propracované a vyvíjí se. Ocenila jsem, jak jsou hrdinové knihy lidští a mají opravdu spoustu chyb. Trošičku mi dělala problém jména, protože hned nepoznáte, jestli se jedná o muže či ženu.

Hodnocení: 100 %
Knihu si užijí všichni fanoušci dystopií. Umístit děj knihy právě na Island byl geniální tah. Krásná příroda, ale temno, chlad. Do knihy jsem se velmi rychle začetla a nutila mě ještě několik dní přemýšlet. V Evropě se totální izolace pravděpodobně bát nemusíme a díky mírnému podnebí snad ani hladu, ale... Seberte lidem jistoty a promění se ve zvířata. Ba hůř. Z knížky jsem měla husí kůži, jednak proto, že i my jsme zcela odkázaní na to, že si jednou za týden zajedeme do supermarketu na pořádný nákup, a jednak proto, že k rozpoutání chaosu (nebo fašismu) stačí tak málo. Může nás to potkat kdykoli. Ostrov je hodně zdařilou sondou do temných hlubin "lidství". Po přečtení zůstává hodně otázek - dokázali bychom se jako národ i jako jedinci semknout, nebo bychom bojovali o koryta? Kam až bych byla schopná zajít, aby mé děti nešly spát hladové?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fobos spadající pod Knihy Dobrovský. Neváhejte a knihu objednávejte zde. Zkuste se podívat i na ukázku z knihy. Pokud máte rádi podobný typ románů, podívejte se i po Modré od Maji Lunde, kterou jsem recenzovala nedávno.
Sigríður Hagalín Björnsdóttir: Ostrov. Praha, Fobos, 2019. 272 stran.

Čtěte dětem knihy II. - O zvířátkách

10. března 2019 v 15:10 | Karin |  Čtenářský deník
Čtení má velký význam pro rozvoj dítěte a nikdy není příliš brzy začít. Oběma našim holkám jsme četli už do bříška. Po narození společné čtení prohlubuje vztah mezi rodiči a dítětem, později samozřejmě rozšiřuje slovní zásobu, učí děti naslouchat.
Kolem jednoho roku začala naši dcerku hodně zajímat zvířátka. Nejdřív pejsci všeho druhu, kterých po sídlišti běhalo hodně, později kočky, ptáci, rybičky... Začali jsme tedy shánět pěkná leporela - daleko víc se jí líbí fotky, než kreslené obrázky. Všechny knížky jsme koupili v Levných knihách a všechny ji doteď baví. Jsou prima i na cesty autem nebo vlakem, když potřebujete dítě zabavit.
Kniha Kamarádi zvířátka je plná milých veršů Jiřího Žáčka a krásných ilustrací zvířat žijících v našich končinách i zoologických zahradách.
Na leporelech Děti poznávají je kromě velkých fotek prima i tematické rozřazení zvířátek. Malé výhrady bych měla ke knize Obyvatelé lesa, protože jsou tam i zvířata, která v našich končinách v lese určitě nepotkáte a nikdy jste nepotkali.

Takže hurá do Levných knih. Jak vidíte, knihy už něco zažily a o to míň pak bolí vaši peněženku, když dítě třeba kus knížky sežvejkne. Mrkající
 


Poslední číslo - Krutý svět pod blyštivým kostýmem

8. března 2019 v 20:02 | Karin |  Čtenářský deník

Cirkus jako vězeňský tábor

V blízké budoucnosti se lidé dělí na Čisté příslušníky britské rasy a Dreky, nečisté, kterým jsou vyhrazena ghetta a upírány základní lidská práva a potřeby. Hošiko byla z ghetta odvedena jako malé děvčátko do cirkusu, kde je teď jednou z hlavních atrakcí - světoznámou provazochodkyní. Odměnou za vystoupení jsou jí malé příděly jídla, ponižování, bití a strach o vlastní budoucnost. Jakmile přestane být pro publikum dostatečně zajímavá, čeká ji smrt. Přímo před očima diváků. A jestli něco nenávidí víc než krutého principála cirkusu, jsou to Čistí. Ben je synem významné političky, jejímž cílem je Dreky eliminovat. Do města přijíždí cirkus, který zcela změní vše, v co kdy Ben věřil.

"Oni nemají zájem vidět, jak vypadáme, než si oblékneme všechny ty kostýmy a flitry, a díky těm tunelům se můžeme zjevit, odehrát představení a zase zmizet, tak říkajíc mrknutím oka. Jsou velmi příhodné také v případě úmrtí. Když je nutné někoho seškrábnout ze země a odklidit ho, Čistí se na to alespoň nemusejí dívat. Ti dávají přednost dramatu násilné smrti před tou nepříjemností, co nastane potom."

K napsání Posledního čísla inspirovala Hayley Barker vzrůstající vlna nenávisti proti etnickým menšinám v Anglii. Poselství knihy je tedy zřejmé: zrůdu z člověka nedělá barva kůže nebo původ, ale jeho chování. Očekávejte velmi dojemný příběh o síle lidskosti přežívající i v nelidských podmínkách a zároveň o zaslepení propagandou, která dovede pokřivit vnímání normálnosti, dobra. Při čtení o všem tom týrání a strádání účinkujících v cirkuse (všichni, až na pár výjimek, to byly děti!) jsem se neubránila pocitu, že je to takový blyštivý koncentrační tábor. Až tak drastické to je. Kdykoli máte pocit, že už to nemůže být horší, stane se něco, co vám opět vyrazí dech. Ale je to young adult, takže nemůže chybět osudová velká láska, v tomto případě hned na první pohled. Musím poznamenat, že romance mezi hlavními hrdiny (nečekaně) nepůsobí ani trapně ani šroubovaně.

Kniha je psána ich-formou a vypravěči (Hošiko a Ben) se střídají v krátkých kapitolách. Často líčí stejnou událost ze dvou různých pohledů. První polovina knihy seznamuje čtenáře s propastnými rozdíly mezi přežíváním v cirkuse a životem v blahobytu mezi Čistými, druhá polovina je věnována především akci. V mnohém Poslední číslo připomíná ty nejlepší knihy žánru YA (především Divergenci a Hunger games), takže není nad čím váhat.

Hodnocení: 100 %
Nenapadá mě, co bych mohla knize vytknout. Obálka s balancující kočkou připoutanou silným řetězem zaujme na první pohled. Byl to strhující, silný příběh, hlavní hrdiny jsem si velmi rychle oblíbila - Hošiko pro její kuráž a Bena, ačkoli je to trochu ňouma, pro jeho ryzí srdce. Knihu bych doporučila až pro starší náctileté čtenáře. Původně jsem si říkala, že kvůli docela drastickým popisům násilí, by byla vhodná tak od patnácti let, ale sama jsem v tom věku už hltala Kinga... takže se asi nic nestane, když si knihu přečte i někdo mladší. A vy, co už vám není -náct, se budete bavit u Posledního čísla úplně královsky. Druhý díl trilogie vyjde už na podzim jako Zloděj čísel.
Připravte se, světla zhasínají.

Za recenzní výtisk opět musím moc poděkovat nakladatelství Dobrovský, u nich můžete knihu zakoupit. A pokud máte chuť na nějaké další knihy podobného ražení, zkuste se podívat na web nasenakladatelstvi.
Hayley Barker: Poslední číslo. King Cool, Praha, 2019. 432 stran.

Pradědova válka (Dopisy z fronty 1914-1918)

1. března 2019 v 15:46 | Karin |  Čtenářský deník
Jaké poklady může skrývat zaprášená bedna na půdě dědečkova domu? Třeba sto let staré dopisy, které posílal během první světové války pradědeček domů manželce Anně. Libor Michalec se rozhodl nalezenou korespondenci a fotografie roztřídit, zeditovat a vydat. Právě fotografie, které se mimochodem stihly ještě jednou ztratit a zázrakem zase objevit, mají nevyčíslitelnou výpovědní hodnotu. Místo unavených vojáků zamazaných blátem jsou na nich vozy tažené koňmi, které kličkují po zamrzlých cestách, koulující se vojáci uprostřed fronty, válečný štědrý večer, kuchyně, holení v polních podmínkách, děla ukořistěná Rusům, portréty civilního obyvatelstva…

František Michalec velel v první světové válce zásobovacímu oddílu (kupoval a převážel zásoby, staral se o koně, vozy…), tím pádem se přímo neúčastnil bojů. Nicméně jeho vyprávění tím neutrpělo na zajímavosti. Dělí se s manželkou o radosti i starosti běžného dne na frontě a nezapomíná ji ujišťovat o svém zdraví i o tom, že bohužel neví, kdy se vrátí domů. Píše jí o nových kamarádech, utahuje si ze svých dlouhých vousů i nutnosti pít víno místo vody (aby se nenakazil cholerou). Odpovědi Anny se sice nezachovaly, ale z kontextu mnohdy není těžké odvodit, o čem psala. V dopisech se objevují německá slova v různém stupni počeštění, která dnešnímu čtenáři možná trochu ztíží porozumění textu, ale na druhou stranu ho donutí se případně dovzdělat.

Pro mě jako pro čtenáře, který knihy o Velké válce nevyhledává a z hodin dějepisu mi v hlavě zůstalo jen pár letopočtů a jmen, byly doplňující informace od Libora Michalce velkým přínosem. Poučil mě (nijak vyčerpávajícím způsobem) o průběhu války, využití nových zbraní (nervového plynu, letadel, děl), ale i o nemocech šířících se zákopy, o cvičení psů jako kurýrů i zdravotníků, o vlivu války na emancipaci žen atd. Tyto poznámky svým umístěním korespondují s obsahem dopisů a vhodně je doplňují. I když nevím, nakolik budou informace přínosné pro někoho učenějšího, než jsem já. Libor Michalec (pravnuk pisatele dopisů) se zároveň vydal po stopách pradědečka, a tak knihu doplnil i popisem cesty a krátkými zamyšleními nad tím, jak se města a krajina za těch sto let (ne)změnily.

Hodnocení: 100 %
Kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením. Opravdu zajímavé byly dobové fotografie zachycující všední radosti i starosti vojáků u zásobovacího oddílu. Kniha mi přišla vyvážená - dopisy doplňovaly informační pasáže plné zajímavostí a krátké pasáže popisující putování po stopách pradědečka (to by bylo asi dobré odlišit typem písma, protože mi vždycky chvíli trvalo, než jsem se zorientovala). Ačkoly byly dopisy kráceny, přišly mi srozumitelné (až na pár německých slov, které jsem si, ač znalá Švejka, musela vyhledat). Mimo jiné jsou dopisy i zajímavou sondou do tehdejších vztahů mezi muži a ženami (Anna zjevně manželovi dávala kapky za dlouhé vousy, popíjení a neopatrnost).
Knihu můžu s klidným svědomím doporučit nejen fanouškům literatury o Velké válce, ale i těm, kteří toho o první světové válce ví jen tolik, kolik do nich natloukli učitelé dějepisu.

Za recenzní výtisk a poučení velmi děkuji nakladatelství Triton. U nich můžete knihu zakoupit s krásnou slevou ;-). Rovněž se můžete podívat na ukázku.
Michalec, Libor: Pradědova válka - Dopisy z fronty (1914-1918). Praha, Triton, 2018.

Stopem na konec světa (a není to cestopis)

25. února 2019 v 21:21 | Karin |  Čtenářský deník
V kraťoučké knížce čítající deset povídek a několik černobílých, snově působících ilustrací, najdete příběhy obyčejných lidí, kterým do běžného života zasáhne náhoda a změní jejich nazírání na svět. Jednou je to setkání s inspirativním člověkem, jindy těžká nemoc, nebo smrt blízké osoby. Povídky jsou humorné i smutné, psané s nadhledem, s vírou v zázraky číhající na vás na krajnici u silnice. Častým motivem je, jak už z názvu vyplývá, cesta. A také útěk. Hrdinové příběhů utíkají od svých jednotvárných životů, od skutků, kterých se dopustili. A po pár stránkách jejich příběh končí. Tedy končí vyprávění, ale autor vás už zdatně nasměroval tak, aby vaše fantazie běžela dál.
"Poslední tah. Dáma na c1 a on se stane vítězem. Těch padesát diváků mu bude tleskat a on dostane pozlacený pohár, který si vystaví v knihovně a který mu bude připomínat tenhle smysluplný den. Možná jediný smysluplný den v životě, alespoň po těch sedmnácti letech, kdy seděl v kanceláři a netušil, co má dělat."

Hodnoceni: 85 %
Kniha to byla milá, dojemná, inspirující. Ukázala mi, jak je důležité život opravdu ŽÍT. Mnohým jistě dodá odvahu k tomu, aby se vydali na cestu... kamkoli. Povídkám by ale slušelo, kdyby byly trochu delší. A z ilustrací mám rozpoluplný pocit - ta na obálce je veselá, snová, zatímco ty v knize připomínají spíš karikatury. Snad abychom ten život a příběhy nebrali až tak vážně. A co se mi líbilo, tak to byly typicky české kulisy.
A komu knihu doporučit? Komukoli bez ohledu na věk nebo pohlaví. Komukoli, kdo bude ochoten ušetřit deset minut denně k četbě knížky, a tak si zpestřit jinak obyčejný den.

Petr Bobek: Stopem na konec světa. Praha, Triton, 2019. Ilustrovala Sofie Helfert.
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Triton, na jejich webu můžete knihu zakoupit.

Písně mrtvých (George R. R. Martin)

20. února 2019 v 21:22 | Karin |  Čtenářský deník

Možná byste na obálce knihy G. R. R. Martina, autora série fantasy románů Píseň ledu a ohně, čekali spíš rytíře na koni, než zakuklenou postavu s jeřáby a dolovacími stroji v pozadí. Písně mrtvých vás zaujmou nejen obálkou a poetickým názvem ale i pestrostí. Šestice povídek vznikla v 70. a 80. letech minulého století.


Hned první povídka nesoucí název Opičí kúra jistě čtenáře trkne a připomene jim prózy jiného bestsellerového autora - Stephena Kinga. Mám na mysli povídku Nekuřáci a. s. (najdete ji vesbírkách Noční směna a Mrtví se někdy vracejí) a Bachmanův román Zhubni. Tohle byl můj šálek kávy, i když vypitý s nakrčeným obočím a zhýralým úsměvem (che che che). V podstatě jde o příběh obézního muže, který se rozhodne s nadváhou zatočit pokud možno bez práce a diet. 10/10
Jehláci využívají klasický motiv temných mužů, kteří se plíží ulicemi, a pokud si nedáte dostatečně pozor, už vás nikdo nikdy neuvidí. Odvlečou vás a … Závěrečná pointa je brilantní! (9/10)
Chlap z masovny v postapo kulisách problematizuje vztah mezi mužem a ženou (a mrtváky). Jako by Martin testoval, co ještě čtenáři snesou. Motiv využívání mrtvých těl jako levné pracovní síly nebo prostředku k uspokojení sexuálních choutek - z toho vás musí mrazit. (8/10)
Netopýři jsou sci-fi hororová, poměrně rozsáhlá povídka. Skupinka vědců a lidí s parapsychologickými schopnostmi se vydala na misi napříč vesmírem, aby nalezli bájnou vesmírnou rasu. Kapitán lodi je tajnůstkář, který s posádkou komunikuje pouze skrze hologram. A když jeden z telepatů zemře při pokusu dopátrat se pravdy, věci se dají do pohybu. (7/10)
Nezapomenutelná Melodie - krátká duchařina. Za mě nejslabší povídka knihy. (5/10)
Třešnička na pomyslném literárním dortu - Proměna kůže. Musím souhlasit s většinou recenzentů, kteří povídku hodnotili jako 12 z 10. A ano, kdyby ji někdo zfilmoval, šla bych do kina mezi prvními. O smečkách lykantropů pobíhajících za měsíčných nocí spícími městy už byla napsána nejedna kniha, Martin k látce přistupuje s respektem. Navíc do "dortíku" přimíchal i detektivní prvky. Hlavní hrdince před osmnácti lety zemřel otec - policista. Podle všeho byl roztrhán psem, když vyšetřoval zmizení několika místních dětí. Historie se opakuje. Atmosféra je temná jak bezměsíčná noc a stříbrné kulky jsou ve městě nedostatkové zboží.
"Chvíli odpočíval, teprve pak si všiml, že na sobě má pořád trenýrky. Zasmál by se, kdyby mu to umožňovalo hrdlo. Představil si řidiče náklaďáku, rád by věděl, co si asi myslel, když se mu ve světlech objevil hrozivý šedý přízrak, oči rudě zářící jako samo peklo, a v bílých trenkách."

Hodnocení: 95%. Povídky byly nejen různých žánrů, ale i různé kvality. Martin mi dokázal, že je právem považován za mistra fantasy žánru, ale umí skvěle napsat i horor, sci-fi (i pohádku - přečtěte si Ledového draka). Nebojí se krve (to dokázal fanouškům Hry o trůny velmi brzy), nebojí se naturalistických popisů a zároveň není zbytečně užvaněný. Až na Písně mrtvých narazíte v knihkupectví nebo knihovně, nalistujte si první a poslední povídku. A pak si knihu odneste domů, abyste si ji dočetli, protože vás prostě nenechá v klidu. Písně mrtvých zní a musejí hrát do posledního tónu. Stále je slyším.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu můžete zakoupit.
G.R.R. Martin: Písně mrtvých. Praha, Triton, 2006. Edice Trifid.


Čtěte dětem knihy - část první

15. února 2019 v 20:52 | Karin |  Čtenářský deník
Rozhodla jsem se vám představit pár našich knižních favoritů z oddělení knih pro děti. Předně musím poznamenat, že máme doma dvě holčičky (2,5 roku a 7 měsíců), takže leporela s auty u nás doma prostě nenajdete. Z fotek jde na první pohled poznat, že knížky byly opravdu prohlížené, čtené, žužlané, kousané i válené po zemi. Baví mě instamatky, které propagují jejich oblíbené dětské knihy, které nejspíš prohlíží v rukavicích.

U nás je dlouhodobě číslo jedna Krtek a jeho svět (a podle toho taky vypadá - vyrvaný z vazby a mnohokrát slepované stránky izolepou, přesto se mu leporela s krtkem nemůžou vyrovnat). Je to knížka, která zajímá obě naše holky, a tak si čteme společně. Nádherné ilustrace Zdeňka Milera zaujmou už opravdu malé děti a doplňují je verše Jiřího Žáčka a Miloše Kratochvíla. Díky nim se děti naučí počítat, znát základní barvy, tvary i základy slušného chování. Velmi laskavá kniha, která bude bavit i dospělé. Navíc má 120 stran, takže z toho "nezblbnete" a vyberete si, na co máte zrovna náladu. Koupit.


Nejoblíbenější zvířátka (Knížka s puzzle). Tuhle krásku jsme pořídili v Levných knihách a hrají si s ní stále obě holky. Menší vyndává puzzle a pokouší se je sníst (jsou velká, nejde to). Oblíbila si ji tak, že se snaží podobným způsobem vyndávat i obrázky z povlečení, ubrusu a podobně. Starší samozřejmě puzzle zastrkává. K dostání je víc druhů (Nejoblíbenější obrázky, Nejoblíbenější zvířátka pro děti od 10 měsíců).

První slůvka. 9 miniknížeček pro malé ručičky. Velmi vděčná věcička. 9 knížek akorát velikostně pro malé ručičky (v našem případě i pusinky). Dostali jsme se k ní úplnou náhodou, když tchýně obdarovala dceru jednou z miniknížek, a tu jsme pak museli brát s sebou úplně všude. K dostání jsou i podobné varianty (například v Levných knihách).

Na dvoře, V lese. Touto knížkou začala naše zvířátková mánie. Obrázky jsou realistické, a i když veršovánky se těm od Žáčka vyrovnat nemůžou, dcerka se u nich bavila. Sloužila nám k učení prvních zvířátek.
A o zvířátkách bude především druhá část Čtěte dětem.

Snad se vám ukázka naší knihovničky líbila. S čím začínaly vaše děti?
Sledujte mě i na facebooku, brzy tam bude soutěž o knihu od G. R. R. Martina!

Knihy Dobrovský pro vás připravily 50 % slevu na 20 vybraných knih pro děti. Sleva platí na e-shopu do 20. 2. se slevovým kódem "DETEMZAPULKU". Výběr titulů najdete snadno a přehledně na www.knihydobrovsky.cz/detemzapulku.

Ashley Bellová (Dean Koontz)

11. února 2019 v 15:18 | Karin |  Čtenářský deník

Udatná dívka, elegantní vrah


Bibi Blairová je dvaadvacetiletá dívka, které v životě většinou všechno vychází podle jejího přání. A když to nevychází, je Bibi dostatečně cílevědomá na to, aby i z prohry dokázala vytěžit maximum. Má skvělé rodiče, vlastní byt, snoubence a slibně rozjetou kariéru spisovatelky na volné noze. Ze dne na den se jí obrátí život vzhůru nohama. Hned dvakrát. Je jí diagnostikována agresivní a neléčitelná rakovina mozku. Zbývá jí rok života, pokud podstoupí nepříjemnou onkologickou léčbu. V nemocnici ji zcela paralyzuje záchvat, ale po procitnutí z něj se stane zázrak - uprostřed noci ji na pokoji navštíví tajemný muž se psem a ráno po probuzení je Bibi zdravá, bez nádoru. Jak je to vůbec možné? A jaká bude cena za uzdravení z nevyléčitelné choroby? Kdo je Ashley Bellová? A před kým ji má zachránit?

Dean Koontz je mistrem řemesla a poznáte to, jakmile přečtete prvních několik řádků. Vládne slovem takovým způsobem, že máte pocit, že čtete báseň. Jeho popisy jsou dech beroucí.
"Ačkoliv se zdálo, že jí musí být přes osmdesát, čas si pohrál s její tváří jedním ze svých milosrdnějších způsobů. Ponechal náznaky její dřívější krásy a doplnil její rysy do příjemné plnosti pomocí jemných sochařských technik, naopak své oblíbené kladivo a dláto nechal tentokrát zahálet."
Ashley Bellová je prvotřídní thriller využívající typické motivy - hrdinka stojící proti silnějšímu protivníkovi, v tomto případě proti tajemnému "elegantnímu vrahovi". Musí zabránit vraždě mladé dívky, ale častokrát narazí na falešnou stopu. Nemůže nikomu důvěřovat, ani sama sobě. Kapitoly končí v nejnapínavějších momentech a střídají je kapitoly z úplně jiného prostředí k prodloužení napětí. Nechybí ani mysteriózní prvky, které čtení dodají šmrnc.

Hodnocení: 90 %. Ashley Bellová je tak dobře napsaná, že u ní každý pečlivější čtenář bude mít i tužku, aby si mohl podtrhávat zajímavé slovní obraty i myšlenky. Je poněkud složitěji vystavěná, v krátkých kapitolách se střídá minulost, současnost i vzpomínky na vzpomínky. Knihu bych doporučila čtenářům, které baví odkrývání záhad (zejména těch, které máme ve své vlastní hlavě) a sledování udatné hrdinky, která vyměnila pohodlí za psacím stolem za pronásledování a útěky s prstem na spoušti pistole.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Dobrovský. Na jejich e-shopu knihu můžete zakoupit (přes tento odkaz) a přidat k ní třeba některý z kousků z velkého knižního výprodeje nebo využít slevu na knihy od mistrů napětí!
Dean Koontz: Ashley Bellová. Knihy Omega, Praha, 2019. 552 stran.
Sleduj mě i na facebooku, brzy vyhlásím soutěž o knihu.

Knižní nálož od Tritonu

7. února 2019 v 12:10 | Karin |  Čtenářský deník
Zajímá vás, co nového vyšlo v poslední době u Tritonu? Přišel mi krásný knihobalíček. Dokonalá ochutnávka z jejich produkce.
Dvě válečné knihy, česká beletrie, magazín o sci-fi mimo jiné s povídkou od Kinga, povídky od Martina (sbírka obsahuje sci-fi a hororově laděné prózy) i další díly Lháře. Díky moc.
A máte právě rozečteno vy?
Mrkněte i na facebook (odkaz vlevo v menu), až bude sto sledujících, čeká vás další soutěž o knihu.


Kůže plná stínů (Dívenka čelící hladovým duším)

1. února 2019 v 21:25 | Karin |  Čtenářský deník
Makepeace je obyčejné, chudé dvanáctileté děvče žijící jen s matkou u příbuzných. Trápí ji strašlivé noční můry, kvůli kterým by snad mohli přijít i o střechu nad hlavou. Proto se musí naučit svým strachům čelit - čelit duchům na hřbitově, kteří se jí snaží dostat do hlavy. Když pak tragickou náhodou přichází o matku, musí se přestěhovat k otcovým příbuzným, které nikdy nepoznala, a kteří jsou přinejmenším zvláštní. V rodinném sídle je s ní jako s levobočkem drsně zacházeno, ale najde spojence - nevlastního bratra Jamese. Postupně společně odhalují strašné tajemství rodiny Fellmottů - všichni mají dar v sobě udržet víc než jednu duši. Díky tomu se stávají hostiteli pro Starší - duše předků, jež jim dodávají až nadpřirozené schopnosti. Má to ale háček - ne vždy je místo i pro duši původní a Makepeace tuší, že je pro rodinu jen nádobou, která by se mohla hodit a nikdo jí nezaručí, že její duši neroztrhají na kousky, aby měli místo sami pro sebe. Zbývá jí jediné - utéct a zachránit nevlastního bratra ze spárů Fellmottů.

Autorka využila skutečný historický kontext - občanskou válku v Anglii ve 40. letech 17. století, díky němuž působí příběh věrohodně. Obyčejné životy lidí jsou poznamenány válkou, hladem, nemocemi, strachem. Z knihy čiší napětí - všichni tuší, že dojde ke konfliktu, jen neví, kdy přijde. I nejbližší přátelé se zrazují jen kvůli politickým preferencím. Atmosféru rozkladu ještě dokreslují tajuplná místa, jako jsou mokřiny, vřesoviště, rozlehlé usedlosti. Tomu všemu musí dvanáctileté děvče čelit. Makepeace je především na svůj věk velmi vyspělá a silná osobnost. Trpělivost a rozvaha jsou jí vlastní, a právě díky nim je schopná v rodině přežívat.

Hodnocení: 95 %
Frances Hardinge dokázala už v předchozím románu Strom lží, že příběhy ve kterých mladé hrdinky čelí osamocení, zradám a ponižování, navíc v cizím prostředí velkých domů, za jejichž okny se rozléhají nepřátelské lesy, umí skvěle napsat a historickému období přizpůsobit jazyk. Ani v Kůži plné stínů vás nečekají klišé nebo hloupé románky. Kniha je nápaditá, námět neotřelý a popisy mnohdy až naturalistické. Makepeace bojuje o vlastní život a duši se silou medvěda, který se shodou náhod stal prvním duchem uvnitř její hlavy. A věřte mi, že nebyl posledním.
Velké plus je pro knihu jistě i náramně slušivá obálka, malým mínusem místy ne úplně vybroušený překlad (například krkolomná věta: "Krajina kolem Oxfordu vyhlížela, jako kdyby zde nastal konec dnů.").
Doporučení: Knihu mohu doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi dobré historické příběhy s nadpřirozenými prvky a sympatické hrdinky. Děsiví Fellmottovi připomínající upíry, živící se namísto krve duší, vám rozhodně nedají spát.

"S nadlidským vypětím vůle zavřela oči a uzamkla se s Medvědem v temnotě. Byla to noc plná němých zvuků, protože její mysl v panice řvala stejně jako Medvěd.
Něco se stalo. Náhlý úder otřásl její myslí od základů. Na kratičký okamžik ucítila, jak se její duše scvrkla, a jen s velkým úsilím se zase narovnala. Paměť krvácela, myšlenky byly rozervané. Medvěd ji napadl."

Za recenzní výtisk velmi děkuji Nakladatelství Dobrovský, na jejichž e-shopu můžete knihu zakoupit (se slevou dalších 5 % platnou do konce února 2019, po zadání kódu EPHQJD). Nezapomeňte si tam přečíst i ukázku z knihy.
Jsem také na facebooku.
Hardinge Frances: Kůže plná stínů. Edice Knihy Omega, Praha, 2018. 408 stran.

Další články


Kam dál