Sedmé dítě opředeno tajemstvím

Čtvrtek v 12:45 | Karin |  Čtenářský deník
Skvělý námět, který se utopil v záplavě zbytečných slov.

Měla jsem velké očekávání, anotace slibovala skvělý čtenářský zážitek, napínavé čtení. Téma dětí ze sirotčince, které mají tajemství, mě nadchlo asi jako každého, kdo před pár lety zhltl Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti na jeden zátah. Navíc kniha severského autora, kteří jsou teď v kurzu! A čert vem nějaké politické machinace, to už nějak přelousknu...

Kniha je rámcově uzavřena, a i když se nehodí zmiňovat závěr hned na začátku recenze, musím říct, že posledních sto stran bylo skvělých a oceňuji, jak dokonale byl román vystavěn a nejmenší díly skládačky do sebe zapadly. K tomu ale bylo zapotřebí pečlivě se prokousat téměř 850 stranami. Občas to bohužel opravdu bylo čtení se skřípajícími zuby, na sílu. Nejsem čtenář, který by se jen tak vzdával, ale se Sedmým dítětem jsem bojovala. Je nesmírně obtížné v záplavě postav a detailů ze života sedmi odložených dětí udržet pozornost. Na druhou stranu, každá kapitola pojednávající o jednom z adoptovaných dětí, které vůbec nežily obyčejný život, by vydala na vlastní "povídku".
"Jeho matka mu jednou vyprávěla příběh (a nyní by se všichni psychologové z Kongslundu měli naklonit nad své zápisníky a dělat si pečlivé poznámky) o obrovském kameni, který byl ve skutečnosti člověkem, na něhož obr vrhl zlý pohled, a já viděla, jak Orla rukou ten balvan hladí, jako by to byla právě jeho chybějící milovaná osoba. Dívala jsem se, jak pokládá žáby a brouky - a dokonce i motýly, jimž utrhl křídla - na ten velký balvan a rozřezává je skleněnými střepy, které našel na stezce."
Jak je zřejmé, autor se nebojí rozsáhlých souvětí, ve kterých se bohužel občas čtenář ztratí. A nebojí se šokovat.

Po vypuknutí takzvané Konslundské aféry, do které jsou zapojeni nejvlivnější dánští politici, největší televizní stanice a jedny skomírající noviny, se sedm dětí, které obývaly sirotčinec v zimě 1961, znovu sejde, aby jim byla odhalena velká tajemství o nich samých i o jejich nejbližších. A dozví se, kolik toho mají i po letech společného - třeba ten hrozný pocit osamělosti. Dostanou odpovědi na všechny své otázky? A nebudou takové odpovědi zničující?

Knihu bych doporučila JEN trpělivým a pozorným čtenářům, kteří si libují ve složitých osudech i politických hrách. Román má promyšlenou strukturu, kterou jistě oceníte. A po přečtení zdlouhavějších pasáží jistě oceníte, jak do sebe detaily příběhu zapadají.
Hodnocení: 70%

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega (na jejich stránkách doporučuji přečíst anotaci i další recenze). Knihu s dobrou slevou zakoupíte u Dobrovského.
Valeur Erik: Sedmé dítě. Omega, Praha, 2017. 840 stran.
 

SOUTĚŽ o Čtenářský diář 2018

7. ledna 2018 v 20:38 | Karin
EDIT: VÝHERKYNÍ DIÁŘE JE JARKA :-) A vy ostatní se snad brzy dočkáte další kniho soutěže.

Milí knihomolové a knihomolky,

vyhlašuji novoroční soutěž o úžasný Čtenářský diář na rok 2018. Soutěž bude končit v pátek, výherce vylosuji v sobotu a oznámím tady na blogu. Hned v pondělí mu pak diář zašlu poštou.
Diář obsahuje čtenářskou výzvu z databáze knih na rok 2018, kalendář, čtenářskou mapu, na konci místo na poznámky a přečtené knihy. Diář je týdenní (na dvojlist), každý týden má svůj citát, doporučenou knihu, malou vybarvovánku, zajímavost týdne a dostatek místa na poznámky. Je prostě skvělý a na svědomí ho má Knihovna Jiřího Mahena v Brně, takže pochvaly směřujte tam. Já ho bohužel jako máma v domácnosti nevyužiju tak, jak by si zasloužil. Proto ho ráda zašlu do dobrých knihomolských rukou.

Podmínky: Do komentáře pod tento článek napsat, jaká je vaše první letošní přečtená/rozečtená kniha. V komentáři zanechat kontakt (e-mail nebo odkaz na blog), abych vás mohla v případě výhry kontaktovat.
Samozřejmě se můžete stát fanoušky facebookové stránky Karinga blogu a nebo třeba okomentovat pár článků, to už nechám na vás.

Sycamore - ospalé městečko žije vlastními dramaty

7. ledna 2018 v 13:52 | Karin |  Čtenářský deník
Sycamore, malé městečko, z nějž mladí utíkají do "velkého světa" a pak se, vyškoleni životem, vrací domů. Rodinné/městské drama plné složitých osudů, opětovaných, neopětovaných i utajených lásek, ošklivých tajemství i skrytých snů.

Nová obyvatelka při toulkách arizonskou přírodou objeví ve vyschlém řečišti lidské ostatky. Zjišťuje, že před osmnácti lety v Sycamore zmizela mladičká Jess a od té doby se vedou dohady, zda utekla, byla unesena, nebo snad zavražděna.? Bylo pár lidí, kteří by k hrůznému činu měli motiv. A vy jste do poslední chvíle napnuti, co se vlastně Jess stalo. Ale Sycamore není jen o dramatu ztracené dívky.

Nahlížíte okny do kuchyní a ložnic hned několika rodin. Plížíte se s teenagery v noci po okolí a okupujete prázdné hotelové pokoje. Zakusíte počínající lásky ve všech podobách - i těch tabuizovaných. Nevyhne se vám odmítnutí přátel, skandály, křik. Pocítíte osamělost i bezmoc matky pohřešující jediné dítě. Okusíte návrat domů a odpuštění po letech. Poznáte život ve všech možných podobách.

Jak jsou různorodí lidé obývající Sycamore, tak různorodě je napsaná i kniha. Užijete si retrospektivní vyprávění zmizelé Jess ozvláštněné jejími básničkami i několikastránkový monolog osamělé ženy. Jedna scéna je dokonce přepsána jako scénář. Ta různorodost je úžasná! Kreativitě autorky tleskám.

Dám vám hned 5 důvodů proč si přečíst Sycamore:
1) Je to strhující. (Notak, Jess, už nám řekni, co se ti stalo?!)
2) Rozdmýchá ve vás vír různých pocitů. Jako každá dobře napsaná kniha.
3) Charaktery postav jsou propracované. (Budete s nimi dýchat!)
4) Popisy jsou mnohdy velmi detailní.
5) Rodinná dramata jsou teď v kurzu!

Hodnocení 85%. Ačkoli zejména hlavní hrdinka byla velmi zajímavá, talentovaná a jiná (čti jako netuctová), k tomu abych si sedla na zadek pořád kousek chyběl.
Děkuji knihám Dobrovský-Beta za poskytnutí recenzního výtisku. Na stránkách Bety najdete anotaci a u Dobrovského knihu s dobrou slevou zakoupíte.
Bryn Chancellor: Sycamore. Beta-Dobrovský, Praha, 2017. Překlad Milena Pellarová.
 


Zápisník šílené mámy

4. ledna 2018 v 20:52 | Karin |  Máma na plný úvazek
Už asi rok jsem nečůrala se zavřenými dveřmi. Zhruba od doby, co se malá naučila obstojně plazit, jsem měla strach, že během té minuty na sebe něco převrhne. Když začala chodit, samozřejmě běhala po bytě a hledala mě. S brekem. Pokud jsem se ozvala, bouchala na dveře. A tak teď při čůrání čtu pohádky, oceňuji její plyšové mazlíčky nebo děkuji, že mi trhá papír. Hromady, haldy papíru. Díky... fakt. No a jsem tak zblbá, že jsem si ty dveře nezavřela, ani když asi o metr a půl ode dveří dva cizí chlapi zapojovali televizi (pro ty techničtější - setobox).

A dneska jsme si pod linkou udělaly kaši. Samozřejmě obilnou. Dceruška ji tam úspěšně asi před třemi dny rozsypala (vysála jsem, co se dalo). Já dnes úspěšně rozlila její hrnek s čajem na stejném místě. No, to se bude táta divit, až nám tu provizorní linku posune.
Mateřství je fakt sranda :)
Foto je vzpomínka na podzim v našem parku.

Bilance 2017

31. prosince 2017 v 13:03 | Karin |  Máma na plný úvazek
Poslední den roku se zastavujeme a přemýtáme, hodnotíme, co bylo a slibujeme si, co v tom novém roce určitě změníme. Novoroční předsevzetí si nedávám. Ne, že bych byla perfektní, ale nikdy u ničeho dýl než týden nevydržím.
Byly roky, kdy jsem na Silvestra seděla s brekem ve vaně. Byly roky, kdy jsem noc propila, protančila a prolíbala se svým princem. Loni jsem ztěží vydržela vzhůru do jedenácti, aby se o půlnoci malá vzbudila na kojení. A letos? Máme v plánu neskutečné obžerství (tohle přece ve dvou dospělých, jednom prckovi a jednom asi šesticentimetrovém miminku nemůžeme sníst!). V osm zapálíme fontánky, nic co by dělalo zbytečný rámus. A v deset nejspíš všichni odpadneme :-D. Ale neměnila bych.
Tenhle rok přinesl mnoho úžasných chvil, smíchu, slz dojetí. Byl to rok prvních krůčků, prvních slov, prvních přátel, nových začátků. Letos jsem byla na jeden den princeznou a vdala se. Letos jsme koupili byt a odstěhovali se. Letos jsme počali nový život. A o to šílenější bude ten rok příští :) a já věřím, že to bude jízda.

Jsem zámeckou paní

27. prosince 2017 v 23:01 | Karin |  Máma na plný úvazek
Je to oficiální. Jsem zámeckou paní.
Můj milý, zabalil věci do krabic, naložil do velikého auta (měli jsme víc krabic, než místa v bytě!) a už týden a půl bydlíme i s malou princeznou. Ano, ten týden před vánoci to bylo náročnější. Každá třetí věta začínala: "Prosímtě nevíš, ve které krabici je ...(doplň libovolný předmět)?" Do toho se všude kolem motala malá treperenda, která samozřejmě pomáhala vybalovat a půlku věcí by nejraději ihned ochutnala :-).

O vánocích jsme už měli vybaleno, naklizeno, upečeno a lehárko. Dokonce můj drahý, skvělý muž během pár dnů zařídil televizi na pohádky i internet. A měli jsme jeden druhého. Tak, jak jsme samo chtěli. Poprvé jsme spolu vařili rybí polévku, poprvé kupovali s malou kapra... Je krásné, mít i po šesti letech stále milá poprvé. Ale upřímně, stěhování už bylo dost. Tohle je NAŠE. Napořád :).

Jsme kompletně vybavení. Tedy jen ta kuchyně bude v únoru. Máme zatím takovou provizorní "krásku", která pak poputuje do zahradního domku. A díky dobrým duším máme i malinkatou troubu, ve které jsem úspěšně upekla FAMÓZNÍ vánočku! Plníme si postupně sny - mám svoji vysněnou červenou sedačku, muž má červenou ledničku, tři sklepy na trucování a souseda na tajné popíjení piva :-). Máme to tu přesně podle svých představ. Dokonalé. Usměvavé. A tak akorát velké, abychom se potkávali a já se z uklízení nezbláznila.
Teď už to tady má i malá zmáknuté. Užívá si koupání, zapíná pračku a samozřejmě moc dobře ví, kde jsou schované čokoládové bonbony z vánoční kolekce.

Jsem šťastná, šťastná zámecká paní ♥

Blízko obzoru je naděje

27. prosince 2017 v 16:42 | Karin |  Čtenářský deník
Krásný srdceryvný příběh o nelehkém krátkém životě Dannyho Taylora.

Když náctiletá Jessica na pouti potká pohledného, sebevědomého a arogantního Danijela, nenapadlo by ji, že jí změní život. Pod tvrdou slupkou se skrývá traumatizovaný, komplikovaný a křehký mladík. A jejich společný život je jen na dobu určitou - on je nevyléčitelně nemocný. Jessica je postavena před těžké rozhodnutí - mohla by si najít obyčejného kluka, založit s ním časem rodinu, pořídit dům, nebo zůstat s Dannym. A pečovat o něj až do poslední chvíle.

Ačkoli zpočátku je jejich příběh trochu klišé - ona je nevýrazná, nezkušená, v podstatě nezajímavá, on je pohledný, bohatý, pracovitý, nejlepší ve všem co dělá... Ale musíme brát v potaz, že příběh sepsala Jessica po jeho smrti (o mrtvých jen dobře) a třeba to tak opravdu bylo.
Od přibližně poloviny knihy to začne být smutnější, temnější. A na konci jsem snad ani nedýchala. Jen jsem se kousala do rtu a doufala, i když bylo jasné, že se happy end nekoná. I když vlastně...

Tentokrát nejde vychválit použité motivy, nebo charakter postav. Ten příběh psal sám život. Autorka se nevyhýbá velmi tabuizovaným tématům, jako nefunkční rodiny, dlouhodobé sexuální zneužívání dětí, znásilnění, drogová závislost, přístup okolí k nevyléčitelně nemocným... Není to jen slunečné čtení. Jakoby na vás padla pořádná tíha. A celou dobu stejně jako vypravěčka neztrácíte naději, že se to zlepší. Nebo alespoň nezhorší.

Kniha Blízko obzoru se stala velmi populární, poté sepsala Jessica Koch ještě příběh o Dannyho těžkém dětství (Blízko propasti) a vztahu s kamarádkou Christinou (Blízko oceánu) - tyto knihy u nás ještě nevyšly.

Kniha mě donutila se zamyslet nad každodenním životem. Myslíme si, že máme před sebou roky a roky a nežijeme skutečně naplno. Nevěnujeme se věcem, které nás naplňují, nevěnujeme se dost lidem nám blízkým, nestaráme se o svá těla ani vztahy. Blízko obzoru mi otevřelo oči a naučilo dívat se s větším pochopením na mé blízké, s větší láskou na každodenní radosti běžného života. Žít naplno. Užít si každou vteřinu. A věřit, že láska překoná každou překážku.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega, na jejich webu se dočtete další informace o knize. Knihu zakoupíte u Dobrovského jako vždy s dobrou slevou.
Jessica Koch: Blízko obzoru. Knihy Omega, Praha, 2017. Překlad: Olga Vogelová.

C. a V. Sten: Hluboký hrob (Dítě útesů)

9. prosince 2017 v 18:57 | Karin |  Čtenářský deník
Baví vás příběhy plné napětí, trochu fantasy, hodně mlhy, zimy, severské krajiny, studené vody a mytologie? Pak je Hluboký hrob kniha přesně pro vás! Je to první část série, pro kterou si už teď dělám místo ve své knihovně, protože začala velmi slibně.

Hlavní hrdinkou je teprve dvanáctiletá Tuva, typický outsider bez přátel, o které si ostatní spolužáci myslí, že je prostě divná. No, možná se úplně nemýlí. Když byla Tuva malá, měla s rodiči nehodu na lodi a skoro se utopila. Z nehody si nic nepamatuje a z vody strach nemá, tedy až do chvíle, kdy se jí každou noc začnou zdát hrozné noční můry o nebezpečí pod hladinou a ona začne cítit, že s mořem není něco v pořádku. Že tam něco číhá. A začnou se ztrácet lidé. Dokonce i jeden její spolužák. Tuva se rozhodne přijít věci na kloub a dozví se toho nejvíc především sama o sobě.

Edice Omega mě opět přesvědčily, že si vybírají skvělé zahraniční romány a já doufám, že brzy vyjde pokračování. Hluboký hrob se mi četl velmi dobře díky vhodně zvolenému většímu písmu a řádkovému prokladu. Na první pohled kniha vypadá pořádně tlustě, ale za dva dny ji máte zhltnutou. Není v ní jediné hluché místo.

Hlavní hrdinka je sympatická, je vám jí trochu líto, ale ona sama se v sebelítosti neutápí.
Velmi se mi líbila ta severská mytologie. Jsem velkým fanouškem knih o vílách, skřítcích a lesních mužících a tady jsou a funguje to skvěle! A nejsou to jen roztomilé bytůstky, to se nenechte zmást. Starší obyvatelé ostrovů o nich moc dobře ví, ale ti mladší už neumí naslouchat moři a přírodě.
V knize se objevuje i důraz na ekologii (lépe řečeno zmínka): Baltské moře trpí znečištěním v důsledku lidské činnosti, mizí z něj fauna i flóra. A kdo jiný by mohl něco změnit, než právě cílový čtenář: děti a teenageři. Ačkoli se kniha tváří jako čtivo pro náctileté, dospělý si ji užije úplně stejně. Snad proto, že ji psala matka s dcerou, nepůsobí Tuva naivně, nerozčiluje jako třeba hlavní hrdinka Divergence, nebo Stmívání :-).

Jediné co bych ráda uvedla na pravou míru: kniha podle mě opravdu není horor pro děti (jak je uvedeno v recenzi na obálce). Myslím si, že je to spíš napínavé fantasy, možná i trochu ten thriller(pro tu úžasně tajemnou atmosféru). A každopádně skvělé čtení pro každého.
Bez váhání hodnotím 100%. Užila jsem si to, skvělá plavba!

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recezního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, na jejich stránkách si můžete přečíst anotaci i další recenze. Knihu zakoupíte například u Dobrovského.

Viveca Sten, Camilla Sten: Hluboký hrob - dítě útesů. Omega, Praha 2017. 184 stran.


V srpnu objednáte, v únoru možná dodáme

3. prosince 2017 v 21:54 | Karin |  Máma na plný úvazek
Víte co se říká, když se něco může pokazit...
V červnu jsme dostali od bytu klíče. V srpnu jsme si vybrali krásnou, velkou, stylovou kuchyni na míru od německé značky, jejíž neuvěřitelně pitomá znělka obsahuje slova: tatatata... dům s červenou židlí. Prodejce se usmíval, sliboval, chválil. A na nákresech byla kuchyň snů za nemalý peníz.
První problémy začly záhy: zpoždění měl už zaměřovací technik. Následně jsme měsíc čekali na podpis zaměření. Pak už byla prý kuchyně ve výrobě a určitě do půlky prosince bude (jak bylo ve smlouvě).
Je to čtrnáct dní, co nám napsali, že kuchyně NEBUDE v termínu, ale zpozdí se o 6 týdnů (naskladnění). To znamená, že montáž se zpozdí až o 8 týdnů... Takže nás nechají na vánoce bez kuchyně. Žádné slovo o kompenzaci, žádné vysvětlení.
Ve smlouvě je, že kompenzace dělá 0,03% z prodejní ceny za den a musíte si o ni říct. (Je to na den asi 30 kaček, super...)
Kdo ví, co všechno se ještě pokazí. Kdo ví, kdy kuchyně bude.
Nejhorší je, že i kdybychom odstoupili od smlouvy, jinde nám kuchyni rychleji ani levněji neudělají...
A já vám radím jediné: do firmy s červenou židlí pro kuchyni NIKDY nechoďte! Nemuseli byste se dočkat.

Simon Booker: Zabij mě znovu

1. prosince 2017 v 12:33 | Karin |  Čtenářský deník
Na investigativní žurnalistku Morgan Vineovou se s prosbou o pomoc obrací mladá žena obviněná z vraždy svého exmanžela Karla Savage. Tvrdí, že je nevinná, ačkoli veškeré důkazy jsou jasně proti ní. Měla svého manžela nechat uhořet. Morgan s vyšetřováním váhá jen do chvíle, než se ukáže, že Karl nejen, že není mrtvý, ale randí s její dcerou! A navíc je pořádně nebezpečný sociopat.
Zabij mě znovu je druhým dílem detektivní série Morgan Vineová, jejímž autorem je Simon Booker, úspěšný scénárista BBC. Stín pochybnosti je prvním dílem, vyšel letos u Dobrovského.
Ačkoli jsem očekávala, že se bude kniha točit kolem vězenkyně a žurnalistky, která se rozhodne jí pomoci, příběh se vydal úplně jiným směrem a ústředními postavami byly Morgan a její téměř dospělá dcera.
Zajímavě působily kapitoly, které pojednávaly o Karlově těžkém dětství. Jakoby chtěl autor poukázat na to, že i posedlý maniak může být determinován složitým prostředím, ve kterém vyrůstal.
Jak už to u dobrých detektivek bývá, kniha vyžaduje pečlivé čtení, párkrát vás autor schválně svede z cesty a celé je to dokonale provázané, jak se na konci dozvíte. A budete pořádně překvapeni!
Morgan působí jako normální ženská, která má starosti o dceru, kterou vychovává sama a která se zapletla do nebezpečné známosti. Do toho vyšetřuje zdánlivě jasně uzavřený případ a potýká se s nevraživostí policie i pohledným požárním technikem (který si mě získal taky). Navíc je kniha zajímavě postavená: velmi brzo víte, že je odsouzená žena nevinná, ohořelé tělo nepatřilo Karlu Savagemu, ale Morgen dá hodně práce, aby to dokázala. Jako detektivka naruby.
Je to akční, zábavné, napínavé, dramatické i dojemné. Přesto se mi zdálo, že je to občas až přes čáru. Autor jakoby chtěl vytřískat co nejvíc za každou cenu. Kniha je místy na můj vkus zbytečně rozvleklá.

Kniha je čtením pro náročnější ženy, které se lépe ztotožní s hlavní hrdinkou a budou osloveny i tématy jako je neplánované těhotenství, únosy a obchod s dětmi. Zabij mě znovu je kniha plná překvapení a zaslouží si vaši pozornost. Bude to ideální společník na vánoční svátky.
HODNOCENÍ: 80%


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA. Ukázku knihy si můžete přečíst zde. Zabij mě znovu zakoupíte například u Dobrovského.

Zimní lidé (Náměsíčníci z druhé strany)

20. listopadu 2017 v 21:07 | Karin |  Čtenářský deník
Tajemný dům v malém městečku opředený hrůznou pověstí, obklopený neúrodnou půdou a lesem, ve kterém číhá nebezpečí. Říká se, že v tom domě došlo v roce 1908 k hrozné tragédii - rodina přišla nešťastnou náhodou o jediné dítě, malou Gertie. Matku pak někdo zabil a otec se zastřelil. Tou matkou byla Sára Harrisonová a její duch od té doby prý chodí po městě a nedopřeje lidem klidu.
"V těch lesích žijí stvůry s velkými ostrými zuby. A ze všeho nejraději mají malé holčičky..."

V současnosti dům obývá vdova se dvěma dcerami - devatenáctiletou Ruthie a malá Fawn. Žijí poklidný, i když trochu podivný život - bez mobilu, počítače, bez nového oblečení, s nábytkem z bazaru… Jeden večer se náctiletá Ruth vrátí pozdě večer domů a zjistí, že matka beze stopy zmizela. Je rozhodnutá zjistit, co nebo kdo za tím stojí. Při prohledávání domu najde tajemný deník Sáry Harrisonové, ve kterém píše mimo jiné o tom, jak přišla o svoji Gertičku a jak se rozhodla dítě přivést zpět mezi živé. Stvořit Náměsíčníka pomocí zaříkávadla a tajného portálu. Má to něco společného se zmizením matky Ruth? A jaké tajemství dům ještě skrývá pod uvolněnými prkny a za zatlučenými dveřmi skříní? Je na těch strašidlech číhajících v okolních lesích něco pravdivého?

V knize se střídají přepisy deníkových zápisů Sáry Harrisonové z minulosti a vyprávění Ruth a zážitků Ruth a Katherine (která přišla o manžela při autonehodě, která se stala nedaleko West Hall), ze současnosti. Všechny tyto ženy spojuje odlehlý statek, tajemný deník a ztráta někoho blízkého. A to, s čím se budou muset vypořádat, bude pořádně děsivé.
"Něco je uvnitř!" špitla. V ústech jí vyschlo, takže jí téměř nebylo slyšet. "Sleduje nás to!"

Autorka má na svém kontě již šest románů, Zimní lidé jsou prvním počinem vyšlým u nás a já doufám, že se brzy dočkáme překladu i dalších jejích knih. Je znát, že je to spisovatelka zkušená. Všechno funguje, dokonale do sebe zapadá. Byla jsem napnutá jako struna celých tři sta stran. Několikrát jsem se přistihla, že u čtení zadržuji dech. A tohle je jedna z knih, kvůli kterým jsem dlouho ponocovala a ráno si s úsměvem přivstala, abych se dozvěděla, jak to bylo dál! A přiznávám, že jsem se i trochu bála...třeba kouknout do naší šatní skříně. Jennifer McMahon naprosto skvěle pracuje s atmosférou, která přispívá k ponurému vyznění příběhu - sníh, mlha, zima, bolest... Ano, dokonale pocítíte bolest ze ztráty blízké osoby. A jste postaveni před dilema - je správné, aby matka přivolala zpět své dítě ze záhrobí? Nejde tu už o zahrávání si s vyšší mocí? Lze něco z toho ospravedlnit? A co když se to, co přivolala, její milované holčičce už moc nepodobá?
Ze střípků, které posbíráte, rekonstruujete celý příběh, ale autorka vám jich dá vždycky jen pár. Takže je to pořádně napínavé a nebudete vědět, kdo mluví pravdu a kdo lže.

Za zmínku stojí obálka - nádherná, opravdu nádherná práce! Rovněž se mi líbil použitý font písma u nadpisů Tajného deníku Sáry Harrisové. Takové gotické.
Kniha je nutností pro všechny, kteří mají rádi duchařské příběhy, napětí, zatlučené skříně, holčičky v bílé noční košili bloudící lesem… Knize nemám co vytknout. Užila jsem si každou stránku!
Hodnotím 100% a ráda se k ní brzy vrátím.

Takže pište Ježíškovi, že anotaci na knihu si může přečíst na webu Nakladatelství Omega a knihu určitě rád zakoupí u Dobrovského. Za poskytnutí recenzního výtisknu velmi děkuji nakladatelství Omega. Ta kniha byla opravdu skvělá.
Jennifer McMahon: Zimní lidé. Omega, Praha, 2017. 328 stran.

Podporujeme české autory

17. listopadu 2017 v 18:01 | Karin |  Čtenářský deník
V rámci knižního webu Svět mezi řádky vznikl záslužný projekt na podporu českých autorů: Podpora českých autorů (trochu se opakuji...). Co je důležité pro vás psavce, čtenáře a recenzenty!

  1. Česká literatura je krásná! Než jsem se do ní při studiu na vysoké škole pořádně ponořila, nevěřila jsem, že by snad mohli čeští autoři dosahovat kvalit jako zahraniční. Ale jak jsem s mýlila! Teď v knihkupectvích beru útokem oddělení s českou literaturou (a pak samozřejmě Kinga ;-) ).
  2. Na webu jsou pravidelné soutěže o knihy. A těch není nikdy dost.
  3. Ode dneška tam běží velká, opravdu pořádná předvánoční soutěž o hodně hodně knih, které věnovaly nakladatelství i sami autoři. Výběr je opravdu široký. Podívejte se sami na odkaz: Vánoční hnutí aneb mega nadílka českých knih.
  4. Neustále hledají recenzenty a recenzentky :)
  5. Na jejich webu najdete hromady recenzí, rozhovorů s autory, tipů na knihy! Stojí za to tomu věnovat trochu času :)

Další články


Kam dál