Michael Kardos: Dřív než ji najde (Recenze)

Úterý v 20:05 | Karin |  Čtenářský deník
Michael Kardos: Dřív než ji najde. Mystery Press, Praha, 2017. 368 stran, překlad Monika Pavlisová.

Šest hvězdiček z pěti

******


Rodinné drama s příměsí thrilleru je spolu se severskými detektivkami právě v kurzu a novinka amerického spisovatele Michaela Kardose bývá srovnávána s bestsellery jako je Dívka ve vlaku Pauly Hawkins a Zmizelá od Gillian Flynn. Oba populární romány jsem četla a musím konstatovat, že Dřív než ji najde nesází jen na "čtivost", nebo kvalitní propagaci.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách - přítomnosti roku 2006, v roce 1991 a 1965. Úvod a závěr je rámcově uzavřen blogovým zápiskem Starého muže za psacím strojem, bývalého novináře z malého městečka Silver Bay posedlého patnáct let starým případem Millerových. Kamioňák Ramsey Miller jednoho zářijového večera brutálně zavraždil svoji ženu a tříletou dceru Meg buď zabil, nebo unesl neznámo kam, neboť se dosud jeho ani její tělo nenašlo. Vzápětí se čtenář dozvídá, že malá Meg vyrostla v utajení pod jménem Melanie u tety a strýce v Západní Virginii. Život v programu na ochranu svědků přináší svá úskalí a poté, co Meg zjistí, že je těhotná, vzepře se pěstounům a dychtíc po svobodě se rozhodne poznat strašáky z dávné minulosti.

Autor rozehrává se čtenářem šachovou partii a spolu s hlavní hrdinkou postupně odkrýváme pravdu o tom, kým byla i kým je. Psychologie postav je přímo mistrovsky odvedená práce, ať už jde o myšlenky pubertální dívky nebo bývalého kriminálníka Ramseyho Millera. Kardos zalidnil svoji knihu zajímavými postavami, jež se vymykají škatulkám a mnohdy překvapí, ačkoli platí, že děti jsou formováni rodiči a prostředím, v němž vyrůstají. Hrdinové jednají uvěřitelně, realisticky, logicky. Autor je i mistr vnějších popisů: "Ve skutečnosti by o něm asi neřekla, že je hezký. Předpoklady pro to měl všechny: důlek na bradě, modré oči, dokonalé vlasy, ale dohromady to k sobě příliš neladilo. Jako by je někdo objednával samostatně." S. 139.
Retrospektivní pasáže jsou věnovány stěžejním postavám (rodičům Meg - otci Ramseymu, matce Allie) a jejich vnitřním světům, úvahám… Ramsey, který zpočátku figuruje jako chladnokrevný vrah, byl možná i citlivým mužem, který miloval svoji rodinu, rybaření, hudbu, západy slunce… Za zmínku stojí i zdařilé grafické zpracování blogového zápisku, dopisu FBI i záznamů o policejním zatčení.


Užila jsem si i popisy každodenních drobností, detailů (v tomto ohledu mi Kardos připomíná stylem psaní Stephena Kinga): "Pizza byla studená a tvrdá, ale on si ji vychutnával. A takhle to teď měl se vším: země a nebe zalité barvami. Hudba kapely, která v útrobách rezonuje s mnohem větší silou. Fixa, která klouže po papíře, auto, které projíždí před domem. Hudba v televizi v obýváku nabírala sílu do dramatického crescenda. Sušička v prádelně rytmicky duněla: b-b-da, b-b-da…" S. 89.
A přesně takhle jsem si vychutnala celou knihu do poslední tečky. Nenapadá mě nic, co bych vytkla. Příběh vygradoval a já nakonec zůstala prostě zírat. Pro mě je to nejlepší kniha, jakou jsem letos četla. Prostě ty popisy života obyčejných lidí, kteří vezmou věci do vlastních rukou miluju.

Novinka nakladatelství Mystery Press je první u nás vydanou knihou Michaela Kardose, který ale není v literárním světě nováčkem. Obdržel již ocenění za román Třídenní aféra (snad se co nevidět dočkáme překladu).Děkuji nakladatelství Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku a obratem objednávám voňavý, hmatatelný výtisk, protože Dřív než ji najde je mnohem víc než knižní jednohubka. Je to několikapatrový čokoládový dort. Se šlehačkou.

 

The Colorado Kid vyjde v červenci

4. dubna 2017 v 10:17 | Karin |  Stephen King
Letos se toho kolem Stephena Kinga hodně děje a to i v našich končinách. Tímhle mi hned zrána rozradostnilo den Nakladatelství Beta. Tajuplný román vyšel v originále roku 2005 v Hard Case Crime (ve stejné řadě se objevil později i jeho Lunapark, všimněte si podobnosti přebalů). Snad i tentokrát si naše nakladatelství jen mírně přebal upraví a zachová jeho původní ráz.
The Colorado Kid se stal volnou inspirací k seriálu Haven (běžel mezi lety 2010-2015).


Recenze: Suburra (Řím, hlavní město mafie)

3. dubna 2017 v 14:23 | Karin |  Čtenářský deník

Řím, hlavní město mafie

****

Carlo Bonini, Giancarlo De Cataldo: Suburra. Dobrovský s.r.o., Praha, 2017. Překlad Petra Najmanová.

Ústředním motivem mafiánského příběhu ze současného Říma je získání pozemků pro vybudování italského "Las Vegas", samozřejmě pozemky chtějí pro sebe ti, kdo ve městě tahají za nitky - tedy čelní představitelé gangů. Mafie natahuje prsty všude, od obyčejných lidí, kterým půjčuje peníze a pak je zpět vymáhá drastickými způsoby, po nejvyšší politiky. Mafie má moc, styky, peníze. A co se nedá koupit, to si umí vynutit násilím, bohužel mnohdy na nevinných lidech. O moc se dělí tři gangy - nejstarší a nejváženější, v jehož čele stojí Samuraj (ten se snaží zbytečně neprolévat krev a k dosažení svých cílů využívá raději moci peněz a vlivu). Cikánský gang Anacletiů, který naopak touží po krvi a pomstě a nejmladší klan ovládající předměstí Ostia veden mladým Číslem 8. Ukazuje se, že mírové vztahy mezi gangstery jsou velmi křehké a stačí jedna nepovedená aférka úplatného politika, aby došlo ke krvavé válce.
"Samurajovi bylo dvaapadesát, byl vysoký s hodně krátkými šedými vlasy. Oblékal se vždy se střídmou elegancí, jeho oblíbená barva byla černá. Rád nosil pod saky značky Kiton strečová trika, která zdůrazňovala pevné a přirozené svaly. Nešňupal koks, nekouřil cigarety a jen při výjimečných příležitostech si dopřál na prst čisté sladové whisky.
Samuraj nebyl otrokem ničeho a nikoho.
Samuraj nebyl pod kontrolou ničeho a nikoho.
Byl to on, kdo kontroloval všechno. Byl to boss."1
Příběh je rámcově uzavřen - je popsáno sedm dní (a nocí) v ulicích Říma. Román nemá hlavního hrdinu, nebo klan, z jehož pohledu by byly události líčeny. Autoři se nebáli příběh bohatě zalidnit, čímž poněkud ztížili situaci čtenářům, kteří se musí v záplavě postav zorientovat. Sama jsem několikrát listovala zpět, abych si připomněla, ke kterému klanu onen hrdina patří. Už proto nejde jen o odpočinkové čtení, ale je vyžadováno plné nasazení. A stojí to za to. Charaktery nejsou jen černobílé, i taková šlapka má své sny, jsou nastíněny její vnitřní pohnutky, myšlenky. A policejní plukovník nemusí mít minulost bez poskvrny. Oproti filmovému zpracování, v knize mají místo i kladnější hrdinové (policisté Marco, Alba, Brandolini, aktivistka Alice).
Kniha je napínavá. Tomu dopomáhají dialogy (samozřejmě v duchu gangsterek, tak to má být). Nechybí ani to, co milovníci žánru potřebují - svět podsvětí je plný násilí, sexu, peněz a drog. Mafie se neštítí ničeho, a tak budete svědky mučení, vražd, přepadení, honiček, upalování… A křehkým povahám, ke kterým se teď počítám, to ne vždycky bude dělat dobře.
Autoři románu nejsou ve světě literatury nováčky, na svém kontě mají oba už několik knih, které však v češtině doposud nevyšly. Suburra je jejich první spoluprací. Nabízí se otázka, nakolik se v románu odráží současná situace v Římě (děj se odehrává v roce 2011 v době pádu vlády Silvia Berlusconiho).
Suburra je často srovnávaná s Kmotrem Maria Puza (mimochodem, věděli jste, že ten je třetí nejlépe hodnocenou knihou v žebříčku Databáze knih?!). I já jsem milovníkem populárních příběhů o bossovi všech bossů Donu Corleonovi, a proto musím konstatovat, že Suburra se s touto klasikou srovnat nedá. Knihu si užijí milovníci akčních filmů i ti, kteří rádi proniknou do tajů světa podsvětí a popřemýšlí o tom, kdo vlastně vládne dnešní společnosti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete zakoupit zde:


 


Filmová adaptace TO (2017)

29. března 2017 v 19:54 | Karin |  Stephen King
Už 8. září se dočkáme nové filmové adaptace románu TO Stephena Kinga.
Nyní byl zveřejněn nejen první poster, ale hlavně zdařilý trailer!
Užijte si to! A vyhýbejte se kanálům, děti...


Štvanice vás nenechá vydechnout

24. března 2017 v 18:46 | Karin |  Čtenářský deník
ŠTVANICE VÁS NENECHÁ VYDECHNOUT
****
Loupeže s humorem

Janet Evanovich, Lee Goldberg: Štvanice. Překlad: Alžběta Lexová, Mystery Press, Praha 2017.

Druhá kniha začínající série Nick Fox a Kate O'Hareová[1] vás vrhne rovnou do akce. Nečekejte zdlouhavé představování postav, nebo popisy prostředí. Hned v první větě je výbuch banky předzvěstí, že v podobném duchu bude celá kniha - exploze, loupeže, střílení, kradená auta, honičky, tajné komory, převleky, odposlechy, lámání kostí a výhružky… Nejedená se ale jen o nezáživné popisy přestřelek, ale akce je dokonale vyvážena příběhem a celé je to okořeněno vtipnými dialogy.

Ústřední dvojici tvoří jeden z deseti nejlepších zločinců součastnosti Nick Fox. Samolibý, bohatý, geniální a samozřejmě pohledný. Čtenáře si rychle získá svou nápaditostí. Místo toho, aby za minulé skutky seděl ve vězení, pomáhá FBI řešit nejobtížnější případy. Nick není typický zloděj, hledá výzvy, rád se předvádí a má i smysl pro estetiku: "Hodnotu umění pro mě určují tři věci - kdo ho vlastní, jak obtížné je ho ukrást a jaké pocity ve mně vyvolává. Jeho tržní hodnota a výnosnost jsou až na posledním místě."[2] Parťákem je mu Kate O'Hareová, jedna z nejlepších agentek, která mu byla pět let v patách, než ho dopadla a poslala za mříže. Tudíž je jím tak trochu posedlá (a to i fyzicky) a navíc je přesvědčená o tom, že ho dovede ohlídat, ačkoli on ji nejednou překvapí. Připomíná mi trochu Sandru Bullock ve filmu Slečna drsňák - divoká workoholička, úzkostně lpící na zákonech, která o sebe příliš nedbá. Bohužel se autoři nevyvarovali typických klišé - policistka snídá míchaná vajíčka, cpe se hamburgery a veškerá její profesionalita je ta tam, jakmile se na obzoru objeví Nick, ze kterého se jí podlamují kolena, a přesto si ho nechce pustit k tělu. Jiskření mezi nimi je však jen okrajovým motivem.

Jsou postaveni před nelehký úkol - někdo z muzea ukradl bronzového kohouta z dynastie Čching, o jehož navrácení usiluje čínská vláda. Dvojice musí najít pachatele, sestavit tým připomínající Dannyho parťáky a navrátit ukradenou sochu muzeu. Štvanice probíhá napříč světovými metropolemi (Los Angeles, Skotsko, Šanghaj, Palm Beach, Montreal, Washington). Jestli mám něco vytknout, tak prvoplánovost některých postav. Ústřední zlosyn působí ploše a bohužel ani o ústřední dvojici se toho, pokud jste nečetli předchozí díl, příliš nedovíte.

Janet Evanovich je americká bestsellerová autorka a Lee Goldberg úspěšný scénárista. Takže pokud hltáte americké krimi seriály, Štvanici si užijete. Vyprávění je lineární, bez zbytečných vsuvek, jedna akce střídá druhou, a když se něco může zvrtnout, samozřejmě se to stane. Přesto není čas na nějaké obavy o hrdiny, protože tak nějak tušíte, že se z problému buď vykecají, nebo vystřílejí. Rychlému tempu napomáhají i dialogy, které vás zaručeně pobaví.
Není to kniha, nad kterou by zaplesalo srdce vysokoškolského profesora literatury, je to kniha pro masy. Nebudete nuceni nad ní přemýšlet dlouho do noci, protože každá trable je na poměrně krátkém úseku vyřešena. Je to kniha pro obyčejné smrtelníky, kteří přijdou unavení z práce a chtějí se uvolnit. Je to kniha, kterou i maminka na mateřské zhltne za dvě odpoledne s báječným pocitem, že si odpočinula a pobavila se (tak jako já).

Za recenzní e-knihu velmi děkuji nakladtelství Mystery Press.
Knihu zakoupíte na eshopu nakladatelství.



Vílenka modrokřídlá

Knihkupectví Barvič a Novotný vyhlásilo prima soutěž o nejnovější knihu z pera J. K. Rowling - Fantastická zvířata (Původní scénář). Úkolem bylo vymyslet vlastní zvířátko. Zadařilo se, líbilo se, a tak se musím pochlubit svým výmyslem. Nebo to není jen fabulace? Co myslíte, mudlové?

Vílenka modrokřídlá (Fairy blue alarum)
Jedná se o velmi plaché tvory, o kterých se dlouho nevědělo, neboť jsou pro dospělé ve většině případů neviditelné. Objevují se v bezprostřední blízkosti právě narozených dětí a nemluvňat. Dříve se věřilo, že se jedná o takzvané strážné anděly, nebo u větších dětí o imaginární kamarády. Jednou ze schopností Vílenek je totiž regenerace a uzdravování. Zatímco Vílenky zelenokřídlé se starají o rostliny a stromy, Vílenky modrokřídlé pečují o lidi. Bylo prokázáno, že děti, v jejichž pokojíčcích žijí, trpí mnohem méně na bolesti bříška, lépe usínají, méně je trápí prořezávání zubů a podobně. Vílenky vyhledávají děti, neboť jsou neodolatelně přitahovány jejich smíchem, který dodává energii modrým křídlům Vílenek. Bez dětí by tyto bytosti přišly o schopnost létat. Vyluzují škálu zvuků od pískání po broukání, dokonce jsou schopny smíchu. Proti nenechavým ručičkám jsou chráněny řadou vysunujících se ostnů na zádech. Tyto zbraně využívají i jako obranu proti dospělým, kteří by chtěli dítěti ublížit.
Vílenky jsou velmi drobné, dorůstají přibližně pěti centimetrů, kůži pokrývají šupiny, hlavu zdobí dlouhé zašpičatělé uši, velké modré oči, tenké končetiny jsou zakončeny drápky, které jim umožňují se přidržovat na ramínkách svých svěřenců, ze zad jim vyrůstají dva páry typicky namodralých křídel, podle kterých dostaly své jméno. Živí se drobným ovocem, ale nepohrdnou ani sladkým čajem.

Po boku dětí zůstávají různě dlouhou dobu. Jsou známy případy, kdy se bytosti s člověkem tak sžily, že zůstaly po jeho boku napořád. Kouzelníci je obvykle vidí delší dobu, než mudlové. A jak poznat přítomnost Vílenek? Pokud dítě již v kolébce sleduje něco za vaším ramenem a směje se, rozhodně s vámi bydlí i Vílenka.

Oficiální poster k Temné věži

19. března 2017 v 18:36 | Karin |  Stephen King
V českých kinech bychom se filmu měli dočkat 27. 7. 2017.


Sbírka dosud nepublikovaných esejů Stephena Kinga vyjde v září 2017

7. března 2017 v 21:22 | Karin |  Stephen King
Přinášíme vám čerstvou novinku. Tak čerstvou, že se správci facebookového profilu nakladatelství Beta nejspíš ještě kouří z klávesnice. V září vyjde dosud nepublikovaná sbírka esejů Stephena Kinga, která se v originále jmenuje Danse Macabre, tedy Tanec smrti a vyšla již v roce 1981. Zabývá s žánrem hororu napříč médii, tedy v tisku, rozhlase, filmu a komiksu, a také vlivu, jaký mají tehdejší společenské obavy a úzkosti vliv na žánr. King také zkoumá, jaké vlivy působí na jeho vlastní tvorbu a zajímavé textové žánry 19. a 20. století.
Žánr hororu zkoumá i z historického hlediska (ve viktoriánské éře) a především mezi lety 1950 až 1970. Je to vlastně taková anatomie hororu (jak trefně knihu pojmenovali ve Francii). Více informací naleznete na anglické wikipedii.
Nezbývá mi, než konstatovat, že se máme na co těšit. King již svým dílem O psaní dokázal, že i jeho nebeletristické texty jsou přínosné.
Budeme vás informovat o dalším vývoji událostí. A v září si s králem hororu zatančíme!

Před usnutím políbím nebe

2. března 2017 v 20:00 | Karin |  Téma týdne

Před usnutím políbím nebe
přímo nad tvýma očima
a na rtech zalechtá mě
vůně heřmánku.

Před usnutím hladím dívku růžolící
nadoblačnou krásu
a sleduji
jak vdechuje sny.

Před usnutím pofoukám křídla
složená vedle drobného těla
zářící do tmy ložnice
duhovými barvami.

Před usnutím zakryji
dečkou utkanou z pavučin
malou vílu objevující svět
velkýma modrýma očima.



První procházka s miminkem

6. února 2017 v 11:55 | Karin |  Máma na plný úvazek
Natěšeně jsme vyčkávali ten den, kdy poprvé vezmeme náš poklad ven a necháme malou princeznu poprvé pohladit slunečními paprsky, vychutnat vůni babího léta... Byl mimořádně teplý začátek září, když se narodila. Doma jsme ji měli tři dny pěkně schovanou, aby nám ji náhodou vítr neo(d)foukl, ale jelikož začala mírně žloutnout, bylo třeba ji vyvézt ven.
Můj drahý muž se hned ráno osudného dne chopil plánování té nejbezpečnější, nejhezčí a nejklidnější trasy. Počínal si jako zkušený taktik, div že si nevzal na pomoc mapu Brna, aby si vše zaznamenal barvenými fixami. Dítko bylo nakrmeno, nastal první problém. Do čeho toho drobečka oblečeme? Dvě hlavy ví víc, než jedna? Přece nebudeme potupně volat prarodiče o radu. Ne, máma přece nejlíp ví (nebo si to aspoň myslí). Venku bylo nějakých dvacet stupňů. Katrinka (to je to naše poupě) dostala overal s dlouhým rukávem, tenkou čepičku, samozřejmě rukavičky (tatínek jí rukavičky sundával maximálně před koupáním), zabalili jsme ji do zavinovačky a hurá mohlo se jet!
Jen co jsme vytlačili kočárek před branku, nastal problém. Muž, taktik, sice přesně naplánoval trasu, ale už neurčil, kdo bude řidič. Chvíli jsme tedy tlačili kočárek každý jednou rukou, což se ukázalo jako nepohodlné a trochu nebezpečné. Následně jsme se střídali asi po pěti minutách, vždy s argumenty odpovídajícími našemu věku i novému postavení jakožto hlav rodiny: "Už jsi ji měl dlouho, teď zas chvíli já." "Pujč mi ji taky, já chci tak tlačit kočárek."
Sluníčko svítilo, dítko spinkalo a oba dospělí koukali do kočárku. Takže poměrně brzy začali narážet do obrubníků, stojících automobilů, vystouplých kanálů. Bylo třeba to zorganizovat! Kdo tlačí, kouká do kočárku. Druhý je navigátor, který včas hlásí zatáčky, překážky, chodce. Tak trochu rallye styl. To bylo dobrodružství!
Ukázalo se, že tatínek nevzal v potaz možné převýšení terénu a tedy když jsme jeli z docela prudkého kopce, rázně převzal řízení a s argumentem: "Přece ji nemůžeme vézt hlavičkou dolů! Vždyť se jí překví mozek!" zkoušel, jestli je jednodušší z kopce vézt kočárek jen po zadních kolečkách s předkem zvednutým do roviny, nebo jít pozadu, aby hlavička dítka byla v bezpečné výši.
Byli jsme spokojeni. Hrdě jsme si vykračovali, prsili se. Jsme rodiče. He! A kdo je víc?! Pojďte, nakoukněte do kočárku a klekněte na kolena v němém úžasu... A tu proti nám maminka tlačí kočárek se dvojčátky, jen o pár měsíců staršími. Nakouknu a vidím, že ti dva kloučci si tam leží odkrytí, jen v bodýčku s krátkým rukávem, nožky holé, spinkají... "Miláčku," oslovím muže, když je zkušená matka z doslechu, "nemůže jí být trochu horko?". A tak zastavujeme, odstrojujeme chudáka dítě a říkáme si, jak teď už budeme vědět... Ale nebudeme. (Prarodiče na první procházce polovinu cesty couvali, aby vnoučeti nesvítilo slunce do očí :-D ).
Neustálé dilema, zda nechat na dítě svítit slunce, nebo ne; když byla venku poprvé 0, s babičkou jsem si vyměnila pět zpráv o tom, jestli dát dítěti kombinézu, fusak a co pod to... Být rodičem je občas vážně sranda :) .

Joe Hill - Ohnivý muž. Nejlepší kniha syna Stephena Kinga.

31. ledna 2017 v 14:18 | Karin |  Čtenářský deník
Joe Hill: Ohnivý muž. Beta - Dobrovský, 2016. 659 stran.

O tom, že se syn velkého Stephena Kinga potatil, už delší dobu nikdo nepochybuje. Jeho povídková kniha Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy získala prestižní ocenění za povídkovou tvorbu, podle románu Rohy vznikl stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli. Je štěstí, že má King kvalitně píšícího nástupce. A románem Ohnivý muž se Joe Hill usadil vedle svého otce na pomyslný literární trůn.
Ohnivý muž je dramatickým příběhem těhotné ženy v postapokalyptické době. Rozklad světa se stává spíše kulisou a my jsme svědky toho, jak nákaza odkrývá to nejhorší i nejlepší, co v lidech je. Dračí nemoc se šíří po celém světě, oběti hoří zevnitř přímo na ulicích. Vznikají nekontrolovatelné požáry, nikdo neví, jak se nákaza šíří. Bývalá zdravotní sestra Harper se infikuje nebezpečným virem při práci v nemocnici. Harpeřino manželství se zdá bez jedinné poskrvny do chvíle, než na sobě hrdinka objeví první známky dračí plísně - černé spirály na kůži jakoby poprášené zlatým práškem. Z milujícího manžela se stává agresivní maniak, který chce připravit o život nejen ji a jejich nenarozené dítě, ale všechny nakažené "hořáky". Konec světa je také ideální doba pro rozvoj sekt a matka Carol jakoby z oka vypadla té bláznivé fanatičce z Kingovy Mlhy. Prostor je věnován i postvení jednotlivců proti mase (a to nejen nakažených proti zdravým).
"Lidi, kteří mají moc, si vždycky umějí ospravedlnit hrozné věci ve jménu většího dobra, jedna vražda tam, trošku mučení sem. Věci, které byly nemorální, kdyby je udělal obyčejný člověk, začnou být morální." Postavy působí plasticky, uvěřitelně, výrazněji vystupují ženy a děti, mužským hrdinům není dán takový prostor. Joe Hill přiznává, že jedním z lidí, kteří jej inspirovali je i jeho otec.
"Zapomněly, kdo jsou. Zapomněly svá jména, hlasy svých matek, tváře svých otců." Ten odkaz na Temnou věž musí praštit do očí každého.
Autor umí velmi zdařile navodit atmosféru. "Stromy byly jen duchové sebe samých v kouřovém světě přikrytém nízkými mraky a padajícím sněhem. Umírající odpoledne byo cítit borovými šiškami pálenými v popelníku."
Nechybí ani ironie. Jak poznáte, že je konec světa? "George Clooney vzplál na humanitární misi v New Yorku."
Jestli bych měla něco vytknout, tak snad jen prvplánovitost romantické linky.
Je poznat, že si grafik s obálkou vyhrál a pochválit musím i překlad a redakční práci (chybiček je tam pramálo).
Joe Hill pracoval na románu čtyři roky a je to znát. Je to napínavé, uvěřitelné čtení, které ve vás nezanechá jen dojem z dobře napsaného příběhu, ale je i zajímavou sociální sondou. Opravdu znamená manželství "v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?". A bude Harper schopná odnosit dítě, i když je nakažná? Kde končí lidská morálka ve světě bez zákonů? Co všechno s lidskou psychikou svede strach a manipulace? A jak důležité je ve zničeném světe přátelství?
Joe Hill prostě píše skvěle a já se těším, s čím dalším ještě přijde.

Recept na tiramisu (pro čerstvé rodiče)

28. ledna 2017 v 10:04 | Karin |  Máma na plný úvazek
Můj drahý muž měl na konci září svátek. Řekla jsem si, že ho přece nemůžu odbít kupovaným dortem a s třítýdenní dcerou určitě zvládnu nějaký jednoduchý dezert. Třeba tiramisu, jehož příprava zabere chviličku. Tak tedy "Jak udelat tiramisu?"
A) Uvařit silnou kávu. Vzít vejce, oddělit bílky od žloutků. Žloutky s cukrem vyšlehat do pěny, přidat mascarpone, vmícháme sníh. Piškoty namočíme do kávy s Amarettem. Skládáme do formy - piškoty, krém, piškoty, poslední vrstvu posypeme kakaem.
B) Přijít s dítětem z procházku. Dítě spí v kočárku. Vypadá to, že bude spát dlouho. Vyndat vajíčka z lednice, nachystat dvě mísy a recept. Dítě je vzhůru. Přebalit. Nakrmit. Dítě nespolupracuje. Odbrknout. Dítě nebrká. Houpat. Dítě začne brečet. Přebalit. Dítě brká. Vozit v kočárku přes práh a vykládat nesmysly o tom, že dnes bude v osm večerka. Dítě přebírá otec. Uklidit nádobí a ten bordel z linky, který tam tatínek nechal, když chystal oběd. Dítě spí. Oddělit bílky od žloutků. Umíchat žloutky s cuktem do pěny. Dítě řve hlady. Nakrmit. , Odbrknout... Napsat status o tom, že tiramisu je nad vaše síly ;-) a doufat, že dítě usne aspoň v jedenáct, abyste to v noci mohla dodělat.

A k tomu jeden úžasně povedený gif:

Další články


Kam dál