Děsně divnej svět jedné naivní princezny na Blog.cz

Jak si udržet špatnou náladu

Když ráno vstanu, kávu si dám, zapnu si televizi a přejde mě chuť k snídani. Moderátorka nasoukaná do krátké sukně a kozaček se usmívá do kamery, hlásíc předpověď počasí s tím, že možná bude pršet, místy svítit sluníčko a místy bude mlha. A na mně je, abych si vybrala, co se mi líbí? Pak přijdou zprávy, které poté, co se dozvím o třech vraždách, dvou loupežích a myši, které rostou vlasy, znechuceně vypínám. Ještě pořád mi na tváři pohrává něco jako úsměv, přestože při otevření dveří do spíže zjišťuji, že bratra opět přepadla mlsná a nenechal mi jediný kousek pečiva k snídani. To se zvládne, opakuji si.
Jen co vyjdu z domu, zarezonuje mi v hlavě hlas naší profesorky z účetnictví: "Nezapomeňte se připravit na nadcházející test, bude těžký." Samozřejmě, že jsem na něj zapomněla! To bych ani nebyla já. Už vidím ten její přísný obličej skrytý za obroučkami ještě přísnějších brýlí. Tu mě poleje horko a na rukou vyskočí husí kůže. Úsměv je zapomenut kdesi hluboko ve skladišti paměti.
Tramvaj je přecpaná lidmi, tak jako každé všední ráno ve čtvrt na osm. Tlačí se, strkají se, důchodci se ohánějí holemi, děti brečí křečovitě se držíc máminých sukní a za mnou stojící urostlý (porostlý) muž, nejméně týden neviděl místnost s nápisem: "koupelna". Nastoupí skupinka typických pubertálních děvčat s blonďatými lokýnkami, které se nahlas chichotají tomu, jak je vlastně Niko z Hotelu Paradise pohledný a já si musím zatínat nehty do dlaní, abych nezačala křičet.
Abych řekla pravdu, udržet si špatnou náladu je mnohem lehčí úkol, než si zachovat tu dobrou. Jen se koukněte kolem sebe! Špinavé ulice v šedi velkoměsta, špinaví lidé nesoucí si své špinavé osudy, lidi co nesnášíte, vás bombardují smskami a při volání s těmi, které snášíte, se vám vždycky v tom nejzajímavějším vybije telefon. Zkuste si sundat při jízdě v tramvaji sluchátka a zaposlouchejte se do rozhovoru, většinou mrzutých, spolucestujících. Už zase zdražili cukr, člověk si za chvíli nebude moc ani osladit život. Češi jsou největšími konzumenty alkoholu, no bodejď, za střízliva se tu žít nedá. V Kauflandu mají teď levnou kachnu. A politiky by měl někdo vyházet z oken.
Moje rada, zdarma? V tramvaji si nechte zapnutou hudbu, nekoukejte na zprávy, nečtěte sms zprávy od nepřátel a dělejte si tajné zásoby potravin v případě, že máte staršího bratra. Udržet si špatnou náladu je snadné, já mám ráda výzvy. Co zkusit udržet tu dobrou? To by byl úlet!

Paul si s přáteli vyrazili v New Orleans ke krokodýlům. A pak vyvěsil na facebook pár pěkných fotek.

Řekni sýr

Nebuď načučený

To mi nikdo nemohl říct? :D - Paul by se mi líbil i bez ruky

Koukeeej!

Kolombus s bosýma nohama ♥

Miluju ty jeho bosé nohy ♥

Ten pocit..bejt někde vysoko, sám..objímat si kolena a vyčistit si hlavu..

Dneska jsem dělala přijmačky na svou vysněnou školu. Studovat češtinu, to by mě bavilo. To by mi snad i šlo. Tomu bych se i věnovala. U toho bych i vydržela. To bych dostudovala.
Dneska jsem dělala přijmačky z TSP na Masarykovu univerzitu. Na univerzitu, kde nikoho nezajímá, jestli mám talent, nebo jsem prostě trotl. Tam, kam vezmou bandu chytráků z gymplu, protože oni TSP zvládnou. Já si matematické myšlení z prstu prostě vycucat neumím, ani kdybych se na hlavu postavila.
Dneska jsem nejspíš přišla o svůj další sen. Dnes jsem nejspíš pozbyla naději. Teď jsem příliš utahaná na to, abych dělala něco víc, než se utápěla v sebelítosti a plakala, že mi nikdo nerozumí a nepomůže. Po místě v obchoďáku za pokladnou, se porozhlídnu až zejtra... To bolí.

S potěšením sobě vlastním vám musím sdělit, že se zase konečně začíná něco dít :) Paulovi se v New Orleans evidentně líbí a navštívil tam festival, kde vystupoval Tom Petty and the Heartbreakers :) někdo šikovný se chopil kamery a umožnil nám skvělou podívanou na to, jak se slavný herec pohupuje v rytmu ♥ achjo on je dokonalej, perfektní. Dala bych cokoli za to, se s ním setkat...

Paul na levé straně v šedém tričku a kšiltovce s brýlema na očích. Před ním Jesse.

Tvůrci dramatu říkají, že toto je jeden z nejnáročnějších filmových projektů, ale pro Paula Walkera, který hraje hlavní postavu Nolana, to nebude těžký úkol. Hlavní postavou je žalem zasažený muž, kterému zemřela manželka a zároveň se snaží, aby jeho předčasně narozená dcera přežila v inkubátoru, přestože vypadává elektřina, voda stoupá a nemocnice je opuštěná po hurikánu.
Producent filmu Peter Safran řekl, že je Paul doslova v každé scéně (super zpráva♥). Můžete zde vidět fotografii z natáčení, kde je Paul na střeše garáží, která má představovat střechu nemocnice. Tuto fotografii umístil na svůj facebookový profil a okomentoval slovy- sundejte ten vrtulník.
Tvůrci zdůrazňují, že "Hours" není jen příběh o Katrině, ale i o rodičovství. Myslím si, že pro takový úkol je Paul povolaná osoba, jelikož je otcem 13-ti leté Meadow a ví, co znamená být rodičem. Uvedl, že předpokladem otce, který bojuje, aby jeho dítě zůstalo naživu, je vymyšlení, co bude dál.
"Tento otec dělá všechno, co může, hlavně udržet věci v chodu, aby elektřina šla, aby to malé dítě žilo," řekl Walker. "Moje holčička je pro mě celý svět. Opravdu chci věřit, že kdybych se dostal do stejné situace, že bych se nad to dokázal povznést a že bych mohl vidět až do konce a udělal to, co by bylo potřeba, aby mé dítě přežilo. "

Premiéra filmu se očekává na začátku příštího roku. Vypadá to na zajímavou podívanou.

Moje milá Amélie,
vím, že to nesnášíš, když ti takhle rozněžněle říkám a vím taky, že na to ještě doplatím, ale teď prostě.. Jsem indisponovaná, jsem mimo, jsem zamilovaná. Jsem na pokraji šílenství zvaného láska, sakra, půda se mi drolí pod nohama, padám a lítám tak pět metrů nad zemí. Poslouchám Coldplay, zpívám si "para...para...para...paradise". Je to hrozné! Je to překrásné. Chci a zároveň se hrozně bojím, že to odezní. Měla jsem vzdušné zámky, teď tu stojí celé království se všemi těmi dámami v krásných šatech, vybranými způsoby, hostinami, květinami, narůžovělými obláčky, hvězdičkami, motýlky... Připadám si, jako bych byla ve svém snovém světě. Je mi krásně, až se z toho chce brečet, líbat zem, hladit okvětní lístky tulipánů. Zešílet.

Říká se, že by se člověk neměl zaobírat minulostí, jelikož ji stejně už nezmění (ale díky ní může změnit svou budoucnost, říká se tomu poučit se ze svých chyb). Život je příliš krátký na to, abychom žili ve světě vzpomínek a minulosti, ale čas od času neškodí vyhrabat krabici s fotkami z dětství a usmívat se nad nimi. Jenže jde o to zaobírat se jen tím hezkým. K depresím je dost "lepších" důvodů než to, že vás tamten, nebo onen podvedl, opustil.. Ano, stala se spousta špatných věcí, nespravedlností, ale řešit je, nemá cenu.
Včera jsem strávila odpoledne na místním hřbitově filozofováním o životě a smrti. Neznám lepší místo na přemýšlení. A když jsem se vracela domů, naplňoval mě úžasný pocit vyrovnanosti a klidu. Stejně tam jednou všichni skončíme a budeme jen kamenným náhrobkem, ze kterého časem zmizí i jméno. Tak musíme žít šťastně, jít kupředu a příliš se neohlížet přes rameno. Jsou tam totiž strašidla.