Ready player one

28. června 2018 v 9:30 | Karin |  Čtenářský deník
Prvotní poprask kolem vydání knižního bestselleru Ready player one mě neminul, ale nepocítila jsem nutkání si ji přečíst. Teď je druhé kolo poprasku - kolem filmové podoby. A já mám dočteno.
V roce 2045 (což není až tak vzdálená budoucnost), se svět utápí v energetické a ekonomické krizi. Lidé obtížně shání práci, jídlo i místo k bydlení. Čím dál víc jich končí na ulici, kde je to pořádně nebezpečné. Přesto si dokážou najít čas na hraní videoher, konktrétně OASIS - uměle vytvořené realitě, ve které nejen, že cestujete po tisícovkách planet, navazujete přátelství, vylepšujete svého avatara (samozřejmě za skutečné peníze), ale taky tam můžete chodit do opravdové školy. Tvůrce hry James Halliday udělal hru ještě populárnější, když do ní těsně před svou smrtí ukryl klíč k veškerému svému majetku. Už pět let se hráči snaží pomocí chatrných nápověd poklad najít. Mezi nimi i devatenáctiletý Wade. Odborník na tvůrce hry i jeho posedlosti - popkulturu 80. let 20. století. Podaří se mu najít klíče k bohatství?

Wade je skvělý vypravěč - trochu sebeironický, obyčejný kluk, co má pro strach uděláno... aspoň v tom virtuálním světě. Všechen svůj volný čas věnuje buď OASIS nebo studiu filmů, seriálů, hudby, knih a samozřejmě videoher z 80. let minulého století. To všechno proto, aby rozluštil první hádanku vedoucí k nalezení stříbrného vejce. Je zajímavé sledovat jeho přeměnu během knihy. No a na druhou stranu je to typický geek, kterého nic z reálného světa a jeho problémů nezajímá. Typický povaleč, mimoň...

Společnost se zhroutila a lidé před realitou utíkají do světa iluzí. Tady to zavání až jakousi apokalypsou, ve které zvítězila lidská lenost.
Pokud máte rádi fantasy a scifi čtivo, určitě se vám bude kniha líbit. Zahrajete si staré hry na automatech, budete se bít s draky, objevovat nové světy. Autorovi se skvěle podařilo navodit dojem, že hrajete s Wadem a místy jsem i já musela přemýšlet, jestli jde o "skutečný svět" nebo ten herní.

Pokud jde o filmovou podobu, ta přijde na řadu dnes večer. Však to znáte - je prima při filmu otravovat všechny kolem svými všetečnými komentáři, že v knize to přece bylo úplně jinak!
Hodnocení: 100%
Naprosto mě to vtáhlo, pohltilo. Nebylo tam hluché místo a postavy jsem si hned zamilovala. (Nebojte se, nechybí tam ani online láska.)
Ernest Cline: Ready player one - Hra začíná. Jota, 2012.
 

Nový design - knihy, motýli, víly ♥

9. června 2018 v 15:15 | Karin
Zdravím všechny pravidelné čtenáře, kteří jistě zaregistrovali velmi výraznou změnu - nový design. Za něj vděčím jednak kamarádce Viky, která má blog vždycky luxusně vyšperkovaný a poradila mi, kdo jí ho graficky navrhuje a druhak především velmi šikovné GAZ z designů na objednávku.
Chtěla jsem něco nového, určitě trochu modrého a zobrazujícího zaměření blogu na literaturu (a samozřejmě nesměli chybět motýlci). Výsledný návrh jsem dostala do mailu a ještě jsme zvládli i pár úprav. Dokonce mi pomohla (čti: udělala za mě) nastavení. Tímto jí moc děkuji :) a snad se mi podaří i s druhým miminkem být dostatečně aktivní blogerkou.

Nesmrtelní z Meluhy (Trilogie Šiva 1)

7. června 2018 v 13:31 | Karin |  Čtenářský deník
Velmi dávno, 1900 let p.n.l. se v daleké zemi na území dnešní Indie proti sobě stály dvě říše - vznešená Meluha obývaná súrjavanši a Svadvíp obývaný čvadravanši. A ačkoli je Meluha velmi vyspělá, její lid moudrý a dodržující způsoby, nedovede se bránit krutým nájezdům Nágům (zdeformovaným válečníkům s neuvěřitelnými schopnostmi). Jejich jedinou nadějí je proroctví slibující příchod cizince s modře zářícím krkem, který povede jejich vojsko do vítězné bitvy. Spasitelem Meluhy je Šiva - udatný bojovník z malého, cizího kmene.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Čekala jsem úplně nové fantasy plné legend z dalekého prostředí a dávných dob. Ona vzdálenost pro mě byla ale hned prvotní překážkou, neboť je kniha plná obtížně zapamatovatelných výrazů a pojmenování, s nimiž vám ale pomůže Slovníček pojmů na konci knihy (takže listujte). Pro mnohé čtenáře to ale musí být výzva a oceňuji originalitu - u nás moc indických fantasy nenajdete. Budete samozřejmě putovat po tehdejších městech, společně se Šivou obdivovat rozmanitou architekturu, postupně rozkrývat pravidla a zvláštnosti melužské společnosti. Budete žasnout nad vymoženostmi tehdejší doby i špetkou magie...

Pokud jde o postavy, nijak zvlášť se mi nedostaly pod kůži a bohužel jejich vnitřní monology byly místy vyloženě hloupé. Šiva, udatný bojovník, spasitel, přemýšlí spíš jako puberťák, a pak mluví jako kniha. Ten rozpor je do očí bijící. Autor si nedovedl získat mou plnou pozornost, a tak mi dělalo problém se začíst a vlastně i knihu dočíst. Kdybych neměla za úkol napsat recenzi, nejspíš bych ji po 100 stranách odložila. Je to celé nějak ploché, i když tomu nechybí napínavé okamžiky, trocha zakázané lásky, velká závěrečná bitva a otevřený konec.

Kniha má krásný přebal (přejatý z originálu), lákavou anotaci a slibné recenze na přebalu. I uvnitř je graficky hezky zpracovná - nechybí mapka míst, které Šiva navštívil; krásně graficky rozdělené kapitoly a podkapitoly.

Hodnocení: 40%
Trilogie Šiva bude pokračovat druhým dílem Tajemství Nágů (očekávané datum vydání je 1. 4. 2019). Já si ho však nechám ujít a dám přednost jinému fantasy.

Amish Tripathi: Nesmrtelní z Meluhy. Trilogie Šiva 1. Praha, Omega, 2018.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, na jejichž webu najdete i ukázku z knihy. Nesmrtelné z Meluhy zakoupíte například u Dobrovského.
 


Dívka, která chtěla zachránit knížky (pohádka pro malé knihomoly)

23. května 2018 v 18:29 | Karin |  Čtenářský deník
Hledáte laskavou pohádku o lásce ke knihám a bezbřehé fantazii? Chcete ukázat svým dětem, co všechno jim může čtení knih přinést a jaké tajemství se mohou skrývat za zdmi knihovny? Pak je Dívka, která chtěla zachránit knížky přesně pro vás.

Devítiletá Anička knihy miluje. Nejraději by si celý den a celou noc jen četla. Jaké je její zděšení, když při jedné z návštěv knihovny zjistí, že knihy, které si nikdo nepůjčuje, jsou ničeny! Tolik dobrých příběhů! Musí je všechny zachránit a má plán!

Klaus Hagerup je jedním z nejznámějších norských spisovatelů a jeho dojemný text doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato. Přiznám se, že mám tento typ kresby velmi ráda (rozhodně se nemusíte bát nějakých přeslazených obrázků, v Dívce, která chtěla zachránit knížky převládají spíše tmavé barvy, které ale nepůsobí ponuře. Je to trochu jako návštěva zapadlejšího koutku knihovny, kde se schováváte mezi regály a listujete...). Dokonale vystihují atmosféru příběhu.

Knihu jsem si zamilovala už po prvním přečtení. Vypráví o moci psaných příběhů, na které by se v dnešní digitální době mohlo pozapomínat. Je to příběh o touze po vědění (co když chybí poslední list knihy? Jak žít s vědomím, že neznáte konec?!), rozluštění tajemství a překonání vlastních strachů. Je to kniha o vášni. A o moci slova i dobrého vyprávění. Je to i o tom nádherném pocitu ze sdílení nějaké vášně.
Kniha je určena větším čtenářům (od 8 let) a já ji jistě dcerce schovám jako jeden z krásných knižních pokladů.

Hodnocení: 100%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Knihu zakoupíte u Dobrovského.
Klaus Hagerup: Dívka, která chtěla zachránit knížky. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Lisa Aisato.

Nejúžasnější věc je sladká

20. května 2018 v 14:10 | Karin |  Čtenářský deník
Maja Lunde, jež má na svědomí ohromující román Historie včel, přichází nyní s pohádkou pro děti. A ne jen tak ledajakou. Je to příběh plný jídla, kuchařských duelů a přátelství. Ilustrace výrazně dominují nad textem a je zajímavé, že jsou namalovány skutečnou čokoládou (bohužel ne v mém výtisku :-( ). Celá kniha působí díky převládající krémové a hnědé barvě jako podzimní, laskavý příběh. Je to však téměř drama.

V Labužníkově se koná evropské mistrovství v kuchařském umění a malá Ninon sleduje snahu kuchařů o vytvoření něčeho úplně nového, nové chuti, kterou ještě nikdy nikdo nezkusil. Nakonec je to duel mezi francouzským kuchařem a italskou kuchařkou. Jenže Ninon má v kapse překvapení - pět záhadných fazolí od kamaráda - kakaových bobů. A možná s nimi svede zázrak, kterým všechny ohromí.

U mojí téměr dvouleté dcerky kniha moc úspěch neměla, což ale nic moc nevypovídá, neboť u nás frčí spíš zvířátka a kytičky, než kuchaři. Doporučila bych ji spíš pro začínající čtenáře, kteří díky malému množství textu zvládnou knížku přečíst sami a specifické ilustrace se jim budou jistě líbit.

A jak knihu hodnotím já? Jsem milovnicí všech pohádek a kouzel, krásných barev, nových nápadů. Nejúžasnější věc je bohužel po příběhové stránce celkem slabá a především nepřináší pro děti téměř žádné poučení. Je to jen vyprávění o tom, jak Ninon sleduje soutěž a nakonec ji sama vyhraje díky kamarádovi. Kdyby alespoň na konci obsahovala jednoduchý recept na zmiňované palačinky nebo těsto na pizzu, mohla by to být prima knížka pro malé kuchaříčky. Kdyby alespoň... Doporučuji knihu najít v kamenném knihkupectví a prolistovat si ji. Třeba vás zaujme. Vzhledem k obrovskému množství vycházejících knih pro děti, bych ji své dcerce nekoupila. Raději si budeme číst starou dobrou Zuzanku, nebo pohádky od Čtvrtka. Navíc u Omegy tento měsíc vyšla i jiná kniha pro děti - Dívka, která chtěla zachránit knížky - a tu už jsem si pro potěchu přečetla dvakrát. Brzy sepíšu recenzi.

Hodnocení: 30%.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu můžete zakoupit u Dobrovského.

Maja Lunde: Nejúžasnější věc. Praha, Omega, 2018. Ilustrace Hans J. Sandnes. 56 stran.

Ochránce (Postapokalyptický thriller pro milovníky žánru)

14. května 2018 v 23:14 | Karin |  Čtenářský deník
Vítejte ve světě, kde přestaly platit pravidla i zákony. Peníze nemají hodnotu a nemá ji ani lidský život. Nemůžete věřit nikomu! Uplynulo sedm let od chvíle, kdy se poprvé objevily Hlasy a začaly masakry. Lidé se pomátli. Hlasy je nabádaly k sebevraždám i vraždám. Teď jsou města téměř prázdná, poslední přeživší se skrývají před těmi, co by jim mohli ublížit. Všude je chaos, nepořádek, hlad, nedostatek vody, oblaka kouře, smrt.
Tímto světem cestuje na motorce Poutník (který jakoby z oka vypadl Pistolníkovi z Temné věže od Stephena Kinga). Zamlklý, osamělý. I když vlastně ne úplně - i v jeho hlavě je Hlas. Ten se ho ale nesnaží zabít, naopak. Je takovým trochu jízlivým společníkem, který mu pomáhá dělat správná rozhodnutí. A jedním z nich je i zastavení u dívky - Lacey - sedící u stánku s limonádou. Obětuje muž vlastní pohodlí a bezpečí, aby vzal dívku s sebou?

Trochu potrhlou Lacey si jistě brzy zamilujete a k Poutníkovi pak budete vzhlížet se stejnou zvědavostí, jako ona. Nový svět po apokalypse je krutý a plný krve a násilí. Samotnou mě až děsilo, čeho všeho byli lidé vystaveni hladu a traumatům schopni; kam až je možné klesnout. Zejména se ženami je jednáno pouze jako s věcmi k uspokojení tužeb. Autorka (ano, samotnou mě překvapilo, že pod pseudonymem G. X. Todd se skrývá bývalá knihovnice) prolévá potoky krve - střílí se, mučí se, znásilňuje se… Ten svět není pro křehulky. A nemůžete věřit nikomu a ničemu. Lacey, která celých sedm let, během nichž se zhroutila civilizace, prožila s babičkou na farmě bez televize, vůbec netuší, co se s lidmi stalo a proč.

Ochránce je první knihou z rozpracované tetralogie The Voices (zatím: Defender 2017, Hunted 2018). Máme se na co těšit! Pokud vás tohle téma baví, určitě vás nesmí minout dvojice knih Stephena Kinga: Svědectví a Puls! A v čem se Ochránce odlišuje od dalších postapokalyptických knih? Tady nejsou ani upíři (přečtěte si knihu Já, legenda!), ani zombie nebo mutanti. Jsou tu jen hlasy, které se vzaly kdo ví odkud. Hlasy nabádající lidi ke špatnostem, které ale už jejich hostitelé někde v hlavě měli. To je na tom nejhorší. Tady není pachatelem mutace nebo virus. Tady zkázu světa způsobili lidé sami a ty největší zvrácenosti páchají ti, kteří hlasy ani neslyší.

Knihu doporučuji všem, kteří si libují ve čtení o světě bez pravidel (a vody). Autorka to celé skvěle zkonstruovala a věřte mi, že se nebudete nudit a snad při čtení ani klidně sedět v křesle. Už se těším na pokračování, abych se dozvěděla, odkud se vlastně Hlasy vzaly a jak je možné, že jsou buď dobré nebo zlé.

Hodnocení: 95%
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega. Na jejich webu si můžete knihou zalistovat, a pak ji zakoupit na webu knih Dobrovský. Tentokrát jsem si vypůjčila i obrázek knihy.

G. X. Todd: Ochránce. Praha, Omega, 2018.

Nezapomeň (Val Emmich)

2. května 2018 v 21:31 | Karin |  Čtenářský deník
Představte si, že si pamatujete každý den svého života do nejmenších detailů. Tento svůj dar ale malá Joan vnímá i jako prokletí. Setkává se s nepochopením ze strany běžných lidí a bojuje s vlastními strachy - co když na ni zapomenou? Proč i jejich hlavy nefungují jako bezedné krabice? Má před sebou velký cíl - vyhrát hudební soutěž mladých talentů, složit tak skvělou píseň jako třeba Beatles, aby měla jistotu, že si ji a její jméno budou navždy pamatovat. A osud k ní zavede zvláštního parťáka na skládání - Gavina, hereckou hvězdu, jejíž osobní život je v troskách. Právě Joan ho může zachránit - má totiž dokonale přesné vzpomínky na někoho, koho Gavin ztratil.

Kniha je především milá. Nejspíš je to tím, že vypravěčkou je teprve desetiletá dívka s hlavou v oblacích a laskavým srdcem. Dává nám nahlédnout do svých snů, obav a samozřejmě vzpomínek. Ve svém snažení napsat skvělou píseň je neúnavná a její zápal by mohl leckdo závidět. Vyprávění tu a tam doplňuje jednoduchou kresbou (třeba skvělých nových šatů s kapsou na trsátka). Gavinovo vyprávění vás donutí se zamyslet nad krásami úplně obyčejného dne s někým, koho milujete. A bohužel obsahuje i smutné poselství: nevíme dne ani hodiny…

Kniha je plná emocí, lásky, přátelství, bolesti a pravé vášně k hudbě. Je to kniha, kterou si po přečtení zapamatujete. A i když je to především oddechové čtení, objevíte v něm hluboké myšlenky. Nemusíte se bát, není to přeslazené ani plytké. Odložíte knihu, oddychnete si a... bylo to laskavé setkání, které se vám dostane pod kůži.
"Protože všichni zapomínají. Zapomenou jméno druhého člověka, kterému dali pusu, a zapomenou, co se stalo s těmi dvojčaty, která byla rozdělena, a zapomenou dokonce i na vlastní vnoučata. A to není fér, protože já bych to nikdy neudělala."

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega, na jejímž webu naleznete kromě anotace a dalších informací o knize, i velmi zajímavý rozhovor s autorem knihy Nezapomeň. Zakoupíte s dobrou slevou například na eshopu knih Dobrovský.

Val Emmich: Nezapomeň. Praha, Omega, 2018.
Hodnocení: 95%

Papíroví duchové (Road trip s vrahem)

24. dubna 2018 v 4:39 | Karin |  Čtenářský deník
Umíte si představit, že vyrazíte na desetidenní pouť po Texasu a jediným spolucestujícím vám bude pravděpodobný vrahvaší sestry a několika dalších dívek? Tak tuhle šílenost se rozhodla podniknout hlavní hrdinka Papírových duchů jen proto, aby se po letech dopátrala pravdy. Samozřejmě se na celou akci poctivě připravila fyzicky, psychicky, prošla výcvikem, sehnala převleky, falešné kreditky… Navíc se Carl, bývalý talentovaný fotograf a vrah (byť zproštěný viny) potýká se stařeckou demencí, a tak snad není nebezpečný. Nebo je to jen způsob, jak se vyhnout trestu? Nepůjde nakonec o život i hlavní hrdince?

Jejich společná cesta vede napříč opuštěným Texasem a záchytnými body jsou tři místa, na kterých podle hlavní hrdinky Carl spáchal své zločiny. Prostředí působí tajemně - pouště, noční silnice, opuštěné benzinové pumpy, zapadlé a špinavé hotelové pokoje. Navíc nakonec nejedou tak úplně jen ve dvou - Carlovi dělají společnost dva duchové z minulosti.
Záhadou je pro čtenáře i vypravěčka, která se raději schovává za převleky a téměř až do konce neznáme ani její jméno. Ačkoli nám dává v retrospektivních kapitolách nahlédnout do své minulosti (do dětství, neboť je velmi mladá), o jejím dospělém životě před odjezdem nevíme nic. Navíc její snaha zjistit pravdu hraničí až s chorobnou posedlostí, jak je několikrát upozorněna.

Jelikož kniha pojednává o bývalém úspěšném fotografovi, je doplněna několika tajemnými černobílými fotkami a popisy obrázků z fiktivní publikace o Carlově práci. Tyto fotografie jen podtrhují tajemnou atmosféru thrilleru. Autorka Julie Heaberlin je českým čtenářům dobře známá díky bestselleru Černooké Zuzany (všimněte si podobnosti obálek obou knih. Jsou prostě úžasné!).

Co musím vyzdvihnout, je psychologie postav. Hlavní hrdinové jsou opravdu netypičtí, jedineční. Carl se tváří jako neviňátko se zastřeným vnímáním, ale hrdinka brzy poznává, jak mu to pálí. Jejich rozhovory působí mnohdy jako hra, při které se oba ptají, a zároveň nikdo neodpovídá. Nehledě na to, jak se snaží hlavní hrdinku vytočit třeba opakováním pasáží z dokumentárních filmů. A navíc máte pocit, jakoby se celou knihu tak trochu pochechtával. Takže kdo tu má navrch? Tohle vás bude bavit! Netypický je i styl psaní (ať už je to překladem Bohuslavy Novákové, nebo originálem), jistě vás zaujme.
Kniha Papíroví duchové v mnoha ohledech nezapadá do škatulek a je především svěžím příběhem, ať už k němu přistupujete jako k detektivce nebo pořádnému road tripu napříč pískem a tichem. Je originální v mnoha ohledech a už to je důvod ji vzít do ruky a dát jí čas. Získá si vás.
Hodnocení: 95%

Velmi děkuji nakladatelství Omega za možnost si přečíst recenzní výtisk Papírových duchů. Na jejich stránkách najdete kromě anotace a recenzí i ukázku, kterou vřele doporučuji alespoň virtuálně prolistovat. Knihu pak zakoupíte u Dobrovského několika kliknutími a zítra ji máte doma.

Julia Heaberlin: Papíroví duchové. Praha, Omega, 2018.

První život (nová young adult série začala slibně)

12. dubna 2018 v 13:15 | Karin |  Čtenářský deník
Za zdmi ústavu Prynne se dějí příšerné věci - týrání, mučení, ponižování. Jednou z vězenkyň je i sedmnáctiletá Tenley, které nikdo neřekne jinak než "Desítko". Neudělala nic hrozného, jen si ještě nevybrala, do které ze dvou posmrtných říší se zapíše. Její nynější život nemá cenu ani pro její vlastní rodiče, kteří ji do ústavu nechali zavřít. První život se bere jen jako nutnost předcházející životu druhému, věčnému, ve kterém člověk existuje ve formě duše.
Na výběr má mezi dvěma silnými říšemi - Troikou (světlem, rovností, stejnými pravidly pro všechny) a Myriadem (tmou, životem s výhodami, které si zaslouží každý svou snahou). Světy si navzájem odporují a tvrdě spolu válčí. A jedním z důvodů je právě Desítka - ona totiž není úplně obyčejná dívka. A poslové z říší udělají cokoli, aby ji získali na svoji stranu.

Kniha je členěna na kapitoly, v jejichž podnázvu najdete vždy jedno z pravidel Troiky nebo Myriadu. Snad abyste si mohli sami vybrat, která říše by se vám zamlouvala víc. Autorka zkonstruovala říše i přes jejich vzájemnou odlišnost natolik dobře, že budete také na vážkách. Navíc i dva pohlední poslové usilující o Desítčin hlas/duši (nebo jim jde opravdu i o její srdce?), vám zamotají hlavu. Kdo mluví pravdu? Komu může Desítka věřit? Co všechno je jí zamlčováno? Každou chvíli ji může někdo bodnout do zad a ona skončí v říši Mnoha konců, kde jí čeká jen věčné utrpení a bolest.

Zpočátku se mi kniha zdála zbytečně moc rozvleklá - nekonečné dialogy o možnostech Troiky a Myriadu. Po sto stranách přišla akce, nebezpečí, napětí, manipulace, nejistota... A najednou to bylo skvělé čtení! Poslové z druhého života jakoby byli andělé, čímž dostává kniha hlubší rozměr odkazující k Bibli (o čemž je na konci knihy zajímavý rozhovor s autorkou). Dva kluci usilující o Desítčinu duši ji nejprve úžasně štvou, a pak se jí chtě nechtě dostávají pod kůži, i když vůbec neví, jestli jim může věřit. Desítka byla skvělá! Vážně mě bavily její vnitřní monology i drsné vystupování. A to, že pubertálně vzdychala nad Killianem - no a? Dělaly to všechny včetně mě!

Kniha nepůsobí prvoplánově, všechno do sebe krásně zapadá a především je to originální téma! Samozřejmě, každý kdo četl alespoň Hunger games a Divergenci, může namítnout, že se jim kniha v lecčem podobá, ale jde spíš o dodržení žánrových struktur. A pokud si z nich něco bere, tak jen to nejlepší. A navíc má velmi zdařilou obálku - budete s knihou vypadat krásně. Pokud vám jméno autorky zní povědomě, je to proto, že stvořila bestsellerovou sérii Alenka v říši zombií.

První život je nutností pro všechny milovníky young adult žánru. Je to první kniha slibně začínající série zkušené autorky. Snad se brzy dočkáme pokračování.
Hodnocení: 90%

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku a za průběžné zásobování skvělým čtením. Více o knize se dočtete na webu knih Omega, kde najdete i ukázku k nahlédnutí. Knihu s dobrou slevou zakoupíte na stránkách knih Dobrovský.
Gena Showalter: První život. Praha, Omega, 2018.

Skrytá píseň (rockový román se sountrackem)

4. dubna 2018 v 14:16 | Karin |  Čtenářský deník
Nirvana - Rape me

Jmenuje se Nika Lukina, pochází z Ruska, studuje vysokou školu v Londýně. Před téměř deseti lety ztratila během několika měsíců matku i sestru. Matka zemřela. Starší sestra jménem Jen se najednou přestala ozývat a už o ní nikdo z rodiny neslyšel. Policie byla bezradná. Ztracená dívka mohla mít nehodu, stát se obětí únosu, nebo hůř. Ale taky mohla prostě jen utéct. Vždycky byla trochu do větru, nezkrotná rebelka. Než Jen zmizela, psaly si s Nikou na facebooku zprávy o tom, co je nového. A přestože sestry dělil věkový rozdíl i kilometry, spojovala je skutečná vášeň pro rockovou hudbu. Nika na sestru téměř zapomněla, než náhodou narazila na internetu na záznam z velkého hudebního festivalu, na kterém je její ztracená sestra. Rozhodne se přijít celé věci na kloub. Ale má vůbec šanci vyřešit dávno zapomenutý případ?

Román je napsán velmi osvěžujícím způsobem - formou datovaných facebookových zpráv (omezených délkou), které píše Nika sestře. Pokaždé na začátku uvádí, jakou píseň při psaní právě poslouchá (takže srdce fanouška rock'n'rollu pokaždé zaplesá. Určitě si je pusťte při čtení taky.). A zpráva zůstává Jen nepřečtena. Je to něco jako dopisování s duchem.
Nika jako vypravěčka působí důvěryhodně (ne jako ta hrozná Dívka ve vlaku) a čtenář sleduje přerod "hodné holky" v pěknou dračici, která pije alkohol, potuluje se po barech, spí s frontmanem kapely, setkává se s hudebníky a sleduje svět za oponou, kde se fetuje, pije, sexuje, ničí, pálí, ke rvačce nikdy není daleko… jo, tohle je ten pravej rokenrol! Kniha má šťávu a zároveň občas jakoby vás obklopil melancholickej cigaretovej kouř a vy jste někde z koutku koukali na svět se sluchátky na uších, ve kterých vám zní nějakej ten emo song od My chemical romance, který jsou prostě boží, i když si to kolem vás lidi nemyslej.

Líbila se mi ta propojenost napříč časem, když Nika navštěvovala stejná místa a střetávala s totožnými lidmi, které za sebou zanechala její sestra. Bylo úžasné čelit všem těm šokujícím odhalením a tajemstvím. A bylo vážně úžasné se probudit vedle zpěváka z rockové kapely, i když měl své vlastní démony. To už k té hudební branži nějak patří.

Abych to shrnula: Skrytá píseň má všechno, co má mít kvalitně napsaný rokenrolový příběh s prvky thrilleru. Navíc je nadupaný hudebními odkazy, které ale nepůsobí na čtenáře rušivě. Nesnaží se poučovat, tady je to o čisté lásce k hudbě.
"A není to jen o lásce nebo nenávisti k nějaký kapele. Je to celkem jednoduchý: buď to kapely mají, nebo ne, ten nevysvětlitelný dotek neskrývaných emocí, tu podvědomou pravdivost. Nemusí být hlasité, aby to byla pravda, ani nemusí mít kytaru. Existují kapely, který nemůžu absolutně vystát, a přesto chápu, že jsou důležitý a že to, co říkají, je pravda. A není to ani o popularitě. Je to o upřímnosti."

Obálka skvěle dokresluje atmosféru románu a ve výloze zaujme.
Jediné, co by jí prospělo, je ještě jedna korektura (jen namátkou: frontman rozpadlé kapely My chemical romance byl vždycky Gerard Way, nikoli Jerard. Tohle mě vyloženě fyzicky zabolelo. Nemluvě o "tiskařských šotcích", co tu a tam sežrali nějaké to písmenko. Ale čert to vem. Rokenrol je o svobodě! Pustím si něco od The Wombats a s chutí si Skrytou píseň přečtu znovu! A jestli umíte vyjmenovat alespoň jednu písničku od Guns'n'Roses, je to kniha i pro vás.

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Omega, ve kterém u nás v poslední době vycházejí skvělé zahraniční novinky. Skrytou píseň zakoupíte kliknutím sem. Neváhejte!
Valentina Nazarova: Skrytá píseň. Praha, Omega, 2018.

Všichni dospěli (Jami Attenberg)

21. března 2018 v 12:17 | Karin |  Čtenářský deník
Neúspěšné malířce táhne na čtyřicet. Práce ji nenaplňuje, ale vydělává dost na to, aby si užívala život svobodné ženy bez závazků. Žádný manžel, děti, spolubydlící, domácí mazlíčci. Kdykoli si může vyrazit na drink (nebo víc), sbalit mužského a strávit s ním noc. A přesně takhle je šťastná. Nebo si to aspoň myslí.

Čekala jsem humor, potřeštěnost nebo alespoň "životní moudra věčně svobodné ženy". Ale vypravěčka hodnotí svůj život dost otráveně. Snaží se být nad věcí, nechybí tomu upřímnost, ale… Co když její románky nejsou jednorázovou záležitostí vždycky jen proto, že ona o nic víc ani nestojí, ale i proto, že za víc nestojí ani ti chlapi? Co když je životní štěstí úplně někde jinde? Ale kde?! V tom jí ani drahá terapeutka nedokáže poradit.

Nechci hlavní hrdinku psychologicky rozebírat, ale je to ukázkový případ sobecké sebelítostivé ženské. Nadhled se objeví jen občas. Očekávala jsem, že jí budu její svobodu závidět, místo toho mi jí bylo líto, nebo jsem jí pohrdala.
Ale abych jen nekritizovala: jestli vás zajímá, jak se žije v New Yorku svobodné umělkyni, se kterou se život moc nemazlil, přečtěte si to! A navíc tu a tam jsou tam krásně poetické pasáže:
"Sleduji její život a sama jsem zatím ponořená ve vlastní mizérii, radosti, marnotratnosti a přebytku. Její život je důmyslně navržený a vystavěný, elegantní a vyladěný, krása na pohled. Ten můj je nedbalá, šťavnatá podušená změť ingrediencí a pocitů, moc soli a koření, moc úzkosti…"
A možná se jí nakonec v životě objeví důvod, aby přestala myslet jen na vlastní blaho. Možná i ona bude donucena (na chvíli) dospět.

Hodnocení: 60-70% (prozradím, že poslední kapitolou si trochu polepšila). Ale pokud se chcete vážně pobavit na podobné téma, přečtěte si raději nějaký Deník Bridget Jonesové nebo si pusťe Sex ve městě.
Jami Attenberg: Všichni dospěli. Praha, Omega, 2018. 200 stran.
Za recenzní výtisk děkuli nakladatelství Omega. U nich také knihu můžete zakoupit.

Stephen King: Noční směna

17. března 2018 v 7:44 | Karin |  Čtenářský deník
Tohle si prostě musíte přečíst. Noční směna je bible pro všechny fanoušky Stephena Kinga podobně jako jeho román Osvícení a To. A pokud fanoušky ještě nejste, dostane vás, ohromí.
Je to jeho první povídkový soubor a troufám si říct, že obsahuje opravdu výbor toho nejlepšího. Ve dvacítce příběhů vás vyděsí (hned první upířina mě totálně odrovnala!), šokuje, občas znechutí, pořádně napne, pobaví a donutí k zamyšlení. Vážně to není jen o potocích krve a krvelačných dětech prohánějících se vzrostlou kukuřicí. Na své si přijdou milovníci okultismu, ale mnohdy bude hrozba pocházet z kovových srdcí technologických vymožeností sestrojených lidmi. Co kdyby se auta najednou vzbouřila…?

King jakoby přesně věděl, kam sáhnout, za jaké nitky zatahat, aby ve čtenáři zanechal minimálně rozechvění, v horším případě čirý děs! A která pětice povídek z Noční směny je podle mého nejlepší?
1. Prokletí Jeruzalému - hned první povídka je klenot! Tematicky odkazuje k prvopočátkům žánru, ke klasice jako je Dracula Brama Stokera, nebo povídkám E. A. Poea. Motiv prokletého domu je u hororistů jistě oblíbené (jen si vzpomeňme na Kingovky jako Osvícení, Černý dům, Prokletí Salemu), o upírech nemluvě. Přesto povídka nepůsobí předvídatelně.
2. Noční směna - pokud jste to nevěděli, King mimo jiné pracoval v textilce. Práce to musela být strašná, neboť se o ní opakovaně zmiňuje ve svých knihách, často v souvislosti s krysami.
"Odevšad vyběhly krysy, větší než všechny, jaké kdy Hall v životě viděl. Slyšel znechucené a vyděšené výkřiky chlapů, když se krysy rozprchly, potvory s obrovskýma očima a štíhlými a přitom vypasenými těly. Na okamžik zahlédl jednu, která mu připadala velká jako šestinedělní zdravé štěně."
3. Kostlivec - opravdu hrůzostrašná povídka o bubákovi ve skříni. Poslouchejte děti, když vám říkají, že v šatníku něco je.
"Jednou večer jsem tam slyšel hluk. A pak její křik. Prudce jsem otevřel dveře - v chodbě se svítilo - a…"
4. Trávníkář - vážně mě bavila ta absurdnost. Byla jsem šokována, znechucena… ale tak nějak to pořád byla zábava.
"Ale trávníkář si ho nevšímal a jeho uřvaná červená přítelkyně nepolevovala v tempu. Naopak, zdálo se, že zrychluje. Když míjela Harolda, připadalo mu, že se na něj upoceně směje poškrábanou ocelovou maskou."
5. Děti kukuřice - taktéž klasika. Podivná náboženství, rituální obětování, vysoká kukuřice.
"To ticho. Žádný auta, žádný lidi, žádný traktory, nic."
A pak zpovzdálí uslyšeli pronikavý, veselý smích dětí.
"Slyším děti," řekl. "Ty ne?"

Noční směna vychází nově v brožované vazbě s obálkou odkazující na krátký film Robina Kašpaříka natočený podle povídky Jsem brána. To je chytrý tah, který snad podpoří úspěšný český kinematografický projekt.
Pokud vás tato recenze ještě nepřesvědčila, zaběhněte do prvního dobrého knihkupectví, otevřete Noční směnu na úplně náhodné stránce a začtěte se. Vsadím se, že si ji pak hrdě odnesete domů. Jsou to totiž povídky "pod deku", které nemůžete jen tak odložit bez toho, abyste je dočetli. Ono to ve vás pak hlodá a hlodá… Obdivuhodná je různorodost povídek a pro fanoušky i návaznost na další Kingova díla. Mnohdy je námět povídky později rozpracován v jeden z jeho skvělých románů.
Hodnocení: 100%
Knihu zakoupíte s dobrou slevou v Knihách Dobrovský. Tímto jim děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a opravdu kvalitní večery s knihou :).
Stephen King: Noční směna. Praha, BETA - Dobrovský, 2018. 472 stran.

Další články


Kam dál