Druhá polovina roku 2017 plná adaptací S. Kinga

17. června 2017 v 10:34 | Karin |  Stephen King
Ať žije Král.
V posledních dnech mě o spánek okrádá sledování jednoho z nejlepších seriálů poslední doby Stranger Things. To, že je nejlepší, si nemyslím jen já, ale i většina uživatelů Česko-Slovenské filmové databáze, kteří jej hodnotí jako 23. nejlepší seriál s průměrným hodnocením 91%. A není tajemstvím, že jedním z inspiračních zdrojů pro scénáristy bylo celoživotní dílo Stephena Kinga. Fanouškové si jistě povšimnou, že už logo seriálu je nápadně podobné použitým fontem názvům kingových knih z 80. let. A věřte mi, budete se bát! Seriál totiž využívá motivy ze všech dobrých hororů, fantasy a mysteriózních filmů posledních 40 let.

A co nás letos ještě čeká?
Už za pár dní (22. 6.) má premiéru desetidílný seriál MLHA.
8. srpna všichni poběžíme do kina na dlouho odkládanou TEMNOU VĚŽ!
V srpnu se dočkáme také desetidílného seriálu PAN MERCEDES podle stejnojmenné knihy.
Začátek září přinese pořádnou poraci strachu (pro ty odvážné, kteří na to půjdou do kina) - první část nejdelšího hororu S. Kinga - TO! (Z původní adaptace mi stačila jen úvodní scéna k tomu, abych měla chuť utéct od televize někam daleko.)
Na podzim bude i GERALDOVA HRA a snad i český krátký film Jsem brána.
Milovníci prokrstinace budou zásobeni :) a my, kteří na prokrastinaci nemáme čas, prostě zase budeme míň spát.
 

Nejím maso a proto prší

19. května 2017 v 10:51 | Karin |  Úvahy
Ačkoli jsou moji rodiče velmi moderní, moje pokusy o pescetariánství ("rybo-vegetariánství") přijímají s nelibostí.
* "Mám teď o pět kilo míň, než před otěhotněním."
"Protože nejíš maso!"
(Před otěhotněním jsem si si nedala jediný kousek masa dva roky. Řekla bych, že hubnu proto, že už osm měsíců kojím, jsem nevyspaná a dcera zjistila, že z mého talíře chutná líp, a tak už asi měsíc snídáme a obědváme společně, nebo s řevem.)

* "Malá se v noci dnes hrozně budila."
"Protože nejíš maso!"

* "Mám popraskané ruce, jak pořád meju nádobí."
"Protože nejíš maso!"

* "Zítra bude pršet."
"Protože nejíš maso!"

Z toho lze vyvodit, že moje nepodílení se na vyvražďování zvířat má za následek sousedovic rozbité auto, omilostnění Kájínka i globální oteplování. Po zveřejnění tohoto příspěvku lze předpokládat, že budu souzena za kacířství a v nejbližší době upálena na hranici...
Pokud se pokusím z jídelníčku vynechat i ryby, nebo třeba mléko, planeta Země se roztrhne na dvě poloviny a následně exploduje...

Dejte si burger a zachráníte svět. Jezte zvířata, jinak sní ona vás.
(Mrkněte třeba na web Soucitně a přemýšlejte. http://soucitne.cz/).
Fotka uživatele Soucitne.cz.

Ve fialovém poupěti pažitky

6. května 2017 v 9:59 | Karin |  Téma týdne
Je večer, máj, lásky čas. Dítko si dává poslední večerní siestu, aby mohlo ještě tři hodinky pobýhat, výskat, smát se. Mám chvíli na to, abych si udělala večeři. Rozmazlila se. Jdu na zahrádku pro pažitku na chleba s tvarohem. Výsledek obrázku pro pažitkaVykoupat malou, namazat, dát jí večeři, osprchovat se, natočit mámě hlavu, umýt nádobí. Kouknout na Ohnivý kuře, u toho se navečeřet, zabavit malou, uspat, uložit... Jen ať se zase v noci nebudí každou hodinu... Musím jí hodně nakrmit...
Už dřepím u zelenajícího se záhonku. A najednou se nadechnu. Konečně zastavím. Je šest večer a takové teplo. Vzduch už voní počátkem léta, i když vítr ještě studí. Slunce hladí. Slastný pocit. To ticho.
Výdech. Načervenalé nebe, rozfoukané mraky jako vlasy večernice. Hledám první hvězdu. Konečky prstů pohladím stébla pažitky. Bude kvést, vyčuhují z ní růžová poupata. Pohupují se. Smějí. Jako děti.
Je mi krásně. Ten mír, klid. Srdce tluče jen pro ten kratičký okamžik.
 


Temná věž (The Dark Tower) trailer

3. května 2017 v 11:06 | Karin |  Stephen King

První trailer k filmové adaptaci série knih Stephena Kinga Temná věž je tu! V hlavní roli jako Muž v černém - Matthew McConaughey a jako Pistolník - Idris Elba.

Postery zde

Kdo má pod čepicí

2. května 2017 v 19:35 | Karin |  Čtenářský deník
Marie Rejfová: Kdo má pod čepicí. Mystery Press, Praha, 2017. 40 stran.

Kdo má pod čepicí je novela začínající české autorka Marie Rejfové. Zároveň otevírá sérii humorných detektivek Josefína Divíšková. Ta pojednává o malířce z Prahy, kterou okolnosti donutily navrátit se do maloměsta a učit na místní umělecké škole a ještě navíc obývat dům spolu s puntičkářskou sestrou a její rodinou. Tento způsob života zdá se jí poněkud nevyhovující, nudný, než městečkem zahýbe skandální čin - Josefínin spolupracovník je nalezen ve škole mrtvý. Josefína se chtě nechtě zaplete do případu a její život je náhle o něco víc vzrušující (že by to bylo i tím pohledným vyšetřovatelem?).
Rejfové se podařilo vykreslit život svérázné malířky netradičním, humorným způsobem. Pobaví vás její vnitřní monology, postřehy i situace, do kterých se dostává (umíte si představit, kolik úsměvných scén zažije při hodině keramiky s předškolními dětmi?).
Za zmínku stojí, že autorem obálky a ilustrací je přední český výtvarník Daniel Špaček.
Byla to kraťoučká oddechovka, předkrm slibující pokračování v podobném duchu, které vyšlo už v plnohodnotném knižním balení pod názvem Kdo jinému jámu kopá. Tato autorka má zajisté co nabídnout a nudit se s ní nebudete.

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství Mystery Press. Novelku a první čtyři kapitoly románu Kdo má pod čepicí zakoupíte na webu nakladatelství (http://www.mysterypress.cz/marie-rejfova-kdo-ma-pod-cepici.html).

Michael Kardos: Dřív než ji najde (Recenze)

18. dubna 2017 v 20:05 | Karin |  Čtenářský deník
Michael Kardos: Dřív než ji najde. Mystery Press, Praha, 2017. 368 stran, překlad Monika Pavlisová.

Šest hvězdiček z pěti

******


Rodinné drama s příměsí thrilleru je spolu se severskými detektivkami právě v kurzu a novinka amerického spisovatele Michaela Kardose bývá srovnávána s bestsellery jako je Dívka ve vlaku Pauly Hawkins a Zmizelá od Gillian Flynn. Oba populární romány jsem četla a musím konstatovat, že Dřív než ji najde nesází jen na "čtivost", nebo kvalitní propagaci.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách - přítomnosti roku 2006, v roce 1991 a 1965. Úvod a závěr je rámcově uzavřen blogovým zápiskem Starého muže za psacím strojem, bývalého novináře z malého městečka Silver Bay posedlého patnáct let starým případem Millerových. Kamioňák Ramsey Miller jednoho zářijového večera brutálně zavraždil svoji ženu a tříletou dceru Meg buď zabil, nebo unesl neznámo kam, neboť se dosud jeho ani její tělo nenašlo. Vzápětí se čtenář dozvídá, že malá Meg vyrostla v utajení pod jménem Melanie u tety a strýce v Západní Virginii. Život v programu na ochranu svědků přináší svá úskalí a poté, co Meg zjistí, že je těhotná, vzepře se pěstounům a dychtíc po svobodě se rozhodne poznat strašáky z dávné minulosti.

Autor rozehrává se čtenářem šachovou partii a spolu s hlavní hrdinkou postupně odkrýváme pravdu o tom, kým byla i kým je. Psychologie postav je přímo mistrovsky odvedená práce, ať už jde o myšlenky pubertální dívky nebo bývalého kriminálníka Ramseyho Millera. Kardos zalidnil svoji knihu zajímavými postavami, jež se vymykají škatulkám a mnohdy překvapí, ačkoli platí, že děti jsou formováni rodiči a prostředím, v němž vyrůstají. Hrdinové jednají uvěřitelně, realisticky, logicky. Autor je i mistr vnějších popisů: "Ve skutečnosti by o něm asi neřekla, že je hezký. Předpoklady pro to měl všechny: důlek na bradě, modré oči, dokonalé vlasy, ale dohromady to k sobě příliš neladilo. Jako by je někdo objednával samostatně." S. 139.
Retrospektivní pasáže jsou věnovány stěžejním postavám (rodičům Meg - otci Ramseymu, matce Allie) a jejich vnitřním světům, úvahám… Ramsey, který zpočátku figuruje jako chladnokrevný vrah, byl možná i citlivým mužem, který miloval svoji rodinu, rybaření, hudbu, západy slunce… Za zmínku stojí i zdařilé grafické zpracování blogového zápisku, dopisu FBI i záznamů o policejním zatčení.


Užila jsem si i popisy každodenních drobností, detailů (v tomto ohledu mi Kardos připomíná stylem psaní Stephena Kinga): "Pizza byla studená a tvrdá, ale on si ji vychutnával. A takhle to teď měl se vším: země a nebe zalité barvami. Hudba kapely, která v útrobách rezonuje s mnohem větší silou. Fixa, která klouže po papíře, auto, které projíždí před domem. Hudba v televizi v obýváku nabírala sílu do dramatického crescenda. Sušička v prádelně rytmicky duněla: b-b-da, b-b-da…" S. 89.
A přesně takhle jsem si vychutnala celou knihu do poslední tečky. Nenapadá mě nic, co bych vytkla. Příběh vygradoval a já nakonec zůstala prostě zírat. Pro mě je to nejlepší kniha, jakou jsem letos četla. Prostě ty popisy života obyčejných lidí, kteří vezmou věci do vlastních rukou miluju.

Novinka nakladatelství Mystery Press je první u nás vydanou knihou Michaela Kardose, který ale není v literárním světě nováčkem. Obdržel již ocenění za román Třídenní aféra (snad se co nevidět dočkáme překladu).Děkuji nakladatelství Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku a obratem objednávám voňavý, hmatatelný výtisk, protože Dřív než ji najde je mnohem víc než knižní jednohubka. Je to několikapatrový čokoládový dort. Se šlehačkou.


The Colorado Kid vyjde v červenci

4. dubna 2017 v 10:17 | Karin |  Stephen King
Letos se toho kolem Stephena Kinga hodně děje a to i v našich končinách. Tímhle mi hned zrána rozradostnilo den Nakladatelství Beta. Tajuplný román vyšel v originále roku 2005 v Hard Case Crime (ve stejné řadě se objevil později i jeho Lunapark, všimněte si podobnosti přebalů). Snad i tentokrát si naše nakladatelství jen mírně přebal upraví a zachová jeho původní ráz.
The Colorado Kid se stal volnou inspirací k seriálu Haven (běžel mezi lety 2010-2015).


Recenze: Suburra (Řím, hlavní město mafie)

3. dubna 2017 v 14:23 | Karin |  Čtenářský deník

Řím, hlavní město mafie

****

Carlo Bonini, Giancarlo De Cataldo: Suburra. Dobrovský s.r.o., Praha, 2017. Překlad Petra Najmanová.

Ústředním motivem mafiánského příběhu ze současného Říma je získání pozemků pro vybudování italského "Las Vegas", samozřejmě pozemky chtějí pro sebe ti, kdo ve městě tahají za nitky - tedy čelní představitelé gangů. Mafie natahuje prsty všude, od obyčejných lidí, kterým půjčuje peníze a pak je zpět vymáhá drastickými způsoby, po nejvyšší politiky. Mafie má moc, styky, peníze. A co se nedá koupit, to si umí vynutit násilím, bohužel mnohdy na nevinných lidech. O moc se dělí tři gangy - nejstarší a nejváženější, v jehož čele stojí Samuraj (ten se snaží zbytečně neprolévat krev a k dosažení svých cílů využívá raději moci peněz a vlivu). Cikánský gang Anacletiů, který naopak touží po krvi a pomstě a nejmladší klan ovládající předměstí Ostia veden mladým Číslem 8. Ukazuje se, že mírové vztahy mezi gangstery jsou velmi křehké a stačí jedna nepovedená aférka úplatného politika, aby došlo ke krvavé válce.
"Samurajovi bylo dvaapadesát, byl vysoký s hodně krátkými šedými vlasy. Oblékal se vždy se střídmou elegancí, jeho oblíbená barva byla černá. Rád nosil pod saky značky Kiton strečová trika, která zdůrazňovala pevné a přirozené svaly. Nešňupal koks, nekouřil cigarety a jen při výjimečných příležitostech si dopřál na prst čisté sladové whisky.
Samuraj nebyl otrokem ničeho a nikoho.
Samuraj nebyl pod kontrolou ničeho a nikoho.
Byl to on, kdo kontroloval všechno. Byl to boss."1
Příběh je rámcově uzavřen - je popsáno sedm dní (a nocí) v ulicích Říma. Román nemá hlavního hrdinu, nebo klan, z jehož pohledu by byly události líčeny. Autoři se nebáli příběh bohatě zalidnit, čímž poněkud ztížili situaci čtenářům, kteří se musí v záplavě postav zorientovat. Sama jsem několikrát listovala zpět, abych si připomněla, ke kterému klanu onen hrdina patří. Už proto nejde jen o odpočinkové čtení, ale je vyžadováno plné nasazení. A stojí to za to. Charaktery nejsou jen černobílé, i taková šlapka má své sny, jsou nastíněny její vnitřní pohnutky, myšlenky. A policejní plukovník nemusí mít minulost bez poskvrny. Oproti filmovému zpracování, v knize mají místo i kladnější hrdinové (policisté Marco, Alba, Brandolini, aktivistka Alice).
Kniha je napínavá. Tomu dopomáhají dialogy (samozřejmě v duchu gangsterek, tak to má být). Nechybí ani to, co milovníci žánru potřebují - svět podsvětí je plný násilí, sexu, peněz a drog. Mafie se neštítí ničeho, a tak budete svědky mučení, vražd, přepadení, honiček, upalování… A křehkým povahám, ke kterým se teď počítám, to ne vždycky bude dělat dobře.
Autoři románu nejsou ve světě literatury nováčky, na svém kontě mají oba už několik knih, které však v češtině doposud nevyšly. Suburra je jejich první spoluprací. Nabízí se otázka, nakolik se v románu odráží současná situace v Římě (děj se odehrává v roce 2011 v době pádu vlády Silvia Berlusconiho).
Suburra je často srovnávaná s Kmotrem Maria Puza (mimochodem, věděli jste, že ten je třetí nejlépe hodnocenou knihou v žebříčku Databáze knih?!). I já jsem milovníkem populárních příběhů o bossovi všech bossů Donu Corleonovi, a proto musím konstatovat, že Suburra se s touto klasikou srovnat nedá. Knihu si užijí milovníci akčních filmů i ti, kteří rádi proniknou do tajů světa podsvětí a popřemýšlí o tom, kdo vlastně vládne dnešní společnosti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete zakoupit zde:



Filmová adaptace TO (2017)

29. března 2017 v 19:54 | Karin |  Stephen King
Už 8. září se dočkáme nové filmové adaptace románu TO Stephena Kinga.
Nyní byl zveřejněn nejen první poster, ale hlavně zdařilý trailer!
Užijte si to! A vyhýbejte se kanálům, děti...

Štvanice vás nenechá vydechnout

24. března 2017 v 18:46 | Karin |  Čtenářský deník
ŠTVANICE VÁS NENECHÁ VYDECHNOUT
****
Loupeže s humorem

Janet Evanovich, Lee Goldberg: Štvanice. Překlad: Alžběta Lexová, Mystery Press, Praha 2017.

Druhá kniha začínající série Nick Fox a Kate O'Hareová[1] vás vrhne rovnou do akce. Nečekejte zdlouhavé představování postav, nebo popisy prostředí. Hned v první větě je výbuch banky předzvěstí, že v podobném duchu bude celá kniha - exploze, loupeže, střílení, kradená auta, honičky, tajné komory, převleky, odposlechy, lámání kostí a výhružky… Nejedená se ale jen o nezáživné popisy přestřelek, ale akce je dokonale vyvážena příběhem a celé je to okořeněno vtipnými dialogy.

Ústřední dvojici tvoří jeden z deseti nejlepších zločinců součastnosti Nick Fox. Samolibý, bohatý, geniální a samozřejmě pohledný. Čtenáře si rychle získá svou nápaditostí. Místo toho, aby za minulé skutky seděl ve vězení, pomáhá FBI řešit nejobtížnější případy. Nick není typický zloděj, hledá výzvy, rád se předvádí a má i smysl pro estetiku: "Hodnotu umění pro mě určují tři věci - kdo ho vlastní, jak obtížné je ho ukrást a jaké pocity ve mně vyvolává. Jeho tržní hodnota a výnosnost jsou až na posledním místě."[2] Parťákem je mu Kate O'Hareová, jedna z nejlepších agentek, která mu byla pět let v patách, než ho dopadla a poslala za mříže. Tudíž je jím tak trochu posedlá (a to i fyzicky) a navíc je přesvědčená o tom, že ho dovede ohlídat, ačkoli on ji nejednou překvapí. Připomíná mi trochu Sandru Bullock ve filmu Slečna drsňák - divoká workoholička, úzkostně lpící na zákonech, která o sebe příliš nedbá. Bohužel se autoři nevyvarovali typických klišé - policistka snídá míchaná vajíčka, cpe se hamburgery a veškerá její profesionalita je ta tam, jakmile se na obzoru objeví Nick, ze kterého se jí podlamují kolena, a přesto si ho nechce pustit k tělu. Jiskření mezi nimi je však jen okrajovým motivem.

Jsou postaveni před nelehký úkol - někdo z muzea ukradl bronzového kohouta z dynastie Čching, o jehož navrácení usiluje čínská vláda. Dvojice musí najít pachatele, sestavit tým připomínající Dannyho parťáky a navrátit ukradenou sochu muzeu. Štvanice probíhá napříč světovými metropolemi (Los Angeles, Skotsko, Šanghaj, Palm Beach, Montreal, Washington). Jestli mám něco vytknout, tak prvoplánovost některých postav. Ústřední zlosyn působí ploše a bohužel ani o ústřední dvojici se toho, pokud jste nečetli předchozí díl, příliš nedovíte.

Janet Evanovich je americká bestsellerová autorka a Lee Goldberg úspěšný scénárista. Takže pokud hltáte americké krimi seriály, Štvanici si užijete. Vyprávění je lineární, bez zbytečných vsuvek, jedna akce střídá druhou, a když se něco může zvrtnout, samozřejmě se to stane. Přesto není čas na nějaké obavy o hrdiny, protože tak nějak tušíte, že se z problému buď vykecají, nebo vystřílejí. Rychlému tempu napomáhají i dialogy, které vás zaručeně pobaví.
Není to kniha, nad kterou by zaplesalo srdce vysokoškolského profesora literatury, je to kniha pro masy. Nebudete nuceni nad ní přemýšlet dlouho do noci, protože každá trable je na poměrně krátkém úseku vyřešena. Je to kniha pro obyčejné smrtelníky, kteří přijdou unavení z práce a chtějí se uvolnit. Je to kniha, kterou i maminka na mateřské zhltne za dvě odpoledne s báječným pocitem, že si odpočinula a pobavila se (tak jako já).

Za recenzní e-knihu velmi děkuji nakladtelství Mystery Press.
Knihu zakoupíte na eshopu nakladatelství.



Vílenka modrokřídlá

Knihkupectví Barvič a Novotný vyhlásilo prima soutěž o nejnovější knihu z pera J. K. Rowling - Fantastická zvířata (Původní scénář). Úkolem bylo vymyslet vlastní zvířátko. Zadařilo se, líbilo se, a tak se musím pochlubit svým výmyslem. Nebo to není jen fabulace? Co myslíte, mudlové?

Vílenka modrokřídlá (Fairy blue alarum)
Jedná se o velmi plaché tvory, o kterých se dlouho nevědělo, neboť jsou pro dospělé ve většině případů neviditelné. Objevují se v bezprostřední blízkosti právě narozených dětí a nemluvňat. Dříve se věřilo, že se jedná o takzvané strážné anděly, nebo u větších dětí o imaginární kamarády. Jednou ze schopností Vílenek je totiž regenerace a uzdravování. Zatímco Vílenky zelenokřídlé se starají o rostliny a stromy, Vílenky modrokřídlé pečují o lidi. Bylo prokázáno, že děti, v jejichž pokojíčcích žijí, trpí mnohem méně na bolesti bříška, lépe usínají, méně je trápí prořezávání zubů a podobně. Vílenky vyhledávají děti, neboť jsou neodolatelně přitahovány jejich smíchem, který dodává energii modrým křídlům Vílenek. Bez dětí by tyto bytosti přišly o schopnost létat. Vyluzují škálu zvuků od pískání po broukání, dokonce jsou schopny smíchu. Proti nenechavým ručičkám jsou chráněny řadou vysunujících se ostnů na zádech. Tyto zbraně využívají i jako obranu proti dospělým, kteří by chtěli dítěti ublížit.
Vílenky jsou velmi drobné, dorůstají přibližně pěti centimetrů, kůži pokrývají šupiny, hlavu zdobí dlouhé zašpičatělé uši, velké modré oči, tenké končetiny jsou zakončeny drápky, které jim umožňují se přidržovat na ramínkách svých svěřenců, ze zad jim vyrůstají dva páry typicky namodralých křídel, podle kterých dostaly své jméno. Živí se drobným ovocem, ale nepohrdnou ani sladkým čajem.

Po boku dětí zůstávají různě dlouhou dobu. Jsou známy případy, kdy se bytosti s člověkem tak sžily, že zůstaly po jeho boku napořád. Kouzelníci je obvykle vidí delší dobu, než mudlové. A jak poznat přítomnost Vílenek? Pokud dítě již v kolébce sleduje něco za vaším ramenem a směje se, rozhodně s vámi bydlí i Vílenka.

Oficiální poster k Temné věži

19. března 2017 v 18:36 | Karin |  Stephen King
V českých kinech bychom se filmu měli dočkat 27. 7. 2017.


Další články


Kam dál